Moje články

„Já se nudím,“ postěžovala si Lily. „Pojďme si zalétat.“

„Moc práce.“ S dospělým Jamesem byla nuda. Otočila se k Albusově pokoji.

„Tam bych nechodil,“ upozornil James.

„Proč?“ Albus s ní nikdy problém neměl.

„Má tam návštěvu.“

„Nikdy dřív si nezval návštěvy.“

„Nikdy dřív neměl kluka,“ nadhodil, doufaje, že to Lily dojde. Marně.

„Se Scorpim jsme kámoši.“ S mávnutím ruky otevřela dveře. Bezstarostnost ji rázem opustila. Naskytl se jí pohled na… věci. Pochopila, co se jí James snažil naznačit.

„Klepat!“ ozval se Albusův hlas.

Rychle dveře přibouchla.

A tak se Lily naučila, že před vstupem do cizího pokoje je vhodné zaklepat.

„Studenti,“ vztekal se Filch. Byli rok od roku horší. Kdo považuje za vtipné rozházet na chodbě bomby hnojůvky?
Chybělo mu věšení za zápěstí ke stropu. Kdysi tresty stály za to. Ne jako dnes. Brumbál byl na děcka mírný, nedivil se, že si dovolovali čím dál více.
Jenom jediný člověk mu dal za pravdu.
„Banda nevychovaných fracků,“ souhlasil profesor lektvarů.
„Pouta a biče by je dokázaly z šílených nápadů vyléčit,“ posteskl si školník.
„Ta pouta bychom mohli využít,“ mrkl na něj.
„Ach Severusi,“ zavrněl spokojeně. „Dnes večer u tebe?“
Snape mu jako příslib vtiskl rychlý polibek. Noc bude stát za to.

S Ronem se vytratili pryč od Percyho. Nebyl si jistý, proč se vydali do růžové zahrady. Místo, které se rozhodlo využít spousta párů hledajících soukromí.
Karkarov se Snapem?
„Schovej se,“ sykl na Rona a zatáhl ho do křoví.
„Co blbneš?“ nechápal zrzek.
„Snape si bude myslet, že je sledujeme,“ řekl Harry.
Jako by snad Ron nevěděl, jaký byl Snape. Ten zrovna vyhazoval z keře jakýs pár.
Najednou se Ron na Harryho nalepil a začal líbat.
„Nechtěl jsi, aby si myslel, že je sledujeme, ne? Takhle to bude vypadat, že jsme se sem přišli muckat,“ objasnil Ron.
Muckat?
Vlastně proč ne?

Noc nebrala konce.
Hermia byla zamilovaná do Lysandra. Lysandr byl zamilovaný do Hermie. Helena byla zamilovaná do Demetria. Demetrius byl zamilovaný do Hermie.
Stačilo pozměnit city Demetria a milostný čtyřúhelník se měl změnil na dva spokojené páry. Jednoduché.
Ne tak docela.
Tak si spletl Demetria a Lysandra.
Najednou jsou dva muži zamilovaní ne do Hermie, ale do Heleny.
Puk přemítá, jak tohle napravit.
Potře každého ze spící čtveřice kouzelnou květinou. Nějak to dopadne.
Ráno jsou na světě dva spokojené páry.
Hermia se lísá k Heleně, která její náklonnost opětuje. Demetrius a Lysandr jsou do sebe šíleně zamilovaní.
Puk to zvládl.

Vzpomínal si na své poprvé.
Návyková železitá chuť.
Potřeboval ji.
Sžil se s tím.
Krev. Život.
Život. Krev.
Osamělost.
Ticho.
Pak se objevil on.
Přislíbil mu věčný život.
Život po smrti.
Lehké kousnutí.
Několik kapek krve.
Skrze krev pulzoval život.
Jejich život byl úžasný.
Dokonalý.
Byli dokonalí.
Proč to druhému nestačilo?
Snažil se milenci vyhovět.
Dal mu dceru.
Nádherná.
Ale nebyla jeho.
Byla Luisova.
Byli si blízcí.
Až příliš.
„Tohle je pro tebe,“ nabídli mu.
Zakousl se do krku. Železitá chuť byla zvláštní.
„Absint.“ Oba se usmívali.
Byla to zlá krev.
Mrtvá.
Chtěli se ho zbavit.
Lestat pil přesto dál.

Poškrábej si to, napadlo jej vzadu v hlavě, ale to nemohl. Byl první, koho si Pán takto označkoval. Lucius dostal kýženou odměnu.

Dostali úkol. Nejtěžší ze všech. Lišil se od předchozích. Nešlo o mučení. Ani zabíjení. Šlo o kreativitu. Styl.
Pán zla si je svolal.
„Patetické,“ zhodnotil Pán Goylův návrh.
„Pastelky?!“ Crabbe si za použití mudlovského vynálezu vysloužil Cruciatus.
„Lebky?“ podivil se Pán nad návrhem Lestrangeové.
„Vzbuzují respekt a strach. Jako vy,“ odpověděla pokorně.
Lebky byly drsné. Lucius rychle upravil svůj design.
„Had odkazuje na vaše umění hadího jazyka,“ řekl Lucius úslužně.
Vyhrál. A odměna? Možnost ochutnat Pánovu kouzelnou hůlku.

„Pika, pika,“ pověděl pikachu.
„Togi, togi,“ souhlasil togepi nadšeně.
Než se Ash nadál, pokémoni se rozutekli. Pikachu se o sebe dokázal postarat, ale jestli ztratí hloupé vajíčko, Misty mu to nedaruje. Protivná zrzka se pořád vztekala kvůli zničenému kolu.
Naštěstí je našel nedaleko u jezírka vedle Brockova batohu, ze kterého dolovali dobroty. Potvory nenažrané. Vedle batohu ležely Brockovy svršky. Ash vzhlédl k jezeru.
Brock stál po kolena ve vodě. Dával na odiv vypracované tělo. Ash na něj zůstal zírat. Nešlo si nevšimnout Brockovy erekce.
Ashovi začalo cukat v kalhotách.
„Chceš s tím pomoct?“ zeptal se Ash nesměle.
Brock se usmál.

Quirrell stál jako kouzelník za starou belu. Ale když šlo o to na někoho se přisát, Voldemort si nemohl vybírat. A i když by někdo jeho poškozenou rozervanou duší považoval za velmi opotřebovanou a akorát tak na vyhození, Quirrell ji střežil jako nejcennější poklad. Docela k ní přilnul. Doslova.
„Quirrele, kámo,“ oslovil ho Voldemort, „pojďme něco podniknout.“
„Ale můj- tedy Voldemorte,“ opravil se ihned, „musím ještě opravit práce.“
„Prostě dej všem B- a bude.“
„To je podlé,“ ocenil jej Quirrell.
„Díky, jsem Pán zla,“ ušklíbl se Voldemort. „Zajdeme do kina.“
„Taková normální holka?“ rozzářil se Quirinus.
„Jasně. Vyrazíme na rande.“

Ta mudlovská hračka se mi začíná líbit.

V Bradavicích nebude fungovat.

Pičovina. Když se dá rozjet rádio, dá se rozjet mobil.

Mohl bys mluvit slušně.
A mobil se dá nahradit kouzly.

Nepotřebuju přednášku od pana slušného.
Moc dobře vím, jak mluvíš v posteli.

Jenom pro tebe.

A mně se to MOC líbí.
Našel jsem zajímavou funkci.

Posílá obrázek.

Vážně mi posíláš fotku svého péra?

Posílat ti cizí by bylo trochu divné, ne?
Stýská se mu.

Stýská se tvému péru, nebo tobě?

Ano.

Jsi na zabití.

Ale stejně mě miluješ, že jo?

Totálně.

Moje péro tě taky miluje.

Nejvíc na zabití.

„Děláš si prdel?“

„V našich rodinách je to běžné,“ prohodil Regulus, jako by o nic nešlo.

„Ty jsi snad taky zasnoubený?“ vyjel Barty.

„Ne,“ odpověděl Reg. „Zatím.“

„Mám se ženit hned po škole,“ oznámil Evan, jako by zasnoubení nestačilo. „Spojení čistokrevných rodů.“

Evanovi bylo sedmnáct. Dohodnuté sňatky? Rodina ho chtěla prodat, jako by byl věc. Bylo to zvrácené.

„Ale co my?“ zeptal se Barty.

„Existuje možnost,“ připustil Evan. „Můžu být rodině užitečný jinak. Kdybych se přidal do služeb-“

„Dobře,“ souhlasil Barty. „Půjdu s tebou.“

„Je to nebezpečné,“ varoval ho Evan.

Nedbal toho. Přidal se do služeb Temného pána. Kvůli Evanovi.

„Je sklo vhodný materiál na střevíčky?“ ptala se Popelka pochybovačně.
„Přece nebudeš mít boty z materiálu jako každá druhá.“
„Nejsou ty šaty moc… no… odhalující?“ Ukázala na svůj dekolt.
„Vypadáš sexy. Princ z tebe nebude moct spustit oči.“
„Princ, nebo ty?“ Usmála se Popelka flirtovně na svou kmotřičku vílu.
Víla se rozhodla pro neverbální odpověď. Přitiskla se ke svěřenkyni a věnovala jí hluboký polibek.
Nemohla dovolit, aby chuděra Popelka otročila u zlé macechy. Měla plán. Popelka sbalí prince a jedna zapomenutá bota ji dostane z roboty.
„Před plesem máme ještě chvíli čas,“ navrhla víla.
Popelka přesně věděla jak ho využít.

Mirek se slunil na mezi. Společně s hochy si užíval léto. Panovalo takové dusno, že i Bratrstvo kočičí pracky si dalo pohov od věčných lumpáren.
Bublina se líně převalil. Rychlonožka psa podrbal za ušima.
Ohlédl se ostatních členech Rychlých šípů. Navzájem si vždy kryli záda. Měli se bezmezně rádi. Ale bylo to tak se všemi?
Začalo pršet. Chlapci se rozutekli domů. Až na Jarku Metelku, který se zasněně díval do dáli. Poslední dobou se choval zvláštně.
„Nastydneš,“ varoval ho Mirek.
Jarka se na něj zadíval.
Mirkovo bezmezné přátelství dosáhlo své meze, když jej Jarka políbil. A změnilo se v lásku.

Věděl, že se líbil. Stačilo po lidech vrhnout okouzlující úsměv a udělali cokoliv. Ale na tohle si musel připravit pevnou půdu.
Ředitel jejich koleje jej měl vždy v oblibě. Moc dobře si uvědomoval jak jej pozoroval.
Žádostivě.
Nenasytně.
Tak snadno čitelný.
Omylem vylil lektvar.
„Tome, opatrně.“
Zůstal po hodině, aby byli v soukromí.
„Nemůžu se soustředit.“ Předstíral rozpaky, které nahradil výmluvný pohled na profesora.
Profesor polknul.
Tom uchopil věci do svých rukou. Respektive Křiklanovo tvrdnoucí péro, které mu vyndal z poklopce.
Stačilo pár rychlých pohybů a pohled na jeho oblíbeného studenta.
Příště se zeptá na viteály. To bude teprve jízda.

Letošní Vánoce se chystali odjet do Francie za její rodinou. Válka v Británii skončila. Nechtěla trávit svátky vzpomínáním na zemřelé z manželovy strany. Toužila vidět známé tváře. Bill to chápal. Na rozdíl od jeho matky.
Objevila se znenadání a hned ji přesvědčovala, aby strávili Vánoce v Doupěti. Přepnula rádio na příšernou zpěvačku.
Fleur se nechtěla hádat. Pohodila vlasy. Nechala proklouznout vílí magii. Chtěla ji pouze přesvědčit, aby jim dopřála klidné Vánoce.
Přehnala to, uvědomila si, když se na ni Molly omámeně dívala. Nato se jí začala cpát pod sukni.
Při poslechu Celestýny Warbeckové konečně dokázala ocenit hbitý jazyk své tchyně.

„Tok'rové?“
„Tok znamená ‚proti‘,“ vysvětloval Teal'c. „Tok'Ra znamená doslova-“
„Proti Raovi,“ pochopil Jackson.
„Takže jsou na naší straně?“ navrhla Carterová. „Nepřítel mého nepřítele je můj spojenec.“
„Nemohli byste tohle řešit, až po nás přestanou střílet?“ přerušil je velmi hlasitě O'Neill.
Všichni se ohlédli na plukovníka čelícího goa'uldské přesile.
„Ano, pane,“ zareagovala Carterová a sáhla po zbrani.

„Jenom ty se můžeš uprostřed útoku začít zajímat o goa'uldštinu, Danieli,“ dobíral si ho Jack později.
„Vždy mě zajímalo, co znamená Zat'nik'atel,“ zamyslel se Daniel.
Jack si povzdechl a přivinul si ho k sobě. Doufal, že pusa by mu mohla odvést myšlenky jinam.
Odvedla.

„Když nemáte pórek, hoďte tam cibuli.“

„Obojí nakrájíte dokonale pomocí nože Henckellbach vyráběného z ušlechtilé švýcarské oceli.“

„Ale Horste,“ vložil se do toho Láďa. „Ne všichni diváci jsou tak zruční.“

„Potom vyzkoušejte Ultimate Chopper!“

„Když nemáte Ultimate Chopper, použijte zahradní sekačku.“

„Kuřecí kůžičky chutnají lahodně,“ rozplýval se Láďa.

„A to ještě není všechno!“ přisadil Horst.

„Když nemáte kuřecí, použijte kůžičky z vaší obřízky.“

„Nůž Henckellbach dá obřízce nový pocit z krájení!“

„Ty ses nechal obřezat? Můžu mrknout?“ Láďa se dobýval do Jirkových kalhot. „Lepší než lilek.“

„Když nemáte lilek, tak použijte-“

Láďa i Horst mlsně vydechli: „Maso.“

Show teprve začínala.

Vždyť jim bylo s Romčou skvěle. Občas poslouchal jeho ufňukané žvásty nad tou či onou holkou, ale rychle to přešlo. Vždy se opili a pak svému příteli pomohl na objekt zájmu zapomenout.

Zapomínání zahrnující objetí, jemné dotyky, vášnivé polibky, vzdychání uprostřed temné noci… Užíval si to.

Stejně to mělo probíhat i s cuchtou týdne – Rózou. Vloudí se na ples, ona Romčovi zlomí srdce a on mu pomůže zapomenout jako tolikrát předtím.

Netušil, že Romča potká Julču.

Noční léčba zlomeného srdce se nekonala.

Romčovo zlomené srdce viděl mnohokrát, ale tentokrát ho Romča zlomil jemu. Kvůli ní.

„Mor na oba vaše rody!“

Hladce. Obrace. Primitivní.

Když ho po válce zavřeli, nové zřízení vystrnadilo mozkomory. Azkaban nepředstavoval mučírnu. Přesto bylo pár věcí...
Rekvalifikační program působil nesmírně otravně. Zapsal se tam, aby ukázal dobrou vůli. Mohli mu snížit trest. Propustit na podmínku. Stačilo se snažit.
Netušil, že ho budou nutit štrikovat čepice pro domácí skřítky. Bez kouzel!
Později to shledal uklidňujícím.

„Ruku!“ Lucius povolal svého bystrozora. Bystrozor byl přidělen, když Luciuse propustili. Pak se to… zvrtlo.
„Pleteš pro mě?“
„Vánoční dárek pro mého manžela,“ prohlásil sebejistě.
„Nemáš manžela.“
„Tak bys to měl do Vánoc napravit, Pottere.“
„Vezmeš si mě?“
Lucius vždy dostal, co chtěl.

Po dlouhé době Potter. Snadné. Poslal ho tam, kam kdysi Fleamonta. Vystřídaly se pod ním generace Potterů. Vždy je zařadil do stejné koleje.

Další Potter byl odlišný. Škemral, aby neskončil ve Zmijozelu. Rozhodl se s ním pohrát.
„Zmijozel by ti pomohl na cestě k velikosti.“ Jako kdyby patřil někam jinam, než-
„NEBELVÍR.“

Jestli byl předchozí komplikovaný, tento byl chaos. Ptal se klobouku na každou možnost. Nepřipouštěl si, proč se k jedné neustále vrací.
Klobouk do něj viděl. Potter byl příliš mladý, aby si uvědomil, že se zamiloval do kluka, kterého ten den potkal. Rozhodl se té čarovné partii pomoci.
„ZMIJOZEL.“

S prvními slunečními paprsky se začal přeměňovat.
Černý pes začenichal, hledaje stopy poranění. Žádný nebyly. Vlk uvnitř potřeboval vyvenčit a Tichošlápek vypadnout z temného domu.
„Jsi v pořádku, Moony?“ zeptal se Sirius a přehodil přes něj deku.
Fyzicky lépe než za posledních několik měsíců. Psychicky… Nevěděl.
Přikývl a nechal se Siriusem vtáhnout do objetí. Jako kdysi.
Záleželo na tom, že byli spolu. Občas si hráli, že se nic nezměnilo. Že James nezemřel. Že Sirius nestrávil dvanáct let v Azkabanu. Že Remus neskončil jako opuštěný vlkodlak.
Hráli si na to, že byli mladí a život měli před sebou.
Pěkně zvrácená hra.

Albi působil zvláštně. Především nezvolal Scorpiusovo jméno. Když otevřel ústa, nevyšla z nich ani hláska. Plácl se do čela a zakroutil hlavou.
„Albi?“ Scorpius se na něj starostlivě podíval. „Seslal na tebe někdo Silencio?“
Albi toho nikdy mnoho nenamluvil. Naškrábal vzkaz a podal ho Scorpiusovi.

Testuju lektvar. Nemůžu mluvit.

Měl chuť ho seřvat. Testovat lektvar. Na sobě!
„Prý zas bude moct mluvit, až dostane pusu z lásky,“ prohodil spolužák.
„Testuješ lektvar, nebo mě?“ zamračil se Scorpius. Copak pořád nevěřil, že ho miluje? Jemně si ho přitáhl a vpil se mu do rtů.
„Huh.“ Přikývl Albi. Vždy tak výřečný. Testoval obojí.

„Vždycky mě zajímalo,“ začal Zlatoslav přemýšlivě, „když se vaří hipogryf, jí se jenom ptačí část, nebo i ta koňská?“
Hagrid se snažil udržet při představě, že by jeho mazlíček měl posloužit jako jídlo.
„Snažím se vymyslet, co si dáme na večeři,“ objasnil Lockhart laškovně.
Zlatoslav ho doprovázel, když našel v lese zraněného jednorožce. Výsledkem pomoci byl jednorožec s frakturou rohu.
Jak se tohle Lockhartovi podařilo, nechápal. Toužil mu část ulomeného rohu narvat do zadku. Jediné štěstí bylo, že se jednorožci rychle hojili.
„Jejda.“ Zlatoslav se provinile usmál a pohodil kšticí.
Hagrid zjihl. Nakonec mu tam večer strčil něco úplně jiného.

Podrbal se na zádíčkách.
Ach.
Lahoda.
Pokračoval Stokorcovým lesem.
Kéž by se dokázal poškrábat na každém místě, které jej svědilo.
Hřbetem se zapřel o kůru.
Zavrtěl se.
To bylo tak příjemné.
Ale ne natolik, aby mu to vypudilo z hlavičky ošklivé představy.
Měl chuť na med. Pořád. Neustále.
No a co, že kvůli němu uvízl ve stromu?
Medík byl tak sladký. Vábivý. Dokonalý.
Pú byl závislák na medu.
Ijáček měl starost. Samými rozpaky si šlápl na ocásek, který se utrhl.
Pú chtěl opět cítit Ijáčkův čumáček u sebe.
Škrábání o léčivou kůru mu pomohlo na med zapomenout.
Pro Ijáčka všecko.

Tohle byl ten důvod.

Albus nesobecky myslel na mudly, o které bylo třeba se postarat, až nastolí nadvládu kouzelníků.

Měli s Gellertem plán. Dělají to pro vlastní dobro mudlů. To si říkal, když ho přepadly pochybnosti. Jako mocní kouzelníci nadřazeni mudlům měli morální povinnost na ně dát pozor. Stvořit svět, ve kterém se kouzelníci a zvláště jeho sestra nebudou muset schovávat.

Měl hlavu v oblacích, když jej Gellert ujišťoval o správnosti jejich plánu. Když jej Gellert neujišťoval pouze slovy, ale pusou, která jej dostávala do výšin.

A pak se stala osudná kletba.

Ariana zemřela.

Albus se vrátil zpět na zem.

„Bond. James Bond.“ Rozhlédl se po podniku. Při jeho slovech se několik lidí otočilo.
„Všimli si tě,“ ozval se mu v uchu přes vysílačku Q.
„Jsem dokonalá volavka,“ zareagoval agent do skryté vysílačky. Stačilo se objevit a pozornost se strhla na něj. Už teď ho sledovalo několik členů SPECTRE.
„V tom obleku vypadáš hříšně dobře,“ zaflirtoval Q.
„Vypadám dobře i bez něj,“ zapředl James.
„To moc dobře vím.“ Q rozhodně věděl. „Nemůžu se dočkat až-“
„Jste na misi,“ přerušil jej hlas M.
007 ani Q si neuvědomili, že M celý rozhovor poslouchal.
James měl jiné starosti. Zrovna se objevil Blofeld.

„Je to obyčejný mravenec,“ ucedila Hermiona.
„Ne.“ Lenka se nedala. „Vzácný zlatý mravenec. Všichni ví, co to znamená.“
„Všichni?“
„Samozřejmě,“ přisvědčila vážně. „Vyskytuje se poblíž zmuchloroha smrkáče.“
„Aha.“ Další z Lenčiných vymyšlených zvířat jako muchlorohý chropotal.
„Nosí štěstí a zesiluje moc. Baba Jaga dosáhla slávy tím, že chovala kolonii,“ pokračovala Lenka.
„To určitě,“ odfrkla si Hermiona.
„Nebo se vyskytuje poblíž lidí, kteří jsou do sebe zamilovaní.“
V Hermioně to hrklo. „Ale hloupost. Jsme tady jenom my dvě.“
„No, právě.“ Lenka na ni vypoulila kukadla.
Než stihla Hermiona smést Lenčinu teorii, ucítila rty na svých.
Nakonec nešlo o tak mizernou teorii.

„Zastavit celou armádu?“
„Mám mnoho dovedností,“ odpověděla tvrdě. Modré oči žhnuly ledovým chladem.
„Jsi docela dobrá s nožem.“
„Mám mnoho dovedností,“ zareagovala hašteřivě, když se skoro prozradila na soutěži krásy.
„Umíš plout lodí?“
„Mám mnoho dovedností,“ pronesla s úsměvem.
„Oh, jsi velmi dobrá,“ ocenil ji bůh války, zatímco mu masírovala záda.
„Mám mnoho dovedností.“
Jiní dostali odlišnou masáž.
Její chvaty, které dokázaly protivníka vyřadit, byly pověstné.
Ale tu nejlepší masáž si schovávala pro svou amazonskou princeznu.
Gábi se potřebovala před bardskou soutěží uvolnit a ona věděla jak na to.
„Xeno…“
„Mám mnoho dovedností,“ zapředla a pokračovala rty ke Gabrielině klínu.

„Startku? Sou moc dobrý.“ Nabídl cigaretu, nepouštěje pohled z dýdžeje.

Stylová džínska. Rozevlátý blonďatý mulet. Smyslně se pohupující boky. Stříbřité upnuté elasťáky dávající vyniknout tomu, co se ukrývalo pod nimi.

Mirek na něj fascinovaně zíral.

Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový

Moc to na parketu nerozbalil, aby ty nebožáky neztrapnil.

Je to fááájn

Parket šílel.

Je to fááájn

Mirek šílel taky.

„Chceš si zakouřit?“ navrhl nesměle. Teď neměl na mysli startku.

Opíral se špinavé kachličky na záchodě, zatímco druhý před ním klečel a pomocí úst jej přiváděl k rozkoši. S výkřikem se udělal.

„Arnoštku! Jsi prostě BOŽÍ!“

Rimmer už nebyl ten prolhaný, úskočný a svinský prevít se šarmem a společenskou grácií filcky jako kdysi. Záchrana kočičího pokolení z něj udělala snesitelného společníka. Dokonce víc než to. Dave nemohl ignorovat jeho obětavost.
Arnold se s křikem probudil.
„Do kosmu, co hulákáš?“ zareagoval Dave až doposud spící po jeho boku.
Popsal svůj sen. Vzpomínku. Hrůzu, která začala jako nejhezčí večer jeho života.
„Zkus zase spát, Rimmsy,“ uklidňoval jej Lister a vtiskl mu jemný polibek na holografický spánek.
Arnold pohlédl na kalendář. Přestože trčeli přes tři miliony let v kosmu, věděl, co bylo za den.
25. listopad.
Den polévky gazpacho.

„Pottere! Tenhle hrozný lektvar smrdí jako ty! Odporné.“
„Sklapni, Malfoyi. Kvůli tvému příšernému šamponu nic necítím.“
„Může mi někdo říct, co je to za lektvar?“ vložil se do toho Křiklan, poukazuje na kotlík, který se stal předmětem zájmu věčných rivalů. „Slečno Grangerová?“
„Amorův šíp. Je to nejúčinnější elixír lásky na světě!“ vychrlila Hermiona. „Říká se, že každému voní jinak – podle toho, co koho osobně přitahuje.“
Harry a Draco si vyměnili užaslé pohledy.
„Pořád tě nesnáším, Pottere,“ vyprskl Draco později, když se odlepil od Potterových úst.
„Jistě, Malfoyi,“ ušklíbl se Harry, natahuje se pro další polibek.
Lektvarová osvěta přinesla nečekané důsledky.

Regulus se líně natáhl do klína svého přítele. „Nezahrajeme si něco?“

„Znám skvělou hru!“ James ožil. „Říkám tomu Sirius a Remus nebo motorka.“

Regulus se pobaveně zakřenil a vtiskl Jamesovi jemný polibek. Popichovat staršího bratra byla vždycky zábava.

Řečený Sirius jen cosi zamručel. Remus se rozjařeně zasmál.

„Řeknu větu a musíte uhádnout, jestli ji Sirius řekl o Remusovi nebo o své motorce,“ objasnil James.

„Zní jednoduše.“ Regulus pokrčil rameny.

„Na tom bych se rád projel,“ nadhodil James.

„Počkat-“ Regulus si uvědomil, že to nebude tak snadné.

Sirius protočil panenky. Dvojité rande byl hloupý nápad. James byl někdy na ránu pěstí.

Profesor se přetočil na záda.
„Quirelle!“
Muž na posteli sebou trhl.
Proč ho musel najít zrovna Quirell? Naprosto neschopný poskok. Nezvládl ukrást kámen mudrců. A to spaní na zádech. Voldemort mu říkal, že hlava zabořená do polštáře mu nedělá dobře. Quirell byl neužitečný jako gumička na poušti. Hůř. Jako tlačítko na přechodu.
„Co jsem říkal?“
„Omlouvám se, můj temný pane,“ zareagoval Quirinus pokorně.
„Quirelle,“ oslovil ho pisklavý hlas. „Dívám se jak chodíš na záchod, říkej mi Voldemorte.“
„Ano, můj-“ Quirinus začal opatrně, „Voldemorte.“
Voldemort zjihl. Nemohl se dočkat vlastního těla. Konečně se s Quirellem dostanou na rande na kolečkových bruslích.

Harry seděl ve vlaku. Mířil zpět domů, do Bradavic, netuše, že takhle pojede naposled. Proč se neobjevil Malfoy, aby je pozurážel?
Existovala jediná možnost – Malfoy měl větší plány převyšující jejich rivalitu.
Hermiona si myslela, že Harry se stal Dracem posedlý. Nevěděla, že Harry byl Dracem posedlý už hodně dávno.
Malfoyovy hříšné rty Harryho pronásledovaly ve snech. Jak na něj mohl nemyslet? A kde, sakra, byl?
Harry omámeně sledoval Mafoye zpod neviditelného pláště. Nevšiml si kletby.
Poslední společná jízda vlakem se nelišila od té první. Navíc měl Harry zlomený nos.
Ne, Harry a Malfoy nemohli být víc.
Jenom tak moc toužil.

„Chováš se jako sobec-“ zarazil se.
To si teď pěkně zavařil. Co se rýmovalo se „sobec“? Kopec? Obec? Konec?
„Zatímco já jsem borec.“ To doplnil velmi pěkně, pomyslel si princ pyšně.
Nějakou dobu mu trvalo než si zvykl na tento nevšední způsob komunikace. Mělo to jistou nevýhodu – zapomněl, o čem se to vlastně hádali. Možná to nebyla nevýhoda, napadlo ho, když cítil rty svého milého na svých. Druhý už dávno neměl zlaté vlasy, ale vlasy nikdy nebyly podstatné.
„A nejhorší ze všeho jsou,“ povzdychl si děd Vševěd
„Trpaslíci,“ princ Drsoň doplnil svého milého. Měl pravdu. Ty potvory vám vlezou všude.

„Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku. Byla jí Xena, mocná princezna-“
„Nejsem princezna,“ přerušila ji Xena. „To ty jsi amazonská princezna.“
„Umělecká licence,“ objasnila.
„Nemyslíš, že je to trochu-“ Černovláska rozhodila rukou, hledajíc vhodné slovo. „Pompézní?“
Xena tomu nerozuměla. Ani se nedokázala pořádně vymáčknou. Gabriela chtěla tu bardskou soutěž vyhrát. Co na tom, že si tu a tam něco přikrášlila?
„Gábi, musíš vyprávět o mně?“
Jistěže. O kom jiném? Xena jí ukázala lepší život.
Život Gabriely se změnil a na počátku všeho byla její neohrožená princezna, která Gabriele věnovala něžný polibek na rty.

Zapíjeli Deanovy OVCE.
Seamus se nebál připustit, že mu jeho kamarád sedmý ročník v Bradavicích chyběl.
Seděli v mudlovském baru. Seamus dostál stereotypu Ira. Dean se kýval, zatímco Seamus se začal cítit příjemně opile.
„Ještě drink,“ poručil barmanovi. „Martini. Protřepat, ne-,“ zamumlal nemoci si vzpomenout, jak to pokračovalo v těch filmech, co mu Dean pouštěl. Film byl docela zajímavý mudlovský vynález. Jejich pozornost, sice občas sklouzla jinam, když vnímal Deanovu blízkost. Ramena přitisknutá u sebe. Deanův dech, který se stal jeho dechem.
Dean se na něj překvapeně podíval.
„Jako James Blond.“
Dean se rozesmál a přitáhl si ho k sobě.

„Spustit kotvu,“ zahlásil gentlemanský pirát zvonivě.
Ed se na svého přítele díval s obavou. Nebyl si jist, zda se druhý na tento život hodil. Sám chtěl nechat pirátský život za sebou stejně jako přezdívku, kterou získal díky svým vousům. Rozhodl se tohle rabování raději vynechat.
Posádka se vrátila s kořistí.
„Podívej se na ty látky,“ rozplýval se Stede. „To je satén.“
„Kolik jich zemřelo?“ zajímal se Ed.
„Zemřelo?“ nechápal Stede. „Všichni jsou živi a zdrávi. Možná to nebylo tak rabování jako směnný obchod.“ Mávl rukou. „Nejlepší kořist ze všech – láhev kvalitního vína na naše výročí.“
Ed vtiskl Stedovi obrovskou pusu.

Kdy se to všechno pokazilo?
Chtěli jen učit děti.
Jenže každý měl jiný názor na to, koho učit.
Hádal se se svým přítelem. Neustále připomínal, že mudlům se věřit nedá. Mudlové ničili vše kolem sebe. Kouzelnické linie vymíraly kvůli mudlům, jenž je zabíjeli.
Jeho milenec se ovšem přidal na druhou stranu.
A tak si pořídil ropuchu. Sehnat slepičí vejce nebyl problém. Pro příští generace vybudoval skrytou komnatu.
Co si člověk neudělá sám, to nemá, říkal si Salazar Zmijozel, když se naposled ohlédl k Bradavickému hradu. K místu, kde existoval Godrik, který se nepostavil na jeho stranu. Jediný člověk, kterého miloval.

Elánius procházel špinavými ulicemi Ank-morkporku. Pozdravil příslušníky městské stráže, vyhnul se golemovi s poštou. Minul tři čarodějky z hor Beraní hlavy. Co k čertu pohledávaly tady? Něco se muselo dít. Pro změnu. Jinak by si jej patricij nepřivolal.
Havelock působil jako ďábel. Neproniknutelný výraz. Oděn v černé.
Žádná velká záhada se nekonala. Prostě se ve městě objevil nový podvodníček, jak se stávalo.
Elánius čekal na tradiční: „Už vás nebudu dále zdržovat.“
Geniální patricij měl však jiné plány.
Jako už poněkolikáté se z Elánia stal největší podvodník ve městě.
Vetinari dokázal změnit věrného manžela na žádostivého milence pro své vlastní choutky.

„Pane Pottere,“ zavolal ředitel nebelvírského koleje na jednoho ze svých studentů.
O generaci mladší student se otočil. Prohrábl si neposedné vlasy, odkrývaje kaštanové oči s rošťáckými jiskřičkami, kterým profesor jen těžko odolával.
„Klidně mi říkej Jamesi, Neve,“ zapředl oslovený rozverně a přitiskl se přímo k němu.
James Potter bude jeho smrt! Nejenom, že si Neville začal se studentem, on si navíc začal se synem svého kamaráda. Když byl James malý, říkal Nevillovi: „Strýci.“ Teď mu říkal: „Neve,“ když u toho nikdo nebyl. Nebo „Nepřestávaje mě píchat,“ když se ocitli v dostatečném soukromí.
Tenhle vztah už dávno překročil hranici bezpečné známosti.