Moje články

Kolem posádky Červeného trpaslíka se plížila skupinka mimozemských predátorů.

"Všichni tu umřeme!" začínal panikařit Lister.

Rimmer se ušklíbl. "Měl by ses uklidnit, Listy. Vycítí, že se bojíš a je po tobě! To nám, mrtvým, nehrozí."

"Právě naopak, pane! Musíme zachovat paniku! Tito tvorové žerou pouze mršiny. Pokud z vás ucítí adrenalin nechají vás být!"

"Přestat panikařit? Ani mě nenapadne! Víte, co můžou drápy udělat novýmu obleku?"

"Poslyš Krytone," ozval se z ničeho nic nervózní Rimmer. "Říkal jsi, že skočí po těch, co neprokážou, že jsou naživu?"

Ten den překonal Arnold Rimmer rekord ve sprintu, alespoň co se mrtvé kategorie týče.

Crowley zaparkoval Bentleyho u brány hřbitova a vystoupil. Zase tu nastala ta doba, kdy se jednou za sto let sešli všichni démoni z okolí a nahlásili, čím přesně přispěli se sbíráním duší.

Už několikrát navrhoval, že by to mohli přesunout z hřbitova třeba do baru, ale byly tu prý nějaké tradice a atmosféra.

"Jdeš pozdě Crowley," ozval se hlas z temnoty.

"Taky tě rád vidím, Hasture."

"Tak teď, když už se všichni dostavili, můžeme začít s hlášením."

Crowleyho polil ledový pot, zatímco přemýšlel, jak vedení sdělí, že navzdory tomu, že čert nikdy nespí, se mu podařilo celé minulé století zaspat.

Probíhala bitva o New York. Thor se oháněl kladivem a srážel mimozemšťany, když si všiml svého adoptovaného bratra. "Loki!"

Jmenovaný se na něj otočil. "Thore! Jdeš právě včas, abys viděl Midgard padnout! Zanedlouho mi bude tenhle svět říkat pane!"

"Nedělej to!"

"Kdo mě zastaví? Tu směšnou bandu, co si říkají obránci, jsem rozdělil. Jsou směšní a nedokáží se shodnout. Tady budu vládcem, jak mi bylo souzeno!"

"Lidé nechtějí jednoho vládce. Tady se o vládu dělí. Přesně jak otec vždycky říkal, rozděl se a panuj!"

"Vážně? To "se" mi asi uniklo," ušklíbl se loki a plynulým pohybem přesekl útočícího vojáka vejpůl.

"Přemýšlel jsi někdy nad tím proč tu vlastně jsme?" zeptal se Lister zatímco ležel na posteli a upíjel pivo. "Teda nemyslím, proč jsme tady na lodi, myslím, proč existujeme, co je náš účel? Pokud máme všichni osud, co musíme naplnit, tak co se stane, když umřu než to stihnu? A pokud je nějakej bůh, stvořil každýho z nás? Anebo se kouknul na zemi a řek si: "No to jsem to pěkně zvoral. Však ono se to nějak vyvrbí samo."?"

"To jsou velmi hezké otázky," řekl mechanický hlas. "Ale myslím, že by sis měl položit jen jednu. Nedal by sis toust?"

Škyťák ležel tiše schovaný v křoví a pozoroval Bezzubku, jak se snaží dvořit. Bílá běska byla sama elegance a ten jeho trouba na ní mohl oči nechat. Teď to hlavně nepokazit.

Bezzubka začal mávat křídly, ale trochu to přehnal. Podíval se na Škyťáka pro radu. Ten mu ukázal zdvižený palec a předvedl něco na způsob podivné chůze. To přesně Bezzubka provedl a Škyťák svého výběru zalitoval. Bílá běska se netvářila zrovna spokojeně a rozhodně nepomohlo, když se Bezzubka rozhodl zatancovat. Hopkal zběsile kolem a čas od času vydával divné zvuky.

Škyťák potřásl hlavou. Byl to idiot, ale aspoň roztomilý idiot.

Byl to skvělý, promyšlený plán. Antikrist měl být dopraven do nemocnice, vyměněn za dítě a vychován podle pekelných standardů. Pak by se postavil do čela armády a nevyslovitelnému plánu už by nic nebránilo. Ani vedení nahoře i dole ale nepředpokládalo, že potíže nastanou už v nemocnici.

Satanistické sestry byly loajální a nastalé zmatky jistě nezpůsobili schválně. Koneckonců chybovat může každý. Všechna novorozeňátka vypadají stejně a kdo si má pamatovat, u ďábla, která matka je která? Když sestra Marie Užvaňková pokládala antikrista vedle nesprávné matky, ani jí nenapadlo, že její omyl povede k zastavení apokalypsy a nadělá spoustu problémů jednomu démonovi.

Lister seděl s nohama na stole a četl si. Tedy, rád by si četl, kdyby ho Kocour každou chvíli neotravoval.

"Co děláš, opičáku?"

"Čtu si. Stejně jako jsem si četl, když ses mě ptal před pěti minutama."

"Co budeme dělat my?"

"My nebudeme dělat nic, čtu si sám. Jestli se nudíš, jdi otravovat někoho jinýho!"

"A to se mám jít bavit s tím dutohlavem? Nebo s tím, co má hlavu jako po demolici?"

Lister otráveně zavřel knihu, když si všiml baterky na stole.

O chvilku později Kocour pronásledoval světýlko na zdi a Lister se bavil natolik, že na knihu zapomněl.

Lister zíral vyjeveně na Krytona, který vypadal, jako by ho přeje buldozer. Jedno oko mu prasklo a druhé se houpalo na pružince, na těle měl díry a upadl mu prst na ruce.

"Proboha, Krytone, co se ti stalo?"

"Víte, pane, je to trochu trapné. Omylem jsem rozbil talíř a uklouzl."

"A proto seš tak zřízenej?"

"Zčásti. Ale také proto, že na talíři, který jsem rozbil se nacházel kus ryby a pan Kocour nedokázal odolat volání divočiny a po kořisti skočil."

"Tak dobře, hlavně už si vyměň oči za ty náhradní, co máš v ruce. Celou dobu na mě divně zírají."

Tony Stark stál v domě Doctora Strange v New Yorku a prohlížel si iluzivní obraz kamenů nekonečna. Vedle něj přešlapoval nervózní Bruce Banner a kousek od nich postávali s vážnými výrazy ti čarodějové. Vypadalo to zle, ale Tony si nebyl jistý, jestli to doopravdy bylo tak špatné, jak říkali. Podle toho, co slyšel, byl Thanos fialový obr, který pracoval převážně sám. Nebojovali snad i s horšími?

Svolá ostatní Avengery a společně ho sundají, jako to vždycky bylo. Když se dali dohromady poprvé, porazili boha! Budou to všichni na jednoho. Na jednoho a možná pár dalších. Co by se mohlo pokazit?

"Jejich šéfa jsem zašlápl omylem!" bránil se Lister.

"Paráda, teď nás všechny zavřou!"

"Mají velmi vyvinutou techniku, díky které nás dokáží poslat do nejhorší doby našeho dosavadního života a držet nás tam navěky!"

Než Lister stačil něco dodat, všichni zmizeli.

Čekal, že uvidí mříže pozemského vězení, ale místo toho stáli všichni na palubě Trpaslíka. "Rozmysleli si to?"

"Blázníš opičáku? Být zavřenej tady s váma je to nejhorší, co se pohlednýmu kocourovi může stát!"

Lister si uvědomil, že má pravdu. Byli tu zavření už tak dlouho, že to bylo k nesnesení. Možná by nakonec preferoval tu basu, alespoň by byla změna.

Všichni velcí muži začínali s malými úspěchy. Byli časy, kdy snili stejně jako ostatní malí kluci o rytířích a dracích a ani je nenapadlo, že zanedlouho budou snít o věcech, které utvoří budoucnost. Že jejich sny se přemění ve skutečnost, kterou si lidé budou pamatovat. Na světě je tisíce jedinců, kteří si právě pokouší splnit svůj sen a přemýšlí, jak se ti velcí muži cítili na jejich místě a jestli vůbec mají na jejich úspěch šanci.

Arnold J. Rimmer nebyl výjimkou. Právě mířil na své první astronavigační zkoušky a neměl nejmenší pochyby, že se mezi ty velké muže brzy zařadí.

Richard Mayhew procházel zničeně ulicemi Londýna. Poslední dva dny rozhodně nebyly snadné. Snoubenka se s ním rozešla po tom, co zachránil jakousi tajemnou dívku jménem Dvířka. Pomohl jí dostat se tam, odkud přišla, jen aby mu dva vrahové vyhrožovali smrtí. A teď to vypadalo, že přestal pro ostatní existovat.

Lidé ho bez povšimnutí míjeli, taxík mu nezastavil, i automat na jízdenky ho ignoroval. Jessica si sotva vzpomněla na jeho křestní jméno než ho vypustila z hlavy docela a jeho byt si koupili cizí lidé zatímco v něm byl.

Dvířka i markýz odešli a on tak zůstal sám. Neviditelný v davu.

Kocouři a kočky v posvátných červených čepičkách stáli v davu a mlčeli. Ve středu celého dění stál postarší kněz v rouchu a před ním se krčil mladší kocour.

"Byl jsi shledán vinen z porušení jednoho ze sedmi kočičích přikázání!" prohlásil kněz chraptivě. "Choval ses nadutě a domýšlivě, a proto tě stihne trest!"

"Ne, prosím, já to tak nemyslel!" žadonil odsouzený. "Jen jsem se kontroloval v zrcadle o pět minut déle, už to neudělám, odpusťte mi!"

Jeho slova ale neměla na kněze žádný účinek.

"Zabavte mu jeho šaty! Od teď bude nosit jen módu z minulého roku, to ho naučí pokoře!"

"Proč jsi to vůbec jedl? Zelenofialové maso není přímo z časopisu "Jezte zdravě"!" vyjel Rimmer na Listera.

"Už mě nebavilo jíst maso z konzervy!"

"Ale ten parazit se ve vás rozmnožil! Mláďata vás pozřou zevnitř!"

"Nerada ruším, pánové, ale v důsledku nedávného útoku nemáme dost energie na provedení operace. Popravdě musíme šetřit se vším."

"Tak vyhodíme Listera do vesmíru a zemře dřív, než ho to sežere."

"Ale je tu i jiné řešení. Stačilo by vypnout tvoji projekci a měli bychom dostatek energie."

"I na žehličku na vlasy?" zeptal se kocour. "Je tu vůbec někdo, kdo chce toho dutohlava na palubě?"

Crowley vystoupil z auta a vešel do malého knihkupectví.

"Máme zavřeno!" uvítal ho andělův hlas.

"To jsem já!"

Azirafalova hlava se vynořila zpoza polic. "Crowley! Počkáš, prosím, chvíli vzadu? Potřebuji tady ještě něco dodělat." Na chvíli zalezl, ale pak dodal: "A nekoukej se mi do skříně!"

Crowley se usadil ke stolu a čekal. Nemohl si ale pomoct, pohled mu stále sklouzával ke skříni. Co by Azirafal mohl schovávat? Možná alespoň nakouknout? Ale k čertu s tím, je přece démon!

Pootevřel dveře a divil se, že na to nepřišel sám. "Už jsme o tom mluvili, anděli. Buď půjde tartan nebo já!"

Na Červeném trpaslíku probíhalo nudné odpoledne. Rimmer si četl, Kryton umýval nádobí a Kocour se ládoval rybou, když se zevnitř lodi ozvalo hrůzostrašné skřípání.

Kryton leknutím upustil talíř a Kocourovi málem zaskočilo.

"Co to je?" vykřikl Rimmer.

"Možná je to únavou materiálu," hádal Kryton. "Vzpomeňte si, jak je tahle loď stará!"

"Rozpadá se loď?!" vyděsil se Kocour. "To se mi zmuchlají obleky!"

Než ale panika stihla zajít moc daleko, hluk ustal.

"O čem se tu bavíte?" zeptal se Lister, který vešel do místnosti.

"Ty sis nevšiml toho skřípání?"

"Skřípání?" podivil se Lister. "Přes hraní na kytaru jsem to asi neslyšel."

Vesmírnou stanicí se rozlehly úpivé zvuky oznamující přílet TARDIS. Dveře modré budky se otevřely a vylezl Doktor.

"Rose Tylerová, dovol mi přivítat tě ve vesmírné restauraci, kde můžeme vidět nejjasnější hvězdu ve vesmíru!"

Rose vykročila ze dveří. Bylo tu pár stolků a několik převržených židlí. Protější stěna byla nahrazena oknem, které poskytovalo nádherný výhled a nejjasnější hvězda se nacházela přímo uprostřed. Ale na restauraci to tu bylo dost vylidněné.

"Doktore, proč tu nikdo není? A nepřipadá ti ta hvězda větší?"

Pán času zbledl. "Doufám, že sis výhled užila, protože jsem špatně nastavil čas a tuhle vesmírnou stanici odpálí kometa. Zdrháme!"

"Pozvedněme číši na revoluci, svobodu a přátelství!" zvolal Laurens a všichni si se souhlasným hulákáním připili.

Alexander Hamilton se usmál. Byl v New Yorku teprve chvilku a věci se vyvíjely lépe než by čekal. Když mu zemřela matka a on se musel zaopatřit sám, soustředil se hlavně na přežití. Snažil se vydělávat za živobytí a rozhodně nepočítal s tím, že se na něj lidé složí, jen aby získal pořádné vzdělání.

A teď byl tady a účastnil se revoluce, nejen to dokonce si našel přátele! Pokořit Anglii se jim sice zatím nepodařilo, ale vinný sklep ano a to pro dnešek stačilo.

Zloduch seděl za stolem a četl jakýsi magazín.

"Pomocníku? Tady se píše, že pokud chcete porazit nepřítele, musíte ho dobře poznat. A pokud chcete někoho poznat, musíte se vžít do jeho kůže. Proto se stanu na den superhrdinou! Najděte na internetu, jak na to."

"Tady se píše, že hlavně musíte mít nadpřirozené schopnosti."

"Výborně, to splňuji," řekl zloduch a pro ukázku nechal shnít rostlinu na stole. "Nepíšou tam, jak zvládat dramatické příchody, které lidi tak milují?"

Pomocník znervózněl. "Píšou, že dost pomáhá, když vám vítr vlaje ve vlasech."

Zloduch přejel rukou po své holé hlavě. Někomu to prostě není souzeno.

Byly časy, kdy Sam Winchester doufal v normální život. Kdysi v něj dokonce nejen věřil, ale byla to pro něj samozřejmost. To ale skončilo ve chvíli, kdy ho jeho bratr Dean odnesl z hořícího domu. Své naděje na dlouhou dobu ztratil, ale znovu je nalezl, když začal studovat a nechal lovení za sebou. Potom, co potkal Jesse, byl přesvědčený, že by to mohlo fungovat. Mohli by mít normální život. Spolu. I tenhle sen se ale rozpadl v prach.

Teď už Sam neměl žádné naděje. Kousek od něj se rozsvítily dvě červené oči. Tady byl jen on a Lucifer. Navždy spolu.

UPOZORNĚNÍ PRO NÁVŠTĚVNÍKY VZDUŠNÉHO ZÁMKU

Zámek je ve vzduchu a proto nedoporučujeme vstup osobám trpícím strachem z výšek a mořskou nemocí, kvůli častému houpání. Dobrovolnému vstupnému se však od nich nebráníme.

Po vstupu se svou skupinou zaujměte postavení na předem určené značce a užívejte si výhled. V žádném případě se nehýbejte! Pokud se zámek převáží, hrozí smrt všech návštěvníků, za kterou neneseme v žádném případě zodpovědnost!

Pokud zámek právě teď nevidíte, neodcházejte! Je nejen ve vzduchu ale také ze vzduchu. Tímto padá diskriminace osob slepých, které si prohlídku užijí stejně jako každý jiný! Za jakékoliv nehody způsobené šlápnutím vedle nezodpovídáme!

Loki spokojeně kráčel lesem s pytlem přes rameno, než dorazil ke kusu velké šedé skály. Sundal pytel a zaťukal na kámen. Po chvíli čekání se skála rozestoupila a ven vykoukl kus hlavy malé holčičky.

"Ahoj, Helo," usmál se Loki.

"Čau, tati," pozdravila Hela a ustoupila ode dveří, čímž odhalila svou mtrvou polovinu tváře.

Loki vešel dovnitř a byl málem poražen osminohým koněm, který se mu hnal v ústrety. Na podlaze kolem celé místnosti se vinul obrovský had.

"Děti, řekněte Fenrymu, že jsem doma, mám pro vás nějaké suvenýry z Midgardu. Až tu planetu ovládnu, mohli bychom tam zajet na prázdniny!"

Sans postával kousek od svého bratra, který se připravoval se na další pokus o chycení člověka. Papyrus byl nadšením bez sebe.

"Až člověka chytíme, konečně se dostaneme na povrch! Budu moct řídit své auto a cítit vítr ve vlasech!"

"Jasně," zabručel Sans a neobtěžoval se upozornit svého bratra na to, že na jeho holé lebce nerostou žádné vlasy. "Ale jak přesně plánuješ toho člověka zajmout?"

"Sansi, myslel jsem, že to už je naprosto jasné! Člověka zajmu pomocí svých svalů!" prohlásil Papyrus a pozvedl svou ruku.

Sans přemýšlel o tom, jestli si jeho bratr skutečně uvědomuje, co to znamená být kostlivec.

Azula a Ty Lee seděly na pláži a pozorovaly západ slunce.

"Nechápu, proč mě žádný kluk nechce!" postěžovala si Azula už asi posté. "Jsem perfektní partnerka! Dokonalá a ještě k tomu princezna!"

"No, to je všechno pravda!" začala Ty Lee nervózně. "Víš kluci jsou... Ty jsi totiž jako taková květina-"

"Máš pravdu! Jsem jako růže, krásná, ale taky nebezpečná! Bojí se mě a to je správně. Ale to jim přece nebrání v tom, aby se mnou chodili!"

"Jo... asi máš pravdu," přikývla Ty Lee a byla ráda, že Azula nepřišla na květinu, kterou měla na mysli, totiž jednu hořkou bylinu.

Vlahoš klečel na pódiu a horečnatě přemýšlel. Jeho ruka se právě nacházela na špalku, což bylo nebezpečně blízko obrovské sekeře. Jak lidi bude přesvědčovat bez ruky? Když se ale ostří začalo přibližovat, ozval se z davu hlas záchrany.

"Zastavte to!" Mezi lidmi se prodírala postava v uniformě. "To je Viktor Stříbrník! Byl odsouzen za krádež a podvod!"

Kat se narovnal. "Asi se pletete. Tohle je František Jiskra. My jsme ho odsoudili!"

"Tak to ne! Vždyť je to Jindřich Zlatnička! Dneska ho máme pověsit!"

Vlahoš si povzdechl. Falešné identity měly určitě své výhody, ale vážně netušil, jak stihne všechny tyhle popravy.

Rodina příšerek seděla u stolu a vstřebávala oběd. Byla přesně taková, jak byste si ji představovali. Jednooký rohatý otec, růžová matka a tři krásné dětičky se spoustou končetin.

Modrý příšerák právě natahoval svá chapadla nad stolem. "...když v tom něco zašustilo v křoví a vylezl... člověk!"

Jeho mladší sourozenci nadskočili leknutím.

"Měl dvě oči a dlouhé blonďaté vlasy," pokračoval modrásek.

"Snažíme se obědvat," poznamenal otec, ale syn ho neposlouchal.

"...a voněl levandulí!"

Žlutá příšerka si zacpala všech pět nosních dírek a malý zelenáč ještě trochu zezelenal. "Asi budu zvracet."

Otec protočil oko. Některá témata by se měla u oběda zakázat.

Malý Thor bojovně zakřičel a tlustým klackem srazil papírového nepřítele. Vzápětí z úkrytu za jeho zády vyběhl Loki a pustil se svým vlastním klacíkem do posledního stojícího protivníka. Když obě papírové náhražky padly, Thor Lokiho poplácal po zádech. "Jednou se dostaneme do opravdové bitvy a budeme si to moc zkusit naostro!"

Loki se zazubil. "Už se nemůžu dočkat!"

O tomhle momentu Thor přemýšlel o desítky let později. Ležel na zemi a tiskl si bok, kam ho jeho nevlastní bratr bodl dýkou. Velmi ostrou dýkou.

"Víš, Loki, když jsem kdysi řekl, že si to vyzkoušíme naostro, tak jsem to nemyslel doslova!"

Kapitán Hollister nebyl spokojený s tím, co slyšel. "Rimmere, vy jste neopravil tepelný štít? Uvědomujete si, že tu kvůli vám všichni zemřeme?!"

Rimmer zasalutoval. "Omlouvám se, ale rád bych protestoval! Ano, přiznávám svou část viny, ale je tu zcela jistě ještě jeden člověk, který má na této pohromě stejný podíl, a to technik Lister. Není tady, aby mi asistoval a místo toho se fláká ve stázi! Když se nad tím zamyslím, byl jste to vy, kdo ho tam zavřel. Takže bych to, s prominutím, nazval kolektivní vinou."

Kapitán by něco řekl, ale v dalších několika sekundách se proměnil v prach.

Lister málem vrazil do kocoura, který byl příliš zahleděn do malého zrcátka, než aby se rozhlížel kolem.

"Kdo je tu fešák?" kocour se na chvilku odmlčel. "Já, jsem to já!"

"Jak do sebe můžeš bejt tak zahleděnej?"

"Protože, opičáku, na téhle lodi není žádný jiný takhle dokonalý obličej. Jo, možná, kdybys sehnal kočku, tak bych se snad dokázal od sebe odtrhnout!"

Lister ho radši nechal jít a pokračoval z cestě, než zaslechl hlasy.

"Dobré jitro, Arny!"

"I tobě, Arny!"

"Budíček ve tři ráno a už jsme uběhli deset kilometrů!"

"Jsme jednička, Arny!"

Lister protočil oči. Kocour nakonec nebyl tak špatný.

Smrť se dnes příliš neradoval. Alespoň jednou za čas by si rád udělal volný den,třeba by krmil kočky, ale to ne, práce bylo všude plno. To by ty lidi snad zabilo počkat do zítřka? Smrť se vyhoupl do sedla a pobídl Truhlíka ke klusu.

Jindřich Topůrko si ani nestačil uvědomit, co se děje, když se mu v hlavě ozval hluboký rozmrzelý hlas.

POSLYŠTE NEMOHL BYSTE SI TO UMÍRÁNÍ NECHAT NA ZÍTRA? RÁD BYCH SI UŽIL PŘÍJEMNÝ DEN.

"Tak vy nemáte příjemný den?" Jindřich se roztřeseně podíval na svou hlavu, která ležela nepřirozeně daleko od těla. "O tom mi povídejte."

Mike Wazowski vešel do haly plné barevných dveří. V lidském světě už brzo odbije desátá hodina a zaměstnanci společnosti Příšerky s.r.o. se pustí do práce. Konečně nastoupili strašáci. Mike poplácal svého přítele Sullyvena po chlupatých zádech: "Vlítni na to, kamaráde!"

Sully vylezl tiše ze skříně a zavřel za sebou dveře. V pokoji byla tma a klid. Tiše se plížil místností a obratně se vyhýbal hračkám. Když už se ale dostal skoro k posteli, rozsvítila se lampa a pokoj zalilo jasné světlo.

V místnosti s ním stáli dva dospělí muži. "Ty jsi ale pěkně podivná příšera," řekl Dean Winchester.

Kdysi žily dva národy lidí, které byly velmi odlišné. Měly staré spory, které často řešily pomocí mečů. Jednou však, přišel starý čaroděj a pravil: "Och, bláhoví lidé! K čemu jsou takovéto potyčky? Překovte meče v pluhy a věnujte pozornost svému živobytí!"
Lidé ho poslechli a spojili se. Zakrátko však začaly být mezi nimi rozdíly. Kmen s menšími lidmi si vedl dobře, žili poklidný život a nevšímali si okolí. Velcí lidé však pro toto nadání neměli a vznikl znovu rozkol.
Malí lidé odešli a od té doby se velmi změnili. Ale nakonec přišli do úrodné travnaté kopcovité krajiny. Do jejich Kraje.