DMD č. 10. pro 10. 4. 2018. Téma: Buben

Žil byl jednou bubeníček. Svůj bubínek dostal na vojně, kam ho před lety odvedli. Když šel v první řadě do útoku, bubnoval ze všech sil pro svoje kamarády, aby je každá nepřátelská střela minula. Ze všech bitev vyvázli on i jeho kamarádi živí a zdraví. Po jednom velkém vítězství bubeníček i s kamarády slavili, pili a mávali šavlemi, až bubínek propíchli. Když je ráno vzbudil alarm, aby se seřadili a pochodovali dál za nepřítelem, dostali všichni strach, že bez bubínku nepřežijí. Pod rouškou ranního šera utekli a do armády se už nevrátili. Napříště už si nenechali víno stoupnout do hlavy.

Uběhl týden, o svatbě se nikdo nezmínil. Nany byla za ten odklad ráda. Starala se o domácnost, učila se likvidovat myši a krysy, bojovala s hliněným prachem, který věčně padal ze stropu na zametenou podlahu, na postele, na stůl.
Dnes při úklidu objevila truhličku.
Na vrchu leží vyšívací bubínek s rozdělanou prací. Nany zatají dech. Je to jako svatokrádež, dotýkat se věcí, které patřily nebožce, přesto neodolá. Opatrně rozloží plátno zdobené výšivkou.
Kdyby všechno potěšení v tom světě bylo vzato, a jenom láska zůstala, ten život by stál...
Za co by život stál, Márinka vyšít nestihla.
Nany se rozklepou ruce.

Appolon byl mrzutý. Už skoro hodinu se snažili naladit všechny lyry, citery a flétny, ale pořád to nebylo ono.
BUM BUM
Lidem by to asi stačilo, ale copak s touhle hudbou mohou vystoupit na božské hostině? Navíc mu už podruhé praskla struna na lyře.
DUM BUM
Múzy to už také přestávalo bavit a místo přípravy se radši pošťuchovaly. Momentálně zkoušely, jestli jim víc sluší tragická nebo komická škraboška.
DUM BUCH
A navíc to otravné dunění, které se tu pořád odněkud ozývalo.
BUM DUCH
Náhle je všechny probral Poseidonův křik: "Dionýse, můžeš mi laskavě vysvětlit, co to děláš s mojí želvou?!"

Byla dcerou krále a královnou manželkou.
Bum.
Její muž (narozdíl od jejího otce) byl vždycky miláčkem davů.
Bum.
Hrdina, pomazaný a požehnaný.
Bum.
Přináší Schránu Smlouvy zpět do Jeruzaléma.
Bum.
Hospodin bude uprostřed svého lidu.
Bum.
Královou pozicí nic neotřese.
Bum.
Všichni se radují.
Bum.
Její muž křepčí jako blázen.
Bum.
Ona ví, jak pomíjivý je mír.
Bum.
Ví, jak vrtkavá je přízeň davu.
Bum.
Ví, jak rychle se Hospodinovo požehnání promění ve zlořečení.
Bum.
Jak neuvážený čin může všechno zničit.
Bum.
Jak se autorita může rozplynout.
Bum.
Každý radostný úder bubnu cítí jako krok k nevyhnutelnému osudu.
Bum.
Odsouzení.

Tyndrum felt strange. In a good way.
They stayed in one of the round houses. Basic, neat and dry, as heavy rain started to beat on the roof.
The last place. We didn’t learn much. There’s something going on, but we don’t know how to put it all together.
That’s above my pay grade anyway.
For now.
Tomorow we fly home and let someone else deal with the data.
Risa turned her back to the wall.
There was something in this place. It has always been here.
She didn’t use it. She just was... it passed through her and healed.

Na Odboru záhad pracoval rok. Po Vyvoleném sáhli všemi deseti. Teď hypnotizoval dveře s přísným zákazem vstupu. Neodolal. Za nimi byly další, s obrázky. Nejvíce ho zaujala obrovská želva.
Portál ho přežvýkal, než ho vyplivl na rušné ulici. Odpudivé místo, hledal úkryt. U Prokopnutého bubnu. To zní dobře. Hosté po něm vrhali divné pohledy. A pak se zjevil On.
„Neměl byste tu být.“
Vypadal jako Snape se smyslem pro humor nebo Brumbál na dost drastické dietě.
„Brzy dojde k explozi. Já to musím vědět.“
Vhodil zkoprnělého Harryho do vytvořeného portálu.
„Mám slabost pro turisty,“ prohlásil Smrť spokojeně a vytratil se.

Zněly bubny a lidé jásali.
Nepřemožitelný Božský Lučistník vyráží bránit severní území!
Neskloníme se před Mingy!
Vítězství!
Král a nejvyšší ministr Choi Young zářili sebedůvěrou.
Generálové vysílaní do boje se tvářili drsně válečnicky.
Zachmuřený výraz je neopustil, ani když vyjeli z pevnosti.
„Necháváme jih nechráněný proti japonským pirátům,“ uryl Lee Yi Ran.
„Monzuny zpomalí náš postup a zničí luky,“ zavrčel Jo Min Soo.
„Tažení uprostřed léta znamená hladomor pro celý národ,“ pomyslel si Lee Seong Gye.
Nahlas neřekl nic.
Ještě k nim doléhaly zvuky oslav a rytmické dunění.
Ani jeden z generálů nevěřil, že návrat bude stejně slavný jako odchod.

Jen co vešel dovnitř svého bytu, rychle sundal boty a běžel do obýváku , kde byla slyšet hudba linoucí se z vedlejšího bytu. Sednul si na zem a jen tiše poslouchal jak soudsedka cvičí hru na buben. Naslouchal melodii linoucí se přes stěnu se zavřenýma očima. Tyto chvíle miloval, neuškodilo ani pomyšlení, že sousedka je velmi sympatická. Když hudba ustala, zvedl se a přešel do kuchyně, vytáhl potřebné ingredience, smíchal těsto a upekl sušenky. Nejméně púlku jich naskládal na talíř než se vydal klepat na sousední dveře.
"Ahoj, upekl jsem toho trochu moc, dáš si?" Jednou jí řekne i co cítí.

The magic was pulsating, beating, thrumming.
Much more than sum of nine parts.
In Aminah's mind it conjured images - drums of war, the beating of thousand feet in a military step, the clank of a disc magazine being clipped into a weapon.
Steady beat of an enormous heart.
One that made you want to follow - to become a part of it.
It was calming and disquieting at the same time.
The Professor watched her closely.
"Now that you understand... can you replicate it?" his voice broke through her trance.
With cold composure she dodged the answer.
"I need some air."

"Je to všechno na prd. Chápeš to, zase sem to neudělal. Už nevim, jak se to mam učit. Určitě mě vyrazí. No a v práci jakbysmet. Dneska na mě šéf deset minut křičel, protože jsem měl v excelový tabulce jednu chybu. Chápeš to? A ještě to ani nebyla moje chyba. Ňáká čúza účetní se překlepla ve faktuře o jedno desetinný místo a jsem já snad jasnovidec, abych věděl, v kterejch podkladech je co jinak, notabene když ty papíry ani nemam? Skočim z mostu, fakt že jo."
"Kliiid, Daníku. Moje babička vždycky řikala: Byli jsme a buben. A dožila se devadesátky."