Moje články

Na poslední chvíli bez ladu a skladu to, co mě zaujalo a polechtalo u osrdí.
Ángelova píseň od Ryi, protože hodně silné.
od Hippopotamie, protože malí kluci jsou solí země.
Řeka slov od myday, úzasná malba slov.
od Keneu, rozměrově dokonalá tragédie.
Těžká chvíle čtenářova od Acháji, protože miluji Nightrunners.
Více radostí i více starostí od Tenny, protože zamilované skupiny.
„Hodný chlapec.“ od Keneu, protože líbí.
Žádost o dotaci od Eillen, protože miluji Záchrannou stanici záporných postav.
Málo klapek od Rebelky, protože líbí.
Neznámý kontakt od Alistair Reuyter, protože Ford Anglia často létal i u mně.
Nevýchovně výchovné od HCHO, protože geniální.
Opět se ukazuje, že se nemají věci nechat na poslední dobu, protože tohle je teprve první výběr. No nic. Snad prominete, že něco bude zítra.

Lord Voldemort – pravým jménem Thomas Rojvol Raddle – hlavní padouch. Je to beznosý holohlavý psychopat. Chce kouzelníky nadřadit mudlům, proto usiluje o život Harryho Pottera, hlavního klaďase.
Dolores Umbridgeová – zaměstnankyně ministerstva, dosazená do Bradavic, později ředitelka školy, zlá zákeřná baba, s úsměvem vám bodne nůž do zad. Ráda nosí růžové oblečení.
Smrtijedi – banda prominentních kouzelníků, následovníků Voldemorta, kteří zneužívají svou moc a postavení, aby ovládli kouzelnickou společnost. Neštítí se mučení ani vražd.
Kalliopé byla v půlce seznamu, když k ní do pracovny vtrhla Thaleia.
„Už máš hotové poznámky?“ spustila, „pospěš si, Joanne za hodinu vstává, a ještě si musíme dohodnout děj.“

Krásnou svatbu měli, pomyslela si Muriel, zatímco novomanželé klapli dveřmi a vzlétli fordkou do oblak. Molly to moc slušelo. A ta korunka, obdivně vzpomněla na rodinný šperk v rusých vlasech nevěsty.
Hosté se pomalu rozcházeli. Stará dáma se rozhlížela po poloprázdném sále, když si všimla skupinky společensky unavených mladíků kolem dvojčat Prewettových. Povzdechla si. Připomněli jí neradostné proroctví. Ani tentokrát se neodvážila prozradit ho Molly.
Tarotky si tetička vyložila hned, jak se doslechla o blížící svatbě neteře s Arthurem Weasleym. Karty zvěstovaly spokojené manželství, velkou rodinu; ale také nelítostnou válku a smrt blízkých.
„Budeš to mít těžké, děvenko,“ posteskla si.

Zklamán odcházel Moody od Břichnáče. Ale já to tak nenechám, rozhodl se. Vždyť v tom prokletém Burkeho domě mohli oba zahynout! Otřásl se při vzpomínce na trolly a akromantule.
Naštěstí měl v rukávu ještě jedno eso, nitrozpyt. Proto si zavolal Weasleyho, a než se mladík nadál, pronikl do jeho mysli. Nepotěšilo ho, co uviděl.
Ti dva, Dawlish s Robbardsem, si Arthura vybrali za cíl svých žertů už od zrzkových prvních dnů v Bradavicích. S nechutí pozoroval, jak se mučitelé smáli chlapcovu úprku před obřím pavoukem.
„Omlouvám se vám, Weasley, a slibuji, že je zkrotím. Ale pamatujte si, pomstou nic nevyřešíte.“

Nad Parnasem se nesl jek. Zoufalství a vztek v jednom. Vyděšené múzy se seběhly a našly nepříčetnou Kalliopé.
„Co to je?!“ smála se a plakala zároveň, „+všechno bylo, jak má být+; nic není, jak má být!“ cupovala epilog Harryho Pottera. „Tohle má být nejlepší dětská literatura všech dob?!“zuřila. „Ale já to tak nenechám, já to předložím Apollónovi! Co Apollónovi! Já to poženu až k samotnému Diovi!“ vyhrožovala.
Z davu* vystoupila mladinká dívka.
„Prosím, nezlobte se, vznešená Kalliopé. To je jen takový experiment,“ pípla nesměle.
„Jaký experiment?!“ zahřměla múza.
„Aby si autoři fanfiction mohli upravovat příběh podle sebe,“ vysvětlilo děvče.

Naléhavé zaklepání vyrušilo šéfa odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Aniž by dotyčný čekal, rozrazil dveře a dovnitř vpadl Moody.
„Pojď dál,“ ironicky poznamenal Břichnáč, „co potřebuješ?“
„Jestli Weasley ještě jednou ohrozí mé lidi, tak poletí!“ vyhrožoval vedoucí bystrozorů.
„Chceš říct, že stážista, co vylezl z Bradavic, ohrožuje bystrozory?“ divil se šéf, „jak, prosím tě?“
Něco v jeho hlase však Moodyho zarazilo.
„Ty ho kryješ?“ nařkl Břichnáče, přičemž ho, jedno oko přivřené, zkoumavě pozoroval.
„Jistě. Já a ještě ministr. A na to oko bacha, aby ti tak nezůstalo.“
Když Smrtijedi během války připravili Moodyho o oko, vzpomněl si na jejich spor.

Bylo, nebylo v zemi tak vzdálené, že ji lidská noha nenavštívila, se nachází zahrada. V té žijí sličné panny a švarní jinoši, kteří polibky probouzejí v umělcích fantazii. Však běda, druh druha nesmí pocelovat.
Jednou se zrodila láska v srdci urostlého mládence k dívce spanilé. I ulehli spolu. Děva nerozvážná svěřila se přítelkyni drahé a ta rovněž podlehla náruči milého. Další nerozumní je následovali.
Zdálo se, že poklesky bez efektů zůstaly. Leč nebylo tomu tak. Koho provinilí políbili, ten pouze užité nápady kopíroval. Tak vznikla mnohá klišé.
Ty ale nezoufej, lide tvořivý! Jen co ctnost obnovena bude, gejzír nápadů vytryskne.

Zábava, podpořená blíže neurčeným množstvím vína a třemi rundami panáků, byla v plném proudu, když budoucí švagři objali Arthura.
„Weasley, si správnej chlap,“ spustil Fabián.
„Jo, správnej,“ přerušil ho Gideon, „ale ani to by ti nepomohlo, kdyby sis k naší sestřičce moc dovoloval.“
„Chichi, skončil bys jako Wood. S rozbitou držkou.“
„Áále protože ses choval slušně, nevykopali sme válečnou sekyru.“
„Správně. Zpluhovali sme meče.“
„Cože?“ nechápal ženich.
„No, přeměnili meče v pluhy,“ vysvětloval Gideon.
Arthur, oči upřené na stůl, přikývl. Zvednout hlavu se neodvážil. Co kdyby některý z bratrů uměl číst myšlenky a zjistil tak, co se dělo ve Fordu.

Rozlučka v Rumovém doupěti nabrala grády. Skřítčí víno prokládali panáky, proto ani jednoho neudivilo, že netušili, jak se dostali domů.
Ráno se dvojčata probudila s pořádnou kocovinou. Naštěstí na nočních stolcích na oba čekaly lektvary proti kocovině a misky kuřecího vývaru.
„Molly je zlatá,“ ocenil Fabián.
„Spíš svatá,“ ozval se Gideon, „a ty, až se příště vrhneš do míchání chlastu, zavaduju tě!“ pohrozil.
„Já jsem v tom nevinně. Vždyť jsem jen chtěl Arthurovi popřát štěstí. Netušil jsem, že se toho ostatní chytnou a začnou objednávat.“
„Stejně jsme měli kliku, že nám tu poslední rundu nenalili. Osmý panák by mě zabil.“

Břichnáč si prohlížel složky minulých stážistů, když ho vyrušilo zaklepání. Na zvolání „dále“ vešel Weasley.
„Pane, chtěl jsem vám poděkovat, že jste mi dal dobré hodnocení.“
„Pokud bych ve vás nevěřil, nenapsal bych to. Tak mě nezklamte.“
„Budu se snažit, pane.“
„Snaha nestačí! Příště víc myslete a míň jednejte, aby i následující hodnocení bylo kladné.“
„Jistě, pane,“ pronesl mladík a otočil se k odchodu.
„Jo a Weasley?“ zastavil ho vedoucí. „Až budete bystrozorům předávat informace o dalším upírském hnízdě, ujistěte se, že matoucí kouzlo, které jste do zprávy vložil, je nezjistitelné. Moody nemá rád, když si z jeho svěřenců utahujeme.“

Měli zničit upíra. Ale toho bystrozoři Dawlish a Robbards v kruhovém domě Burkeových nenalezli. Narazili však na něco stejně děsivého.
Sotva vešli, napadl je troll. Zabili ho. Místnost po místnosti dál opatrně pátrali. V poslední měly doupě acromantule. Zlikvidovali je a vraceli se k hlavním dveřím. Žádné tam nebyli.
Ze zírání na prázdnou stěnu je probral ryk dalšího trolla. Musí rychle najít druhý východ, nebo tu zahynou, uvědomili si. S příšerou v patách prohledávali budovu. Několikrát dokola. Ale nic. Východ nenašli.
Už propadali zoufalství, když dovnitř vpadl Moody. „Co tu blbnete? Máte být v domě v Jižním Walesu, ne Severním.“

Probral se uprostřed noci s šílenou kocovinou. Zapíjet skřítčí víno whisky byla pitomost, pomyslel si a vytáhl ze stolku lektvar proti kocovině. Žaludek se ustálil, bolest hlavy zmizela, ale výčitky ne.
„Jsem k ničemu,“ trápil se, „první úkol jsem zvoral. Nebýt Molly nenapravil bych to. Ani jsem se nepostavil bystrozorům, co se mi posmívali. Nepostarám se o sebe, jak zajistím rodinu?“ topil se v kruhu sebepodceňování, dokud únavou neusnul.
Ráno ho vzbudilo Slunce, které zahnalo chmury a výčitky. Věděl, že všechno zvládne. Aby ne s parťačkou jako je Molly, která mu poradila ať si posměváčky představí v dámském spodním prádle.

U Děravého kotle začali skřítčím vínem. Jedna láhev pro osm lidí nic není, tak objednali dvě. Během druhé rundy se Tobias pustil do vykládání vtipů. Když je rozesmál i otřepaný vtip na Kratiknota: „Znal jsem nějakého učitele Svíčku. Nebyl to váš příbuzný?“ přesunuli se do Rumového Doupěte.
Arthur si se zájmem prohlížel zšeřelou místnost. Přes určitou nízkocennost působila útulně. „Někdy bych chtěl navštívit mudlovskou hospodu,“ svěřil se.
„Neboj, nepořádáme tah naposledy. Navíc jsme kouzelníci, žijeme déle, takže máme dostatek času něco podobného uspořádat,“ podotkl Fabián.
Kdyby jen tušil, že za rok rozpoutá Voldemort první válku, ve které oba bratři zahynou.

Nikdo o ní nemohl prohlásit, že by se oddávala zahálce. Dokonce i teď, když jí křížky táhly hřbet k zemi, nedokázala jen tak zbůhdarma nicnedělat a vypravila se s vnoučaty do lesa.
Jan s Vilíkem sice místo sběru šišek jen pobíhali a hráli si, ale nechala je, aspoň se vydovádí. Zato děvčátka se činila jedna radost. A tak přinesli plný koš otopu a bandasku lesních jahod. Ale ten nejdůležitější úlovek schovávala v kapsáři.
Opatrně ho vytáhla a uhladila. Pak otevřela dveře komůrky, která skrývala její největší poklad. Co se jen naskákala přes plot, aby ho nashromáždila dost pro všechna vnoučata.

Lord Voldemort – pravým jménem Thomas Rojvol Raddle – hlavní padouch. Je to beznosý holohlavý psychopat. Chce kouzelníky nadřadit mudlům, proto usiluje o život Harryho Pottera, hlavního klaďase.
Dolores Umbridgeová – zaměstnankyně ministerstva, dosazená do Bradavic, později ředitelka školy, zlá zákeřná baba, s úsměvem vám bodne nůž do zad. Ráda nosí růžové oblečení.
Smrtijedi – banda prominentních kouzelníků, následovníků Voldemorta, kteří zneužívají svou moc a postavení, aby ovládli kouzelnickou společnost. Neštítí se mučení ani vražd.
Kalliopé byla v půlce seznamu, když k ní do pracovny vtrhla Thaleia.
„Už máš hotové poznámky?“ spustila, „pospěš si, Joanne za hodinu vstává a ještě si musíme dohodnout děj.“

Se svatbou je hodně starostí, a tak Molly nevěděla, kde ji hlava stojí. Její bratři dělali vše proto, aby milované sestře vyhověli, ale zároveň nepřekáželi.
Jedné povinnosti se však chopili z vlastní iniciativy. Organizovali Arthurovu rozlučku se svobodou.
Nejprve museli rozhodnout, koho pozvou: „Ámose Diggoryho a Xenofilia Láskoráda,“ začal Gideon.
„Nesmíme zapomenout na Tobiase Jordana,“ připomněl Fabián.
„Máš pravdu, umí skvěle parodovat Leache.“
„Koho ještě?“
„Tufta a Minchuma?“
„Dobře. A kam půjdem? Začal bych u Děravého kotle a pak pokračoval K Dračí hlavě.“
„Tam ne, tam je ve čtvrtek obsluha nahoře bez. Molly by nás skalpovala. Co třeba Rumové Doupě.“

Už jsem ztrácel naději, když mě z nicoty vytáhla ruka s diamantovým prstenem. Královna. „Běž!“ zvolala a prchla. Já hned za ní.
Pádil jsem jak o závod, ale druhá hádanka mě neustále trápila. Co to je *radost már*? Mám naplnit máry Šimatinou mrtvolou? I poté, co se pro lid obětovala?
Z přemítání mě vytrhlo drásavé hýkání. Ohlédl jsem se. Přízrak nám byl v patách. Čeho se dotkl, to pozřel. Včetně zaběhlé antilopy. „Proboha,“ vyděsil jsem se, „tohle se děje i doma.“ I tam jsou lidé pohlcováni krvavým zjevením.
Přede mnou běžela královna. Opravdu ji musím zabít, abych zachránil své blízké?

Fabiána probudilo nezvyklé ticho. Okamžitě mu došlo, co to znamená.
„Vstávej, Molly se nevrátila!“ žduchl do svého dvojčete.
Gideon vyskočil a s výkřikem: „Zabiju Weasleyho!“ se hnal do kuchyně. Místnost jindy vonící jídlem zela prázdnotou.
Bratr se ploužil za ním a schlíple se sesul na židli: „Co budeme jíst?“ děsil se sestřiny nepřítomnosti.
„Banány,“ rozhodl Gideon a přisunul mísu s ovocem.
Když zbýval poslední, vešla do kuchyně rozespalá Molly s výčitkou na rtech.
„To je hrozné! Jednou začas zaspím, protože do noci sledujeme s Arthurem Perseidy, a vy mi hned sníte banány na chlebíček.“
Užaslá dvojčata se nezmohla na slovo.

Porada skončila. Břichnáč se balil k odchodu, když za sebou slyšel hlas: „Jsi na toho kluka moc měkký.“
Otočil se. Za ním stál vedoucí bystrozorů. „Na co narážíš, Moody?“
„Na mladého Weasleyho. Kdyby mě udělal takový kopanec, potrestal bych ho.“
Pochopitelně. Alastor proslul svým nekompromisním přístupem ke stážistům. Adepty proháněl jak nadmuté kozy. Své heslo VŽDY VE STŘEHU prověřoval pověstnými přepadovkami ve tři ráno.
„Bystrozoři potřebují tvrdý dril,“ nedal se Břichnáč, „musí se naučit okamžitě reagovat, aby nikdo nepřišel o život. Přemýšlí až po akci. U nás je to naopak, je nutné nejprve zhodnotit situaci, až pak zvolit vhodné kouzlo.“

Jako malí kluci, pomyslel si Arthur, když pozoroval Mollyiny bratry, jak si prohlíží Fordku. Vyzkoušeli klakson, stěrače, teď přišel na řadu kufr.
„Arthure, co to je?“ tázal se Fabián, který odtamtud vytáhl skici.
„Obrázky, které si v autě zapomněl předchozí majitel. Příležitostně mu je chci vrátit.“
„Takové čmáranice?“ divil se Gideon.
„To jsem si taky myslel, ale pak jsem objevil, že jde o ukázky abstraktního umění.“
„Ti mudlové maj ale nápady. Já být tím mazancem, co vytvořil takové mazanice, tak je hned spálím.“
„Myslím, že mudlové špatným malířům říkají mazalové, ne mazanci,“ vysvětloval Arthur nejistě, o mudlovském umění raději pomlčel.

Šaty, květiny, pozvánky. Celodenním zařizováním zničená Molly usoudila, že si zaslouží kafe.
Ale sotva vkročila k Fortescuovi, couvla. Pozdě. Růžovošatá Dolores ji zahlédla. „Molly, Molly Prewetová, přisedni si,“ nečekaně ji vyzvala bývalá kolegyně. Nešlo nevyhovět.
Po uvítacích frázích Umbridgeová spustila, kdo s kým jak na ministerstvu. Za chvíli přestala Molly vnímat. Drby pouštěla jedním uchem tam, druhým ven, dokud k ní neproniklo: „A jaké svatební šaty budeš mít ty? Belvina Jenkinsonová si je nechává šít u Malkinové.“ „Promiň, už musím,“ přerušila ji Molly a utekla od nedopité kávy.
Na odchodu ji napadla kacířská myšlenka: „Měli bychom utéct do Gretna Green.“

Nebýt těch dvou pitomců, dnešní den by patřil k nejkrásnějším. Díky Arthurovi.
„Mé rodině nadávají do krvezrádců. Chtěl bych ti ukázat, proč se k mudlům chováme stejně jako ke kouzelníkům,“ řekl a vzal ji do kina.
Obdivovala, s jakou sebejistotou se orientoval v nekouzelnickém prostředí. Při placení lístků vůbec nezaváhal a bravurně vybral nejlepší místa v sále. Zakoupil i občerstvení. To ji však nenadchlo, pití přeslazené, zrníčka popcornu zalézala mezi zuby. Ale film, film byl úžasný. Romeo a Julie. Pro seznámení s mudlovskou kulturou nemohl zvolit lépe.
Opravdu nezapomenutelný den. Jen kdyby ho její méně inteligentní bratři nezničili zombie pseudoapokalypsou.

„Dušinko, ráda tě vidím,“ spustila teta bez pozdravu. „Vypadáš dobře. Svědčí ti, že jsi nechala práce. Já vždycky říkala, že to není nic pro tebe, jen z toho máš kruhy pod očima. Ale neboj, mám perfektní kosmetický elixír, než se vdáš za Artura, všechno zmizí. Řeknu ti nemohla sis vybrat líp. Je sice chudý, ale doslechla jsem se, že se dobře zapsal na ministerstvu, takže mu určitě nebude vadit, že …“
„Máš pravdu, tetičko, ten elixír si ráda vypůjčím, ale teď spěchám. Slíbila jsem klukům sekanou,“ přerušila Molly monolog a rychle zmizela. Při přemístění se těšila, jak naseká bratry do večeře.

Denní Věštec uveřejňuje rozhovor o novém nebezpečí v kouzelnické škole:
„Dobrý den, Hagride, vy pracujete jako šafář v Bradavicích, že. Naše čtenáře zajímá, jací podivní ptáci pobíhají kolem školy?“
„Jó kačenky? To sem pomáhal kamarádovi v nouzi a vony krapet povyrostly.“
„Takže popíráte, že jsou to mláďata gryffa?“
„Jak ste na to přišla? Tydle kachničky vyrostou asi jako labuť, nanejvejš jako pštros. I kdyby to byly gryffové, nic by nehrozilo. Lidi dost přeháněj.“
„Myslíte, že přehánějí o nebezpečnosti gryffů, stejně jako o nebezpečnosti akromantule, která zabíjela před čtvrtstoletím?“
„To je lež! Aragog přeci nikoho nezabil! Vopovažte se tydle pomluvy vytisknout!“

„Hoši, můžete mi vysvětlit, proč se teta Muriel zajímá, kdy budu mít svatbu?“ zeptala se sladce Molly.
Hrklo v nich naráz. Znali sestru příliš dobře, a tak věděli, co její rádoby milý tón znamená. Zuří.
„Já ti říkal, ať vyzpovídáš Jorkinsovou, ta taky, co neví, to nepoví,“ vyčetl dvojčeti Gideon.
„Jo, ale nesehnal jsem ji, tak jsem zavolal tetě,“ vysvětloval Fabián.
„Vy dva vemte na vědomí! Pokud mě ještě někdy budete špehovat, udělám vám ze života takové tóčo, až se vám bude blýskat před očima a hřmět v uších,“ zastrašila Molly a odkráčela středem.
Bratři si oddechli, tentokrát vyvázli lacino.

Pius Břichnáč neměl stážisty v oblibě. Každý měsíc totiž musel podávat hlášení o jejich pokroku. Právě se zaobíral mladým Weasleym.
„Kdybych byl svině, zmínil bych pouze jeho nepovedenou akci,“ říkal si, „už bych nevzal v úvahu, že likvidací začarovaného předmětu odstranil všechny podobné objekty na celém kontinentě. K tomu potřeboval značný magický potenciál. Už bych nevzal v potaz pomoc Prewettové při nápravě, která tím riskovala ztrátu zaměstnání. Vzbudit v druhém takovou míru loajality svědčí o mladíkových sociálních dovednostech. I když zamilovaná ženská udělá pro chlapa cokoli.“
Nakonec v hlášení uvedl, že po dalším proškolení stážista Weasley bude ministerstvu opravdovým přínosem.

Loučili se intenzivně. Tak moc, že nevnímali okolí a shnilé nebezpečí ucítili až na poslední chvíli. Než mohla jedna ze zombie ohrozit Molly, Arthur skočil před ní. S hůlkou v pohotovosti.
„Fabiáne Georgi Prewette! Gideone Fredericku Prewette! Co si myslíte, že děláte!“ zastavil ho její rozzlobený křik.
„No, my jenom …“ blekotal jeden z bratří po návratu do původní podoby.
„My jsme…“ koktal druhý.
Dívka ho nenechala domluvit: „Vy jste chtěli vystrašit Arthura!“
„Nééé,“ bránili se oba najednou.
„Co nás prozradilo?“ vyzvídali.
„Zombie nedýchaj,“ odsekla Molly.
„Ehm, zlatuško, občas se stává, že tlející plyny vydávají zvuky podobné dýchání,“ vysvětloval Arthur nesměle.

„Všiml sis, jak se na něj Molly dívá?“ konstatoval Gideon otázkou, když se díval za odjíždějícím Fordem Anglia.
„Jo!“ odvětil lakonicky Fabián. „Nasadím na něj Muriel,“ dodal. Více nebylo potřeba, od narození si rozuměli beze slov.
Tetiny vášně pro drby začala dvojčata zneužívat, poté co se šestnáctiletá Molly přestala starším bratrům svěřovat a oni cítili *potřebu* zvědět něco z jejího života.
„Jen opatrně, nebo zase rozjede svatební přípravy,“ varoval Gideon, „nebylo by lepší kontaktovat někoho ze spolužáků? Co třeba Jorkinsovou?“
„Hele až se vrátí, zlej budeš ty. Já byl posledně.“
„Ani náhodou! Já dal Woodovi přes držku. Zlej budeš ty!“

Stav jeho financí byl omezený, takže:
Nejprve si pořídil nový SLUŠIVÝ hábit. Takový, aby nebylo na první pohled patrné, že už je několikrát spravovaný. - 4 galeony
Pak přišel na řadu zrezivělý ford. Původně si ho pořizoval ze zvědavosti, chtěl zjistil, jak funguje. Teď poslouží jinému účelu. Vyčistil ho a vyšperkoval, a to zevnitř i zvenku. Poté zapracoval na jeho dopravních schopnostech, aby nejen jezdil, ale i létal. – 5 galeonů
Jídlo! Molly nemůže odbýt máslovým ležákem. Proto u Fortesqua objednal piknikový koš, servis si vypůjčil od tety Callidory. - 1 galeon
Mollyin úsměv, když v oblacích servíroval čaj o páté – k nezaplacení.