DMD č. 12. pro 12. 4. 2017. Téma: Kapitální úlovek

Asi každý správný lovec snívá, ale k realitě dál už bývá. Je to jako sázka – prostá loterie, touha vášeň láska, bída mizérie. Kdopak by si nepřál mít kapitální úlovek? Osud svůj do rukou vzít, ale kde je výsledek!?
Vysedět si trofej, podřídit jí všechno, jen se klidně kochej, poslouchej si techno. Ženy jsou jak tráva, ve větru ti mává. Zkusit štěstí můžeš klidně, jsou to ale všechno svině. Nedají a nedají, polapit se lehce, linii si hlídají, žádná z nich mě nechce. Kdyby všechny slzy světa, ale postrádá to logiku, po lásce je asi veta, snad lovit v cizím rybníku?

Kněz vztáhl ruce nad hlavu.
Dav zašuměl a poklekl.
Oči všech se upíraly na malou krabičku, kterou držel kněz v rukou. Objemem malá, významem obrovská. Obsahovala totiž svatou relikvii - prst svaté Alžběty Durynské, svatořečené nezvykle rychle už čtyři roky po úmrtí. Alžběta, která se po smrti svého manžela a otce svých tří dětí připojila k řádu sv. Františka, dala postavit v Marburgu špitál, kde sama pracovala - ošetřovala nemocné, vařila, posluhovala... až ve svých 24 letech zemřela pravděpodobně na mor.
Bylo velké štěstí, že se při jejím pohřbu podařilo poutníku z místní vesnice ukořistit její prst.
Bude požehnáním pro všechny věřící...

Slavnému buvolímu stolnímu tenistovi pomohla k seznámení s jeho partnerkou šťastná náhoda. Při jednom z loňských turnajů si neupevnil dostatečně pálku na roh. Ta se pootočila, takže míček letěl do publika a zasáhl jednu z jeho fanynek.
„Abych se jí omluvil, pozval jsem ji na kávu. Přišla. Elegantní, v pruhovaných šatech. Dobře ví, že proužky jsou v módě. Víte, moc si vážím medaile z toho turnaje – ale tu nejcennější trofej jsem získal hned v prvním zápase. Svou nejdražší zebřičku!“
Problémů, které může přinést vztah mezi druhy, se však nebojí.
„Naopak. Jsem rád, že to není žádná kráva,“ uvedl zamilovaný sportovec.

Konečně opouštíme trpasličí území – po mnoha dnech můžeme znovu lovit.
Tu se z řezavé chumelenice vynoří obrys zahalený kožešinou a za ním stín dalšího zvířete. Ani jsme ještě nerozeznali, co to je, a už střílíme.
Mlčení zimy prořízne zařehtání, za ním khuzdulská nadávka. Když trpaslík vidí dvacítku skřetů, zmizí v šeré bělotě. Nečekáme, kdy se z ní zas vyloupne. V tomhle počasí jediný nepřítel snadno postřílí celý kmen.
„Krev," všimne si Rustrigh.
Jdeme po stopě, až spatříme raněné zvíře – trpaslíkova nákladního poníka.
Ještě si vychutnávám kus pečené koniny, ale Šangi se Snagou už probírají, co jsme našli.
Trpaslík vezl kožichy.

Přehmátl na rukojeti svého meče a sevřel ho ještě pevněji. Krví pokrytá kůže prokluzovala a teď nebyla ta správná chvíle na nepřesný zásah. Tiše si opakoval jedinou myšlenku, kterou si dovolil držet v hlavě.
"Sedmnáct, sedmnáct z dvaceti. Ještě alespoň tři..."
Přikrčil se do útočného postoje a rozeběhl se ke krvácejícímu Germánovi, který o něm zatím nevěděl. Nikdy se o něm ani nedozvěděl. Když Germánova hlava dopadla s vějířem jasné krve do písku, měly jeho oči unavený a překvapený výraz.
"Osmnáct. Ještě dvě..."
Za dvacet uťatých hlav v posledním klání sezony mu jeho pán přece slíbil na zimu lepší ubytování!

"Muldere, mám dovolenou," zabručela Scullyová do telefonu místo pozdravu.
"Mám skvělý případ, to si musíš poslechnout." Mulderův hlas překypoval entuziasmem, jako vždycky, když v kartotéce našel něco zajímavého. Nejlépe tak třicet let starého, protož čím starší a nevyřešitelnější případ, tím lepší.
"Počká to?" Byla si jistá, že určitě ano, ale to by Mulder nesměl být Mulderem.
"No..." nadechl se na druhé straně Mulder.
"Jestli je to tak důležité, začni sám. Jistě to zvládneš. Já si užiju pár dní volna a pak se k tobě připojím," rozhodla, ale tušila, že s volnem se může rozloučit.
Proč je vlastně pořád u FBI?

Zakroužil skleničkou. Napil se.
Povzdechl si. Možná byl čas jít. Neměl chuť tančit, neměl...
"Alonso," ozvalo se a... a jemu se náhle chuť vrátila.
Kapitán Jack Harkness byl prostě fascinující.
Alonso se zakřenil a povytáhl obočí.
"A co přesně máte na mysli, pane?" povytáhl škádlivě obočí. Tahle noc najednou vypadala tisíckrát slibněji.
Mrkl na kapitána a- zarazil se.
Flirtovná jiskřička v jeho modrých očích byla pryč.
"Neříkej mi tak," řekl.
Alonso se zarazil. Co udělal špatně?
"Nic," řekl Jack tiše.
"Prostě... jen asi ještě ne," dodal a pak...
Prostě odešel.
Alonso se neubránil pocitu, že mu uplavala pěkně výjimečná rybka.

Loď se s trhnutím vyloupla z hyperprostoru. Čtyři kilometry před přídí zuřila bitva.
„Plnou energii do mezokvantického stimulátoru!“
„Provedu, kapitáne!“
„Katalickou transplazmu do předních protocyklických oscilátorů!“
„Připraveni k palbě, kapitáne!“
Přiblížili se na dva kilometry. Už rozeznávali jednotlivé lodě. Očividně se jednalo o nájezd pirátů na bachratou loď přepravního typu.
„Palte!“
Směs pirátských lodí rychle podlehla soustředěné palbě bitevního korábu.
„Zahajte simulaci chronolaptoderního enderogenerátoru. Zaměřit na vektor alfa třicet tři.“
Vzdálená vlajková loď pirátů se pokusila o skok, ale její motory vypověděly službu pod náporem. O třicet minut později bylo po všem a pirátský lord otevřel kanál s nabídkou kapitulace.

„Tak zbavíš mě tý housenky?“ vřeštěla Misty, ukazujíc na drobnou Caterpie.
Ash si pomyslel něco o holkách a sáhnul po jednom ze svých nových pokéballů.
„Pokéballe, leť!“
Původně nenápadná kulička se ještě v letu rozevřela a pokusila se Caterpie pohltit.
Pokéball dopadl na zem a povážlivě sebou cukal. Převaloval se, jak se Caterpie snažila uniknout. Chvíle klidu, pak ještě divočejší pohyb. Nakonec klid. Červené světlo zbělalo. Caterpie byla chycená.
Misty měla stále v očích hrůzu, zato Ashe se zmocnila radost.
Caterpie možná nebyla kdovíjak velký pokémon, kdovíjak silný nebo vzácný, ale byla první, kterého chytil. A to se vždycky počítá.

Generál O'Neill a plukovník Sheppard stáli na můstku BC-304 Orion, které plukovník velel, a pozorovali na obrazovce nepřátelskou loď.
"To je pořádný úlovek, skoro deset mil na délku," informoval generál, "odhadujeme, že na ní bylo 25000 lidí. Držíme můstek a kritické systémy, ale bitva stále probíhá. Tahle ryba se ještě může vysmeknout z háčku."
Plukovník zakroutil hlavou: "Bránou sem proudí posily a zásoby, Orion a Apollo je transportují na bojiště. Ale s takovou budeme muset na Zemi rozpoutat velký konflikt, abychom zamaskovali výdaje a narůstající ztráty."
"No," ušklíbl se generál, "tohle nebude práce pro pár hrdinů, ale opravdová špinavá válka."