Divadlo Járy Cimrmana

SVĚRÁK: V otázce Cimrmanova postoje ke stavovskému povstání předám slovo docentu Špačkovi. (Podívá se do poznámek) Pardon, docentu Weigelovi.
WEIGEL: Děkuji doktoru Brouskovi za slovo. Na úvod bych rád vysvětlil jeden zásadní omyl, který již léta šíří náš rakouský kolega, profesor Fiedler. Dle jeho názoru mistr ve své tragédii „Černá Bílá hora“ vyjadřuje obdiv ke katolické šlechtě a dokládá tento pomýlený názor údajným přirovnáním knížete Lobkovice k fénixovi povstanuvšímu z popela. Jako obvykle jde o hrubé nepochopení české věty. Ve skutečnosti Cimrman píše, cituji: „těžko dostati fenik z Popela“, čímž naráží na lakotnou povahu knížete Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic.

V rámci plánů na odstavení Habsburků od moci přišel Cimrman i s nápadem potlačit vhodným přípravkem chtíč členů rodu a tím zajistit jeho vyhynutí. Na přípravě preparátu spolupracoval s biskupem Begierem, který podobný prostředek vyvíjel pro kněží z chlapeckého stacionáře svatého Bartoloměje. Dvojice hledala vhodné směsi látek, které měly být aplikovány pouze lokálně. Nanášely se do podlouhlé pryžové kapsy určené k nočnímu nošení zástupci méně něžného pohlaví. Spolupráce však nebyla úspěšná. Biskup byl do věci příliš zapálený, odmítal trpělivý vědecký postup založený na empirických pozorováních a jen neuvážlivě zkoušel různé směsi. Ve své korespondenci dokonce mistr jeho přístup nazval antikoncepčním.

I přes nespornou genialitu Cimrmanova vynálezu se po týdnech rekordních výtěžků začaly z dolu Marcela ozývat nespokojené hlasy. Horníkům se již Cimrmanem naordinovaná dieta začala zajídat. Mistr se proto raději rozhodl důl prodat a za utržené peníze pořídil vybavení pro své elektronické pokusy. Jeho cílem bylo nahradit příliš drahé měděné vodiče levnějším materiálem a přiblížit tak elektřinu širokým masám. Za nejslibnější náhradu dlouhou dobu považoval v přírodě hojný křemík. Leč, jak si později postěžoval v dopise příteli Alexandru Grahamu Bellovi: „Ať dělám, co dělám, výsledky jsou stále polovičaté. Namísto plnohodnotného vodiče, nesvedl jsem z křemíku vyrobit nic nežli mrzký polovodič.“

Karel Infeld Prácheňský poctil onehdy jedno pošumavské divadlo přijetím role kardinála Petra z Ailly, hlavního žalobce v procesu proti Janu Husovi ve stejnojmenné historické hře. Cestou na štaci se bohužel nachladil, což mu ztížilo nejen studium role, ale i využití jeho oblíbeného záchranného divadelního prvku:

"Tvé bludy byly vyvráceny a tvá vina jasně prokázána. Nahraný jsi, Jene Huse!"

chvíle ticha, ostatní herci strnuli

"Na palici! Ano, tam ti nasadíme kacířskou čepici."

opět ticho

"Čmáranicí! Ano, tou jsou tvé spisy, Huse!"

ostatní herci se ošívají, kardinál popochází

"Náhradníci!"

kardinál nervózně pohlédl do zákulisí

"Na hranici! Ano, na hranici s tím heretikem!"

Na nádraží Františka Josefa bylo živo, ostatně jako vždycky kolem poledního. Poněkud nesourodá čtveřice právě do jednoho z vagonů nakládala krom objemných zavazadel i lyže, sáně, kytaru a míč.
"Ty, náčelníku?"
"Co je?"
"Určitě toho jídla máme dost?"
"Samozřejmě. Všechno jsem pečlivě propočítal."
"Já jenom, že je to dlouhá štreka, a sám jsi říkal, že na točně žádný občerstvení není. Tak jsem řek bratránkovi, aby nám k vlaku přines výslužku ze zabíjačky."
"Hele, Frištenský, všichni oceňujeme tvoji iniciativu, ale ty jsi tu jen jako potah, ty nemáš co myslet. Tak přestaň zpochybňovat mé výpočty a táhni si radši zkoušet popruhy."

Jako vynálezce se ubohý Jaroslav Cimrman neměl šanci proslavit, jak nám slavná historie praví, ovšem protože byl hlava otevřená, nápadů plný pytel, občas někde něco plácnul, a tím povzbudil múzu mnoha pozdějších českých i světových velikánů.

"Na čem pracujete, doktore Čechove?" tázal se Cimrman z koňského sedla.
"Píši Dvě sestry." Zvedl obočí umělec.
"A není to málo, Antone Pavloviči?"
Čechov se zamyslel a vznikl román Tři sestry.

A Cimrmanovo umělecké střevo věru nezahálelo. Díky němu se světové dějiny pyšní takovými skvosty jako je kupříkladu Eifellova věž.

Ale abychom mu nekřivdili, nakonec si přeci jen mohl nechat něco patentovat. Dvoudílné plavky.

Anton Pavlovič byl člověk přemýšlivý. Mohl mít ten knírkatý mladík na hnědáku pravdu? Když jezdec zmizel za poslední břízkou, sklonil se nad rozepsaným dílem.
Nejdřív se zrodila Irina, nesmělý plamínek touhy a vášně, a potom Darja, strhující plamen, prudký žár. To kvůli Darje zanechala Olga práce, která ji ničila; Darja přivedla Mášu k rozumu; Darja vylila Andrejovi vodku a spálila karty; díky Darje prodali dům, opustili město, tu bezútěšnou díru páchnoucí vlhkými uniformami a beznadějí, a vrátili se do Moskvy, nádherné a zářivé, kde se jejich životy obrodily…
A není tohle zase moc?
Anton se s povzdechem pustil do škrtání.

V březnu 1892 Cimrman plánoval návštěvu Londýna, kde chtěl patentovat svůj nový vznětový motor. Naneštěstí ve vlaku z Brightonu usnul a londýnské nádraží King’s Cross přejel.
Když pak vynálezce v Glasgow zastihla zpráva, že ho s patentem předešel Rudolf Diesel, rozhodl se místo návratu do Londýna prozkoumat krásy Skotska. Zde také sestrojil prototyp své jednomístné ponorky Potápka, který záhy vyzkoušel v jezeře Loch Ness. Místní mlha však byla pro její periskop nepřekonatelnou překážkou.
Další zklamání pak Cimrmanovi přinesla zpráva o neznámém tvorovi s dlouhým zahnutým krkem spatřeném právě v Loch Ness, kterou se bohužel dozvěděl až po svém opuštění Skotska.

Takže si to shrneme.
Dvanáct kýblů vody, co jsem vynosil do třetího patra.
Měděný kotel na nožičkách už sem předešlého dne vytáhli chlapci z dílny pana Vomáčky. Já kupoval hadičky. Až na Smíchově. Sice pršelo, ale mokrý už jsem byl. Ještě správné upínací matky, neboť celá soustava musí těsnit. Pěkně zpátky k Rottovi...
"Ale copak, Hlaváčku," přivítal mě inspektor Trachta, "nějak uřícen! No tak nestůjte, pěkně se přikrčíte tuhle za závěs. Jakmile se výslech dostane do slepé uličky, strčíte obviněnému hadice do bot a hýbnete mi tamtou pákou. Učte se - vyšetřování je taková jemná, mravenčí práce..."
A jo. Já zapomněl.

Herr Zimmermann!
Píši vám, ač velmi nerad, ale musím si postěžovat.
Je to měsíc, co jsem si objednal vaše zboží - krabičku červotoče australského, aby mi doma provedl odlehčovací práce.
Mám dojem, že jste mi poslal vadné kusy. Za týden se mám stěhovat a můj starý poctivý rakouský dubový nábytek je stále tak těžký, jako byl před měsícem. Přece nebudu stěhovací firmě platit plnou cenu, kterou si dávají platit od kila.
Žádám vás tímto, abyste mi zaslal novou dávku červů, dejte si záležet, aby tentokrát byli pěkně hladoví.
Náklady na zaslání samozřejmě nechávám vaší straně!
S pozdravem
Carl von Bahnhoff, Vídeň