Divadlo Járy Cimrmana

Když přijel do Rotterdamu, stával se často terčem posměšků. Nikdo o něm nikdy neslyšel, smáli se jeho podsadité postavě, nadávali mu do zběhů. A když o sobě hrdě tvrdil, že je Čech, jenom přilil olej do ohně.
Prázdný svalovec z neznáma.
Když ovšem došlo na zápas, museli pochvalně mručet i největší posměváčci. Neznámý řeznický učeň odnikud vyhrál mistrovství Evropy.
Jel domů jako šampion, ale zjistil, že ani doma na něj nečeká přívětivá náruč. Jeho místo mezitím nabídli mladému Němci. Celý zklamaný opustil Brno.
Štěstí se na něj usmálo až po roce, kdy mu bratránek Varel dohodil práci řezníka v Litovli.

Svatému Václavovi, hora Blaník, Česká republika
31. března 2019

Nazdar Václave!

Tak co, jak válčíte? Promiň, mám ten fór prostě rád a vždycky si Tě, pacifistu pošahanýho, představuju, jak se šklebíš. Ale u nás je to nemlich to samý. Jednou za sedm let pošlu bráchu nahoru, on si zadeklamuje to svoje „Už?“ a máme zase pokoj.
Někteří rytíři si už pár set let stěžují na klouby, tak jsme si posedali na řitě. I tu pípu jsme nainstalovali, jak jsi nám poradil. Takže klid na všech frontách, jen aby nám to vydrželo.
Tvůj
Budimír, pivničný majster sitnianský

PS: Čaputová. Závidíš, co?

Já, doktor Žába, velitel české expedice do nitra afrického kontinentu, vydávám k dnešnímu dni seznam povolených témat k rozhovoru. Důvodem k tomuto opatření je ztráta koncentrace členů výpravy. Místo zájmu o výzkumné cíle naší výpravy se někteří z nás shlukují u vodopádu a probírají své zážitky z koulování, sáňkování a bruslení. Bratr otec Cyril Metoděj dosáhl všeobecné obliby svým hodinovým vyprávěním o tom, jak se pod ním při bruslení probořil led.
Témata
Pondělí: Teplo jako základ vzniku civilizací
Úterý: Sluncem a stínem od Sládka
Středa: Velbloudi
Čtvrtek: Sopečná činnost
Pátek: Horečka omladnic
Sobota: Žně a dožínky
Neděle: Upálení Jana Husa

Měli ty rozhovory velice rádi, to si uvědomoval. Sám to ostatně necítil jinak. Vyprávění o známých místech, příjemných zážitcích, to přece zahřeje v duši. Některé vzpomínky obzvlášť. A tak to nějakou dobu nejen toleroval, ale i podporoval.
Jenže časem změnil názor. Možná ty hřejivé vzpomínky spíš demotivují. Připomínají všechno, co je momentálně nedosažitelné, a o to horší je potom čelit mrazivé realitě.
A tak se jednoho rána k tomu nepopulárnímu opatření odhodlal. Vydal okamžitý zákaz rozhovorů o čemkoli, co souvisí s teplem, horkem, ohněm, prostě vším obdobným. A místo toho začal určovat povolená témata hovoru, která pro ně byla aktuálnější.

Prakticky neznámou kapitolou v životě Járy Cimrmana je jeho práce v tajných službách. Cimrman dosáhl ve špionáži takového mistrovství, že je takřka nemožné zjistit o této části jeho života nějaké informace.

Zdá se, že byl nikoliv pouze dvojitým agentem, neboli jak my říkáme dvojákem, ale nejméně čtverákem. Profesor Weinbach dokonce tvrdí, že byl Cimrman dvanácterák, to však považujeme za přehnané.

Používal řadu krycích jmen, například Vídeňák nebo agent Chodec (neplést s Aragornem), a byl známý jako mistr převleků. Vídeňské ministerstvo zahraničí například infiltroval jako náčelník Pygmejů a při cestě na Siam ve službách britské koruny použil krytí jako siamské dvojče.

Seděla u kamínek, která se už pár měsíců neohřála, a pod jejíma rukama s tichým klepáním jehlic rostla vlněná ponožka. Její manžel mezitím pod rozsvícenou žárovkou pečlivě stříhal šedý tvíd. Na stěně tikaly hodiny, kolem světla bzučela moucha a z vedlejší místnosti se tlumeně ozývalo pochrupování jejího tchána. Pootevřeným oknem do pokoje pronikal pach okurkového láku ze sousedního bytu. Tu začaly bít zvony na věži nejbližšího kostela. Čtyři údery menšího zvonu, po kterých se začal ozývat ten větší.
…šestá, sedmá, osmá, devátá, desátá. Deset hodin a žárovka pořád svítí. Povzdechla si. František Křižík má na dnešní večer zřejmě jiné plány.