Divadlo Járy Cimrmana

Cimrman byl příznivcem pokroku, měl tedy v oblibě i telegraf. Na svých výpravách do neprobádaných oblastí se jej snažil všude zavádět (teprve vynález bezdrátové telegrafie jeho hřbetu, na kterém vláčel drát, v mnohém ulehčil).
Rychlá depeše ze subsaharské Afriky „sos sosaky“ (než padl v horečkách, stačil nadějného negramotného telegrafistu zaučit jen zčásti) mu dokonce zachránila život: od přátel z Prahy včas dorazila zásilka antimalarik a moskytiér.
Ne vždy se ovšem jeho zprávy setkaly s pochopením. Když si později za svého pobytu ve Vídni postěžoval „bojuji tady se samymi sosaky“, tak se místo očekávaného povzbuzení musel spokojit opět se zásilkou chininu.

Jako malý svou matku znal. Kojila ho, starala se o něj. Otce neznal.
Najednou přišel On a všechno se změnilo. Staral se o něj, vychovával ho (úplně jinak), ale jeho matkou nebyl. Možná otcem, ale prý ne tak úplně.
Pak přišli Oni a odvedli ho. Nebyli jeho rodiče, ale slibovali mu, že najdou otce.
Najednou mu ukázali toho správného otce. Dokonce i matku. Matka vypadala spíš jako otec, ale to dělala asi jen ta druhá srst, co měla na sobě.
Chtěla, aby šel k ní, ale pořád odcházela.
Tak si prohlédl otce. A to jím tak otřáslo, že konečně promluvil.

Vlastně to celé byla tak hloupá náhoda! Když vyšla na mýtinu, ten snaživý blbec už tam stál a projevoval podezřelý zájem o obsah jejího košíčku. Ještě to celé pokazí, pomyslela si znepokojeně Kuncová a přešlápla, protože ty křápy na nohou dřely jako čert.
"Jen pár bylinek, panáčku," zakrákorala medově.
"Á, lopucha," zaradoval se, "a celá popsaná neviditelným písmem, vida, vida..."
Vturánu se tam objevili četníci, otrhali jí falešné bradavice a spiknutí šlo do kopru.
"Nebojte, Kuncová," volal za ní ten trouba, "Napíšu o vás hru!"
No co, povzdechla si agentka. Změna je život. Hajnýmu holt napíše, že je na malinách.

Že jednou za uherský rok přijde přednostu kanceláře navštívit jeskyňka s jejich dcerou, to se k vám asi doneslo. Ale nevíte, kdo jednou za sto let navštěvuje rytíře Smila.

Etymologická vsuvka: píše se to s měkkým, což by Chvojka jako učitel dějepisu měl vědět. Smil Flaška z Pardubic nebyl žádný ořezávátko. To jméno znamená zbožný, o čemž mám pochyby já, Jaroslav Vrchlický i Smilův návštěvník. Protože k tomu jménu mnohem lépe pasuje slovo smilstvo.

Takže ten návštěvník. Jednou za sto let odvolá všechno zachraňování světa, focení pro charitativní kalendáře a flirtování s kýmkoli a čímkoli a se Smilem celou noc...

„Ten, koho jsi viděla, jsem nebyl já, ale zlé dvojče bratrance švagra mého strýce,“ vysvětloval hlavní hrdina.
„To tedy znamená, že můj syn je ve skutečnosti zároveň můj dědeček!“ hořekovala hrdinka.
„Co to je za nesmysl?“ ozvalo se z hlediště.
„A za tohle jsem dal tři krejcary?“ přidal se další hlas. „Chci vrátit peníze!“
Na jeviště přilétl půllitr.
Herci se začali potácet s různými součástmi scény v rukou. „To je strašný vichr z hor,“ zvolal představitel hlavní role. „Vrací se jednou za sto let!“
„Spíš každých sto hodin,“ zabručel za oponou nápověda Standa Křeček, zatímco dál předával první kusy kulis.

"Musime se dohodnout, kdo to udela. A to hned."
"Ja ti nevim, nacelniku, to bude tezke rozhodovani. A Varel sam to udelat nechce."
"Vim o tom. Ale nekdo to udelat musi. Prinejhorsim budeme hlasovat."
"O cem budeme hlasovat, nacelniku?"
"Ale o nicem, Varle."
"At to udela tady pomocny ucitel, ma k tomu nejvetsi predpoklady. Urcite si ze skoly pamatuje, jak na to."
"No dovolte? Teoreticke znalosti bych mel, ale takhle v praxi... To ne."
"Ja to taky delat nemuzu, ja jak vidim krev, tak omdlivam."
"No tak to budeme muset zase pozadat primitiva. Prosim te, Varle, naporcoval bys tu husu?"

Učitel vstupuje do třídy. Kromě jeho kroků je naprosté ticho. Muž se s hlubokým vydechnutím opře o židli za katedrou.
Pohlédne na chlapce: „Posaďte se. No? Co nám povíme? Zase mlčíme jako hrob!“
Kantor si založí ruce za zády a přejde ode zdi ke zdi.
Znovu upře pohled do plných lavic: „Hošek? Co o tom víte? Nic? Co Veškrna? Morávek? Jech? Budil?“
„Tady nikdo nic neví. Najednou nikdo nic neví!“ začíná být učitel naštvaný.
„Sedm let tu třídní knihu hledáme! Sedm! Tady už přestává všechna legrace, chlapci!"
Sedá si na židli, zjevně úplně rudý vzteky: „Jak chcete. Času máme dost.“

"Ja bych chtel tak napsat neco na tema, jak se hrouti infrastruktura. Rozumite, jak se neco rozpadne."

"Premyslis nad stavem nasich silnic nebo stavu naseho hospodarstvi?"

"Kluci, chybi nam dopsat jeste konec toho scenare, nerozjizdejte zas neco jinyho."

"Kdyz nam uz to nemysli, Lado, dneska uz jsme vycerpani."

"No jak chcete, ale az bude pred terminem a vy budete plakat jak nestihate, rameno vam nenabidnu. Ani kapesnik. Vcera se mi totiz roztrh."

"Hele a co teda udelat seminar o tom, jak tu vsechno upada?"

"Treba mosty, vid, protoze je sezrala rez."

"Nebo cervotoc, ten by Jarovi poslouzil k odlehceni konstrukce."

Profesor Weinbach se domnívá, že Cimrman měl pověst mrzutého podivína. Usuzuje tak ze zápisu v liptákovské kronice, kde se píše, cituji: "Cimrman je starý pavouk. Celé dny spřádá své sítě."

Přátelé, toto je samozřejmě naprostý omyl.

Tento unikátní zápis je dokladem o vývoji dalšího Cimrmanova vynálezu: lapací sítě z pevných lan, určené pro záchranu aeroplánů pilotovaných aviatiky v zácviku. Slovo pavouk použil tedy kronikář s jistou nadsázkou, nicméně obdivně.

Pavouk byl zároveň méně známým akademickým titulem: Profesor akademických věd ouplně kvalifikovaný. Nižším stupněm byl Kavka: Kandidát akademických věd kvalifikovaný akompletně.

Zda měl Cimrman nárok na titul Pavouk, je předmětem výzkumu.

"Tak jak se to teda bude jmenovat? Kluci, tlaci nas cas."

"Ja bych to nazval PAvedecke Vypraveni O Uzitecnych Kravinach. PaVOUK. Rozumite?"

"Ja ti nevim. To je takovy dost kratky. Ta zkratka nam prijde vtipna, ale zaroven ma takovy jako hanlivy vyraz."

"Mne se PAVOUK libi, ale chtel bych tam nejak zakomponovat, ze budeme jako vysilat z vecerni kavarny. Kavarna U Pavouka?"

"Hele ale do vecernich kavaren chodi uz jen damy nad hrobem. Potrebujem, aby to melo smrnc. Predem zamitam vsechny kavarny a cukrarny. Potrebujeme misto, kam by si sel posedet uplne kazdy."

"A co treba Nealkoholicka vinarna U Pavouka?"