DMD č. 11. pro 11. 4. 2025. Téma: Lamač srdcí

Mohol na seba zobrať akúkoľvek podobu. Ale včera... Vycítil jej slabinu. Podarilo sa mu vtisnúť do nej tri podoby pohľadu. Bola však prekvapivo silná. Navyše nečakal jej totem. Kto by to povedal!? Volavka! Napriek tomu, že symbolizuje mier, bola neskutočne útočná. Pripravila ho o jeho podobu, ktorá bola najúčinnejšia na dosiahnutie jeho cieľa. Chce ich zničiť všetky. Ona je však výzva. Nesmierne lákavá. Ju si vychutná.

"Si si istá, že ich je až osemdesiatjeden?"
"Varun, možno ich je aj viac. Každý predpokladá, že ich bolo dvadsaťosem. Predpokladám, že si len našiel svoj spôsobom. Spája ich srdce. Osemdesiatjeden! Zmrazené, následne polámané."

Běta sedí v kapli, ruce sepjaté v klíně, a hledí na rakev. Dostala příkaz modlit se za duši mnicha Silvestra. Místo modlitby však vzpomíná, jak k němu musela zavést svého Vašíka a jak z citlivého a veselého chlapce vyrostl nelítostný fanatik Na druhém Bětině synovi, Martinovi, se Silvestr podepsal jinak. Vzpurný chlapec měl při zřídkavých návštěvách záda a ruce rozšlehány do krve. Časem se naučil nevzdorovat, ale brzy utekl. Dlouho o něm nikdo nevěděl, dokud sám nevyhledal bratra... Bernarda, hořce křiví rty Běta.
Z Bětiny stále pohledné tváře hledí staré oči.
Ten v rakvi jí i jejím dětem zlomil srdce

Poušť vobšancovala armáda. Chlápek vod FBI přijel a zakázal nám vopustit voblast. Všechno bylo přepjatý, přepálený, jak přeexponovaná fotka.
Všechni byli na palici.
A máma vůčihledně scházela. Nevycházela, nejedla. Promluvila jen jednou.
„Uteč. Seber se a di.“
„Nemůžu tě tady nechat.“
„Já už půjdu jenom tam,“ pohodila hlavou ven, „za nim.“
Pak už neřekla ani slovo. Rvalo mi to srdce na kusy.
Šel jsem, sám, bolavej, a přes slzy neviděl. Jedině tak se mohlo stát, že jsem – v noci a v pustině - narazil do hrudníku cizího chlapa.

Bizon ve mně se rozezpíval.
Naděje jeho písně mi naplnila srdce po okraj.

Navzdory pokročilému věku a nízké kulaťoučké postavě byla jen málokterá žena (a jistě i málokterý muž), jež by detektivovi nepodlehla. Pomiňme skvěle padnoucí obleky i chloubu malého belgičana - láskyplně opečovávaný knír.
Mezi Poirotovy největší přednosti patřila neskrývaná sebedůvěra, medová francouzská slovíčka či roztomilý úsměv. A samozřejmě malé šedé buňky.
Hercule Poirot zkrátka byl (nesouhlasil by snad jen zločinec) rozkošná neodolatelná postavička.

Detektiv sám však, ač tajům lásky rozuměl, po drahé polovičce netoužil. Nechtěl zraňovat, ale nemohl popřít sám sebe.
A upřímně, nic se nevyrovnalo tomu, když mohl sledovat šťastně zamilovaný pár a k tomu si vychutnat kousek nadýchaného šlehačkového dortu.

Ve vesnici se chystala slavnost. Mistr Mikaelovi slíbil, že tam může večer jít. Nikdy nepracoval rychleji!
Šťastně se toulal mezi stánky, myšlenky na hudbu si zakázal. Pak ji uviděl. Mladičká blondýnka s dlouhými copy a upřímným úsměvem. Který patřil jemu!
Hned se napřímil, natřásal se jako pyšný kohout. Smála se na něj. Annie… Rozdělili se o pečené maso i koláče. Později se zatoulali dál od pochodní osvětlujících náves. Začal doufat v první polibek!
Najednou byl všemu konec. „Mazej domů!“ zavrčel hřmotný muž a chytil dívku za paži.
„Ty koukej zmizet za svým mistrem!“ houkl na šokovaného Mikaela. „Tuláky tu nechceme!“

Tu noc byly hvězdy mimořádně jasné. Seděl jsem sám v podkroví na Vasiljevském ostrově. Ruce se mi třásly a nebylo to zimou, i když se okna mlžila chladem, vodkou a výčitkami...

Svatá Kateřiny odbila půlnoc. Nalil jsem si poslední sklenku (víc už nezbylo).

"Na zdaróvje! Ať žijí novomanželé!"

Náhle mi přišlo, že ikona na zdi má oči Naděždy Ivanovny. Pozorovala mě výsměšně: "Hlupáčku, snad jste mě nemiloval?" Zvedl jsem revolver (památku na otce), byl těžký jako vina. Zvedl jsem ho a vystřelil.

Ikona se zajíkla a Petrohrad vybuchl do bílého ticha.

Pak už mi v bubínku zbyla jen poslední kulka.

Už jen úspěšně ukončený den zkoušení je důvod k oslavě. Shodou okolností jsme ale já a Mája měly nedávno narozeniny.

Vybíráme ten nejlevnější gin a tonic. Prodavačka je z nás značně pobavená.

Já a Dany sedíme na gauči, naproti na posteli je Adél, vedle ní má Eli hlavu v klíně Bruna. Pijeme, hlučíme. Mája utíká za Leem, chtějí si dopřát trochu ticha.

Hrajeme Nikdy jsem.

V jeden moment se Mája vrací a pozoruje nás.
Pak prohlásí: “Počkat, já něco mám! Nikdy jsem neměl crush na Bruna!”

Nastává chvilka rozpačitých pohledů, uchechtnutí a zrudlých tváří.

Krom Bruna a Máji pijeme všichni.

"Nejlepší místo, kde si získat srdce dámy, je na turnaji," tvrdil vždycky Vratislavovi otec. "Já jsem Jiřinku poznal na klání, které pořádali páni z Tkalcova. Když jsem ji poprvé uviděl, věděl jsem, že se musím předvést v nejlepším světle. Ten den jsem zlomil devět dřevců."
"Nejlepší místo, kde si vybrat ženicha, je na rytířském klání," tvrdila služebným Vratislavova matka. "Já jsem toho svého poznala, když jsem mu ošetřovala rány. Vrhl se na prvního protivníka tak zuřivě, že se jim oběma zlomily dřevce. Svého soka bez problému srazil z koně, ale na vlastním se už neudržel. Spadl do hromady náhradních dřevců."

Stojím uprostřed rušné ulice. Kolem projede drožka, za ní se proplétají dělníci s těžkými pytli přes rameno. Zápach, špína a hluk dotírají na mé smysly. Tak tohle tedy je Londýn! Ten slavný Londýn, střed světa, vrchol civilizace! K smíchu. Potlačím nutkání si odplivnout.

Mihnutí sukně, děvče sotva dospělé na mě zamrká. Další hned vysekne pukrle, jen aby předvedlo ubohý hrudník. K čertu s pouličními děvkami! Jejich sny dnes budou plné krve a zpěvu vlků - ať se jim k ránu srdce zastaví!

Pak konečně spatřím - ji. Stojí zády, od střetnutí nás dělí jen okamžiky.

Překonal jsem oceány času, abych tě našel.

„Pane Ze Slova,“ řekl Lord Vetinari, „před měsícem jste otiskli v Kometě inzerát ve znění „mladý perspektivní muž v uniformě hledá ženu za účelem sňatku“, a od té doby se mi tu množí stížnosti, že po korespondenci s citlivým a chápavým partnerem vždy přišlo na schůzku individuum, které se muselo prokázat písemným potvrzením, že je člověk. Dvě dámy dokonce uvedly, a to cituji, že jim to zlomilo srdce.“

„Můj pane, ale to není vina našich novin,“ vykoktal Mikuláš. „Rubrika je uvedena slovy, že neručíme za obsah inzerátů, tento byl zaslán poštou a my jsme netušili, že ho podal Noby Nóblhóch…“