DMD č. 11. pro 11. 4. 2025. Téma: Lamač srdcí

„Roberte, buďte opatrní!“ Dvořáková kričala za mužom do vetra.
Bartekov nápad. Šli sme traja. S provizórnymi snežnicami. Ozbrojení, ale nepripravení. „Musíme poznat okolí, získat informace.“
Niekto tri bloky od nás nastriekal: Cмерть тyт.
„V práci mám zbraně,“ priznal Bartek. Vlastnil SBS.

Ohrada bola mŕtva. Tesco vyhorené. Obliehali ho ľudské telá. Nepripúšťali sme si to. Boli pod snehom.
Cez križovatku sa tiahla barikáda z áut. Žižkov nebol mierumilovný.
U Lidlu vyrástla vraková hradba. Obsadili ho. Podmanili. Znel ožranský spev.
„Serme na to!“
Za záclonou vykuklo dievča. Smutne sa usmialo. Niekto ho strhol späť. Do smrti budem dúfať, že ho znovu uvidím.

Mladý pocestný jen otřeseně sledoval strašlivý výjev před sebou, neschopný zasáhnout, dokud nebylo po všem. Až potom se dozvěděl, že tady stejně nebylo pomoci.
Jakýsi mladý muž kdysi spáchal z nešťastné lásky sebevraždu. Po smrti byl nucený svou milovanou štvát jako lovnou zvěř a nakonec jí vyrvat srdce. A potom zase nanovo. Tak dlouho, dokud se nenaplní jim určená doba.
Jako se to odehrálo právě teď.
Navzdory hrůze se poutníkovy myšlenky rychle stočily jinam. K té, která dosud odmítala jeho. Kdyby ona i její rodina viděli sami, jak končí zhrzená láska, jistě by se jim sňatek s ním zdál přijatelnější.

Sladký jako medík
na podlaze metra sedí
Kouká na mě tak nevinně
srdce moje bláznivé
popadlo by štěně a vzalo si ho domů
koukám na něj směrem dolů
s přitroublým úsměvem na tváři
štěník zlatě září
na sobě má služební vestu
kterou mu dala cvičitelka na cestu
učí se, jak být vodič správný
asi to mám prostě marný
s tou svou alergií

Vtom přistoupí dva kluci mladí
a štěníka mládí svádí
žužlat nohy by jim chtělo
klukům zas se mazlení zachtělo
je to marné, že má lekci
jsme uvnitř zkrátka příliš měkcí
máme slabost pro plyšáky
i když mají tesáky

"No a co se teda přesně stalo?" policista se probíral spouští.
"Říkám vám, strážníku. Nějaký váš kolega to byl," vysvětloval nebohý majitel stánku. "Nejdříve přišel a vyptával se na podivné věci. Jestli vařím sám, potom kdo je můj dodavatel, nebo kdo ode mě kupuje. Jestli jsem každý den tady."
"A potom?"
"Potom... dnes ráno přišel a byl takový - jiný. Asi se něčím posilnil. Začal křičet, že vyhlašuje válku drogám a že všechen perník vymýtí. Potom vytáhl obušek a začal kolem sebe mlátit dokud všechno zboží nerozlámal. Prostě magor!"
Policista nohou šťouchl do půlky perníkového srdce na které se skvělo: "BABI"

Arthur si dlouho nechtěl připustit, že city Charlese Wernera, pracovníka Oddělení péče o magickou mládež, jsou falešné. A tak mu nabídl nejen své sny o Domovu pro sirotky, ale i svou náruč a postel. Charles toho využil a zneužil, díky Arthurovu projektu se dostal do vrchního vedení Oddělení.

Zrazené zlomené srdce bolí. Naštěstí brzy přijeli první sirotci, trpaslice Talia a desetileté lesní víla Phee. Nemohl se utápět v sebelítosti, neměl na to čas.

Za pár let přijel na inspekci další pracovník Oddělení, Linus Baker. Ten byl jiný, o děti se opravdu zajímal. A když pohledem zavadil o Arthura. rozpačitě zrůžověl.

Zkoumání anatomie poltergeistů je mimořádně obtížná disciplína, neboť většina poltergeistů anatomii nemá, což potvrzuje množství studií. Někteří badatelé však zastávají opačný názor, což vedlo ke vzniku této práce.
Poltergeist je tvořený ektoplasmou, jde o energetickou entitu. Beneš (2023) prokázal u poltergeistů elektrickou aktivitu podobnou nervovým vzruchům hmotných bytostí. Lze tedy tvrdit, že u poltergeistů nalezneme obdobu nervové soustavy, čemuž nasvědčuje i jejich jednání.
Existence dalších soustav je nepravděpodobná, autoři této studie pochybují zejména o tom, že se u poltergeistů vyskytuje jakákoli forma oběhové soustavy. Ačkoli byl von Drak opakovaně označen za „lamače poltergeistích srdcí“, převládá domněnka, že poltergeist srdce nemá.

Mami, vystřelím ti růži, chceš? ptá se Nikita. Je mu už dvanáct. Vloni by pušku ještě neudržel, ale letos střílí jako pravý mušketýr. Mami! Mami! volá nadšeně malý Gleb. Před chvilkou s tátou někam zmizeli, a teď se vrací. Něco nesou: veliké srdce, do tmavohněda vypečené, do růžovobíla ozdobené. Jenže Glebovi je sotva sedm, dává mámě dárek, a v očích mu hoří tajná touha po sladkém mlsu. Počkej, kloučku, počkej. Máma srdce rozdělí na čtyři díly, bude dost pro všechny. Perník však zatvrzele vzdoruje. Sestrojíme si lamač! směje se táta. Dva louskáčky na ořechy, jedna ruční pilka, pohon na kličku…

Přecházel po pokoji a opakoval si, že Bůh ví, co dělá. Ale nesouhlasil s ním. Přál si, aby ta studená, zakrvácená věc v jeho náručí žila aspoň... Vůbec někdy žila. Aby ji mohl pokřtít a pohřbít. Ne zahanbeně zahrabat pod okapem.
Aby...
Nechtěl na to myslet. Na nádhernou bytost oddechující ze spaní, co si ho vzala jen proto, že jí někdo udělal dítě.
Kdyby bylo aspoň jeho. Nevadilo by mu to. Nevadilo mu, že je deformované a neživotaschopné jako jejich manželství.
Bude ho muset pohřbít dřív, než se jeho žena vzbudí.
Zlomilo by jí srdce, kdyby věděla, že porodila zrůdu.

Antonín posmutněle hleděl na pomník Ludwiga Boltzmanna. Vidíš, nepřijela, povzdechl si. Kašle na mě i na tebe. Ani “zapomenuté” léky nezabraly. Zavrhla mě! Moji snahu ignoruje. Cítím se dehonestován a zrazen! Ty mě chápeš, drahý Boltzmanne. Tvou teorii také dlouho neuznávali… Ale já, na rozdíl od tebe, sebevraždu rozhodně páchat nebudu. Ani teď, když mi má drahá žena svým nezájmem o moji osobu dočista zlomila srdce. Nicméně, kdyby přece jen přijela, předáš jí můj vzkaz, že?
Antonín zastrčil za náhrobek složený papír, zabalený do igelitu. Naposled se velikánovi uklonil, vzal do ruky batůžek a odkráčel směrem na vídeňské hlavní nádraží.

SOL 523
Prachová bouře sílí. Baterie se nechtějí nabít ani do půlky. Nechci mít moc poraženeckej tón, ale jestli to takhle půjde dál… je po mně.
Snažím se o tom moc nepřemejšlet, jenže to je ten problém. Nemám na práci vůbec nic jinýho. Jen přemejšelní. Sakra!
Klid. Jen klid. Nějak to vymyslím. Jako vždycky. Jsem Mark Watney, hustodémonsky krutopřísnej botanik. Inženýr. Definicí uznanej kolonizátor. Vesmírnej pirát – taky uznanej definicí. A navíc bezkonkurenční kanec a svůdník, největší v historii lidstva. Nekecám. Jak to?
Je to jednoduchý jako facka:
Na celý planetě není jediná ženská, kterou jsem nedostal do postele. Ani jediná!