DMD č. 11. pro 11. 4. 2025. Téma: Lamač srdcí

„Kotě, nechceš si zahrát?“ plukovník Higgs ukázal na arkádovou hru „Lamač Srdcí“, nacházející se ve velkém baru, kde trávil s plukovíkem Rixeiraovou příjemný večer. Ta nadšeně přikývla, oba se chopili koordinovaného ovladače a společně se pustili do lámání pixelových srdíček.

Hra jim šla pěkně od ruky, a po čtvrt hodině udělali nový rekord. Na oslavu pozval Higgs plukovnici na drink a nějakou dobu spolu popíjeli a flirtovali, ale za další půl hodiny se rozezněl vítězný gong. „To snad ne!“ zvolal frustrovaně Higgs, když uviděl na výsledkové tabuli, jak jejich čerstvý rekord ve hře právě překonal komandér Linkatta se svým přítelem.

Déšť bubnuje na celtu, zase. Půda pod nimi vlhne; místo na táboření nevybrali dobře. Ale po desetimílovém běhu byli unavení. Taky není moc na výběr.
Oheň se nepodařilo zapálit.
„Ona se nákaza Zónou kumuluje,“ opakuje Norman fakta, která všichni znají. „Taky se může stát, že se probudíme a budem mrtví.“
„To já nesmím,“ řekne Malcolm, „mojí sestřičce by to zlomilo srdce. To jí přece nemůžu udělat.“
„Jo, já to tvý sestře taky nemůžu udělat,“ pokýve hlavou Norman. „Au!“
„Jestli umřu já,“ povídá Calum, „tak mě teta přehne přes koleno a dá mi na zadek.“
Chvilka ticha.
„Víte co? Pojďme neumřít!“

Televizní lamač srdcí bývá pěkný svaloušek,
vrhá pohled uhrančivý jako správný slaďoušek.
Většinou má sošné tělo, atraktivní look,
prostě je to k zulíbání dokonalý kluk.
Jako správný gentleman se svojí dámě dvoří,
někdy má i tučné konto, na které dál spoří.
Ženu nosí na rukou a halí do bavlnky,
hrdina všech dívčích snů, muž zcela bez poskvrnky.
Zrak mi sjede z obrazovky, realitu vnímá,
chlapa s velkým pivním pupkem znechuceně snímá.
Usnul ještě před koncem a hlasitě tu chrápe,
nemytý a neholený na kulích se drápe.
Kdo tu koho obskakuje je naprosto zřejmé,
dám mu roli záporáka, jehož ženská sejme.

Šedá tělíčka rušila důstojné stíny.
Krysím mláďatům přestala stačit domovská kostra. Dospívali a toužili zkoumat svět.
Vyškrabali se po zaprášeném schodišti a přeběhli trámy krovu.
Shora pozorovali světlé kruhy naháčů. Pomalu se smršťovaly a rozpínaly. Doteky jemných chloupků na špičkách oddenků nebyly nijak nápadné. Společný tichý tanec.
Zpod buků postupoval doprostřed mýtiny další voj.
Obrovské, silné a zlovolně pýřité byliny střídavě nastavovaly listy světlu. Z hvězdicových kalichů nabízely jako hadí oči černé, lesklé a sladké bobule.
Z příšeří vykoukl kolouch a zvědavě očichával vlčí třešeň.
Přikrčili se. Stáhli ocásky. Matka je varovala. Tenhle jed účinkuje okamžitě.
Semena blázníčku zastaví srdce.

Už máte plné zuby toho, jak on miluje ji, ale ona má srdce pro jiného? Potřebujete - a teď se posaďte - náš patentovaný LAMAČ SRDCÍ 2001™ ! Už žádná neopětovaná láska, žádné slzy v koutě. Funguje jednoduše a spolehlivě. Společnou metodou vyvinuli vědci domorodých Australanů a šamani z Univerzity v Berkley metodu zcepenění osrdečníku, která je doma tam, kde přespříliš ohebná srdce tropí zármutky. Krátkovlny "wee" a "kee" vysílané skrz "chit" katalyzátor působí souhrnné wee-chit-kee, které mrazí. Ke společnému štěstí už jen rozšlápněte a "Mazl Tov!"

První kupující dostanou k nákupu nášup: praktický rozčesávač vlásečnic a přítulně společenskou stolní hru Tápající tepny.

Každé dítě je jedinečné, takže je možná trochu neobjektivní tvrdit, že náš Ledňáček je nějaká výjimka. Ale výraz zvláštní je v jeho případě výstižný. Má svůj vlastní svět plný malých rituálů a potřeb, do kterých se těžko proniká, a taky má velmi osobitý názor na lidi. Většinou je, ostatně je to ledňáček, velmi plachý a reaguje hlasitým pištěním.
Pak se ale objeví nějaká úchvatná ona, kterou obejme, vyleze jí na klín, dá jí pusinku a ihned jí započítá do rodinné smečky, i když se vidí prvně. Málokterá "teta" takové dávce něhy odolá.

Ledňáčkova maminka opakovaně mumlá o pubertě a brokovnici.

Dana se vypotácela z výslechové místnosti, hluboce vydechla a opřela se oběma rukama o stůl v předpokoji, u kterého seděla Hana, u nohou tři balíčky.
"Hrůza. Vážně myslí, že jsme američtí špióni?"
"Nemyslí, jen plní předpisy. Hele, sbalila jsem nám věci, stěhujeme se."
"Rekvalifikace."
"Jo, rekvalifikace."
Podívaly se na sebe a povzdechly si.
V ložnici seděla na ustlané posteli Jana a usedavě plakala.
"To byl ten výslech tak hrozný?" vyděsila se Dana.
"Ne, to Čenda. Prý- Prý telegrafisti nechodí s uklízečkami."
"Lotr!
"Venda..."
"To bude stejné."
"Tak uklizečky nebudou chodit s telegrafisty, a bude koukat. Čenda není žádný lamač srdcí."

Mladík se točí kolem Vivian a víc než předvádění vymožeností výzkumného ústavu se věnuje zkoumání jejích předností. Vivian to nechápe, zas tak okouzlující přece není. Ale faktem je, že se za ní točí všichni a jejich pohledy jasně naznačují, že nejde jen o běžný zájem o návštěvníka.
Vivian začíná mít podezření, že spíš než její osobní kouzlo za to může rubínový přívěšek, kterým ji vybavila madam Regina. A že jeho účel není ani tak přivést pozornost k ní, jako ji odvést od Dereka, který se až podezřele zajímá o místní počítače, na to že normálně nevezme do ruky ani mobil.

Nevěsta cudně klopí oči
Kněz: „…ať promluví teď, nebo mlčí na věky...“
Žena z publika: „Nemůžeš si ho vzít! Je to tvůj bratr. Měla jsem dvojčata a musela je dát k adopci, každé do jiné rodiny. Vás dva!“
Nevěsta pohlédne zděšeně na ženicha.
Ve dveřích kostela stojí žena v uniformě sestřičky.
„On není tvůj bratr. Popletla jsem děti a prohodila novorozená dvojčátka. Tvůj bratr je on!“
Drží za paži neznámého muže.
Ženích: „Nepřítel naší rodiny! Nenávidím tě!“ otočí se na nevěstu. „Svatba se ruší!“
---
„Tohle nám diváci nesežerou!“
Hvězda seriálu znechuceně práskla scénářem o stůl.
„Kdo proboha píše takový sračky?“

Zimoř stál pod věží kostela, oči upřené na zvonici, vesele pohyboval prstem sem a tam.
„Bim – bam – bim – bam…“ znělo městem.
Kouzelník se zubil od ucha k uchu a přidal pohyb celou rukou.
„Bim – bam – BIM – BAM – BIIIM – BAAAM… BUCH!“
Zvonění náhle zprudka ustalo.
Ze vrat svatostánku se vyřítil vzteky nepříčetný kostelník.
„Táhni, nešiko! To už je třetí srdce zvonu, které jsi zlomil!“
Zimoř se zděšeně přikrčil a dělal na kostelníka psí oči. Nebylo mu to ale nic platné. Byl propuštěn. Zase.
„Že já si toho čaroplaše najímal. No jo, nechtělo se mi lézt do schodů, a teď to mám…“