Krutá realita

Ospalá nádražní světla. Prázdno. Téměř. Po nástupišti se plíží dvě postavy. Jedna drží v ruce blok a druhá mobil.
„Poslyš,“ povídá jedna, „mně ty souřadnice pořád nějak nevychází. Mám tady záporný číslo.“
„Tak přepočítáme ta písmena na nápisu nad vchodem?“
„To je stopro správně. Není tady třeba nějaká další informační tabule?“
„Ne, vždyť jsme to tady dvakrát obešli, a ty uvnitř jsem spočítal dneska cestou z práce…“
„A je jich určitě osm?“
„Tak musíme mít špatně počet kolejí.“
„Je jich pět. Koukni.“
„Tak to tady ještě jednou obejdem. Moment, co je támhleto…? Ježkovy zraky! Tady vedle je ještě jedna kolej!“

You've always liked trains better than buses or cars. And so when you decide to move to Madrid, it's on a train that you load all your modest belongings and head towards your new life.
You watch the rolling hills, the slowly moving rivers, orchards with apples still unripe in mid-summer, the lazy small-town stations.
You watch the train on the other pair of tracks, moving in the opposite direction. You imagine its passengers leaving their lives behind, the way you are leaving yours, their futures. Then the wrong lever switches on the tracks and their futures crashes into yours.

Odmalička byla ctižádostivá. Někdy až moc, a neváhala jít přes mrtvoly. Už od základky jí říkali šprtka, někdy taky bonzačka. Na gymplu pokračovala ve vyjetých kolejích, na vejšce neviděla důvod něco měnit. Ihned po získání titulu nastoupila do nadnárodní firmy a začala budovat kariéru. Nabídku k sňatku přijala od vysoce postaveného a perspektivního právníka. Topili se v penězích, užívali si život plnými doušky. Pak začal manžel trvat na dítěti. Těhotenství vysloveně protrpěla, porod tomu nepřidal. Když jí ale přinesli ten malý uzlíček s jejími rysy, byla to láska na první pohled. Od té chvíle byla kariéra odsunuta na vedlejší kolej.

Parta ignorantů fingujících katastrofický alarm.
Blbost. Napište sto slov na téma P.I.F.K.A. Taky pěkná pitomost. Kdo tohle vymyslel?
Počáteční infiltrace fungující kur... ech, kamarádsky atraktivně.
Ne. Prostě ne. Dneska z toho nic smysluplného nebude, protože tohle je vážně perlička mezi tématy. Pardon, přátelé, pointa se dnes nekoná.
Párky infikované finální kulturou antraxu
zuuýiuáuitr
Unavená mladá drabblistka udeřila hlavou do klávesnice. Třikrát. Hranice půlnoci se přiblížila a jí stále zbývalo skoro třicet slov; smysl Pifky jí přitom stále unikal. Panika, plíží se kolem jako černý stín. To se nedá stihnout. Bubny, bubny znějí v hlavě s obtisknutými písmenky klávesnice.
Pointa nedorazila.

Podezírá každé slovo z toho, že jí chce ublížit. Kdyby alespoň pro jednou poslouchala…
Id a superego bojují o nadvládu a není mezi nimi nic, co by je vyvážilo. Takže se otáčí a otáčí, dokud jí centrum rovnováhy neodumře.
Filmuje, přehrává, fňuká. A nikdy neřekne, co ji bolí doopravdy.
Kasá se nad ostatní. Oni nedohlédnou k ní a ona k nim.
A nakonec ubližuje. Občas – pokud má dobrý den – těm, které má nejraději. Ale většinou sama sobě.
Poruchy osobnosti jsou v MNK označeny F60 - F69. P.I.F.K.A. by byla o dost hezčí zkratka. Pokud si ovšem něco takového zaslouží hezkou zkratku.

„Vítej u kanálníků mladej. Nejlepší jednotka v celým městě, zeptáš-li se mě na názor. Udělal jsi moc dobře, když ses rozhodnul pro tuhle kariéru.“
„No víte pane předák, nikde jinde už mě nechtěli. Prý vždy všechno zvořu.“
„Z toho si nic nedělej, lepší práci si přát nemůžeš. A teď mazej do skladu vyfasovat pifku.“
„Pifku?“
„P.I.F.K.A. Perfektně Izolovaný Fekální Kanonický Automat. Hrozivě jednoduchý na ovládání. Stane se ti vším. Uvidíš.“
„Pane starosto? Dobrý den.“
„Ale jistě, to je náš zaměstnanec.“
„Ten požár minulý rok? Ne to jsem nevěděl.“
„Cože udělal?! Vytopil radnici?“
„Zespoda?! Jistě pane starosto!“
„Zařídím to! Ihned!“
„Nováček!“

Byl mrazivý zimní den. Těžké černé mraky zakrývaly oblohu a odpoledne se začal sypat sníh. Nejprve lehce, jakoby nesměle, později sněžení zesílilo. K večeru už nebylo vidět ani na krok. Stmívalo se a padala mlha.
„Rychlík z Prahy má zpoždění,“ zabručel mrzutě přednosta stanice. „Měl tudy projíždět v sedm, ale nebude tu ještě ani v půl osmé.“
„No a?“ opáčil mladý zástupce, který měl občas dlouhé vedení.
„Po půl tudy jezdí osobák ze Lhoty.“
„Tak ho odstav na vedlejší kolej, než ten rychlík projede.“
Strojvedoucí osobního vlaku však návěstí přehlédl…
Ke srážce došlo za pět minut tři čtvrtě na osm…

Pomalu se blížil večer a ulice se již vyprazdňovaly. Vyrazil na obchůzku, jak měl v tuto hodinu zvykem. Ze strážnice prošel do Staroměstské, dále pak uličkou Lipanskou na Suchý Trh. Odtam už to nebylo daleko do Kamenické.
V tom zahlédl u jedněch dveří sehnutou osobu, zabírající se zámkem s nějakým nástrojem. No jistě, pan Vojáček přece říkal, že chce najmout zámečníka.
„Hej hola občane, vy jste ten nový zámečník?“
„Co? A jistě, zámečník strážníku.“
„Pořádně jim ten zámek spravte, za poslední měsíc měli už tři vloupání.“
Strážník s hvízdotem pokračoval s obchůzkou. ‚Zámečník‘ se jen uchechtnul pod vousy.
„Polda pitomej…“

„Proč se nezastaví? Nebo nezavolá? To o mě nestojí?“
V duchu napočítám do deseti a ujistím se, že vražda není správné řešení.
„Viděli jste se včera. Je zkouškové, medina je těžká…“
„Půjdu za ním.“
Je zpátky dřív, než jsem stihla přečíst stránku skript.
„Nechal mi vzkaz na dveřích,“ kvílí dramaticky, v ruce drží papír. „Prý ať jdu do háje.“
„Je tam napsáno ´Běž na vedlejší kolej´,“ opravuju.
„To je totéž. Nemám se mu plést.“
„Ehm…“ povzdechnu si a ukážu z okna. „Co vidíš?“
„Blanici.“
„Blanice je co?“
„Kolej.“
„Jaká?“
„Vysokoškolská.“
„Ale taky vedlejší… A ten vzkaz pokračuje na druhé straně…“

Dělník… zní to jako od slova dělat, což by odpovídalo, jsou to přeci jen lidé, kteří pracují například v továrnách, nebo tak, všichni to víme a všichni to známe. Právník například člověk, co se zabývá právy, to také všichni víme, nebo rolník, provádí třeba rolbu. Docela rozumné, jen selské cosi, žádná věda, že ano. Chápu, že vzdělanější mohou mít výhrady.
Ale vezměme si jiné případy, když se to tak vezme, proč je vlastně ta čeština pro cizince tak těžká?
Horník – řekneme od horu, ale on pracuje v dole, no ne? Tak proč ne dolník?
A proč zámečník není pán zámku?