Krutá realita

Začal to její tatínek. Málo se vyznal v lidech a měl pevně dané představy o výchově.
Dával jí najevo, že si nemá o sobě moc myslet. A že plácá nesmysly a nikoho to nezajímá.
Vlastně měl pravdu, ale říkal to příliš často a příliš tvrdě.
Pokračovali v tom spolužáci. Pošklebovali se všemu, co dělala a říkala. Ztrácela odvahu se projevovat.
Časem potom i různé problémy vedly k tomu, že nestála o to mluvit s kýmkoli o svém životě.
Nakonec se objevil někdo, kdo možná časem mohl její ústa zase odemknout.
Ale nelíbilo se mu, že je tak uzavřená, a odešel.

Měla ze sebe radost. Napsala své zážitky na celou stránku! Teď své myšlenky poctivě zamkla na dva západy a deníček se Sněhurkou příšerkou zandala do vitríny. Dostala ho od babičky a stejně jako u všech předešlých deníčků si slibovala, že bude psát pravidelně. S každým novým deníčkem přicházela nová víra, že to vydrží.
To ale ještě nevěděla, že podobný deníček, ale s jinou Disney příšerou, dostal i bratr. Zrovna tak, jako nemohla vědět, že všechny klíčky a zámky na tyto deníčky, kasičky a další ptákoviny jsou dělány stejně. Kdo chtěl vědět, co se jí honí v hlavě, nemusel být zámečník…

Čekání na zámečníka není příjemná věc. Je o to nepříjemnější, když vám dcera zabouchne klíč v zámku zevnitř hodinu před schůzí SVJ, které máte předsedat, obzvláště když jste celé odpoledne namísto mytí hlavy a přípravy na schůzi běhali v teplákách po parku a marně hledali synův ztracený batoh. Akci pak okoření volání z budky za desetikorunu, kterou máte v kapse na vozejk, a doufání, že to na jeden impuls stihnete vyřídit. Když ale zvednete v zoufalství hlavu k tmavé obloze, a tam letí ISS a v závěsu za ní raketoplán, stane se z toho neopakovatelný zážitek, díky kterému nespácháte dcerovraždu.

Usedám, obsluha přede mne pokládá orosený půllitr.
„A slivovici, prosím,“ požádám.
„Co se slaví?“ vyzvídají kamarádi.
„Přežití…“
„Nějaké problémy? Povídej…“
Napiju se a pustím se do popisu mého báječného dne.
„Při ranním běhu se mě pokusil ulovit pes, páníček seřval mě, proč se tam hemžím. V práci klienti chtěli stanovisko, ke kterému mi ještě nedodali podklady. Když jsem chvátala sem, zabouchla jsem si klíče v bytě. Šel kolem soused a místo, aby mi pomohl…“
Obecenstvo zbystří v očekávání napínavého finále.
„Seznámil mě s Murphyho zákonem číslo 63 – Když nutně potřebujete zámečníka, kontakt na něj se nachází na druhé straně dveří…“

Adrenalinové vyzvánění mobilu.
"Pomoc, prosím!"
Povzbudivé slovo. Útěcha dámy. Příprava na misi.
Rychlá sprcha. Gel na vlasy. Gillet Mach 3. Celý sprej Axe. Černé triko. Krátký rukáv. Obtažené černé kalhoty. Naostro. Nablýskané černé kanady. Černé brýle. Nácvik sexy pohledu.
Černý kufřík. Záruka úspěšné mise. V perfektním stavu. Hudba do sluchátek. Klíče od vozu. Kvílení pneumatik.
Dáma v nesnázích. Přede dveřmi. Rychlý profesionální zásah.
Dáma v bytě. On v bytě. Peníze v její dlani. Peníze v jeho dlani. Soustředěný sexy pohled. Uhýbavý pohled dámy. Dobyvačné objetí. Facka jako hrom. Dveře zvenku.
Zaklení. Odchod ze scény. Nápis na zádech. Text: Pohotovostní zámečník.

„S lepšícím se počasím, ubývá studentů v lavicích,“ pravil pan doktor s úsměvem.
„Snad se nám tím u zkoušek trochu ruší konkurence,“ pomysleli si zase škodolibí studenti nultého ročníku právnické fakulty, jejichž osud závisel neoficiálně na tom, kolik regulérních prváků vyletí od zkoušek.
Desetiminutovou přestávku ale provázelo tak hrobové ticho, že se v něm ani učit nedalo. O to víc pozornosti vzbudila dlouhovlasá slečna, jež začala ke svačině dlabat sýr a KŘUP. Takovou tu kravinu, kterou snad každý z nás musel ochutnat, aby zjistil, že v té plastové vaničce je přebytek sýra, který s příslušným počtem křupavých tyčinek nelze zkonzumovat.

V pokoji si spiklenecky šuškalo několik děvčat, zatímco v baňkách a křivulích, zahřívaných nejen kahanem ale i slunečními paprsky, pokojně bublala purpurově zbarvená kapalina.
„Teď to nemusíme hlídat. Musíme vyřešit důležitější věci,“ prohlásila dívka, které pokoj patřil.
„A co jako?“ zajímaly se ostatní.
„Jak se budeme jmenovat…“
Debatu přerušil výbuch a následně příchod šokované maminky.
„Promiň, mami, my jsme řešily strašně důležitý věci, víš. Jak se náš spolek bude jmenovat a tak.“
„Co třeba Pyrotechnická Inspirativní Fabulozně Katastrofická Asociace? Nebo rovnou Pyrotechnická Iniciativa Funebráckeho Klubu Alik?“ pronesla kousavě maminka.
„Cože?“ zvolala pohoršeně dcera.
„Společnost s ručením velmi omezeným!“ dodala maminka.

Byla to láska na první pohled. Byl urostlý, opálený, s klukovsky milým úsměvem na tváři. Vlnité blond vlasy mu neposlušně padaly do čela a v jeho modrých očích se ráda a zcela utápěla.
Po několika romantických dostaveníčkách ho vzala poprvé k sobě domů. Nenechal se obskakovat, naopak, chopil se nářadí a začal spravovat, co bylo potřeba.
Když se zmínila, že musí odjet na pohřeb tetičce na Slovensko, starostlivě se rozhlédl po jejím přepychově zařízeném bytě a poradil a zajistil výměnu obyčejných dveří za bezpečnostní.
Po návratu z pohřbu našla perfektně zabezpečený byt totálně „vybílený“.
Jistě, Pan Božský byl přece zámečník.

„Už je tu P.IF.K.A?“ zeptám své kolegyně, když vpadnu do kanceláře.
P.IF.K.A. je přezdívka pro naší šéfovou, kterou jsem vymyslela podle toho, že má pifku na někoho každý den. Poslední dobou na mě. Pod přezdívkou se navíc skrývá tajné označení Aleny Novákové, naší nadřízené. Příšerná-imbecilní-falešná-kráva-Alena.
Pro jistotu se rozhlédnu, jestli mi nestojí za zadkem. I když nemá tušení, co se pod přezdívkou skrývá, samotné označení „pifka“ by ji nepochybně rozzuřilo k nepříčetnosti.
A já nestojím o to, aby na mě řvala kvůli takové blbosti. I když je to možná jedno, ona si vždycky najde něco, za co mi může vynadat.

We fight your right of self defense. If everyone has a gun, everyone’s safe. You can shoot anybody crossing your property. We are anxious.
We are just peaceful hunters. Nobody ever use a rifle against a man! What if a grizzly bear attacks your pregnant wife? We are afraid.
Arms industry is blood in veins of this nation! If we stop selling guns, what will become of us? Can you face the looks of unemployed workers? We are scared.
You cannot trust people. The others are evil. Your gun can save you.
National Rifle Association. People In Fear Keeping Arms.