DMD č. 10. pro 10. 4. 2018. Téma: Buben

昔、昔、賢くて古い猫住んでいた。
ある日が猫目覚めますた。
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
大い音聞いた。
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
太鼓の音はでした。
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
猫葉怒った。
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
「何！誰が私を目覚めるか。」
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
「鼓の戦ですか。」
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
「でも戦はじゃない。」
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
太鼓は歌った：
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
音は山にでした。
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
猫は山に行った。
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ。
朝にいらした。
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ！
男性を見た。組太鼓でした。
ゴロゴロ、ゴロゴロ、ゴロゴロ！
男は猫見た。
ゴロゴロ。。。？
「猫子！」
。。。。。。。。。
沈黙ありました。

"Pán mě zavolal. Byl vyděšený. Říkal, že po něm někdo hodil oknem nůž, ale minul. Šel jsem zavolat policii a když jsem se vrátil, byl mrtvý," vyprávěl komorník.
Nayland Smith si okamžitě všiml čínského bubnu s dírou po čepeli. "Jak k němu lord Westerton přišel?" zeptal se komorníka.
"Přišel poštou před pár dny."
"Prohlédněte prosím tělo, Petrie," řekl Smith.
Doktor Petrie začal mrtvého zkoumat. "Něco vidím," ohlásil, když na zápěstí našel zarudlou skvrnu.
Smith se ke skvrně naklonil. "Není pochyb, pavoučí kousnutí. Ten muž s nožem neměl lorda Westertona zasáhnout, ale vypustit ven pavouky, které Fu Manchu ukryl do bubnu."

S leknutím se probouzím. Slyším příšerné rány. Automaticky sahám pro svou pistoli. Bombardují nás? Dělostřelectvo?! Co se to k sakru děje?!
Vybíhám ze stanu, polonahý. Najednou ale neslyším rány, nýbrž přival smíchu.
"Bluebarry, ty vole! No to mě podrž!" huláká někdo z davu.
Musela tam stát snad polovina letky. Pořád ještě trochu v šoku nechápavě mžourám kolem sebe. Jendo je jisté - žadné bomby nepadaly. Pak si všimnu Jackinse, jak sedí u velkého bubnu a trhá se smíchy.
"Jackinsy, ty imbecile! Co to proboha děláš?! Málem jsem dostal infarkt!"
"Hahaha, Bluebarry! To jsem tě dostal, co?"
"No to teda jo, blbečku..."

Collen hned po zavíračce odchytla Bídáka, aby si s ním promluivla.
"Vím, Hora už se zmínil. Ale není to tak jednoduchý," zavrčel Bídák zatímco si naléval svého pravidelného večerního panáka.
"Čím dřív začneš novou holku shánět, tím líp. Za prvé mi přestanou ty vožralové neskonale srát. A za druhé ti nová tvář zvýší zisky. A hlavně Bets by si zasloužila už odpočinek. Podívej se na ní, jak vypadá," odpověděla Colleen a kývnutím naznačila, ať jí taky nalije.
"No jak by vypadala? Je těhotná," pokrčil Bídák rameny.
"Alespoň, že neříkáš jako ostatní že má buben nebo že je napuštěná!" sykla Colleen.

Jsem vysílený unavený. K práci, kterou jsem okusil dnes, jsem přišel jako slepý k houslím. A abych se podržel hudebních metafor, přišel jsem k ní kvůli bubnu.
Buben není v tomto případě hudební nástroj potažený kůži nějakého zvířete, nebo husitského vojevůdce. Buben je tu metaforou pro břicho těhotné ženy.
Známá mojí milé je velice těhotná, a milá mi nabídla, jestli bych nechtěl učit angličtinu její žáky v jednom kroužku.
Dnes jsem dvakrát viděl, jaké je učit něco děti předškolního věku. A chtěl bych touto cestou vzdát hold všem, kdo se tím živí. Protože jsme ve čtyřech osm dětí těžko zvládali.

Když zjistil, že začala válka, okamžitě vyrazil. Několik dní byl v sedle, poháněný vlastní tvrdohlavostí a melodií, která mu nešla z hlavy. Bubny a píšťaly. Odvaha a čest. Vše, co tvořilo jeho svět.
"A loajalita?"
"Nemáte jediný důvod o ní pochybovat, pane."
Jenomže jeho nový velitel pochyboval: "A co Vaše dlouholetá služba Koruně?"
"Pane generále, při vší úctě, myslím, že nejsem první bývalý britský důstojník, co se v posledních týdnech přihlásil."
"Ale jediný zatracený Angličan."
"Nikoliv, já jsem Skot, pane," opravil ho. "A k tomu z Virginie, jako Vy."
George Washington kývl: "Tak tedy, vítejte v Koloniální armádě, plukovníku Heywarde."

Ťuk ťuk ťuk - ťuk bum ťuk - ťuk bum - bum bum ťuk ťuk -- bum bum bum - bum ťuk ťuk - bum ťuk ťuk ťuk - bum bum bum - ťuk bum bum bum -- bum bum ťuk ťuk - ťuk ťuk - bum - ťuk bum ťuk - ťuk bum -- ťuk ťuk ťuk bum - ťuk - bum ťuk bum ťuk - ťuk - ťuk bum ťuk -- bum bum ťuk - ťuk bum ťuk - ťuk ťuk - bum bum - bum bum - ťuk bum - ťuk ťuk bum - ťuk bum ťuk ťuk - bum ťuk ťuk -- bum ťuk bum ťuk -- bum ťuk ťuk - ťuk ťuk ťuk bum - ťuk bum - bum ťuk - ťuk bum - bum ťuk bum ťuk - bum.

„Vy našli můj kouzelný buben,“ zaradoval se orkský bard, když mu družina odevzdala jeho znovu nalezený hudební nástroj. „Díky vám! Tady vaše odměna“ – předal jim váček s 500 zlatými – „a ještě vám zahraju.“
Orkský bard se opřel do bubnu a zapěl ryčným hlasem. „Tluče nezbednííčéék tluče na buben, a svolává óóórky orci poďte ven...“
Dunění bubnu a kakofonický zpěv způsobil, že všechna zvířena v blízkém okolí se dala na útěk: ptáci, srnky, medvědi, i družina elfů, která na orkského barda číhala v záloze.
„Začínám chápat, proč mu ten buben někdo ztratil,“ poznamenala Imoen zacpávajíc si uši, stejně jako zbytek družiny.

Aladin zdefraudoval loupežníkům celou poctivě naloupenou jeskyni. Dá rozum, že léta mordů, podvodů a krádeží vás připraví na různé úrovně stresu, ale skutečnost, že právě přišel na buben, s vůdcem loupežníků pořádně zamávala. Tohle nemělo šanci pokrýt ani to nejžidovštější pojištění domácnosti v celé Arábii. Navíc uloupit uloupenou kořist z loupeží, to byla položka do loupežnického životopisu! Jedeme!
Vzhledem k tomu, že se vzduchem nesl neladný klapot oslích kopyt a velbloudích prstů, bylo Aladinovi jasné, že nemůže dlouho váhat. Když drak pokynul hlavami směrem k jeskyni a nabídl mu ochranu, ochotně jej následoval, ačkoliv nechápal, co se po něm chce.

Budova právě obsazena robotí armádou bývala hudební škola. Ještě před chvílí se zde nacházelo třicet osm živých lidí. V tuto chvíli žádný.
Robot C-6, kdysi dělník, nyní voják, spatřil na zemi buben pro pochodovou kapelu. Vzpomněl si na lidský film o válce. Vojenský pluk v něm vedl bubeník, udával svým mužům krok a dodával jim odvahy.
C-6 buben zvedl, pověsil si jej na krk a několikrát zkušebně udeřil napnutou kůži paličkou. Po chvíli našel rytmus.
Vyšel na ulici. Bubnoval a nějakou chvíli šel s davem. Ani nevěděl jak, ale brzy se dostal do čela.
Robot C-6, kdysi dělník, nyní bubeník.