DMD č. 10. pro 10. 4. 2018. Téma: Buben

Nejdřív se naučili každý svůj hlas.
Měli pocit, že tím skončí; jednotlivé party byly dostatečně složité a dávaly smysl samy o sobě. Ale mýlili se.
Mistr Josselin složil hlasy dohromady.
Přestože se snažili zpívat co nejpřesněji, přestože Josselin ukazoval všechny nástupy i výrazné figury, nejprve vznikl chaos. Teprv postupně objevovali, co jim mistr chtěl ukázat: že podstata této skladby neleží v hlasech samotných, ale v napětí mezi nimi, ve vzájemném předávání figur. Že kontrapunkt má znít jako rozhovor.
Našli společný rytmus. Nadřazený frázování hlasů.
I když to vypadalo neproveditelně, sjednotili si dech.
Tep srdcí.
A nakrátko vystoupili ze smrtelného světa.

Jdou procházkou kolem řeky, dívky v bílých šatech, pak mamička, poslední Karlík. Vzduch vonící létem rozráží bzukot včel, řeka se vlní krajinou jako modrá stuha, vytváří slepá ramena, zákruty, tůně. Poblíž splavu tancuje v kolečku skupina vesnických děvčat.
“Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben, budeme ti bubnovati, až polezeš z vody ven!” zpívají zvesela.
Poldýna po nich zvědavě pokukuje, nejraději by se přidala. Vedle ní kráčející Doramo však strne. Chytí za ruku nejstarší sestru, mluvit nemusí.
Cosette spěchá k matce.
“Odveďte ty hlupačky pryč!” přikáže okamžitě paní Krásová. “Utíkejte!”
Nazelenalá hlava se z vody vynoří jen do úrovně očí.

„Zkusíme to znovu, výběrčí?“ ozve se Asterix poté, co Obelix zahodí i posledního Římánka.
Taxus od něj couvne, ale vzápětí posbírá otřesenou sebedůvěru a zamračí se: „Co chceš, barbare?“
„Vybíráš na místních nesprávnou daň, takže jsme tě přišli požádat o nápravu.“
„Požádat?“ opakuje výběrčí a ukáže přitom na náměstí, ze kterého se snaží odplížit nebozí vojáci. Bezúspěšně, jelikož Obelix každého z nich znovu přišlápne do země.
„Předtím jsi neposlouchal,“ pokrčí Asterix rameny. „Takže... Snížíš daně na zákonnou úroveň, přestaneš vybírat smyšlené poplatky a my zase odjedeme i se svými menhiry.“
„To ale přijdu na buben!“ neubrání se Taxus rozhořčenému prohlášení.

Celá země vytáhla do boje.
Žádný bojovník se nesmí držet zpět, dokud v bitvě nezvítězíme!
Ulicemi měst pochoduje armáda. Sestřelit, otrávit, zabít!
Městskými parky pochodují školáci. Hrnce a pánve jsou jejich válečnými bubny. Hrnce a pánve jsou jejich zbraněmi. Mobilizace pětiletých. I batole zvládne bušit lžící do plechu. Bumtarata tatata, nepřetržitý rámus k nepřežití. Ptáci poplašeně bijí křídly. Létat už nemají sílu. Mrtví padají k zemi, starci mrtvolky nabírají lopatami a vrší na hromady. Komise je přepočítá.
Předseda na plakátech žehná svému národu vítězícímu v boji s vrabci.
Nepřítel vyhlazen.
Zrno nám ujídat nebude!
Za dva roky postihne Čínu hladomor.

Další návštěva si přivezla lidské kotě. Na vratkých nožičkách se potácelo sem a tam. Hlídali jsme ho jak oko v hlavě. Je doufám jasné, proč. Přišlápnutý ocásek nebo prstík v oku není nic, o co bychom stáli.
Ale proč ho hlídají lidi? Ven přece nemůže, po schodech neumí…
Pochopili jsme ve chvíli, kdy buben pračky začal vyluzovat podivné zvuky. Mezi sykotem napouštěné vody se ozývalo bum… křáp… bum… Znepokojená domácí pračku zastavila. Ze špinavého prádla vytáhla - svůj nový mobil!
Strnuli jsme. Proto nás to mrně honilo po bytě! Vyprat nás chtělo!
Od dětí se držte co nejdál, to vám povídám!

V noci ho někdo musel zabít, jinak to nebylo možné.
V hlavě mu seděl vzteklý trpaslík a vyhrával bubenické sólo na jeho mozek. Logan by se bodnul do ucha, jen aby přestal, ale to by znamenalo zvednout ruku.
“Říkal jsem ti to.”
Logan zaskučel. Trpaslík ho píchl paličkou do čelního laloku. Calibanův hlas byl otravný i za normálních okolností, ale teď...
“Drž hubu,” zavrčel: “umírám.”
“Máš kocovinu.”
Kocovinu? V životě mu z chlastu nic nebylo.
Něco cvaklo o stůl. Logan rozlepil jedno oko. Tableta a sklenice s vodou.
“Už ti není stopatnáct. Vítej mezi nás smrtelníky.”
Trpaslík praštil do činelů.

Ne, že by Hannah neměla radost z uzdravení Alice Longbottomové, jen se obávala, jaký typ tchyně bude. Ve svém životě se setkala s oběma. S tchyni babičkovskou, jako maminčina matka, která ji a bratra brala do zoo, anebo se semetrikou, jako stará paní Abbottová.
Jednou,když je nečekaně navštívila, tatínek vyrazil za panem Weasleym, aby mu pomohl opravit očarovanou mudlovskou pračku, jejíž buben při ždímání zpíval. Bratr se ukryl za black metal a ohulil basy a bubny na maximum. Staré paní čelila jen maminka s malinkou Hannah. Po jejím odchodu zůstala maminka v slzách.
Jak Alice přijme snachu poloviční krve?

- Marťo, právě jsem potkala Yves. Pamatuješ si ji?
- Tu tichou a plachou holku ze zadní lavice? Jo, málem jsem chodila s jedním jejím bráchou.
- S kterým?
- S Alexem. Copak jsem na oldies?
- Vždyť je André v poho.
- Whatever. Co teda s tou Yves?
- Postřehlas, že byla nějak zapojená do magie a toho druhýho světa?
- :-OOOOO
- Prostě už není člověk. Najednou začala chodit po městě divně oblečená, ozbrojená a tak.
- Neke :-OOOO
- A teď má ještě buben :D
- Jako kromě zbraní, zbroje i buben
- Jakože je zbouchnutá, trdlo. Prý s nějakou sylvatičkou :D
- To jde?
- S magií jde teď asi všechno.

Dum dum. Dum dum.
Grrzhak furt bojí.
Dum dum. Dum dum.
Grrzhak žít dole. Hluboko.
V kovový věci. Ne ven.
Dum dum. Dum dum.
Grrrzhak hlad. Někdy burum-burum. Zlobivý burum-burum ke Grrzhakovi. Ham.
Mlátit. Ve tmě. Sranda. Grrzhak hloupý.
Dum dum. Dum dum.
Táhnout Grrzhak pryč. Ven? Ven!
Kovová věc kouše. Bolí. Grrzhak zlobí!
Dum dum. Dum dum.
Grrzhak zabíjet!
Mrňavý burum-burum. Šlapat, dupat!
DUM DUM. DUM DUM.
Ošklivý, Grrzhak nechytit! Modrý píchat!
Zelený ne burum-burum - kde? Tam? Kde? Tady!
Dolů, dolů, ne na Grrzhakovi! Pryč! Zabít, ušlapat, špičatý ucho!
AAAAARGH! BOLÍ! ....
DUM DUM. DUM DUM.
Ošklivý DUM.
Grrzhak - není.

Konečně byla na dobré cestě stát se bardkou. Bardská univerzita jí přijala jako studentku a ona mohla pověsit trmácení se světem na hřebík a usadit se.
Bude pořádat koncerty, přednášet básně před nadšeným publikem. Už žádné studené jeskyně s krápníky a mrtvolami, už žádné bažiny, žádné schody zapadané sněhem...
Když jí oslovil profesor historie, že potřebuje malou výpomoc, předpokládala, že to bude s výzkumem. Nebo chce možná složit novou píseň?
"Ztratil jsem vzácný buben a potřeboval bych ho přinést zpátky."
"A kde by ten buben mohl být?"
"No, nechal jsem ho v jedné jeskyni, kde mě přepadli nemrtví."
"... Ach jo."