Fu Manchu

Dva muži kráčeli po předměstí Londýna. Jasné jarní slunce kontrastovalo s tíhou vzpomínek na ďábelského doktora a jeho intriky z temnot orientální despocie.
Příměstskou idylu proťal kvílivý zvuk.
“Smithi!”
“Ano, Petrie. Dakoitský signál. Hlídka varuje, že se vracíme domů.”
“Nejdeme přímo do pasti?”
“Tentokrát ne. Pokračujme, jako by se nic nedělo. Doktor Fu Manchu má při své nesmírné lstivosti sklon podceňovat inteligenci svých protivníků. Okolo tvého domu od rána hlídají muži inspektora Weymoutha. Tím, že si ti lotři bez obav signalizují, jej ujišťují, že o policistech ani netuší. Vlastně tím zahájili hon sami na sebe, ačkoli by rádi ulovili nás!”

Svítalo a ranní mlha měla příchuť síry. Dr. Petrie se choulil ve svrchníku a mrzutě hleděl na vykolejený vagon a uhlí, vysypané po kolejích.
„Špatně zabržděný vagon sjel ze svahu a kvůli zaseknuté výhybce vykolejil předtím, než se napojil na hlavní trať. Mohlo to být ošklivé železniční neštěstí. Ale proč jsme tady my, Smithi?“
Oslovený se nervózně popotahoval za ušní lalůček. „Ten, kdo přehazoval výhybku, nevěděl, že se zasekává. Protože to nebyl železničář! V doverském expresu jel profesor Aberyswyth, který se vrací z Barmy!“
„Je to možné?“
„Je to jisté, Petrie! Ruka doktora Fu Manchu opět zasáhla na anglické půdě!“

Oh, Doctor! Dacoites sent to capture sir Nayland-Smith appear to have drunk poison from cups made from skulls of their predecessors!
How strange, I wouldn't expect that behaviour from British officer...
A raven on the windowsill crooked, frogs in the pond croaked and creakings of branches in the wind filled the decreipt mansion that became foreign criminals' lair with words:
Hahahaha! Send me more! I crave more nourishments! I'll string my rebec with their entrails! I'm neither Britton nor officer! Ask the wee folk who Wayland the Smith is and tremble! You will hear from me again, doctor Fu Manchu!

Doktor Fu Manchu se pohodlně usadil na vyšívaném polštáři a Si Čchen mu s úklonou podal nacpanou dýmku. Pak ji zkušeně zapálil a před odchodem přidal další úklonu.
Fu Manchu vtáhl kouř ze sušených slz makovic, jež ani nestačily dospět, a slastně přivřel oči. Jeho tělo se s každým dalším tahem z dýmky zklidňovalo, ale jeho mysl - ta mysl, která přiváděla v úžas každého, kdo ho poznal - zůstávala neochromena.
Zde, ve skryté zadní místnosti Si Čchenova podniku, který by Angličan nazval opiovým doupětem, měl doktor dostatek klidu na upředení plánu, který nezhatí ani zdánlivě nevyčerpatelné štěstí jeho nepřítele, Nayladnda Smithe.