dmd-2012

AN: asi to není pro mě úplně citově nejsilnější drabble, ale je to jedno z mála mých drabblí, ze kterého mám prostě a jen tak dobrý pocit, že mi připadá roztomilé a že jsem se snad trefila do charakterů a že toho kůra andělského mám v těchhle situacích ráda.
Téma: Gloria
„Ale notak anděli, nebuď labuť. Já jsem vážně zvědavej, jak zpíváš, čestně,“ prosil čert Uriáš nevinně.
Petronel rádoby káravě pozvedl prst. „V háji Božím je zakázáno hlučet, pekelníku. Ten je určen k pokojnému tomu... rozjímání.“
„Nepřeháněj, jaký hlučení? To určitě neplatí pro kůry andělské.“
Petronel se potěšeně načepejřil, že byl nazván kůrem andělským, a svolil. Čert se usadil a zatvářil se poťouchle.
Anděl důstojně otevřel ústa a vydal ze sebe mocné (a notně falešné) „Glóriááá!!“, následované takřka okamžitě přidušeným „hosana, haleluja, Bože všemohoucí“, když ho Pánbůh vykopl z rajské zahrady.
Uriáš už čekal před bránou. „Ale zpívals dobře,“ prohlásil posměšně.

Byla to tedy Sophiina volba, ale nejraději mám drabble na téma Poslední petrklíč. Nejspíš proto, že mi dalo opravdu zabrat. Nakonec mi pomohlo do soustavného listování Silmarillionem, Pánem prstenů, Nedokončenými příběhy atp. střihnout si Polyannu, která mi pak záhadně metamorfovala do Elanor. *Vkládá nenápadně reklamu na navazující drabble Údolí červených karafiátů :o)*
Vedle zídky zasadil sněženky.
Pan Hrdonožka měl moc starý ošoupaný kabátek. S kytičkou v knoflíkové dírce vypadá mnohem líp.
Pod tisem s láskou pěstoval fialky.
Paní Pelíšková byla smutná, tak jsem jí je natrhala, aby byla veselejší.
Záhon tulipánů červeně zářil.
Strejda Pipin šel domů až ráno! Ale teta Diamanta bude mít z kytice určitě radost.
Sam si povzdychl. Kdo mohl tušit, že jeho dcera bude pro zahrádku větší zátěž než nájezd rejsků? Alespoň, že ty prvosenky od Arwen...
„Elanor!“
„Byly tak krásné! Poslala jsem je panu Frodovi, aby se mu po tobě nestýskalo. Po větru, přece. Nezlobíš se, viď?“

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Nemyslím si, že by Shoda náhod bylo moje nejlepší letošní drabble. Některá jsou o něco lepší. K jiným mám zase zvláštní vztah. Vybrat jediné bylo opravdu těžké.
Tohle drabble bylo pracné, zkracování asi ze 140 slov, přepisování, stálé otročení. Boj o zachování dynamiky a atmosféry. A jediné drabble, které se dívá na ten svět zvnitřku. To se mi asi na něm líbí. Pohled očima, které nechápou, co se děje. A zároveň naděje - instinkt neznamená monstrum.
Nevěděli co se stalo. Zvláštní hluk zepředu...
Vjeli přímo do toho.
Křik, boj dvou skupin. Někteří lidé tekli.
Průvodci křičí neznámá slova, svět začíná být zamlžený.
Najednou je uprostřed. Černovlasý člověk vytáhne blýskavý předmět z nehybného těla a mávne po ní. Uhne, dává před sebe ruku. Pálení. Podvědomě udeří, něco zapraská. Útočník padá.
Před ní malá člověčice s mokrýma očima, křičí. Strhává ji za sebe. Do bezpečí?
Hladový úsměv jiného Přeměněného, když k malé běží. Vyceněné zuby.
Její ruce zapracují zcela samostatně, provedou elegantní pohyb a pošlou ho hlavou do stromu.
S údivem se hledí na své dlaně.
Jsou červené.

Původně jsem do výběru chtěl dát drabble Saké, ale dopadlo to takhle. U veršovaných drabblat jako je právě Saké jsem o sobě zjistil něco nového ( a pořád tomu úplně nevěřím), ale Nesepsaná smlouva pro mě znamená první námět na originální povídku. Sice ji teď nechám trochu uležet, ale jen aby vyzrála. Stejně píšu Dopis ( HP FF ) a dvě ( s Upírkem tři... ) věci současně, to by nedopadlo dobře. Tak mi prosím držte palce, ať si při příštím DMD můžu dělat reklamu na povídku, která snad vznikne na základě Nesepsané smlouvy.
Soča.
1915.
Mladík.
Přišel o malíček.
O všechny kamarády.
Teď ho tíží amulet.
Šedesát zářezů.
Dárek od myslivce.
***
Štěstí? Štěstí!
Za Velké války nepočítaně.
Po ní ho opustilo.
Malíček občas zabolel.
Zůstával sám...
***
Druhá válka.
U Madridu mu střepina rozbila foťák.
Obličej ne.
***
Pokoušel štěstí.
Dunkerque.
Konvoje. Dvakrát s ním potopili loď.
Malta.
Z Tobruku utekl. Čeština drásala duši.
Dál fotil. Válku.
***
Korea
Fotil. Kolem umírali lidé.
Ne kamarádi. Žádné neměl.
Štěstí?
***
Vietnam
Pořád fotil. Války.
Irák.
***
Šedesátý zásah přišel v Sarajevu.
Přišel si pro svůj amulet.
Ďábel? Myslivec!
"Tvůj život jsem si opravdu užil," řekl.
Tma byla milosrdně rychlá.
Téma: Šedesátá

(vybrat jen deset nešlo, i tak to byl boj)
Strašně obdivuju autory, co dokážou na tak malý prostor dostat obsáhlý a složitý příběh a vylíčit scénu tak, že by se na ni skoro dalo sáhnout.
Například Rya to umí. Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi líbí víc Třikrát a dost nebo Podzimní ohně
Mivka svými příběhy tvrdě dokazuje, že ani ve sto slovech život není lehký. Dědictví předků
Terda svou námořnickou povídku snad nepíše, ale maluje sytými barvami na velké plátno. Za všechny třeba Neviděný
Bolestně živé vylíčení osobní tragédie napsala neviâthiel : V zóně taky rostou kytky
Líbí se mi plastické průhledy do historie od Esclarte. Například útulně vřelá Vánoční mše
Vybrat jen jedno drable od Danae je téměř nadlidský úkol. Například Pragmatik , ale ve skutečnosti je jich dobrých mnohem víc. Asi tak třicet ;)
Syrově dramatická a strhující je Nejdelší noc od Birute.
Z mnoha krásných drablat inspirovaných obrazy na mě asi nejvíc zapůsobila Smutná cesta od Aplír.
Z tragických osudů lidiček okolo bizarního Chrámu od avevy se taky obtížně vybírá. Osmnáctá
Těžko se zapomíná na svíravé drable od Bilkis Ano, synům všech dolů i všech bání vlídně ruku k přátelství dej
Nakonec něco romantického pro uklidnění: hledala jsem a hledala tu kouzelnou chladivě přívětivou scenérii a už ji mám: Samaritánka od kytky
Ale už teď mě mrzí, kolik dalších skvělých dílek se mi sem nevešlo. Možná udělám ještě jeden výběr, mě to baví
:-)

Výběr byl strašně těžký, ale svým způsobem pro mne tohle drabblátko bylo asi nejsilnější... Původně jsem ho chtěl ladit pozitivně a spíš směšně nebo úsměvně, ale nakonec se to dostalo do téhle podoby, ve které ve mně po přečtení posledního řádku prostě zůstává hrozný smutek.
Téma: Zpívej!
V zahradníkově přístěnku stálo rozkvětlé kvítko.
„Tak povídej zpěváčku.“
Květina zanotovala: „Rózvíjej se poupátko.“
„Ale ale, ty moc dobře víš, že tohle mě nezajímá.“
Zalesklo se kovové ostří nůžek.
Prostřihlý lístek.
„Nedělej, že nevíš o čem mluvím. Pověz mi co chci vědět. Vím, že to víš, žes tam v té době byla!“
Květina bolestně pokračovala: „Nejkrásnější... z květů.“
Plamen sirky sežehl nejkrásnější květ.
Květina zaúpěla.
Snažila se zpívat dál: „Od rána… ach… až do noci.“
„Nehraj to na mě! Řekni mi, kdo chodí do královské zahrady krást květiny!“
Ztrápená květina však smutně dál notovala svou písničku, jedinou, kterou kdy znala.
Fandom: Pyšná princezna, ehm... lehce upravená.

A/N: Pravděpodobně to není moje úplně nejlepší drabble za tenhle měsíc. Ale mám pro něj v srdci zvláštní místo, protože tohle téma ("Příbuzenská plemenitba") bylo faaakt ošklivé. A taky proto, že je to jedno z mála příjemně pozitivních drabblat, která se mi povedlo vytvořit.
John stál na perónu, přes rameno sportovní kabelu a mluvil do telefonu.
"...vysvětloval jsem ti to už několikrát. Musím jet za ní."
"Ale já tě tu potřebuju."
John by přísahal, že muži na druhém konci drátu je sotva deset.
"Tři dny beze mě přežiješ. Dávej na sebe pozor."
***
Farma, kde se Harry tentokrát léčila měla dobrou pověst.
Klienti se starali o hospodářství a rodinní příslušníci byli povzbuzováni, aby se aktivně podíleli.
"To je fajn, že jsi tu, bráško," objala ho střízlivě vypadající Harriet. "Bude se ti tu líbit, čeká nás inseminace krav. Škoda, žes s sebou nevzal Sherlocka"
John strnul.

Jako obvykle se i letos sešla pohádek spousta. Můj výběr je takovýto:
V krásně pohádkově nadějném duchu je Rebelčino Čekání na jaro. Naděje, zvířátka, brzo budou i kytičky.
Ve vtipném duchu to od podlahy vzala i Birute v Sborovém šílenství. Krásný Disney mého dětství.
Neméně zábavně pojala jednu z mých oblíbených pohádek Smrtijedka ve svém Těžkém životě kantorově. Třikrát hurá pro prince Miroslava.
O tom, že pohádkové postavy to někdy nemají lehké, se zmínila i Ness v Pohádkovém ránu .
Černým humorem týrala zvířátka Ebženka v geniálním Genetickém hledisku .
Byť z Lejdynčina repertoáru se těžko vybírá, nakonec vyberu její mistrné obrácení pohádky v tragédii, Feed the birds, tuppence a bag
Znovu děkuji Danae, že mě k tomuhle fandomu loni přivedla, a z letoška bych ráda vyzvedla její slzopudné Sedlo .
Přáním, které se zvrtlo, nahání husí kůži Kirsten v nádherné Smlouvě psané krví.
Temnou pohádkovou inverzí mě vykolejila Rya a Podzimní ohně
A zase na něžnou nótu bych seznam zakončila kytčinou Květinou a beránkem, protože Malý princ je prostě taky pohádka, ať si říká kdo chce co chce.

Mimosoutěžní, pozdní a bez nároku na odměnu.
Má slova se začala rodit z Konce. Oproti tomu, jakkoli je to banální, začátkem mého příběhu byl žlutý tulipán. První květina, která mi byla darována. Pokládala jsem to za pouhou zdvořilůstku. Oplýval jimi. Vychovali ho k nim.
Setkala jsem se s ním právě ve chvíli, kdy proud spolubydlících schopných tolerovat mé vrtochy definitivně vyschl. Svedla nás dohromady finanční nutnost. Nic jiného. Přesto to byl právě on, kdo spustil řadu událostí, která se stala prvním opravdovým příběhem, do kterého se můj život zapletl. Samozřejmě se nejednalo o triviální milostnou avantýru. Jen o jedno z osudových setkání, kterým se obvykle říká začátek.

Děkuji organizátorkám za nekonečnou trpělivost i za energii, kterou nám věnovaly.
Děkuji všem, co četli mé drabbly a ještě víc těm, kteří komentovali.
Děkuji všem, co se po sto slovech propsali měsícem, protože dohromady stvořili kouzlo.
Děkuji Glorii, že po celou dobu stála při mně a prosím ji, aby mě neopouštěla, neboť můj příběh je na samém začátku.

Jednoduché to nebylo. Ne proto, že bych považovala všechny své drabbly za nějak geniální, ale proto, že ke spoustě z nich mám citový vztah. Vážně.
Nakonec vyhrál tento. Z důvodu velice, ale pozor, velice sebestředných: Pokaždé, když si to přečtu, tak mi bůhvíproč stoupnou slzy do očí. Vždycky.
Téma bylo Kvalitní materiál.
****
Nejprve tráva na kopce nízké, norfolkské ovce nejlepší ceny.
Kamenný chrámek – posvátné ruiny. Stonehengský menhir, staletí němý.
Deštivý přízrak prastarých lesů. Skrz mlhu slyšíš řehtání hřebce.
Dostihy v Lambourne. Dech v nozdrách hvízdá. Od startu letí Birmingham křepce.
Pak lehký přízvuk, sládnoucí medem. V ústech cizince na kráse ztrácí.
Tvídový kabát z kárové látky. Teplounký svetr, v němž hnízdí ptáci.
Tea party: Earl Grey, lepivá melasa, čajový koláč, co jíst se nedá.
Zdvořilý zájem, mlčení klidné. „Počasí nanic!“ svůj význam hledá.
Kvalitní přísady, prosáklé citem. Skleničku whisky Stvořitel vypije.
Pak se protáhne, tleskne si do dlaní. Právě vytvořil mikrosvět Anglie.