dmd-2012

Tohle byl hodně složitý výběr. Ne proto, že bych měla tolik skvělých kousků, které bych chtěla připomenout... spíš naopak. Neměla jsem letos náladu na psaní depresí, ale zároveň mě ani nenapadalo nic třeskutě vtipného :-( No ale tak snad tohle má aspoň náznak myšlenky...
...................
„Mám skvělý nápad!“ prohlásil po ránu s nadšením.
„Teď ne…“ odbyla jsem ho nervózně.
„Musíš pořád sedět u počítače? Venku je tak krásně…“ řekne vyčítavě.
„Snad jsme se dohodli, ne? Odpoledne jedeme na výlet, ráno mě necháš psát… a přemýšlet,“ zdůraznila jsem.“
„Podívej se na tenhle katalog, jsou tam dobrý věci,“ sune mi něco před oči. „A vůbec… byl to tvůj nápad, ty tvrdíš, že potřebujeme nové vybavení do kuchyně…“
„Já tě fakt praštím…“ zaúpím. „Dokážeš pochopit, že se na to pitomý téma musím soustředit?!?“
Nevzrušeně obrací stránky a pak s úšklebkem pronese.
„Koupil bych tyhle červený karafy… A ty?“
...........
Téma je... překvapivě... Červený karafiát :-)

A/N: Protože ujetého Mastera prostě žeru ;).
„Ahoj fešáku,“ řekl blonďatý muž s maniakálním výrazem na tváři svému sousedovi.
„Zdravíčko můj hustodémonsky krutopřísný příteli,“ odpověděl na pozdrav úplně stejně blonďatý soused s úplně stejně vyšinutým pohledem. „To máme ale krásný den. Na ovládnutí celého vesmíru akorát, co říkáš?“
„Na to je každý den jako stvořený, krasavče.“
„Pravda. Ještě že už na tom naše VELKÁ rodina pracuje,“ odvětil blonďák.
„V tom případě by nás mohli na chvíli postrádat, nemyslíš?“ podíval se na něj vilně jeho společník.
„To každopádně. Ale nebude to tak trochu incest?“
„Ale ne. Bude to spíš jako... onanie,“ odpověděla jedna ze sedmi miliard kopií Mastera.

Mezi námi autory, všichni známe okamžik, kdy tu krásnou scénu z našeho veledíla prostě musíme vyškrtnout, protože se tam nehodí. Bývá nám to líto.
Ale nesmutněme. V téhle situaci byl snad každý autor v historii. A všechny ty krásné, ale vyškrtnuté scény, stále krouží kolem nás a čekají na nějaké to DMD, aby mohly udeřit.
A tady je jedenáct drabble, které tak skvěle drží ducha originálu, že musí být právě takovými vyškrtnutými scénami.
Poláček se usmál na kytku a nechal ji dopsat scénu do Bylo nás pět
Na divochy
Adams se zase rozhodl využít Danaina přirozeného talentu a o sto slov prodloužil Dalekou cestu za domovem
Nařízení
Astrid Lindgnerové se zachtělo říct ještě poslední slovo k Dětem z Bullerbynu a požádala Justinku
Holčičí starosti
Nezval si od eliade nechal připsat šestnáct veršů do Edisona
Sebevrah
Asimov Galadionovi pošeptal, jak začínala nikdy nenapsaná povídka z knihy Já, robot
Darwinova e-voluce
C.S.Lewis si nechal od Doktora napsat o Rýpčípově statečnosti
Pro C.S.Lewise
Goscinny vyprávěl kytce o výletě Malého Mikuláše a ona to pro nás sepsala
Mikulášovy prázdniny
Shakespeare se Lunkvil svěřil, co mu jeho betareader vyškrtl ze hry Mnoho povyku pro nic
Tvrdý trest
Tove Jansonnová šeptala o svých Muminech mnoha autorům (a jak krásně!) ale nejvíc mi utkvěl Ebženčin střípek
S kabelkou za dobrodružstvím
A Ebžence našeptával i kdosi další, krásná Šeherezád s jedním z nezaznamenaných příběhů Tisíce a jedné noci
O péči sousedské
A na závěr, nepropadejme panice, Ryin příspěvek do Stopařova průvodce, přiměl pana Adamse potěšeně se usmát
Tulipány, bagry, kačenky a jiné žluté věci...

Takže. Protože jsem zatím nebyla schopná probrat se všemi tématy najednou a vybírat podle bůhvíjakých kritérií, rozhodla jsem se, že jako první seznam si udělám samostatný fandom.
Předchozí dva roky jsem kolem toho tak proplynula, ale tenhle rok bylo v tomto fandomu opravdu co číst. Equilibrium RPG, v pořadí od nejlepšího.
1) U mně vyhrálo Co je vytesáno... od Mii. Protože je to neskutečně silné, strašně bolavé a pamatovala jsem si to celý zbytek DMD. A ta angličtina tomu jenom dodává.
2) Na druhém místě bych jmenovala Poslední z petrklíčů od Demise. V podstatě platí totéž, co u předchozího. A navíc mám ráda, když někdo dokáže zapracovat svůj fandom do skutečnosti.
3) Černý a bílý od Mii. Je to dojemné, hladivé, maličko slzavé, ale i usmívavé.
4) To nejdražší, opět Mia. Protože to bylo jako to první, jen o maličko méně bolavé, ale hodně citové a hodně vizuální. Což je v případě hlavního hrdiny k nezaplacení.
5) Ejféli mise od Sid. Protože vánoční atmosféra a protože je moc dobře, když si ji mohou užít i ti, které by v kostele lidé čekali jen sotva.
6) Neobvyklý zachránce od Mii, protože když jsem to dočetla, tak jsem se prostě a jednoduše rozplynula. :)
7) Tessék vigyázni az ajtók záródnakble od Sid, protože londýnské metro a protože mi tohle připadalo jako bezva nápad!
8) Hlavně ať to nepraskne od Mii, protože tenhle András je prostě - *cenzura* Hm, sexy?
9) Náhradní řešení od Peggy, protože tenhle András je svým způsobem taky sexy. A když má jakýkoli alfa rýmičku, je to vždycky zábavné pozorovat. A taky mám ráda tu čarodějku. Tak.
10) Led a hry od Innes, protože těsně vedle mě poslalo pod stůl.
Omlouvám se nejmenovaným, četla jsem je i tak a líbilo se mi i tak!
Ano, vím, že se tady jedno jméno neustále opakuje, ale když ona prostě umí.
A ještě jednou děkuji Mie (a Andrásovi) za Vzkaz pro účastnici DMD!

Samotnou mě někdy překvapuje, jak moc líný jsem člověk. Nepřečetla jsem všechny drabbly a určitě mi spousta perel unikla, přesto bych se ráda podělila o pár kousků, které mě mile překvapily zejména svým nápadem.
Pořadí je zcela náhodné.
Výjimečná doba - Locklear, protože mě přinutil se usmát a protože miluju Sandmana.
Rodinná pohoda od ef77, protože je to ten nejroztomilejší příběh ze Silmarillionu, jaký si vůbec dokážu představit.
Muší cvičení - Gary Stu, protože mám prostě ráda vochcávky.
Stejný strom od Dangerous, který je vzorovou ukázkou toho, jak se dá vypořádat i s takovým tématem, jako je Perpetuum mobile.
Takový malý experiment - Galadion, protože mi dodal takový hezký vítězoslavný pocit.
Hodina lektvarů od Aries, nejlepší to lektvar se vskutku kouzelnými účinky.
Nehrdina - Amaranta, protože mám slabost pro nehrdiny, kteří jsou nám, přiznejme si to, nakonec vlastně nejbližší.
Neštvěte je! od Rebelky. A další drabbly od Rebelky, třeba Stěhování na konci světa, které mě opravdu dojalo. Ale tohle drabble vede. Je úžasně rebel(k)ovské.
Diplomatické škobrtnutí - Kleio, neboť je skvěle, živě napsané a roztomilé.
Labyrint od Julie, protože se naprosto vyžívám ve znevažování hrdinských činů.
Nevím, jestli jsem vybrala to nejlepší, nejsem trpělivý hledač pokladů, ale tato desítka si rozhodně zaslouží být připomenuta.

Na tohle drabble jsem opravdu hrdá, protože i mě jako autorce se ještě občas při jeho opětovném čtení podaří vyprsknout smíchy. :) Svá drabble jsem se snažila psát spíše jako anekdoty, něco pro odlehčení, pro zasmání. Někdy se mi to možná povedlo, někdy možná ne, nicméně toto drabble mám ráda a přála bych si mít více takových.
Téma: Co je psáno, to je dáno
„Brej den, doktore.“
„Dobrý den, copak vás trápí?“
„Víte, doktore, já vám mám takovej divnej problém.“
„Můžete mi o tom říci více?“
„No je to taková věc, že… no zhruba tak něják jednou za tejden je mi fakt blbě. Jako na blití, chápete.“
„Takový problém může mít mnoho příčin. Všiml jste si něčeho, co by těm problémům předcházelo?“
„Si pište. To je vždycky, když mě stará nutí dávat prádlo do pračky. Děsně mě to sejří.“
„Hmm… to by mohlo být psychosomatické. Napadá vás něco?“
„Si tak říkám, estli pak to nejni tou aviváží.“
„Aviváží??“
„No píšou UŽÍVEJTE PŘI KAŽDÉM PRANÍ.“

Protože maturita je v plném proudu a je nezbytně nutné to brát s humorem. A protože z těch drabblat, která jsou mi drahá, jsem nebyla schopná vybrat, kupodivu se mi jich líbí víc.
Na bonusové téma Okno.
Jako černá díra mi mozek pohltí,
maturitní komise mě na prach rozdrtí,
nezapomenu pak na něj do smrti,
na to hrozné okno
Jména architektů se do něj propadnou,
já předvedu jenom tvář svou bezradnou,
budu proklínat tu díru záhadnou,
to příšerné okno
Marně budu pátrat ve své paměti,
o ekonomii nebudu mít ponětí,
tak to dopadá, když mysl zavře ti
to strašlivé okno
Za chvíli na potítku pot mě polije,
zkoušející se zatím kávičky napije
a pak se na mě vrhne jako harpyje,
a nejspíš všichni víte přesně jak mi je,
když mám zrovna okno,
to příšerné okno
strastiplné okno.

Ráda bych tady prezentovala deset drabblíků... inu, jak to říct... po jejichž přečtení se člověk spokojeně zachechtá, jeho mozek si spokojeně pohladí šedou kůru, jak mu to zachutnalo, zamlaská si a pak se přesune dál, ale ten příjemný, často hřejivě pobavený pocit vám jako pachuť zůstane na patře. Na pořadí ohled neberte, žádné totiž neexistuje.
Velitelka a její voják od Hedery.
Made in Wallachia od Sigama.
Duel od Maladi.
Dar Galadriel od Jany Vargy.
Hlavně ať to nepraskne od Mii.
Přechytralá kulatá věc od Skřítěte.
Otázka prostoru od Elóren.
Náhradní řešení od Peggy.
Papučíč od P.M.d.A.
Stezka odvahy od Rebelky.

A/N: Tak za mě to bude jedna dvěstěslůvka, co jsem napsala na téma "Ledová voda".
Nechtěla jsem to tu zakončit tak smutně, ale jinak se nedá. Konce jsou smutné vždycky. A co naplat, když to má být drabble, k němuž mám nejsilnější citový vztah, nemohla jsem jinak...
„Můžu se od tebe napít?“ zeptal se.
„Radši ne. Mám nemoc na sedm, která je pro muže smrtelná. Nerada bych tě měla na svědomí…“
„Cože?“ podiví se.
„To neznáš?“ Teď se diví zase ona.
„Ne. Co to je?“
„Hádej.“
„No,“ počítá na prstech. „Ženská je na šest, tak já nevím.“
Zasměje se. „Rýmička přece!“ Podává mu láhev. „Ale jestli se nakazíš, není to moje vina. Já tě varovala.“
„Já už jsem se stejně nakazil,“ na to on.
„Čím, prosím tě?“
„Láskou,“ povídá vážně.
A ona mlčí.
Mlčí, protože neví, co by na to řekla.
Mlčí, protože má z toho všeho najednou divný pocit.
Mlčí, protože je od přírody pesimistka.
***
„Nechtěla by ses něčeho napít?“ zeptal se a v hlase mu zazněly stopy dřívější starostlivosti. Nejspíš proto, že vypadala, jako by měla každou chvíli omdlít.
„Jo. Vodu, prosím.“ Na nic víc se nezmohla. Po tom, co bylo vyřčeno. Je konec.
Natočí jí do sklenice vodu.
Pije, jako by žízeň byla to, co ji nejvíc trápí.
„V pořádku?“ ptá se on.
A ona mlčí.
Mlčí, protože jí v hlavě pořád znějí ta strašná slova.
Mlčí, protože promluvit by znamenalo všechno si přiznat.
Mlčí, protože jí studená voda vzala všechna slova z úst.

Určitě bych v takovém seznamu mohla pokračovat i po první desítce, a také budu, jenom to napodruhé nějak jinak pojmenuji, aby to nebylo nápadné. Pořadí drabblat je čistě náhodné, není to žebříček.
Psáno květinami od Lejdynky. Ten úžas, polodětský úsměv... Kolik takových v historii bylo?
V zóně také rostou kytky od neviathiel.
Některé věci jsou těžké k neunesení. Děkuji nevi, že mi to připomněla.
Starší bratr od Danae. Někdy někam jdu a jsou tam kytky a kameny a stromy, běžné věci, a je to úchvatné. Danae vezme běžná, obvyklá slova a udělá s nimi zázrak. Takový, jako je tohle drabble.
Anders Theme III od Hedery. A všechny ostatní A. Themes. Nevím, jestli ta postava ze hry je taková, ale myslím, že Hedera Andersovi
vdechla ohromnou přitažlivost. Srdce se mi nad ním svírá, a to o něm nic víc nevím.
Rozhovor beze slov od Aries. Během DMD jsem se seznámila důvěrněji s Evženem a řeknu vám, ten člověk – nebo... – no, však víte, mě občas štve tím, jak jedná s lidmi, ale když se dotýká zdí a kamenů, zase mu všechno odpustím. A Aries je kouzelnice kouzel (obvykle veškerá čarování přeskajuji, jenom její ne)
Osmadvacet od Avevy. Chrám má několik dojemných postav, strážce Pramene, tu zpěvačku ve vzdálené vsi a další (koneckonců i toho kluka před branami ;) ). Ale Ži a jeho smutek, vzájemná láska mezi jím a jeho žáky a co se stane pak, to je vážně srdcervoucí.
Ten, který ztrácí od Hippopotamie. Asi vám neuniklo, že Bible je můj oblíbený fandom ;) , a tohle drabble mě vážně dostalo. Kromě toho, že je dojemné a velmi silné, mi přijde i plné naděje. Dokonce i řada průšvihů může skončit nějak smysluplně.
Anzelmův pláč od Ioanniny. Pořád vidím toho něšťastného kluka, jak se dívá na šedivé vlny, a cítím chlad moře. Doufám, že se jeho osud změní. Slyším jeho pláč – cítím v něm smutek, ale naději taky.
V přístavu od Kleio. Ono mě to vlastně dojímá proti mé vůli, víte. Jenomže to chuďátko pochroumané tak moc potřebuje přitulit.
Květomluva II od Kopapaky. Protože když někdo tvrdí, že neumí psát básně, a pak vyšvihne takovou, dojímá mě už ten samotný fakt – a je pěkná!
To je hrozná práce, s těmi odkazy a tak! Nevím, jestli se do toho ještě někdy pustím ... uvidíme 