dmd-2012

Téma Červený karafiát
pozn pro nové zveřejnění: vybírala jsem dle poměru počet komentářů : mé nadšení z vytvoření drabble, a bylo to těžké. Here we go!
pozn.: stopové prvky femmeslashe a zeměplošská latina
Venoušek povyrostl. Jeho nadšení a snaživost se členily a přesunovaly. Například se začal poohlížet po Ženě, Která Ho (Podle Slečny Zuzany) Jednoho Krásného Dne Pravděpodobně Zabije. Nejprve to zkoušel v méně vhodných vodách. Penelopa jeho žádost sotva vzala na vědomí, jen nakrčila nosík a pokračovala ve snění o Ag. Kýchhořové, vycházející hvězdě pohyblivých obrázků.
Přesun do vod zcela zoufalých pocítila slečna Zuzana na vlastní kůži. Přinesl jí červený karafiát.
„Slečno, to je kouzlo!“
Nedůvěřivě si nebohou květinu prohlížela.
„No ano, karafiát znamená, že se stanete mou drahou.“
Květina vlivem Zuzanina Pohledu zvadla. Byla zřejmě zvyklá na úplně jiný druh učitelek.
pozn. 2: cara (lat.) - drahá, milá, fiat (lat.) - budiž, stane se...
pozn. 3: máte-li rádi Ag. Kýchhořovou, nebijte mě. Taky ji mám ráda.
upřesnění fandomu: Zloděj času

Věnováno Dangerous, jako poděkování za inspiraci
Téma: Tenký led
Miluji tu báseň, drabble se psalo hladce jako když dobré víno klouže do krku a tak tedy ještě jednou
Hřaduji ve tvé duši. Když roztáhnu křídla, ucítíš jemný dotek mého peří. Pohlazení zevnitř.
Zpívám ti neustále. Moje píseň nepotřebuje žádná slova. Když přijde smutek, konejší tě, když tě sevře strach, vzbudí odvahu. Uslyšíš můj sladký hlas v té nejprudší smršti a větru. Mé horké srdce tluče v drobném těle ptáčete a vztek bouře přede mnou umlká.
Uslyšíš mě v té nejmrazivější zemi, kde tě na ledové stezce bude trýznit úzkost, že se proboříš do hlubin po sebou.
Můj zpěv přehluší každé vlnobití.
Nemusíš mě živit, a přesto nebudu hladovět.
Sídlím v tobě, ale nejsem z tebe.
Jsem ti darovaná.
Text básně najdou zájemci tady

Téma: perpetuum mobile
Varování: technobláboly
„Tento biologický stroj prošel úplnou přestavbou na molekulární úrovni – substance oživila spící kódy ve vyšších stupních hadích těl DNA. Říká vám něco Pátá bytnost?“
„Má to co dělat s Homérovou Iliadou?“
„Snad, máte-li na mysli ambrosii používanou k oživení mrtvých hrdinů… Mutací DNA, kterou vyvolala zlatá sůl, se zrychlil zpětný chod za plně funkční paměti.“
„A bude to šlapat?“ zapochyboval rektor.
„Jako hodinky,“ ubezpečil ho a stroj předvedl.
„Úplné perpetuum mobile!“
„Jen jestli ho můj asistent dobře nabalzamoval…“ zabručel Doležal.
„Cože?!“
„Říkals, že potřebuješ démonologa. Já ti ho dám. Takového, který bude pracovat navždy. A dokonce ani nebude vyžadovat plat.“
Pozn. aut.: Zakuklený spoiler k Mrtvým
Postavy: Doležal a kolegium
Tohle drabble možná není tak oslnivě dobré ani třeskutě vtipné, ale přesto k němu mám ze všech svých (dvaceti ?:)) nejblíž. Už pro tajenou hrůzu z toho, co kdyby to fakt fungovalo a umrlec mi podal ruku. Jak říká Stephen King, lidi si prostě chtějí sáhnout pod to prostěradlo...
A když si vzpomenete na mýtické hady Caducea, Yggdrasil nebo třeba Jákobův žebřík - to všechno vypráví o podstatě života. Jen málokdy si uvědomíme, jak doslovně je možné to brát.

téma: červený karafiát
Tohle rozhodně není ta nejlepší stoslůvka, co jsem za letošek stvořila, ale stejně ji mám svým způsobem asi nejradši. Jednak protože patří k těm těžce vypoceným (k těm u kterých jen bezmocně zíráte na téma a vůbec nevíte co s tím) a jednak protože je jediná, ve který jsem se (zcela neplánovaně) podívala i na "druhou stranu barikády" a ve chvíli, kdy jsem ji dopsala, jsem si uvědomila, že mám Bertranda vlastně ráda, že to je taky jen obyčejnej námořník, kterej jen plní rozkazy ostatních a že ho prostě nejsem schopná "zabít" jen proto, že je "záporňák" a téma k tomu přímo vybízí... A to je ten důvod proč jsem do tohohle výběru vybrala tuhle a ne jinou.
----
Kapitán Bertrand seděl za stolem ve své kajutě. Co chvíli si promnul pravé rameno. Ránu mu lodní felčar už dávno ošetřil, ale na košili stále svítil krvavý květ v místě, kde ho zasáhla kule z nepřátelské muškety. Roztřeseně zapisoval hlášení do lodního deníku:
21. prosince jednu hodinu po poledni: střet s nepřátelskou fregatou Skřivánek, 32 děl...
Nervózně okusoval špičku brku. Jeho nadřízené nepotěší, že ho na ústup zahnala malá fregata. Fregata která se jeho Nemesis nemohla rovnat ani palebnou silou ani velikostí posádky. Pyšně si myslel, že ji porazí. Zničí. Místo toho opouštěl bojiště sám raněný a se staženým chvostem.

(Žlutý tulipán)
(Jedno pozdní, protože jsem téma objevila až ve vašich drabblátcích při prvomájovém pročítání. Kde bylo zadání?)
Vetkl jsem si ten zvadlý květ do knoflíkové dírky a rozhlédl se dokola. Támhle vlaje zástava s kalichem, pod ní se ježí les cepů, kůs a sudlic. Opodál staví vozovou hradbu. Nad ohništěm ještě visí hrnec; vaří se v něm polévka, smůla, anebo obvazy? Ale už se ze tří stran řítí křižácká jízda s tasenými meči. Vzduch se plní prachem a stříkanci krve. Zpěv chorálů vystřídalo řinčení zbraní o přílbice, chropot, ržání, křik a šťavnaté středověké kletby.
Nejsem z patnáctého století. Založil jsem pás do kulometu a jal se to kosit, křižák nebo husita.
Nezlobte se, já mám kytky rád.

Během pochmurných nálad mám vždy potřebu si připomínat věci, které nesmí být zapomenuty, proto tento srdceryvný převážně historický výběr.
Hned na začátku cítím potřebu uvést Kirsten a její drabble Jedna židle přebývá, protože má strašně moc síly.
Na některá zvěrstva si člověk nezvykne, ale měl by o nich vědět. Aby nezapomněl. Takovou připomínkou jsou pro mě Eugenika, kterou napsala Quiquilla, a Polenblut od Lejdynky.
neviathiel úchvatným způsobem připomněla, co se stane, když někdo strašlivě chybuje a odmítá to přiznat. Lidé kvůli tomu umírají, i když příroda si poradí třeba tím, že V zóně taky rostou kytky.
Děti jsou nejsmutnější vypravěči nejstrašnějších věcí, proto Prvosenka pro maminku, kterou napsala kytka tak pekelně bolí.
Další ránu mému srdci zasadila Mivka svým drabble Šrapnel.
Existují tragédie, na které vzpomínají národy. Pak existují tragédie, na které vzpomíná daleko méně lidí. Nejsou ale o nic menší. 18. září 1916, Desná v Jizerských horách od zany o jedné takové vypráví.
Jsou v naší historii doby, které se dají označit jako temné. Mluví o nich třeba Proč? od Peggy nebo Pršelo od Profesora.
Drabble Poslední dotek větru od Lejdynky je úžasně lidské, i když je smutné.
Aby tento výběr nebyl jen o smutných věcech, končím ho nadějným kouskem BELIEVE!, které napsala Blanca. Protože kde je víra, tam vždycky bude i naděje.

Téma: Slepice
Vždycky když si zoufám, že jsem letos napsala samé pitomosti, chodím pro útěchu za touhle stoslůvkou :o). Slepička z té pohádky je pro mě hrdinka a docela věřím, že si něco na tento způsob opravdu do cestě pro vodu kvokala.
(No jo, člověk by se měl aspoň jednou denně pořádně pochválit, protože nikdo jiný to za něj tak hezky neudělá :D.)
Poslouchej mě! Poslouchej a neklop oči. Neboť nemůže být neviditelný ten, kdo prosí. I když je docela maličký.
Poslouchej mě! Poslouchej a nesměj se. Neboť kopyta tvého smíchu by mě zadupala do země.
Poslouchej mě! Poslouchej a nezacpávej si uši. Neboť jsem to já, kdo tu před tebou stojí a chce si vykřičet duši z těla.
Pro tebe, pro slunce a noc, která voní.
Pro to palčivé a třepotající cosi, co cítím, když jsem s ním.
Pro lásku, kurník!
Jsem jenom slepice a dávno nevěřím ve velké štěstí.
Ale teď jsem ztracená, studánko. Studánko, studánko! Dej prosím vodu mému kohoutkovi!

Ja sa s tým nebudem s.ať...
Podľa môjho skromného názoru je vrcholom mojej tohtoročnej úzkoprofilovej tvorby DMD č. 3. pro 3. 4. 2012. Téma: Kam se poděl hrdina? http://sosaci.net/node/290
Môj zámer zamerať sa výlučne na Pána prsteňov, plus humor, plus netradičné vyvrcholenia, sa len rodil. Ešte som nebola „prekuknutá“, takže som mohla „oslňovať“:D
Postupom času sa kopili moje problémy a odzrkadľovalo sa to nielen na mojej tvorbe, ale aj na mojom prístupe k DMD, za čo sa ospravedlňujem. V druhej polovici bolo každé moje drabble z dielne BJB... Proste som si to nedokázala užiť tak, ako predchádzajúce roky. Ale plný počet bodov mám, nie?:D:D:D Takže vlastne môžem byť spokojná...

Pozn. 1: nenahrazuju si drabble, tohle je poděkování organizátorkám - vzhledem k technickým problémům poněkud opožděné
Téma: žlutý tulipán
------------------------------------------------------------------------------------
Nemohla tomu uvěřit. Mathias přece nemůže být mrtvý! Její jediný kamarád. Skutečný přítel. Co na tom, že byl vlkodlak? Jí na tom nezáleželo.
Horečnatě přemýšlela, který lektvar by mohla vyzkoušet, ačkoliv tušila, že tohle je opravdu konec. Tak strašně rozervané tělo už nic neoživí.
Pomalu se v ní začínal probouzet vztek. Vztek na ta zatracená štěňata, která nerespektovala hierarchii smečky a svého alfu a porvala se mezi sebou. Rozhodla se je zabít.
Pak padl její pohled na poslední Mathiasův dárek. Zcela neznámá květina. Žlutý tulipán. Jak se na něj dívala, vztek ji zvolna opouštěl. Něco ji napadlo. Musí to vyzkoušet…
-----------------------------------------------------------------------------
Pozn. 2: odehrává se cca kolem roku 1642

Bizarní, husí kůži nahánějící a přitom neodolatelně přitažlivá a sugestivní drablata, na která hned tak nezapomenu.
Především moje letošní absolutní jednička. Dokonce si troufám říct, že jsem něco tak dobrého už dávno nečetla nejen na letošním DMD, ale tak nějak vůbec: Smlouva karyatid od Danae.
Pořadí dalšího výběru je náhodné, jak jsem si vzpomněla nebo co jsem dřív našla:
Co se týče Lejdynky, možná by bylo jednodušší dát prostě odkaz na jméno, ale do tohohle výběru se mi nejvíc hodí Otočit se v mlze
Strašně moc se mi líbí Tramvaj ztracených existencí od Amaranty.
Do poněkud depresivní krásy velkoměsta dokonale zapadá i I believe in Sherlock Holmes od Julie. Ne kvůli Sherlockovi ale kvůli tomu grafitti. Mám slabost pro zasvěcené vzkazy předávané mezi navzájem neznámými lidmi.
Rya napsala spoustu krásných drablat. Do tohoto výběru patří nesmírně působivé Všechno něco znamená
Těžko se zapomíná na Gloria in excelsis Deo
od Blueberry Lady. Začala jsem být poněkud alergická na výraz „mrazivé“, ale tady sedí.
Strašně zvláštní atmosféru, která mě nadchla, ačkoliv na souvislosti se moc nechytám, má Konec hry? od hidden_lemur.
Úplně jinak a přesto taky fascinující jsou i Svatojánské ohně od Esclarte.
A ještě jednou magický oheň: z cyklu Sál nestvůr od Arengil se mi nejvíc líbí Poselství z východu
Neodolatelné mohou být i stromy: Zelení bratři od Wee-wees.
A přece jen musím ještě na poslední chvíli jedno přidat: Čarokrásně úchvatný Sen noci svatojánské od Kleio.