dmd-2012

A/N: Tématem je Žlutý tulipán a zadala nám to ioannina!
Obdarovanými jsou KaTužka a nifredil, protože bez nich by tato soutěž nebyla a byla by to obrovská škoda. Děkujeme! (já vím, už jsem vám věnovala druhé, ale můžete si každá vzít jedno ;))
A navíc jsem si tím splnila své fandomové přání. Takže - mějte všichni radost jako já! :)

****
‚Žlutý tulipáne, žlutý tulipáne!‘
‚To voláš na mne, dívenko? Proč mne rušíš z časného jarního probouzení?‘
‚Žlutý tulipáne, pověz mi, co je s mým Kayem!‘
‚S tvým Kayem? A kdopak je to, dívenko?‘
‚Můj drahý přítel, druhá polovina duše!‘
‚Nevím, kde je tvůj Kay, dívenko.‘
‚Milý žlutý tulipáne, kdo by mi mohl poradit, kde naleznu svého Kaye?‘
‚Dívenko, nikdo ti neporadí. Cestu musíš ujít sama.‘
‚Bude to bolet, žlutý tulipáne?‘
‚Bude to bolet, dívenko. Ale ne víc, než zapomenout.‘
‚Děkuji ti, žlutý tulipáne. Nezapomenu, cos mi řekl.‘
‚Já nejsem žlutý tulipán, dívenko.‘
‚A kdo jsi?‘
‚Jsem tvé slunečné srdce, dívenko.‘

Vojtu vyrušil od psaní seminárky (a zírání na facebook) zvonek. Byla to sousedka zdola, paní Zajícová.
„Dobrý den?“
„Dobrý den! Od vás jdou strašné rány, z toho zadního pokoje!“
„Tam ale nikdo není, já jsem tu teď sám. Nejsou to ti sousedi nad náma, co rekonstruují?“
„Hm. Ale minulý týden, jak jste tady měli v sobotu párty!“
„To jsme celou dobu jen seděli v kuchyni a povídali si, spolubydlící přivezl zabíjačku.“
„Hmm. No ale patnáct, dvacet lidí, to nadělá hluk!“
„Dvacet?! Tady nikdo cizí nebyl, jen my, co tu bydlíme.“
„Hmmm... a to víte, že jste nás minulý rok vytopili?!“
A/N: Tento hovor se skutečně stal. Tito sousedi nás nesnáší kvůli dvěma spolubydlícím, kteří dělali bodel a byli vypakováni. To sousedům nebrání v neustálých stížnostech, např. že dupeme apod. (naposled nám to soused přišel - a nemyslel tím zrovna tu chvíli - že poslední dobou příšerně dupeme. Tuto společenskou návštěvu vykonal o půlnoci.). Vytopení se bohužel odehrálo taktéž, ovšem narozdíl od manželů Zajícových* si nikdo jiný nemyslí, že ten opotřebením prasklý přívod vody do dřezu byla naše vina.
*příjmení změněno

Poznámka: Snad nevadí, že využívám prostoru, i když si téma nahradit nechci, kdyžtak pardon :)
Takže nesoutěžní drabble na téma: Otrocká práce.
_________________________________________
„Ano, slečno.“
„Ne, slečno.“
„Samozřejmě, slečno.“
„Už to bude, slečno.“
Že já se do toho nechala zatáhnout…
Šlechtic uměl lidi přemlouvat, jen co je pravda. A tři tisíce liber se zdály jako sen.
Ale všechna ta práce… nikdy jsem nic podobného nedělala. Oblékat židli nebylo ani zdaleka tak obtížné. A těch šatů…
„Už to máme v kapse,“ zaradovala jsem se v duchu, když Maud přistoupila na Šlechticovu nabídku k sňatku.
Ale pak přišla noc a s ní i nejobtížnější ze všech úkolů.
„Sue, řekni, co musí udělat manželka o svatební noci?“ zeptala se vyplašeně.
A tak jsem jí to ukázala.

Fandom: Pepek námořník
Slečna Oilová se procházela po nábřeží a užívala si krásného dne. V tom jí cestu zastoupil zavalitý silák.
„Kampak, slečinko?“ řekl a chytil ji kolem pasu.
„Co si to dovolujete?! Pomóc!“ zakřičela a snažila se vymanit z jeho sevření. Zloduch se jen smál.
„Pusť ji,“ nařídil mu námořník, který sem hned přiběhl. V rukou ještě nesl soudek, který před chvílí vykládal z lodi.
„Tak to mě ani - moment, co je v tom soudku?“ znejistěl silák.
Pepek zarazil do sudu svoji fajfku jako pípu a párkrát si srkl.
„Můžeš hádat třikrát,“ ušklíbl se a poslal ho jednou ranou do říše snů.

"S-s-s-strašidlo!" ozval se výkřik.
Nastala panika. Jakási klisnička omdlela. Její přátelé ji rychle tahali do bezpečí.
Všichni se snažili dostat za zavřené dveře a pokud možno i okenice.
Na náměstíčko vecválalo podivné stvoření.
Vypadalo jako poník - ale poníci nebyli černí.
Kouřoví, šedí, sem tam tmavě modří, nebo velmi temně hnědí. Ale nikdy ne černí.
Není proto divu, že ho všichni považovali za zlý přízrak.
Procválal náměstíčkem a hnal se směrem k řece.
Cutie mark Crusaders ho zvědavě následovaly.
Skočil do vody a chvíli na to se vynořila červená hlava.
"To je…Macu, že tys čistil komín!" vykřikla Apple Bloom.
"Eeyup!"
Nahrazované téma:Červený a černý

pozn.: BJB a nějaké kousky SPOILERů
pozn. 2:Když nevíte coby,
crossněte dva soby.
Nestačí-li Watsonův pulover,
použijte multicrossover
pozn. 3: z DMD mi definitivně hráblo. Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!
pozn. 4: vřelé díky sosačkám, KaTužce a Nifredil, Glorii, všem účastníkům, životu, vesmíru a vůbec...
Markýz de Carabas si uložil u Starého Baileyho stříbrnou krabičku s vajíčkem.
Horác Badman marně hledá tři esa v pravém šosu.
Andy Dufresne dostal plakát Rity Hayworthové a bibli.
Aragorn odkládá hraničáře a představuje se Sauronovi.
Lavender pečlivě schovala svoji dceru.
Voldemort si je jistý svou sbírkou viteálů.
Columbo se vrací s poslední otázkou.
Doctor má, na rozdíl od Donny, kapsy.
Cimrmani se drží osvědčeného Jmelí.
Tess má kachničku a návnadu na různobarevné nápady.
Rebelka si i letos odchytila múzu do sklenice od okurek.
Nám ostatním nezbývá než modlit se ke svaté Glorii a pět chválu na KaTužku a Nifredil.
fandomy: Nikdykde, Limonádový Joe, Vykoupení z věznice Shawshank, Pán prstenů, Tin Man, Harry Potter, Columbo, Doctor Who, Divadlo Járy Cimrmana, DMD

Téma: Žlutý tulipán (zadáno ioanninou)
Věnováno KaTužce a Nifredil, jako další květ do kytice žlutých tulipánů. Za Vaši obětavost a péči.
Žlutý.
Slovo bloudilo myslí Artura Denta a hledalo, s čím se spojit. S barvou jeho zubů? Jazyka? S obrovským bagrem, který se výhrůžně tyčil na příjezdové cestě k jeho domu?
Žlutý.
Slovo se zafixovalo ve většině mozkových buněk a znehybnělo je. Zbytek kapacity mozek vynaložil na představu gumové kačenky, o které mu kdosi vykládal, že je zdrojem inspirace. Plula Arturovým mozkomíšním mokem.
Žlutý.
Pohled jeho očí, jejichž bělmo rychle získávalo nažloutlou barvu, bloudil nepřítomně po okolí domu. Nakonec utkvěl na skupince neduživých květin pod oknem.
Žlutý.
Adjektivum se spojilo se substantivem.
„Flower power!“ zařval Artur a vrhl se pod kola bagru se žlutým tulipánem v ruce.

Téma: Otrocká práce
Ze začátku to vypadalo jako idylka, znáte to, zpěv, pozornosti, semtam diamant... Kdyby tušila, na co si tím jedním úklidem a teplou večeří zavaří! Pak to nečekaně rychle přešlo do statutu quo, když je vlastně celý den doma, že...
Támhle ponožka. Tadyhle se válí... ne, to radši ani nechce vědět. Hm, talíř pod křeslem. Dle obsahu majitel asi čekal, až mu narostou nožičky a odleze do dřezu sám.
Černovláska chvíli terapeuticky bušila hlavou do zdi a mezi zuby drtila kletby. Pak si povzdechla a dala se do likvidace té spouště, jako každé ráno.
Ne, sedm chlapů se prostě vychovat nedá.

Jon Arbuckle stál před svým kocourem a už půl hodiny se ho snažil donutit k akci.
„Garfielde, k noze!“
Kocour se ani nehnul.
„Garfielde, povídám k noze!“
Garfield jen otevřel oko.
„Odie, předveď mu to. K noze!“
Malý psík se připlazil a sedl si.
„Vidíš!? Takhle se to dělá. A teď ty! K noze!“
Garfield zavřel oko.
„Sakra, co s tebou?“
Nic.
„Dobrá, zbývá poslední možnost.“
Nadechl se. „Mňááááu!“
Garfield se protáhl, překulil, zívl a odpověděl. „Mňau.“
John vyskočil radostí. „Právě jsem úspěšně komunikoval s nižší životní formou!“
„To já dělám celý svůj život,“ řekl Garfield a v klidu usnul.

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Ona
Díval se na ni.
Trochu vyděšeně.
Proč to nepoznal dřív?
Vycítila jeho pohled.
Oči se střetly.
Vyděšená.
Taky.
Povolila stisk.
Lehce to zabrnělo.
Rány se uzavřely.
Pomohla.
A teď.
Vypadala...
Odevzdaně.
Pokusil se zvednout.
Hučení v hlavě.
Mžitky před očima.
Naštěstí neomdlel.
A ona...
Byla u něj.
Nelogicky mu myslí šlehla představa proměny.
Přiklekla.
Vyděšené oči.
Její tělo.
Věděl co musí udělat.
Jako všichni.
Zabít.
Upřený pohled.
Nádherné oči.
Nedokázal to.
Ani ona.
Hluboký nádech.
A ona...
Lehla si.
Zavřela oči.
Nastavila krk.
Nechápal.
Zaváhal.
A poslechl.
Polibek.
Nečekaný.
Málem sykla.
Kousnutí.
Vzdychla.
Zuby pronikly kůží.
Sál opatrně.
Jako nikdy předtím...