dmd-2012

Sice vím, že už je dávno konec, ale chtěl bych ještě poslat jeden kousek.
Jako malé poděkování za DMD 2012 a všechno okolo.
Všem kdo si to zaslouží...
Slunce lehounce hmatalo,
paprsky nesměle hladilo,
za oknem žlutý tulipán.
Dál cesta slunci zavřená,
závěsy místnost ztemělá,
téměř úplně tichá.
Lehkým tlukotem kláves,
nesmělý psací stroj,
nádherná slova sázel.
Malinké střípky vzpomínek,
bystřily psavci mysl,
dávaly stiskům smysl.
Přes okolité ztemění,
v duši hromadu nadšení,
před sebou jasný cíl.
Stroj konečně dozpíval,
možná se trochu usmíval,
každičké slovo znal.
Zbývalo obálky šustění,
snad skrývalo nadšení,
určitě touhy kus.
Ujít kroků pár,
možná o kousek dál,
pouť ke schránce poštovní.
Pokoj ztichlý osiřel,
muž pomalu odcházel,
kroků zvuk dozníval.
Domem znělo dál,
bílé hůlky volání,
trošičku smutné ťukání.
Dnes znělo nadějí...

Můj druhý výběr (a nezastavujeme, je toho ještě tolik!), od Sherlocka jsem se přesunula k jinému skvělému seriálu. Už tu byl BBC seznam Lejdynčin, který obsahuje hrozně moc super drabblů, které jsem v širším výběru měla i já, ale řekla jsem si, že zmíním raději drabblata, která ještě veřejně pochválena nebyla :). Tentokrát to vezmu podle autorů, je jich takový hezký počet ;).
1. Lyta mě bavila celé DMD, vypíchla bych Doctorovo těžké probuzení pro ten skvělý nádech historična a představu divoké noci. Ale on za to nemůže - dokonalé drabble, které mi přiblížilo Mastera, Jak to teda bylo?, protože Harknesse nemám ráda a tady je fajn :), a nakonec Doctorův (málem) poslední bonbónek, protože Donna je očividně skvělý člověk.
2. Autor s příznačným jménem mě pobavil například drabblatem Nepodceňujte chudinky, v kterém to Doctor na rozdíl od hlavní hrdinky pořádně pokazil.
3. Neskutečné množství šílenství přinesl do DMD i Solast, pro výběr jsem ale nakonec vybrala umírněné kousky, možná právě proto, že se vymykaly :). Jako první zmíním Můžeš jít se mnou, protože propojení Doctora se zvířátky je vždycky trefa do černého. Pořádnou husinu jsem měla z drabble Mlčenlivé knihy a smutno mi bylo z povídky Zachránce.
4. Pokud vyloučíme vše nemožné, zjistíme, že tohle drabble od Tinky je naprosto úžasné! :)
5. Není nad spojení starověkých bojových technik s trochou Doctorovy zručnosti. Doktor tesařem od Julie.
6. Bombastický crossover napsala Rebelka v Nesmělém vězniteli. A nejúžasnější, velmi smutná báseň: Balada o bolesti, žalu, touze a neschopnosti sehnat si nové společníky!
7. Řekla bych to nejlepší na konec, ale tady jsou nejlepší všichni, takže jeden z nejlepších na konec :). Musím si doplnit vzdělání, abych dokázala docenit tentononc anděly, ale Nejhlídanější vězeň od Uhly je skvělý i tak.
Nenávidím formátování. Ale to jen tak mimochodem.
Pro zajímavost nějaká čísla (když já hrozně miluju statistiku ^^'). V širokém výběru bylo 47 drabblů, do finále se prokopalo 23, takže konkurence byla opravdu silná a to i mezi vícero drabbly jednoho autora ;).

Při výběru jsem se nemohla rozhodnout, co vyberu. Takže jsem vyškrtla ty, které se objevily v květnovém výběru (mimochodem, děkuju moc!). A pak mi stejně nějaké zbyly. Rozhodla jsem se tedy pro své osobní zadostiučinění. V letošním DMD jsem se strašně vyřádila na fandomu Christabel. Ale už dva roky jsem chtěla napsat ff na Tomana a lesní pannu. A mám radost, protože jsem ji nakonec vážně napsala. Asi to není úplně to nejlepší nebo nejreprezentativnější, když většinou píšu prózu, ale tak co. :)
Večer před svatým Janem,
mluví panna s Tomanem:
„Kam pojedeš, milý můj?
Hleď, jest toto naše sluj?
Netřeba tobě víc než mě,“
pravila panna posměšně.
„Kletba je zákon, musím jet,
loňskou stezku obejet.
Zákon je kletba, káže les,
dnes tu straším, dnes jsem běs.
Dej mi, panno, dej novou,
košiličku růžovou.“
Panna zrudla, zbledla zas,
Kdo ví proč se jí třás hlas,
už je mrtev, panny choť.
„Nedám tě, ještě semhle pojď,“
Po vlasech ho polaskala,
studenou vodou pomazala.
Vyjel Toman doubravou,
dal se hned cestou pravou,
A v Podhájí u myslivce,
starý domek, jedna svíce.
Napjal ucho, hluk a křik,
hlasně vzdychl, běsu vzlyk.
Smutkem Toman obklopen,
odvrátil se od oken.
Půlnoc byla, měsíc zašel,
běs však svoji cestu našel.
Jede zpátky doubravou,
les mu šumí nad hlavou.
Kůň zastaví, zařehtá,
v křoví se kdosi zachechtá.
„Oči, údy své neklamu,
Toman jede, za choť má pannu!
Švarný hochu, jen nezoufej,
lesnímu panu přednost dej!“
Toman stojí, patří k němu,
náhle cítí v srdci změnu.
„Švarný hochu, skloň se, skloň,
jenom dále se mnou hoň!“
Tomanovi rozkoš proudem,
prolila se každým oudem.
Panna čeká, slunce vyšlo,
na Tomana to však přišlo,
Nejen líbá pana dál –
kdopak by se smrti bál?!

Podobně jako Fantomas i já jsem se musela potýkat s technickými potížemi, což mi poněkud ubralo vítr z plachet. Přece jenom posílat několik dní drabble smskami přes Tess bylo frustrující. I pro mě bylo letošní drabblení prvním v (doufám) řadě a připadala jsem si maličko jako cizinec. Uvědomila jsem si, že je výhodou, když píší i vaši kamarádi a vzájemně si svoje příspěvky čtete, protože jejich komentáře jsou jako palivo do motoru.
Moje drabble zdaleka nebyla převratná, především protože jsem začala psát ze světa, který je znám jen omezenému obecenstvu, byť Star Wars zná skoro každý, ale nedokončenou fanfikci Sestry nikoli. Za nejvydařenější a nejvěrnější tématu považuju asi svoje drabble Vpád, nicméně pocitově je mi asi nejbližší právě Okamžik míru. Je klišoidní, jasně, ale já asi pro takové okamžiky žiju. Určitě to znáte, to napětí a nejistotu, jestli vás někdo přijme nebo odmítne, ať už jako kamaráda nebo partnera. Často si až zpětně uvědomíme, jak byl nějaký okamžik v našem životě důležitý. A o tom je tohle drabble, o potřebě někam nebo k někomu patřit.
Na obzoru zapadala dvě slunce a třetí vycházelo. Mistryně Jedi stála před lodí a pozorovala to. Scorch pozoroval ji.
„Člověk si říká, jestli je to západ nebo východ slunce,“ odvážil se pronést.
Zasmála se.
Poprvé slyšel její smích. Sev s Bossem se jeho žertům nesmáli a Fixer ho okřikoval. Scorchovi byl humor jedinou obranou proti hrůzám války. A tahle Jedi ho neumlčela. Tělem se mu rozlilo příjemné teplo. Šel by na konec galaxie, aby ten pocit zažil znova.
„Myslím, že je to obojí,“ řekla.
Nabídl jí polovinu přídělové kostky. Čekal, že ji zahodí. Chutnaly odporně, ale nic jiného neměl.
Nezahodila.

Vím, mírně podobnou věc už napsala Smrtijedka, ale ta se soustředila pouze na Sherlocka, zatímco já jsem se rozhodla vzít tři nejznámější série od BBC, na které tu vznikaly drabbly (ano, Merlin se už nevešel, pardon). Slovy tento výběr je to nejlepší z Doctora Who, Torchwoodu a Sherlocka pohromadě. Aby to ještě vůbec bylo originální :)
1) Song for Nemesis od Joan Watsonové. Protože ta poezie je prostě strašně pohyblivá a ta část, kde se vyskytují dva Hamleti, mě nutí obdivně vzdychat ještě teď.
2) Osudný den, opět od drahé Joan. Protože k tomuhle stále ještě absolutně nemám slov. A bolí to.
3) Čas od Blancy. Protože její krátké věty mají obrovský efekt. A obrovský příběh.
4) Povídka pro pobavení od Iantoucha. Protože to sice může být osmnáctkrát myšlené jako vtipnost, ale pro mě to je extrémně romantické. Asi proto, jak jednoduše je to řečeno.
5) Ledové ostří od Solasta, protože to má neuvěřitelně nádhernou, mrazivě zimní anglickou atmosféru. A ano, dojalo mě to.
6) Iantovo okno od Iantoucha, protože kombinace sonet - vtipné - romantika - zcela jiné, než Shakespeare, ale kvalitní podobně, je jaksi nezapomenutelná.
7) Konkurz od Solasta, protože - všem, kdo mě znají, bude zcela jasné proč!

Protože jsem nemožná a je lehčí dělat výběry podle fandomů. Taky protože jsem líná. A konečně protože si tahle drabblata zaslouží pozornost :).
Není nad příhody z všedního života, i když s Sherlockem není nic všední, jak ukazuje třeba Nový vynález od Saphiry. Když se přidá trocha vzpomínání, dostaneme úžasně milé drabble Vždy připraven od Blancy.
Johna (stejně jako Sherlocka, Mycrofta, Anthey, Moriartyho, Lestrada, paní Hudsonové, Molly, Andersona, Irene, a takové té ženské, doufám, že jsem na nikoho nezapomněla) není nikdy dost. Když se chová jako doktor: Slova a klacky od Blancy, truchlí: Elorenino Vakuum, doufá: Naděje od may fowl, naprosto nezařaditelně zachraňuje Sherlocka: Juliin Výčet materiálů nebo dokonce zabíjí lidi: Cena života may fowl.
Naděje, že nějaký Holmes bude normální, svitla v drabbleti Joan Watsonové Správný genetický koktejl.
Neskutečně sugestivně Sherlock umřel v Saphiřině Posledním případu.
A nakonec krásná báseň od Joan Watsonové Song for Nemesis
Během kontrolování odkazů jsem zjistila, že jsem ani jedné z vás, dámy, nenapsala komentář. Proto jsem ráda, že se dělají výběry, alespoň vám můžu ukázat tady, jak se mi vaše dílka líbila :).

Nemůžu se zbavit dojmu, že letos bodovala především drablata vážná až pochmurná, dojemná a lyricky přemýšlivá. Takže jsem se rozhodla, že přece jen udělám ještě jeden úsměvnější výběr pro pobavení
Kdyby každý formuloval svoje stížnosti tak líbezně jako Rya v Setkávání, na světě by bylo krásně.
Hodně mě pobavilo láskyplně ironické Na tenkém ledě od Lejdynky.
Miluju černý humor Arengil (a starého Doležala): Melouch
Svérázný smysl pro humor má taky Julie, viz Postup.
Rozkošně cimrmanovská je Záhada Josefa Pišťáka od kytky a do výběru ji dávám, nejen protože se mi moc líbila, ale taky protože doufám, že záhada bude někdy přece jen osvětlena.
Že Kancelář není žádný holubník, to ví nejlíp Smrtijedka.
Z doctorsko-harknessovských drablat mě nejvíc rozesmál Zachránce od Lunkvil.
Moc se mi líbil úžasný nápad i dokonalé provedení Velkolepého díla od Sothis Blue.
Velmi vtipně dopadla První zakázka Šarloty Holmesové.
Moc se mi líbil úsměvně poučný Ten dvaasedmdesátý od Hippopotamie a taky Hlavně systematicky od Wee-wees.
Birute napsala tak dokonalou tetu Kateřinu, že mám tendenci jít tu pasáž hledat do originálu: Konečně svoji.
A na závěr přebornice ve vracení pohádek do drsné reality Ebženka: Genetické hledisko

Ačkoliv jsem byla nucená kvůli technickým potížím v půlce dubna upustit nejenom od drabblení, ale i od jakýchkoliv jiných internetových aktivit, stejně si dovolím vybrat jedno drabble z těch více než 14-ti, co jsem napsala. Účastnila jsem se této akce první rok a můžu s jistotou říct, že pokud na to opět nebude mít technika jiný názor, budu se jí účastnit i příště. Je zde spousta lidí, co skvěle píše a i jenom čtení ostatních drabble stojí za to. Samotné tvoření už je o něco vyší level a musím konstatovat, že ne vždy se mi dařilo. Někdy prostě múzy vypověděly službu a já musela horko těžko dolovat nějaký nápad, co napsat. Tohle drabble není z těch případů. Napadlo mě někdy okolo půlnoci, kdy jsem se neklidně převalovala v posteli a snažila se usnout poté, co jsem shlédla v originále celého Olivera Twista, a ve chvíli, kdy se tak stalo jsem na nějaký spánek, než zapnu počítač a celé to sepíšu, mohla rovnou zapomenout. Snad aby mi to vykompenzovalo, se ale tohle drabble psalo skoro samo a narozdíl od naprosté většiny svých kamarádů jsem ho místo ořezání musela nakonec vykrmovat, což je rozhodně lehčí a méně srdcervoucí práce. Z těchto důvodů (ikdyž nejen) mu patří tohle místo. I s Kašparovem.
Téma: Zprava dobrý
„Tak jo chlapi, hlaste situaci, ať víme, kdy zastavit.“
„Východ dobrý.“
„Západ taky.“
„Jihovýchod! Pěší pluk!“
„Ještě o jedno! Teď?“
„Zprava dobrý!“
„Západ taky.“
„Taky.“
„Čisto, šéfe!“
Kapitán se s úlevou opřel o nejbližší výstupek a s upřímným úsměvem se rozhlédl kolem.
„Jsem na vás hrdý, chlapi! Zvládli jsme to.“
Na věži zavládla uvolněná atmosféra, plná přátelského poplácávání po zádech. Západní hlídka nabídla kolegům cigarety. Přijali všichni. Východní hlídka se s uspokojením obrátila svým směrem a po krátkém prohledávání kapes vytáhla mosazný zapalovač. Následně jí vypadl z ruky.
„Jezdectvóóó!“
„Sakra!“
„Kde se tam vzalo?! Pohotovost!“
Garri Kašparov spokojeně odklepnul stopky.

Výběr z těch, které jsem poctivě našla a jaksi samovolně objevila a přečetla ještě v průběhu DMD (protože spoustu dalších krásných dočítám se zpožděním a objevuju díky ostatním).
Danae, Poslední noční můra
Jednak je to celé dokonalé, a jednak mi to závěrečné vybídnutí asi přijde nějak důležité.
Rya, Pátek
Nemůžu k tomu říct nic moc jiného, než co už jsem řekla v komentáři.
Skřítě, Co je psáno, to...
Víceméně na všechno, co Skřítě napsala, jsem zírala jak na zjevení. A v tomhle drabble obzvlášť jako by byl odžitý celý život.
Amy, Na konci vesmíru
Dělo se tam toho hodně, ale je tam jedna banální pravda, kterou když si člověk zažije, tak celá banálnost letí z okna. Navíc mě díky Mass Effectu v poslední době zase začala bavit sci-fi témata, a motiv samoty ve vesmíru je fascinující.
Birute, Na konci příběhu
Ten člověk, co někde nahoře rozhoduje o tom, ze kterého příběhu udělá legendu a na který nechá zapomenout, je očividně jenom člověk.
Keneu, Rostl příběhy
Jestli někdy budu mít syna, tak chci, aby četl d’Artagnana a otevřeně se distancoval od některých upírů.
Anne, Jaro
Foglar svádí k parodiím a úšklebkům a už dávno není cool, ale mám ho ráda, a tady mu to zdospělení a přiznaný slash vyloženě sluší.
Hippopotamie, V mlze
Oblíbená potterovská postava a absolutně geniální napojení na (ohavné) reálie.
Aries, Kdo mi ukradl měsíc duben
Aries by v prvé řadě měla dostat nějakou cenu za úplně nejdokonalejší propagaci španělské a portugalské kultury. A ve druhé řadě, tohle je prostě krásné.
Lejdynka, Nechte maličkých, bych k nim přišla
Samí oblíbení hrdinové a jeden z těch nejvěčnějších motivů, při každém přečtení se lesknou oči.

Z mých pokusů se největšího úspěchu nakonec dočkala úplně jiná postava z úplně jiného fandomu, ale původně jsem chtěla psát hlavně na Mass Effect, protože posledních pár let s touhle hrou byla prostě jízda.
Tohle je docela nevšední vztah, on je mimozemšťan, ona vojanda a navíc jeho velitelka, na začátku bylo přátelství a důvěra, až jim jednou došlo, že to, že bez sebe nemůžou být, má asi ještě nějaký jiný důvod, takoví Mulder a Scully bez hašteření a s vojenskou hierarchií navíc. Zpětně mi tam nesedí pár spisovných koncovek, ale jinak mám pocit, že v tomhle drabble to všechno prostě je.
„Na tebe je těžké zapůsobit, Shepardová. Střílet lidi do kolen jsi mi tuhle zakázala. Kdybych byl krogan, mohl bych při přestřelkách s vojáky pronášet efektní výhružky, jako z tvýho ksichtu si udělám kamuflážovej vzor a tvojí krví si připiju u večeře… bohužel, jelikož jsem dextro, jejich krev by mě pravděpodobně zabila, a pointa by ztratila na vtipnosti… nehledě na to, že vtipná nebyla ani tak. Ani moje jizvy už netáhnou tolik jako dřív.“
„Máš splín, Garrusi?“
„Ne, jen jsem ti přišel říct, že vypadáš unaveně a měla by ses konečně vyspat. A nevím, jestli mám ve tvých očích dostatečnou autoritu.“