dmd-2012

Letos existuje drabble, které považuji za nejlepší, drabble, které mi leželo v hlavě už přes půl roku a taky pár dalších, co mám vážně ráda. Legrace je, že loni bych naprosto přesně věděla, které sem dát.
Ale nakonec jsem vybrala to, ke kterému mám nejsilnější vztah. I když vlastně vůbec nemá pointu a je to jen taková náladovka.
Vlasy mu cuchal vítr foukající z druhé strany světa. Moře se na obzoru stýkalo s oblohou. Slunce pálilo a kolem voněla sůl. Loď tančila po vlnách a on se křečovitě držel zábradlí, aby se mohl dívat do dálky. Dokud ho nezačaly bolet oči a ještě dlouho potom.
Už pluli. Napřed okolo Afriky a pak ještě dál Indickým oceánem až k zemím s podivnými cizími názvy. Cejlon, Amman, Sumatra, Borneo. A nakonec do přístavu Malaka. Jen ta myšlenka opíjela víc než víno. Nastavil tvář slunci a zavřel oči. Yanez de Gomera vyplouval z Portugalska až na konec světa. Nedokázal se neusmívat.

Líbí se mi mnoho drabblat. Ale hodně mých favoritů např. od Danae, Lejdynky, Ryy, Amaranty a dalších už jsou uveřejněny v jiných výběrech. Proto jsem uvedla jen ty, které se mi líbí, ale dosud nebyly jmenovány. S výjimkou Na útěku, kdy ve zveřejnění mne dnes předběhla Rya. (Ale už svůj seznam o toto drabble nechci ochudit.) Tady jsou.
Cosi ve tmě od Aries, což je moc pěkný popis městského zákoutí a jeho atmosféry.
Při tomto se úplně vžívám do děje. Na útěku od Kleio.
Tyto dvě drabblata Všechno něco znamená, které napsala Rya a Bartolomějská noc od Kytky, protože umí poeticky a krásně popsat smutné a ve své podstatě hrozné věci.
Nástup do služby od Danae, protože dýchá starou dobou a přes obavy a nervozitu služebné i tolerancí a přívětivostí.
Čtyřiatřicátí od Avevy, protože tímto pěkným drabblem krásně zakončila na sebe navazující příběhy a přitom, kdyby chtěla, může v budoucnu i dále pokračovat.
Nádherná stoslůvka Cantares od Aries, která spolu s melodií je velmi působivá. Je plná pěkných metafor, opěvující krásu všednosti, která ve své podstatě nikdy není všední, tak jako krajina nemůže být všední, ale je něčím výjimečná a úžasná.

vůbec nevím, co dělám špatně ... dneska se mi to prostě nedaří uložit jinak než takhle...
Jestli si nechcete kazit neděli, tak tenhle výběr nečtěte. Nechte si ho raději třeba na pondělí .
Je o věcech, o kterých není příjemné číst, ale je dobré si je pamatovat.
Mám za to, že ani autorům nemohlo být při psaní kdovíjak dobře. O to víc jim děkuji.
A to poslední drabble je pro útěchu a inspiraci.
od Quiquilly - Eugenika
od Aplír - Směr Amerika
od kytky - Damas de Blanco
od Lejdynky - Zemřít pro nic
opět od Lejdynky - Polenblut
od Kleio - Na útěku
od Erys - Loučení
od Mivky - Šrapnel
od Peggy - Pokolikáté?
od neviathiel - V zóně taky rostou kytky
(a je mi jedno, že už je v několika výběrech. Tady prostě nemůže nebýt...)
od Danae - Bez hrdinů

Původně jsem vůbec nic vybírat nechtěla, protože se mi to zdálo divné, ale nakonec jsem taky neodolala. Tohle drable není nejlepší a napsala jsem i pár o něco víc osobních, ale tohle je něco, co jsem si napsat prostě chtěla, ale nechce se mi vysvětlovat proč. Jestli to není zřejmé, závada patrně není na vašem přijímači
Konečně se podařilo děti rozčilené návratem do Budče zahnat do postele.
Xénie zmoženě přehlédla kufry. Po nekonečném přerovnávání, shánění krokvíkam založených nezbytností a hádek, co je čí, bylo sbaleno. Snad na nic nezapomněli.
Vytáhla z trouby ostružinový koláč na ráno na cestu. Bude se jí stýskat…
Bezmyšlenkovitě shrnula na hromádku roztahané karty. Ten den už asi posedmé. Malá objevila novou hračku.
Balíček jí vyklouzl, karty se rozlétly po podlaze.
Evžen mávl rukou a nehodu napravil. Navrchu skončilo srdcové eso. Pousmál se a objal Xénii kolem ramen: „Jsi unavená. Čas jít spát.“
Malátně se o něj opřela a úsměv oplatila: „Pojďme.“

Dlouho jsem váhal, ale nakonec jsem vybral tohle. Bylo to možná proto, že z hlediska komentářů je nedoceněné, nevím. A nebo prostě proto, že jako jedno z mála nevyvolává záchvat smíchu. Jo, dělám si srandu z věcí, které jsou pro mě důležité, abych si to nemusel přiznat. To ale dělá spousta lidí.
Mám k tomuhle drabble vztah. Je dobře napsané, alespoň si to myslím. A má pro mě osobní význam. Tak mi snad odpustíte, že je to trošku explicitnější slash.
Rozepínání Iantova saka bylo pro Jacka důvěrně známým pohybem. Přesto si neodpustil pohladit ho po ramenou. Hladká vlna kapitána naplňovala klidem.
Kravata byla hedvábná. Když ji rozvazoval, chladivě klouzala v prstech. Otřel ji Iantovi o tvář. Velšan se usmál. Potichu zavrněl.
Jack přistoupil blíž, zajel rukama mezi vestu a košili. Temně rudý rayon zadního dílu mazlivě sklouzl po hřbetech, švýcarská bavlna suše a hřejivě ulpěla v dlaních.
Přezka opasku z italské kůže tlumeně cinkla o podlahu.
Pár vteřin ticha, elektrizující napětí. Přitiskli se k sobě, políbili se.
„Tohle je teprve kvalitní materiál,“ zavrčel Jack a zaryl nehty do Iantova zadku.

Tak jsem si udělala výběr z poezie. Kytka však všechny mé kandidáty uvedla ve svém výboru, nebo i jiní autoři v dalších výběrech. Nechci se opakovat. Ale přece jsem našla ještě pět básní, které na mne silně působí a podle mne patří k těm NEJ.
Jsou to:
Mlha za oknem od Kytky,
Nad miskou čajovou od Uhly,
Pro tebe bratře od Eloren,
Květy na okně od Profesora,
BJB aneb Balada Jurodivého Barda od Doktora..

pozn.: Ne všechna moje drabble byla taková, jaká bych chtěla, aby byla. Některá se naopak napsala sama a zkracováním prošla téměř nedotčena. Tohle je jedno z těch druhých, navíc mám pocit, že vyznělo přesně, jak jsem chtěla a snad se i líbilo.
Téma: Danajský dar
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví...“
Rebbe Mojše Schul se opírá o chladnou zeď synagogy a kývá se dopředu, dozadu, dopředu. Býval by se touto dobou modlil ma’ariv, večerní modlitbu, ale dnes ještě dlouho nebude mít klid. Přesto cítí, že se potřebuje modlit víc než kdy jindy. Přes rty mu ale přecházejí jiná slova, svatá slova knihy knih.
„...prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají...“
Okno rudě září, ohně planou po celém ghettu, vysoké, nenasytné ohně.
„Požehnaný jsi ty, Pane, králi světa... ale proč tolik zkoušíš své věrné?“
pozn. 2: Citace pocházejí z 5. knihy Mojžíšovy, poslední řádek je typický začátek židovských modliteb a požehnání.

Snažila jsem se tento seznam pojmout nějak netradičně, tedy nevybrat pouze deset nejoblíbenějších drabblíků, ale takových, která mě dokázala zaujmout především svým jazykem. To, že se řadí k mým nejoblíbenějším, to už je takový vedlejší efekt, nicméně nejoblíbenějších jich mám opravdu hodně a to i od spousty jiných autorů. Na které určitě snad dojde v dalším seznamu.
a) Začněme Smrtijedkou a její básní Gutaperčo, patronko neskutečných básní,
b) dalším je krásné drabble Smlouva karyatid od Danae,
c) Uhla dokázal vymyslet takový rým, že by mu ho záviděl i Jára Cimrman: Vlaková romance,
d) anglické drabble Were the night od Dangerous s krásnou lesní atmosférou,
e) vybrat od Lejdynky jedno drabble bylo strašně těžké, takže jsem nakonec skončila u dvou, a jsou to tedy Jak se tvoří kultura a f) Irská mytologie Prahy,
g) Shakespearův 52. sonet v podání Kleio,
h) Zuzčin perfektně vykreslený period drama zloduch Wickham Podfukář,
i) protože mám slabost pro slovenštinu a slova jako hobitkovia, mošiariky a zadošek, nesmím zapomenout ani na Netreba vidieť... od Jany Vargy,
j) and last but not least Dopis z vězení od Keneu.
Děkuju vám všem a i ostatním za tak nádherné počtení a pastvu pro oči i mozek!

Mno. Co jsem napsala a zveřejnila, to ať hodnotí ostatní, citový vztah mám skoro ke všemu s výjimkou pár bjbózních výkřiků.
Nicméně k těm, které jsou pro mě důležité, rozhodně patří i tenhle dosud nezveřejněný kousek z mého malého fandomu (byl napsán v řádném termínu, ale nešel ven, především proto, že to nebyl první nápad k danému tématu - to mi takhle Tess půjčila síťku na nápady, a najednou jich bylo až moc). A tak se může aspoň i u mě symbolicky potkat konec se začátkem.
(O pohanském kultu čarodějů z Dolomit pojednává i tenhle starší kousek http://sosaci.net/test/node/262/14141#comment-14141)
Téma: Gloria
Čarodějové z hor dodržovali zvyklosti ostatních a děti obvykle nechávali řádně pokřtít.
Ale důležitější byly jejich vlastní obřady.
Rodina stanula na horské planině. Louka zářila zelení, modříny byly zelenomodré, borovice temné.
Matka položila chlapce na zem. Hluboce se uklonila.
"Paní, děkujeme vřele za tohoto chlapce. Kéž ho obdaříš svou přízní…“
"...přijmeš ho mezi své věrné a zahrneš svými dary..." navázal otec.
Poté, co všichni vyjádřili díky a úctu dobré bohyni, podržel otec chlapce ve vzduchu, pak ho nechali dotknout se stromu, trávy i skály, ponořili ho do proudu bystřiny. Ani nezaplakal.
Když ho přijala zpět, připadala si nejšťastnější na světě.

Dvě hodiny čistého času!
Další seznam hned tak nebude :-)
... ale stálo to za hledání a čtení...
Něco jako terapie od Rebelky
...protože kdesi v dáli jiskřily modré jazyky nekonečna...
První zasvěcení od Ioanniny
... protože oči Danele zářily jako čerstvě vyloupnuté kaštany...
Hra s ledem od Esclarte
... protože Antonino začal hrát tóny, které by mohly ladit s hudbou pramene...
Saudade od Aries
... protože je něžné a křehké jako majolika...
Irská mytologie Prahy od Lejdynky
... protože An-mhaith! mi říká, mé oči hoří. Ostrůvky světla v křídovém moři. ..
Samaritánka od Kytky
... protože je tam zvláštní, mystické ticho, jakoby se i ptáci báli zpívat...
Smlouva karyatid od Danae
... protože karyatidy procházejí městem, důstojné a volné. ..
Obtížná zakázka od Blueberry Lady
... protože zaklel, ale hned potom se pokřižoval, a také kvůli tomu úsměvu...
Auvers od Saphiry
... protože léto za okny se zlatě lesklo ...
Zelený ráj od Doktora
... protože zahodili klíč a poprosili, aby smělo vejít jejich dítě...
a konečně Čtvrtý zpěv od Dangerous
... protože Poutníkovi vířily hlavou myšlenky, načež se pomalu se slily v jedinou, stále však nepolapitelnou...
(... a taky kvůli rodinnému zatížení na KHM - kdyby autorku stihl poznat můj otec, okamžitě by ji chtěl adoptovat...)