dmd-2012

Téma č. 1. - Konec
Těm, kdo jsou z konců smutní:
- I Frodo si myslel, že už nepůjde dál, když donesl Prsten do Roklinky
- Aragorn se domníval, že jeho láska ztroskotala na Elrondových požadavcích
- Společenstvo bylo přesvědčeno, že Gandalf umřel
- Éowyn v Šeré Brázdě ztratila důvod žít dál
- Faramira hodlal upálit jeho otec
- Enti si přáli v klidu zestromovatět
- Galadriel nedoufala, že se kdy vrátí do Valinoru
- Glum si zoufal, že Miláška ztratil navždy
Některé konce jsou prostě jen nové začátky.
(A kdyby snad došlo s dalším psaním na nejhorší: DMD 2012, tolik krásných textů, tu zůstane s námi – stále se máme k čemu vracet)
AN: Děkuji! Organizátorkám, těm, kdo četli moje drabble, těm, kdo je komentovali, vám všem patří můj obrovský dík! Bylo to krásné, děkuji!

Nahrazuji téma č. 29: Otrocká práce
Po šťastném úniku z Molocha si barevní medvědi do večera postavili na břehu Jezera improvizované přístřešky. Ve společné kuchyni vařily kuchařky večeři. Najednou se tam objevil podivný odpudivý skřet.
„Co tu pohledáváš?“ zeptala se šéfkuchařka.
„Ve skutečnosti jsem uprchlík z Molocha jako vy. Ten zdánlivý vzhled odporného vyvrhele jsem získal dlouhou, úmornou prací pod tyranií Zamominu,“ vylíčilo stvoření.
„Ale chudáčku,“ litovaly ho kuchařky, „tak si pojď dát něco na posilněnou.“ Stvoření se natáhlo po nabízené míse.
„Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně nejsem vůbec otrok, ale důlní troll, kchekchekche!“ zašklebilo se stvoření a zmizelo i s jídlem do tmy.

Trojka.
Jedna byla mladá, černovlasá, s jemnou pletí, útlou postavou. Dlouhé řasy cudně zakryly krásné oči, bledá líčka zalil ruměnec.
Druhá byla stará, šedovlasá, s pletí vrásčitou, postavou nabobtnalou. Dívala se přímo na něho, její tvář navždy zesinala.
Sedma.
Sedm dní stával pod jejím oknem. Neslyšně, téměř bez hnutí, snad aby ji nevyplašil. Sedm dní něžné trpělivosti přineslo mu její úsměv.
Sedm sekund stál nad jejím křeslem. Neslyšně, téměř bez hnutí, snad aby se nevyplašil. Sedm sekund náhlé hrůzy nepřineslo mu vůbec nic.
Eso.
Lizaveta Ivanovna byla štěstím jiného muže.
Piková dáma strašila v obuchovské nemocnici v pokoji číslo sedmnáct.

Krásnější než ve snech je hledané a nalezené Skryté údolí.
Ale je také pyšnější, než doufal.
Stejně jako ti, kdo tu žijí – neradi jej doprovodili tajnou cestou, neochotně mu otevřeli sedm bran; s nevolí jej přijímá povýšený král. V jeho očích je jen otrhaný psanec z divočiny, nuzák lidského rodu.
A přesto – on nese poselství mocnějšího pána, než je vládce utajené země, Velekrál Noldor. Promluví a odejde; i tulák má svou hrdost.
Vzhlédne ke králi, dřív však uvidí jeho dceru. Tehdy pochopí, že do sudby Gondolinu je od této chvíle vpleten i jeho osud.
Protože nejvyšší kartu nakonec vynáší láska.

Irena doufala, že se jí konečně podaří přetrumfnout jistou upírskou lady a bude se moct vrátit domů.
Agnes dohlížela, aby se přitom vlkodlačice zvládla nepřerazit, protože by to pak Andrásovi těžko vysvětlovala.
Liam čekal na Agnes s trumfem v kapse.
Jessie se snažil trumfnout Boha a přebrat mu jistého pohledného kněze.
Kněz se modlil za duše všech Devampizátorů a nejvíc za tu Jessieho.
Veruna se nudila a vyhlížela, komu by pomohla či poradila, ať už dotyčný chce nebo ne.
Viktor hrál kdesi svlíkací poker a neslavně. Podřízení ho trumfovali pořádně.
Příběh ale dubnem nekončí… pokračování možná čeká právě na Vás.
pozn. sice to nedosahuje kvalit Miina loňského závěrečného drabblu , ale ráda bych tímto znovu udělala takovou malou reklamu na Equilibrium . Pokud by někomu náš fandom chyběl, má možnost se beztrestně zapojit do jeho tvorby ;) . Stačí se ozvat, nejlépe na fóru a pak už se vás někdo ujme...
pozn. č.2: Omlouvám se hrajícím, které jsem nezmínila - Edvina pravděpodobně spolkl časový vír a Erben Váh jistě zaskočil na návštěvu za Viktorem, jen mu nebylo dovoleno hrát, aby nerozmočil karty. :)

Poznámka: nahrazuji téma Konec.
Až do poslední chvíle nebylo jasné, co vlastně chtějí udělat, ani jestli se jim to podaří.
Když osvobodili Icefyra, draka, který byl celé věky uvězněný v ledu, a ukázalo se, že je živý, svět se změnil. Objevil se dračí pár. Icefyre a Tintaglia odletěli tančit svůj vzdušný zásnubní tanec... u draků je to spíš souboj. Výsledkem bude za čas snůška. Za další desítky let se draci znovu stanou realitou oblohy.
Někteří říkají, že to je dobře, že lidé potřebují soupeře, aby příliš nezpychli.
Jiní se toho obávají, protože draci jsou silní, hladoví a panovační.
Staré časy jsou však definitivně pryč.

Na rozloučenou náladovka pod dojmem dnešního výletu.
Bylo mi ctí s Vámi strávit měsíc svého života.
Ve vlhkém přítmí staletého listnatého lesa leží rozsypané obrovské kamenné bloky. Jako by se tu kdysi zřítilo starobylé město obrů. Je tu zvláštní, mystické ticho, jakoby se tu ptáci báli zpívat. Uprostřed vyvěrá pramen a nad zřídlem v pískovcové stěně dávný umělec vytesal reliéf. Kristus a Samaritánka u studny. Jejich rysy pomalu stírá čas, ale stále je patrné, jak bývala žena krásná a muž oduševnělý. Vyrytý nápis již není k přečtení a také roucha, vlasy i ruce postav pokrývá vrstva tmavého mechu. Pouze obličeje zůstaly obnažené. Nebude trvat dlouho a i ty skryje zelená rouška.
Příroda vždycky vynese poslední trumf.

Téma: Krev
„A co je za tou branou před námi?“ Zeptala se jediná dívka tříčlenné výpravy, pádlující po pravé straně loďky. „Počkej, kouknu se do mapy… Aha! Něco řeka.“ „Něco řeka?! To fakt někdo pojmenoval řeku zrovna takhle?!“ Vyletěl druhý veslař.
„Jistě, že ne. Jenom to nemůžu přečíst!“ Odvětil Profesor. Proud náhle zrychlil a dveře vepředu se začaly otevírat. S hlasitým šplouchnutím sjeli do řeky.
„Wáá, krev!“ Zakřičel chlapec, když se podíval, čím byl pokropen. „Ale né ty idiote, to není krev, že, Profesore?“ „Ale jistě že je to krev, přece se to nejmenuje Krvavá řeka pro nic za nic.“ Usmál se.

DMD č. 11. pro 11. 4. 2012. Téma: Danajský dar
----
Předešlá kapitola: Myšlení je dřina
----
Na nádražních záchodcích si Mirek napustil umyvadlo a připojil se ke studni svého bratrance Hugona.
„Potřebuju radu. Sejmuli Jirku…,“ kdo vlastně? Rusové? …Nebo vyšehradští? To se asi dá zjistit jen jediným způsobem. „Zkrátka, dostal jsem po něm černý zrcadlo. …Z onyxu,“ upřesnil.
„…To vím taky, nejsem blbej!“
„Netuším, jak se to* stalo,“ řekl Mirek. „Víš, že jsem nikdy nevyvěštil ani zítřejší počasí… Ty jsi tady krystalomant, tak mi poraď.“
„Jestli, jak říkáš, jeho původní pán zemřel, považuje tě teď možná kámen za pěstouna.“
„Ten šutr mi byl čert dlužen!“
„Hlavně pozor na dymeje… V probuzeném stavu je schopen i zabít.“
----
Následující kapitola Trumf na Živsu
----
* Řeší se stále tatáž část Provolání, které Mirek zaslechl o několik dní dřív, než bylo odvysíláno (viz Zlatá šedesátá). Stalo se tak v den, co u něj Jirka schoval černé zrcadlo a posléze byl zabit. Ten den, co se Mirek poprvé neuhlídal a silným magickým výbojem rozbil maminčino rádio.
Edit: Diemej (staročeský název pro dymeje)

Poznámka: Omlouvám se za neveselý konec. Mám hodně špatnou náladu, proto ta písnička od Spirituál Kvintetu.
Poznámka 2: Odehrává se ještě před tím, než se Daniel von Drak stal správcem sbírek. První odstavec navazuje na Kterak hraběcí synek málem nedokončil základní školu.
---
„Víš, že tě pochválit nesmím?“ ptal se dědeček vnuka, který k němu utekl před hněvem rodičů. Malý mlčel.
„Ale ani ti nevynadám,“ prohlásil muž s úsměvem a podal malému zahradníkovi čokoládu.
***
„Máš všechny trumfy mládí, dlaně čistý máš, jen na tobě teď záleží, jakou cestou se dáš. Musíš za svou pravdou stát,“ hrálo tiše staré rádio na stole, u kterého seděli dva muži.
„Nic neříkej. Příčetnosti mě sice zbavili dřív, než ses narodil, ale loučení poznám,“ prohlásil stařec.
„Odcházím,“ potvrdil Daniel. „Začnu znovu, dokud můžu. Doma mi mládí nepomůže, tam bude mladý člověk s mými schopnostmi prospěšný. Na shledanou, dědečku.“