Moje články

Na zimu jsme letěli přímo do záchranné stanice. Byli jsme hubení a unavení. Nebyl čas hledat pořádné zimoviště.
Lidi nás nacpali do boxů a odvezli velkou hlučnou smrdící věcí plnou hlučných smrdících lidí jinam.
Tam nás jiná člověk krmila. Trochu. Pak víc. Pak hodně. Pak jsme pochopil, že se nakrmím sám z té kulaté věci!
Pak nám vyrobili zimoviště.
Moc se mi tam líbilo.
Takže když jsem slyšel o odjezdu, vyplížil jsem se z boxu a zachumlal do deky. Měkké. Hebké. Hmmmm...
Pak jsem byl najednou vytažen z postele. Ještě ani kytky nekvetly!
Hrůza!
Načež mě odvezli do oficiálního zimoviště.

Je to pořád dokola, jako kolovrátek.
Zašustí zip.
Pleskne lidská kůže o misku.
Cvakne šuplík.
Chrastí krabičky.
Misky přistanou zpátky na zem tvořenou polstrovanou podložkou obalenou flísovou dekou.
Zašustí mouční červi.
Mariella vyťapká z úkrytu.
Přiletět, skočit po hlavě do misky, odletět s červem do výšin, zbaštit.
Přiletět, skočit po hlavě do misky, odletět s červem do výšin, zbaštit.
Přiletět, skočit po hlavě do misky, odletět s červem do výšin, zbaštit.
Cvakla pinzeta!
To znamená, že za chvilku budou v mice zophobáci!
Přiletět, sko... přistát člověku na ruce! Blé! Honem pryč!
Čekám ve výši.
Zašustí zip. Zavřeno.
Jupí!
Miluju zophobáky!

"Veršování je ode dneška mým denním chlebem
abych se to pořádně naučil a dámu si našel
musím cvyčtit jinak mi najednou
verše a prasopys vůbec nepudou"

"Ahojííík ty můj bicáčků, kdypak mě pozveš do svího domešku?"

"Domek mám ale spolublící bi se mohl zlobyt
poť se mnou kočeno do lesa lovyt"

"Přesně tak! Pravidla jsou jasná, ženské si sem tahat nebudeš!"

"Já tutem zmutně veršýki skládám,
tak rát bich nabídl pidlení dámám"

"NE!"

"Dvakrát víc ti nalovíme"

"Moment, co jsi říkal? Jsem ochoten slevit, pokud přestanete plevelit echochat. Můžete se spolu učit pravopis!"

"Pravopis je áut ale oukej, plavidla podržím!"

Hlad
Žaludek nám svírá
Hlad
Za kou křídla nás drží
Hlad
Sníme kolik vážíme a máme
Hlad
Snědl bych i více
Hlad
Ale pak bych to musel vybl nechat na jindy
Hlad
Kolem voliéry se plýží plží plíží (Já z něj vylezu na strop)
Hlad
Děsyivě moc nás trápí
Hlad
Bití naše ohrožuje (To se píše s Y, ty lumene!)
Hlad
Štramák už je naštvaný
Hlad
Prý ty slinty po mňe opravovat nebude
Hlad
Ale já zkusít něco ulovit, takže nebudu mýt
Hlad
Štramák odmítá vylézt z pokoje, ale pořád má
Hlad
Takže tuhle žádost o ukončení diety asi
Nedopíčšu

Hlubina.
Černá díra.
Propast směřující nahoru.
Hlasy.
Spousta.
Že by vchod do pekla?
Hlásky! Mnoho hlásků!
"Mamí, kde jsi!"
"Mamí, mám hlad!"
"Mamí, je mi zima!"
"Mamí, on mi šlápl na křídlo!"
"Mamí, ona mě dloubla křídlem!"
"Mamí, jaktože nemáš cecík nad křídlem?"
"Protože ho mám pod křídlem, miláčku!"
"Mamí, ségra schválně pije z mojí bradavky!"
"Mamí, už jsi zpátky z lovu?"
"Mamí, ty jsi šla čůrat?"
"Mamí, zahřej mě!"
"Mamí, dneska nám sem koukali lidi! Prý naše budka vypadá jako odpadkový koš!"
"Mamí, já chci jíst!"
"Mamí, já nechci jíst!"
"Mamí, podívej, jak si protahuji křídlo!"
"Mamí!"
"Mamí!"
"MAMÍÍÍÍÍ!"

Jídlo! V misce! Jedné! Pro dva!
Musím křídlem dloubnout bicase do žeber, aby jedl z druhé strany než já. Zase nedomyslel, že se jinak budeme neustále srážet čenichy. Jako kdyby mu nestačilo, že včera při pokusu o vzlet spadl jako hruška a patrně na hlavu.
Naše nožky jsou určené k zavěšování, takže se jimi nakopává špatně. Zato paže máme svalnaté! Vždyť nás nadnáší.
"Není toho nějak málo?"
"Je!"
Tentokrát měl kupodivu krátké vedení, ale co se týče jídla, vždycky má rychlý start.
Sedíme u prázdné misky a vyčítavě koukáme na krmiče.

Cože?
Jak že vypadáme jako před porodem?
Jak dieta?

29.8.2021
Blíží se podzim! Zpěv, ženy a zpěv!
Dneska jsem vstal brzy a můj přestárlý nelétavý spolubydlící mi vynadal, že straším ještě za světla. Ale já se nemohl dočkat. Loni měl pořád kecy, že mečím jako čerstvě zmutovaný puberťák, ale já mu ukážu! Jdu cvičit.
Někdo se blíží!
Nalákal jsem holku!
Dvorně jí uhýbám, svádivě jí očistím a drsně spolknu blechu z křídla, nabídnu jí schovaného zophobáka a moučňáky (od včerejška, ale ujdou.
Pak jí ukazuji svůj bejvák. Štramák má větší, ale to jí neřeknu.
Poděkovala a odletěla.
Prý se dozvěděla, že se u nás dá dobře najíst.

Když se řekne "přes hranice", lidi myslí na Schengen, případně pasy, případně ostnatý drát a bratry Barešovy. Případně na očkování nutné k cestování do exotických zemí.
Nám je to jedno.
Lítáme si kde chceme. Hranice států nás nezajímají.
Zima na jižní Moravě, léto v Estonsku? Vy lidi přece taky sníte o letních bytech.
Očkování taky neřešíme. Vzteklinu chytit můžeme.
Nemusíte plašit. Drtivá většina z nás je zdravá. Nemocní mají jasné příznaky.
Ale zuby si nečistíme, takže žádné matlání holýma rukama.
Když se k nám něco velkého blíží rychle shora, obvykle to znamená, že nás to chce sežrat a ne omatlat.

Netopýří mimina se rodí holáí, růžová a slepá. Hned po narození je máma, otočená zrovna hlavou nahoru, chytí do ocasní blány a pomůže mu pod křídlo. Tam se mládě důkladně přichytí k bradavce a následující dny stráví pod křídly mámy, v přechodové komoře mezi dělohou a světem.
Po pár dnech už je mimino tak velké, že je máma nenosí na lov. Taky začne černat.
Proč?
Chlupové folikuly se totiž začínají činit a skrz kůži pak prosvítá budoucí netopýří heboučká (u některých druhů až huňatá) srst.
Ve dvou týdnech má mládě pár chlupů, ale ve třech už hladkou tmavohnědou mláděcí srst.

Copak jí netopýr?
Ovoce (takoví u nás nežijou), drobné živočichy (tihle taky ne), tři druhy olizují krev (u nás nežijou a krev nesajou, vy hlavy dubové!), a pochopitelně v neposlední řadě hmyz (ti u nás žijí, to byste neřekli, že?). Všechny možné druhy (hmyzu).
Bicas domutoval a někde se nakazil hudebním sluchem. Budčižel má stále nejradši tučné pavouky, přesně jako já.
Doufal jsem, že ho přeučím na zophobáky. Jsou chutnější a tučnější než moučňáci a rezouni se po nich obvykle můžou utlouct.
Mám vytříbený vkus. Pavouk je pavouk.
Bicase zophobáci taky netankujou!
Věřili byste, že mám takovou smůlu na spolubydliče?

Samice. Holka.
Samec. Kluk.
Nyctalus nyctalus. Nyktal. Rezoun.
Myotis myotis. Myoťák.
Pipistrellus pipistrellus. Pipouš.
Pipistrellus nathusii. Nathusiák. Parkouš.
Vespertilio murinus. Vespík. Pestrák. Syčák.
Epsteticus serotinus. Netopýr večerní. Serotin. Netopýr vzteklý.
Hypsugo savii. Netopýr Saviův. Saviák.
Rhinopolus hipposideros. Vrápenec malý. Vrápouš. Hruštička. Pytel. Ksichtíček.
Tolik jmen, kdo si to má pamatovat? Co hůř - kdo to má všechno zapomenout? Popularizace mimo vlastní bublinu může být pěkně složitá!
Stačí si vzpomenout, že netopýr nemá štětiny, na čůrání se otočí a zvedne ocásek, nesnáší vejce, kojí mláďata a nosí je pod křídlem, nemotá se lidem do vlasů a místo krve baští obyčejný nudný hmyz.

Pííííísk! Pořádné hlasité echo! Startující stíhačka hadr!

"Co jsííííí?"
"Můra!"
"Jak tlustá jsíííí?"
"Vůbec ne, nestojím za to!"
"Kde jsíííí?"
"Nikde!"
"Kde jsííí?"
"..."
(Mlčení je ti málo platné, stejně vím, že je to 32,689 metru!)
"Kde jsííí?"
"..."
"Kde jsííí?"
"..."
"Marcóóóó!"
"Polo! Ups..."
"Kde jsíííí?"
"..."
"Kde jsi, kde jsi, kdejsikdejsikdejsi?" (Rychle pár rychlých ech do zásoby)
"Vykašli se na to, ulov si nějakou tučněj -"
"Mlaskkřupkřup." (Fofrem polknout, ať zase můžu pískat a vidět!)
"Kde jséééém?"
(Tři celé osmnáct metru od stromu, vyhnout se)
"Kde jsíííí jídloooo?"

Hodina, pořád dokola. Pak se rozhlédnout, zjistit kudy se letí domů a letět spinkat.