Doctor Who

„Lidské viry Pány času infikovat nemohou.“
„Jistě, to je koronavirus lidský, ten na mimozemšťany nejde,“ zadeklamovala unaveně Kate Stewart. Návrat do aktivní služby po obnovení U.N.I.T. si rozhodně představovala jinak. „Nemůžeme si dovolit, abyste byli mrtví, ani jeden z vás.“
„Z nás?“
Kate se usmála, jak jí to jen počínající migréna dovolovala. „Aktuálně je vás na planetě pět. Tři, možná čtyři vy, jedním si nejsme jistí.“
„A ten poslední?“ zeptal se Doctor v tušení zkázy.
„Ještě jednou na mě sáhneš a tou rouškou tě vykostím!“ ozvalo se z přijíždějící vojenské dodávky.
„Zločince chráníme také. Užijte si karanténu.“

Doktor procházel po dlouhých chodbách hradu. Byl sám, jen on a všudypřítomné ticho. Alespoň prozatím.

Nebyl si jistý, jak dlouho už tu přebýval. Zdálo se to jako dny, týdny, ale někde v podvědomí věděl, že to je doopravdy mnohem víc. Viděl to ve hvězdách, které byly příliš vzdálené v čase.

Vždycky to trvalo stejnou dobu, než si uvědomil, co se děje. Pak ho to našlo a donutilo začít znovu.

Byl uvězněný v nekonečné smyčce, zcela izolovaný. Téměř jako v karanténě až na to, že nemoc tu zavřeli s ním. A ona byla vždy na blízku a pokaždé ho nakonec dostala.

Doctor se díval s (zatím) neutrálním výrazem na křeslo, na němž se (doslova) rozvaloval (jeho oblíbený) časový agent. Na sobě neměl nic (kromě vojenských bot), pocucával Martini a (zvrhle) se usmíval.
"Proč jsi na mé lodi bez... uniformy?" zaznělo nakonec (příliš nadšeně) z Doctorovy strany.
Kapitánův úsměv mu vymodeloval (ten kouzelný dolíček) na bradě. "Jedeme přece řešit tu záležitost s Církví." Poslední kapka Martini skončila na kapitánově dolním rtu.
(Ta by zasloužila setřít!)
Tardis vypustila oblak antiharknessovských feromonů, Doctor se oklepal, beze slova došel k řídící konzoli a navolil souřadnice.
"To křeslo dám spálit," řekl polohlasně do hlasitého VWORP VWORP...

Hlavní myšlenku mu vysvětlili hned na vstupním školení a Jimmy ji chápal dokonale.
Oodi nemyslí. Oodi necítí. Jsou to otroci. Jako stroje. Nemyslí. Nemyslí. Jednoduché.
Tak proč se mu jejich zpěv zarýval pod kůži? Proč ho dusil? Proč měl Jimmy pocit, jako by mu viděli až do duše? Zacpávání uší nepomohlo. Jimmy je nenáviděl za to, že zpívají, když chodí kolem jejich klecí, jako by byli lepší než on. Nenáviděl sebe, jaký je slaboch.
Dlouhá léta nenáviděl jejich zpěv nejvíc na světě. Když se těsně před smrtí díval do jejich rudých očí, zjistil, že ještě horší je, když zpívat přestanou.

„Propadla střechou vlaku! Držkopád!“ popadal se smíchy za břicho ten nový. „Kdyby nebyla po regeneraci, je z ní placka! A tu bych vzal, nakrájel, rozmixoval, pak bych upekl sušenky, ukradl TARDIS a přivezl mu je v krabici s mašlí a jmenovkou s věnováním a sledoval, jak jí sám sebe!“
Ticho.
Temná Mary Poppins a ten s původní bradkou se nenápadně odtáhli.
Blonďák ve svěrací kazajce uznale pokýval hlavou. „To si zaslouží panáka. Kdo ukradl Doctorovi šrajtofli tentokrát?“
„Včera při líbačce!“ zvedla peněženku nad hlavu Mary.
Ten s původní bradkou zvažoval skok do vulkánu. Sraz Vládců probíhal ještě hůř než obvykle.

Stopařův průvodce uvádí, že kopr je meziplanetárně rozšířená rostlina s mnoha využitími.

Doktor bojoval s mimozemšťany, kteří chtěli Zemi využít pro koprové plantáže.

Bratři Wichesterovi byli očarováni pytlíkem kopru, nad kterým čarodějnice zašeptala kouzelná slůvka.

John Watson uvařil koprovku, kterou Sherlock jako všechno ostatní odmítl.

Sam Křepelka vytáhl uprostřed Mordoru z batohu kopr a ochutil tak pár hubených králíků.

Na Ankh-Morporském poštovním úřadě zavedli po úspěchu zelné i koprovou známku. I po rychlém stažení z výroby ji pár sběratelů pyšně vystavuje.

Staří Egypťané kopr používali pro zklidnění žaludku.

Já dostanu téma kopr a celý den nemůžu vymyslet co s ním.

"A tady za tím rohem nás čeká největší div 22. století!"
Doktorův hlas zněl podstatně méně nadšeně, než když to říkal poprvé. Chodili po Novém New Yorku už tři hodiny, ale slibované levitační zahrady byly v nedohlednu. Místo toho zatím našli parkoviště, obchod s donuty (Rose začínala litovat, že u něj neskončili), zrušenou stanici metra a jednou, nepochopitelně, i něčí obývák. A Doktor i přesto dokázal tvrdit, že je mapa naprosto přesná.
Nakonec to nevydržela.
Vyrvala mu průvodce z rukou a nalistovala poslední stránku.
Její předtucha se, bohužel, vyplnila.
"Aktualizovaná verze!" hlásal přebal. "Vydal New New Turist Press, rok 2532."