Doctor Who

Otevřeme si kavárnu, říkala, budeme spolu trávit spoustu času, říkala.
Harold se povaloval na pultě a naštvaně sledoval Jane, svou nejlepší kamarádku a obchodní partnerku, jak švitoří se zákazníky snad u každého stolu. Moc jí to sluší, ale o to nejde. Proč mu to musí pořád dělat? Bavit se s cizími lidmi, když už jednoho dokonalého člověka má!
Do kavárny vstoupila zákaznice. „Dobrý...“
„Zrovna zavíráme! Navždy. Totální krach!“ spustil a s každým slovem ji zatlačoval blíž a blíž ke dveřím. Utekla.
Vrátil se k pultu a svému oblíbenému hobby. Už zase si zastrčila vlasy za ucho! Tohle bude těžká směna.

Jak dlouho ještě?
Ektopická plazma se rozpíná
Horkým dechem
Okolo celého vesmíru

Že se nezabil
I když mohl měl
Vrací se do mysli
Od večera do rána
Tak žije osamoceně

Jen kdyby býval víc líp miloval
Energicky, upřímně, pravdivě

Tak mohl mít
Opravdové
To srdce spojené s jeho, místo -
Áááááách ... *nezávazný sex*
L*ízat*
N*ejdéle ze všech*
Í ...

Kurva!
Rozerval svůj život na kusy
A když všichni zemřeli
CHechtal se, jak bude žít věčně

Zalykat se
Milovat
Radovat se
Donekonečna
Extáze

Zabíjet
Hrát
Ejakulovat
Bolet
Nenávidět
Idiote

A nakonec

žije

věčně

(a
je
tu
p
r
á
z
d
n
o
)

"Kam teď?"
Měl rozvernou náladu. Možná by mohla znovu zkusit...
"Budeč. Třinácté století."
"Tam ani omylem!"
Takže to zase nevyšlo.
"Poslyš... co se tam stalo?"
"Tak já ti to povím!" Doktor natáhl třinácté století, pro jistotu na Havaji. "Těsně předtím jsem byl v Moskvě uprostřed zimy. Dveře jsem našel zaseknuté, protože se místní bezdomovci pokoušeli rozpustit zámek samohonkou. Chtěl jsem si uklidnit nervy ve slavné čarodějnické komunitě a hádej, co se stalo? Zamotal jsem se do ochranného kouzla a Tardis spadla do zrcadlové dimenze. Když mě vysvobodili, hledal jsem ji tři hodiny. Víš, kolikrát jsem se pokoušel odemknout zrcadlový odraz?"

"UŽ ZASE NÁM PŘEKAZIL PLÁNY. A PŘITOM NECHCEME NIC JINÉHO, NEŽ LIDI VYLEPŠIT."

"VÁS ASPOŇ NEVYHLADIL DO POSLEDNÍHO," poznamenal Dálek vedle Kyberčlověka.

"Ale vždyť tu pořád jsi," řekl Sontaran. "A za chvíli se vás vrátí další milion."

"Co vy, vás si aspoň pamatuje," povzdechl si člen Ticha. "Na mě každý hned zapomene."

Ostatní na se ohlédli za hlasem, ale vypadali zmateně jakmile odvrátili pohled.

"Nevím proč se ještě snažíte," ušklíbl se Master. "Každý ví, že největší Doktorův nepřítel jsem já."

"NĚKDY TO VYPADÁ, ŽE SE S NÍM KAMARÁDÍŠ."

Master se neklidně ohlédl. "Nezdá se vám, že se tamta socha pohnula?"

Rose Doctorovi doslova visela na rtech a hltala každé jeho slovo. Dokázala by ho poslouchat celé hodiny
On si toho samozřejmě vůbec nevšímal…

„Víš, tehdy jsem byl rebel. Kašlal jsem na pravidla. Schválně jsem vyrazil navštívit Richarda Whitneyho a dal mu pár dobře míněných rad. Kdyby mě poslouchal, tak by k ničemu nedošlo. A víš ty, co si o mně myslel?“ zeptal se Doctor.

„Že jsi podivín, co vylezl z policejní budky?“ zasmála se Rose.

„Přesně!“ rozzářil se Doctor. „No, sama víš, jak to dopadlo. Černý čtvrtek, nebo černé úterý. Záleží, jestli bereš první krach nebo až ten největší propad.“

Když jste poslední Pán času, vesmír vám nabízí práce habaděj. Doktor už tak vyzkoušel povolání nespočet. Většinou působil jako nezvyklá cestovní kancelář pro vybrané jedince. Ve stejnou dobu ještě zvládal zachraňovat svět na částečný úvazek.

Ti, kdo ho potkali, se ptali, jaký že doktor to vlastně je. Rád si o sobě myslel, že je doktorem vesmíru. Když potřebuje, vyléčí ho. Jeho nejčastějším pacientem byla planeta Země.

Teď byla Země v ohrožení už nějakou dobu, zdálo se, že ji napadl zmutovaný virus. Doktor sice nevěděl, jestli se tak stalo mimozemským přičiněním, ale bylo na čase, aby tentokrát vzal své jméno doslova.

Nouzový signál se pokusil ignorovat, na kapitána Jacka Harknesse a jeho přemrštěné libido nebyl po dlouhém dni zvědavý. Nakonec ale zvítězilo jeho otravné morální jádro. Jacka objevil... v poněkud neobvyklém stavu.
Zachráněný se nedal dlouho pobízet: „Narazil jsem na inzerát – hledáme zdravé, zdatné muže pro repopulaci kolonie. Protože jsem lidumil – tedy nejen lidumil...“ Mrknutí. Doctor okamžitě zalitoval záchranné mise. „Přirozeně jsem se přihlásil. Bylo to hodně únavné, ale naplňující práce, mohl bych jít do detailů...“ Lišácký úsměv.
„Prosím, odpusť si je. Co bylo dál?“
„Nikdo mi neřekl, že mi pozmění fyziologii!“ Nadrženost nahradilo zděšení. „Na těhotenství a porod nejsem připravený!“

Všichni se probudili nad hypotetickým ránem. Svět se točil a kvalitní mešní víno včerejšího večera proměnilo po probuzení všechny přímky v klikaté zatáčky. Svět se točil, nebo se možná jenom točila Tardis.
Ctihodná matka představená Tasha Lem a Doctor odlepili svá nahá těla od podlahy.
"Kéž by Ticho nyní opravdu padlo," zaskušela Tasha.
"Máte mizernou výdrž." Úsměv kapitána Harknesse jim způsobil migrénu spolu s chutí ho zabít. V tom se Tasha rozesmála: "Lepší než být cenzurovaný."
A vskutku, před choulostivými partiemi visel kapitánovi černý pruh. Když uskočil, pruh se posunoval s ním.
"Hodná holka," zašeptal Doctor a pohladil řídící panel.

Byl to neobvykle krásný den.
Vrstva smogu nad městem se protrhla a sluneční paprsky rozehřály šedivé ulice.
Cestou do práce si všímal detailů, které mu předtím unikly. Květiny, která se prodírala prasklinou v betonu. Tvaru mraků nad obzorem. Vrstvy oleje, která vytvářela na loužích duhová oka. Odpadků, které se ladně třepotaly ve větru. Měl chuť obejmout celý svět, zpívat a tančit.
Cítil, jak se hluboko v něm něco probouzí. Nějaký pocit, který ještě nedokázal pojmenovat.

"CO TO MÁ ZNA-ME-NAT? HE-RE-ZE. HE-RE-ZE!"
Kdyby měl ještě funkční hltan, dálek Ghat by nervózně polkl.
Alespoň, že pocit strach už dokázal pojmenovat naprosto jednoznačně.

Těžko říct, kde se na téhle opuštěné planetě vzal. Možná se stala mrtvou a opuštěnou až po jeho příletu, znáte Daleky.
Byl zanesený prachem a povrzával rzí. I jeho Exterminate znělo spíš huhňavě a vůbec ne nebezpečně. Ne že by pro mě představoval nějaký Dalek kdovíjaké riziko. Spíš výzvu. Má pověst mě předchází, ale musím se vám přiznat, že Daleka jsem ještě neměl.

„Ahoj. Jsem kapitán Jack Harkness. Máš moc pěkné oko. Ovšem potřeboval bys přeleštit hlaveň. A taky tohle,“ přitočil jsem se přímo k němu, nahmatal erotogenní zónu a zkratoval mu jistý obvod.
Daleka prostoupily emoce.
„Ahoj,“ zopakoval jsem.