DMD č. 26. pro 26. 4. 2012. Téma: Pokrevní bratři

Hluboko pod Svatopetrským náměstím se nachází složitý komplex katakomb, který už staletí slouží jako domov nenáviděným Iškariotům.
Alexander Audilore byl nejlepším paladinem řádu, a také posledním, který se před mnoha a mnoha lety napil z artefaktu, mezi křesťany známého jako Svatý grál.
Měsíce už mučil jistého Nosferatu, kterému říkal Mor a kterého se mu nepodařilo jedinkrát donutit promluvit. Možná v tom měla prsty skutečnost, že byl považován za němého.
„Máš tuhý kořínek… ale na tom už nezáleží. Hladomor a Válku už mám. Teď si stačí počkat na Smrt. A ta přijde brzy,“ konstatoval a zapečetil dopis obsahující utržená vílí křídla.

Fandův život už od počátku připomínal horskou dráhu. Nahoru, dolů, nahoru, dolů... Kdysi za největší tragédii svého života považoval ztrátu rodičů. Když mu bylo osm, už si to nemyslel. Následující roky přesvědčoval sám sebe, že odejít z Větrova bylo správné. Že ho noví rodiče milovali. Že bez nich by nikdy nepoznal knihy. Že jenom díky nim vystudoval. A tak rostl, prožil si svoje radosti i strasti, úspěchy i neúspěchy. Měl pár krásných přítelkyň.
Snad v koutku duše tušil, že nikdy nebyl úplně šťastný. Že není šťastný od té doby, co si dali v bráně Větrova s Přemkem svoje poslední sbohem.

Se Simonem jsme se znali už od dětství. Byl o dva měsíce starší, o dva palce větší a já ho obdivoval. V lese na kopci snad ještě stojí strom, na který jsme obtiskli krvavé palce na znamení přátelství. Když jsme se jednou v ohradě srazili s býkem, byl Simon ten, kdo ho odlákal, abych mohl utéct.
Koncem čtrnáctého roku jsme narukovali. Ani jsme se doma moc neloučili, byli jsme si jistí, že do jara bude válce konec a budeme doma. Nikdo si neuměl představit, co na nás čeká v zákopech.
Simona popravili za dezerci. Některé věci jsou silnější než přátelství.

Byli naprosto odlišní. Jako den a noc. Který si vybral tu dobrou stranu?
V dětství se doplňovali. Jeden toho druhého rozesmíval, ten druhý zas bratra dokázal uklidnit. Matka byla na ně pyšná. V tu dobu na oba.
Byli to v dětství nejlepší přátelé. Čím však stárli, jejich vztah se bortil. Nástupem do Bradavic se celá situace vyhrotila. Matka a zbytek rodiny kvůli špatné koleji staršího chlapce vůči němu ochladli. Jakoby rázem neexistoval. Na rozdíl od jeho bratra, který byl v rodině vychvalovaný.
* * *
Trvalo ještě spoustu let po Regulově smrti, než Sirius Black pochopil, že jeho bratr byl srdcem také Nebelvír.

Poznámka: Tak jsem je nezabila. Navazuje na drabbles Korunovaný a V zajetí.
Nemísitelnost krví je zapříčiněná příslušností Daniela s Jaroslavem k jisté organizaci, nikoli rodinnou příbuzností.
---
„Co to vlastně mělo znamenat?“ zeptal se Marek několik dnů po dramatických zážitcích v chrámu. „Já si toho moc nepamatuju.“
„Není o co stát. Byli jsme ve spárech šílence, který chtěl rituálem krve pomoci k moci Hitlerovi,“ zabručel Daniel.
„Takže Thule nebo něco takového?“
„Pochybuji. Mág z Thule by věděl, že naši krev nesmí použít,“ odporoval Daniel.
„Počkej, počkej. Chceš říct, že naše krev není pro podobné rituály vhodná?“ divil se Jaroslav.
„Naopak,“ Daniel se zašklebil. „Je velice vhodná. Jenomže ne v kombinaci s čistou Markovou. Třetí obětí by musel být někdo se stejně zmutovanou krví jako máme my dva.“

Povídka z cyklu Sál nestvůr navazuje na V pilinách
------------------------------------------------------------------------------------------
Rozbitým oknem v oddělení dracontopedů sem zalétla zbloudilá dlažební kostka…
„Eto bratstvo?“ volali obyčejní a házeli po vojácích kameny.
Ti jim odpověděli střelbou.
Mupy mup.
Když vidiny konečně ustoupily, zem mu uhnula pod nohama. „Had v ohrožení!“ rozkmitalo se Mirkovi magické pole a plamen vědomí se zatřepotal v neexistujícím větru. Ohnivou čárou vykřísl salamandra. „Schovej to!“
„Už přichází k sobě…“ Břichatý tatík před něj postavil sklenici vody.
Co to bylo? Bratrovražda? Válka…? Pravou ruku měl v jednom ohni a hlava mu třeštila.
Podřezaná žíla?
Paměť mu vrátil otisk ještírkova doběla rozpáleného ocasu, vinoucího se kolem jeho zápěstí. Byla tam budoucnost.

Byli naprosto nerozluční. Ve škole vždy seděli jeden poblíž druhého, aby si mohli pomáhat.
"Prosím tě, nemáš domácí úkol z kosmické fyziky? Mne ty výpočty gravitačních polí černých děr tak příšerně nudí..."
"Ty jsi ale zmatkař. To jsme přece brali loni. Na dnešek jsi měl mít propočet dráhy průletu nestabilní červí dírou s hybridním posunem času!"
"No tak jo. Furt jen samé povinnosti. Jak dlouho tu ještě budeme?"
V den obřadů a zvyklostí oba ve věku osmi let pohlédli do Víru času a zvolili si svá nová jména. Rytmus bubnů je rozdělil. Jeden se jmenoval Doktor a ten druhý Master.

Bylo jí mizerně. Bolelo ji všechno, hlavou počínaje a zády konče; hlavně sedřená záda bolela tolik, že se bála na to myslet. Nahmatala si tam velkou podlouhlou bouli. Neviděla si na ni a bála se požádat některou z děvčat, aby se podívala, co tam má.
Jak dny utíkaly, cítila se lépe, ale boule na zádech se spíš zvětšovala. Už ani moc nebolela, tedy pokud Thymara dávala pozor, aby se do ní neuhodila. Svědila.
Nakonec jí to Sintara vysvětlila. Při ošetřování jí trocha dračí krve stříkla na obličej.
Na zádech jí rostou křídla. Sintara byla dotčená, že z toho nemá radost.

mimo soutěž
Vyrobili ho, cvičili a mučili s jediným cílem: aby Milese nahradil a zabil jeho otce.
Ti lidé nepřemýšleli o pocitech a bolesti nesvéprávné, bezmocné bytosti, když tvořili vražedné monstrum.
Milesův klon. Jeho bratra.
Miles byl jedináček, než se poprvé setkal se svým dvojníkem. Dobře věděl, co si o klonování myslí jeho matka.
Jak ses postaral o svého bratříčka, Milesi?
Proto o něj usilovně bojoval, s jeho tvůrci i s ním samým.
Dokud nepřestali být nepřáteli.
Dokud se nestali spojenci.
Dokud si klon nezvykl na jméno, které mu v nové rodině patřilo.
Dokud je nespojilo přátelství.
Dokud se nestali opravdovými bratry.

„Krev tvého bratra volá ke mně do nebe…“
Bůh to nechápal. Jak mohl zabít svého bratra? Svého rodného bratra?
Myslel si, že pouto mezi sourozenci hned tak něco nezlomí. Zatím stačila chvilka nepříčetného hněvu a…
Kain mu radost neudělal. Ještě, že sourozenecká láska nebyla to jediné, čím Bůh člověka obdaroval. Naštěstí stvořil i silnější city.
„Tak to má být!“ radoval se Bůh, když viděl Jákoba a Ráchel. „Čtrnáct let vydrží čekat a sloužit svému strýci, aby ji získal. Aspoň, že něco vychází podle plánu…“
Pak přišel David s Bat-šebou.
„Tady jsem to asi naopak trošku přehnal…“ pomyslel si Bůh nešťastně.
A/N: Vysvětlivka 1: Jákob byl se svým strýcem domluvený, že dostane jeho dceru Ráchel za manželku, když pro něj bude sedm let pracovat. Lában ho ale podvedl a dal mu svou starší dceru, takže Jákob musel pracovat ještě dalších sedm let, aby si vysloužil Ráchel.
Vysvětlivka 2: Král David nechal zabít manžela Bat-šeby, aby si ji mohl vzít.
Vysvětlivka 3: BJB :).