Harry Potter AU

Bývaly by to příjemné dny – prázdniny, kdy je škola studentůprostá a před horkými dny vás chrání chladivé zdi hradu – kdyby nebyly naplněny zoufalou snahou najít adekvátního učitele obrany proti černé magii.
Nakonec z hromady pomuchlaných životopisů vytáhl tři, které nepůsobily tak nablble jako ostatní, a uchazečky – ano, vskutku uchazečky, jelikož žádný muž se na místo nepřihlásil – pozval na osobní pohovor.
První z nich se nedostavila. Respektive dostavila, ale o týden později.
Druhá během pohovoru nebyla schopná vydat jediného slůvka.
Třetí adeptka byla jeho poslední naděje.
„Přijata!“ vykřikl dřív, než stačila pozdravit.
Po zbytek prázdnin si marně léčil své pochroumané nervy.

Solná pláň v Botswaně byla tím nejbláznivějším, co se mi kdy přihodilo.
Bylo mi tehdy pětadvacet. Tolik, kolik bych býval zasloužil rákoskou přes zadek.
Objednávka zněla jednoduše - získat černý diamant z trůnu náčelníka kamenných lidí.
Realizace už tak jednoduše nevypadala.
Afričtí kamenní lidé dorůstají velikosti našich obrů.
Diamant byl ke trůnu připevněný kouzlem trvalého přilnutí.
Naštěstí si mě oblíbila náčelníkova žena. Noc před mou popravou vyvolala povstání, svrhla manžela do drtiče kamení a prohlásila se za náčelnici.
Kdyby mě nepronásledovala až k Rudému moři, protože jsem jí dal košem, byla by to příjemná dovolená.
S tím trůnem se utíkalo špatně.

„...a tak jsme se s babičkou dali dohromady.“
Mezi dětským obecenstvem to vzrušeně šumělo. Děvčata obdivně vzdychala a chlapci uznale kývali hlavami.
Starý muž v zeleném ušáku se něžně usmíval, zpola ztracen v dávných vzpomínkách.
„Dědečku, vyprávěj nám o cestách!“
„Jo! Chceme slyšet o džungli a zákeřných hadech!“
„O poušti a obřích škorpionech!“
„Já chci solnou pláň a povstání kamenných lidí!“
„Nejdřív nám pověz, jak to bylo tenkrát v Dartmooru!“
Do dveří nahlédla žena s prošedivělými kudrnatými vlasy a zle se zamračila.
„Proč ještě nejste v postelích? Je deset! Mazejte na kutě!“
„Ale když dědeček S-“
„Zítra je taky den!“

„Vzal si dovolenou.“
„Určitě?“
„To udělal poprvé…“
„Prý tu někdy i přespává.“
„Workoholik!“
„ Blázen je to.“
Rozejdou se po své práci, ale bez mladého Raddlea je v kanceláři hned lepší atmosféra, všichni jsou uvolnění, řeči se mluví, voda teče…
Z utroušených slov, pohledů a drobných vtípků se před vnímavým pozorovatelem rozkrývají vztahy a vazby, které ze ztuhlých tváří, odmítavých gest a ticha nevyčteš. Pozorovatel jako pavouk nad sítí sledovacích kouzel a štěnic zapisuje každé zdánlivě nepodstatné slůvko, skládá je dohromady a připravuje si cestu. Vydírání, udání i nevinná prořeknutí se staví za sebe jako schody nahoru.
Skutečně příjemně strávená dovolená.

Severus Snape odložil poslední pergamen se životopisem a promnul si krví podlité oči. Na hodinách už odbila desátá. Výběrové řízení na nového učitele nebralo konce.
Cítil beznaděj a zbytečnost svého počínání. Nikdo tu nevydržel déle než jeden školní rok, ačkoliv se očekávalo, že s pádem Pána zla jeho kletba odezní. I v tom se zesnulý Albus Brumbál mýlil. A navíc byli uchazeči rok od roku čím dál tím neschopnější. Ne že by po tom posledním bylo ještě kam klesnout.
Nalil si na dva prsty zlatavé tekutiny, zhasil lampu a seděl v pracovně potmě.
Aspoň že za McGonagallovou už má náhradu.

Teprve deset večer. Pro Auroru Sinistrovou něco jako jiskrné odpoledne. Na pozorování hvězd je ještě brzy, ta zajímavá konstelace ze včerejška se objeví až tak po půlnoci. Testy jsou opravené a oblíbený odborný časopis přestal vycházet (proslýchalo se, že kvůli zveřejňování mudlovských studií, sice byly z impaktovaných periodik, ale vědecká úroveň ministerstvo opravdu nezajímá). Chtělo by to knihu.
Takže absolvovat celou cestu do knihovny, probudit Pinceovou, která vůbec nespí, čte si, jen chvilku zavřela oči, aby jim odpočinula.

Sova s balíčkem. Aurora poštu nečeká, ale převezme jej.
Je v něm samizdatová příručka Jak hovořit s mudly.
Tohle poslat po sově!

Do štosu pergamenů byl zabořený po hákovitý nos. Nejméně populární bradavický ředitel hledal učitele obrany proti černé magii.
„Samá ženská,“ zavrčel a zmačkal další nanicovatý životopis, aby ho hodil na hromadu za sebou. „Nic neumí a myslí si…“
Jeho odpolední meditaci vyrušilo zaklepání.
Snape s dávkou úlevy odhodil curricula vitae a štěknul: „Dále.“
Na prahu dveří se objevila Hermiona Grangerová.
„Jestli se hlásíte na post učitele obrany proti černé magii, tak musíte do fronty,“ ukázal znechuceně na hromadu pergamenů. „To by teď totiž chtěla každá.“
„To ne, pane profesore,“ usmála se. „Ale slyšela jsem, že se uvolnilo místo učitele přeměňování.“