Harry Potter AU

Úskalí rozhovoru, který se Snape snažil vést, spočívalo v Brumbálových úhybných manévrech, které způsobovaly, že rozhovor nakonec vedl on.
„To, co vám tu popisuji, nejsou výplody mé představivosti -“
„Podívejte se na ta rajčata, Severusi. Říká se jim býčí srdce. Dorůstají velikosti kriketových míčků!“
„Longbottom mívá sny -“
„Mým snem je vyšlechtit cuketu, která by chutnala jako rajče.“
„Vy mi nejspíš nerozumíte. Situace začíná být -“
„Dáte si šálek čaje? Je z mého speciálního maliníku.“
„Brumbále, já jsem nepřišel obdivovat vaši zeleninu a popíjet čaj! Přišel jsem vás povolat zpět do služby! Je přece vaší povinností -“
„- zalít hrášek. Vidíte, na ten jsem zapomněl.“

Sedm let poté, co spolu ušili největší boudu v kouzelnické válečné historii, dospěl k závěru, že ho musí vyhledat.
Před venkovským stavením se rozprostíraly velkolepé zeleninové záhony, podél zdí stály pestrobarevné květinové truhlíky a za domem voněl ovocný sad.
Snape odhrnul keře rajčat.
„Jak dlouho si ještě budete hrát na mrtvého?“
Brumbál seděl v zahradním křesílku a bafal z fajfky třešňový tabák.
„Severusi, čemu vděčím za...“
„Loni mému učiteli Obrany vyrašil na hlavě obličej Pána zla, před měsícem vylezl Tom Raddle z nějakého prokletého zápisníku, čekám, kdy něco vyhřezne z té Longbottomovy jizvy! Vážně chcete tvrdit, že vás není zapotřebí?!“

„Nemůžu vás zabít,“ přiznal Snape zničeně. „Nedokážu to.“
Brumbál se zamračil.
„Jsi pěšák a pěšák přece plní rozkazy.“
„Oba víme, že jsem v téhle partii nikdy nebyl obyčejný pěšák. Jsem váš kůň, Brumbále. Ten, který dokonale obehraje figuru protistrany, ale nikdy nezradí svého pána.“
Brumbál se usmál.
„Severusi, nebudeš mě muset zavraždit doopravdy. Můj záměr je dopřát Voldemortovi pocit opojného vítězství, protože to je moment, kdy bývá nejzranitelnější. Svůj život mu však zatím odevzdat nehodlám.“
„Takže svou smrt chcete předstírat?“
„Samozřejmě. Sice budu do konce války mimo dění, ale skýtá to i nezanedbatelné výhody. Už dlouho toužím vypěstovat vlastní cukety.“

"Nechápem, prečo sa pýtate až teraz. Čo keby som tam chlapca nechal? Alebo urobil niečo strašné jeho príbuzným?"
Dumbledore si povzdychol. "Nerozčuľuj sa, Severus. Vezmi si čertíka. Ale pozor, hryzú."
Snape štítivo siahol do misy so sladkosťami, vzápätí opovážlivého čerta zmrazil v skoku.
"Ak Vás to zaujíma - nepovedal som Potterovi, že je slávny. Už dosť sa naparoval, keď zistil, že je čarodejník."
"Dobre." Riaditeľ svojho profesora elixírov zamyslene pozoroval. "Severus, takto sa správaš vždy, keď začína školský rok."
"Nová várka tupých hláv," zavrčal Snape.
"Keby si chcel, bol by si skvelý učiteľ. Ale chcel by si?"
Ďalší čertík oslnivo vybuchol.

Slova Jamese Pottera v něm s krátkými přestávkami rezonovala prakticky neustále. Bušila mu zevnitř do lebky a způsobovala vleklou, tupou bolest.
Přesto se nikterak nevepsala do jeho zraněné duše.
Přemýšlel o nich, ale neprožíval je.
Navštěvoval ji tak často, jak jen mu povinnosti ředitele, otce a výzkumníka dovolovaly.
Třebaže pro něj každé shledání znamenalo nepopsatelná muka.
Lily se napřáhla a plácla ho po hlavě. Zatnul zuby a usmál se.
„Lásko, musíš přestat léčitele kousat. Jestli nepřestaneš, zase tě znehybní. A to přece nechceš.“
Chytila ho za předloktí, přitáhla si jeho ruku a kousla.
Když odcházel, v očích mu stály slzy.

Oddělením nevyléčitelných chorob způsobených zaklínadly se ozývaly zvýšené hlasy.
Dva rozzlobení muži stáli přede dveřmi pokoje č. 3.
Jejich hádka eskalovala.
„S tebou už Harry nestráví ani minutu! Beru ho do Londýna.“
„Brumbál nám nechal jasné instrukce! Musí zůstat, kde je.“
„Na Brumbála já seru, Brumbál je mrtvej!“
„Děláš chybu!“
„Ne! To ty jsi chyboval, a moje žena za to zaplatila!“
„Už dávno to není tvoje žena, Pottere!“
„Nikdy nepřestala bejt moje, Snape. Začla si s tebou, aby tě udržela pro Brumbála.“
Z pokoje vystrčila hlavu mladá léčitelka.
„Tak dost. Zmlkněte nebo odejděte. Je rozrušená. Už si zase překousla jazyk.“

Seděl v kuchyni jejich malého domku v Prasinkách a zachmuřeně vyhlížel z okna.
Hodiny ubíhaly a Lily se nevracela.
Čím déle tu seděl, tím intenzivnější pocit úzkosti se ho zmocňoval.
Hodiny přibývaly a Lily byla stále pryč.
Z dlouhého sezení mu úplně zdřevěněla dolní polovina těla. Strach ho poprvé v životě paralyzoval.
Dvě hodiny po půlnoci mu McGonagallová přiběhla oznámit, že v Battersea objevili Harryho.
Potlučený a špinavý, neustále opakoval, že dědeček s babičkou jsou mrtví.
Kde je maminka, neřekl.
Severus však odpověď znal.
Zvedl zadek a vytáhl z postele zbytek Řádu.
Ráno si přáli, aby Lily bývali nikdy nenašli.

Ryšavá rodinka radostne kráčala stanicou.
"Ron, máš na líci fliačik."
"To je peha!"
"A si rozgajdaný."
"Mami!"
"Dobre ti sedia topánočky?" strachoval sa Fred.
"A čo zadok, ten ti sedí?" chcel vedieť George.
Najmladšie Weasleyovie chlapča sa s revom vrhlo do nerovného boja.
Okolo nich nepovšimnutý prešiel okuliarnatý čiernovlások.
*
Prežil Šikmú uličku a Gringottbanku, prežil zelený oheň v krbe; vracal by, keby v tú noc jedol viac než čipsy. Prežil návrat k Dursleyovcom. Pol leta mlčania. A stále nevedel skoro nič.
Harry mal kufor plný prísad do elixírov a kníh.
Nevedel skoro nič, no vedel, ako sa dostane na nástupište.

Jedinými jistotami v životě člověka jsou prý daně a smrt.
O Longbottomových se dalo s jistotou říci, že letos už daně neodvedou.
Zemřeli 31. října 1987 při pokusu ochránit svého syna před útokem Pána zla.
Sedmiletý Neville přežil a je prvním, kdo dokázal úspěšně čelit vražedné kletbě.
Přesně rok po převzetí Ministerstva kouzel Temný pán následkem odraženého kouzla padl a s ním i krutovláda potlačující práva mudlorozených kouzelníků.
Bradavice byly znovu otevřeny všem mladým čarodějům bez rozdílu původu a známí Voldemortovi přívrženci posláni do Azkabanu.
Ti neznámí však spravedlnosti unikli.
Zuřiví.
Žízniví po pomstě.
Skrytí ve stínu nově nastoleného míru.

„To po mně nemůžete chtít!“ zařval Snape.
„Můžu, chci a musím,“ odvětil klidně Brumbál.
„Je to dítě!“
„Ano, vím, kolik malému Longbottomovi je.“
„Navíc, on přece není jediný, kdo se narodil na sklonku července. Ve stejný den přišel na svět i Harry!“
„Ale to Voldemort neví.“
„Až to zjistí, půjde i po něm.“
„Pokud uvažuji správně, nebude mít důvod. Jeho protivník již bude vybrán.“
„A co když se mýlíte? Hodláte riskovat život dítěte, abyste si potvrdil svoje teorie?!“
„Hodlám ho riskovat, abych ukončil tuhle válku.“
***
Temnému pánovi zněla slova Věštby jako rajská hudba...
...Severus v jejich ozvěně slyšel burácet peklo.