DMD Bonus č. 4 pro 15. 4. 2015. Téma: Deset deka salámu to bylo salámu!

„Slyšela jste o tom případu?“ Břetislav Sojka rozčileně zamával novinami.
„Ukažte… Hm… Násilník, co vraždil osamělé ženy, mizerně skončil. Co vás na tom tak šokuje?“ pokrčila Lada rameny.
„Přečtěte si podrobnosti. Našli ho smotaného do ruličky, že vypadal jak kus salámu! Pátrání po pachateli – či mstiteli - uvázlo ve slepé uličce.“
„A co z toho vyvozujete?“
Břetislav se zarazil. Pronikavě na dívku pohlédl. Její nezúčastněný tón zněl podezřele.
„Patrně se střetl s dobře trénovanou čarodějkou.“
„Brilantní dedukce.“
„Našli ho na Žižkově… kde že to bydlíte?“
„To máme letos příjemné jaro,“ usmála se Lada. Zapálila si cigaretu.
Břetislav jí mlčky přisunul popelník.

Dřív býval pervitin, heroin, kokain.
SLM vytlačil všechny.
Droga snů. Přenese vás do jiných světů. Časem vás zabije, samozřejmě. Ale salám, jak mu říkali uživatelé, zabíjel pomalu.
Dokud nezačal zabíjet rychle.
„Když jsem byl mladší, bylo v deseti dekách nejmíň pět čistýho matroše,“ blábolil týpek na vyšetřovně.
O kolik mladší? Vypadal na šedesát. Bylo mu dvacet.
„Kdo je za tím?“
„Za pančovaným matrošem?“
Zašeptal jméno známé z plakátů, z televize.
Na taková jména nedosáhneme.
„Na co asi ten gauner umřel?“ nadhodil kolega.
„Na banán.“
„Ten kontraband v supermarketu?“
„Jo. Zabilo ho vlastní zboží.“
Nebylo těžké mu ho podstrčit.
Miloval banány.

Ta věc ležela všem na očích. Společnost se odvracela; dámy omdlévaly, pánové zuřili.
„Doručit salám na setkání spolku vegetariánů! To je provokace!“
Ostřílený detektiv pochopil, že dnešek už lepší nebude.
Vyslechl svědky. Tvrdili, že viníkem jsou masožrouti.
„Je toho sotva deset deka,“ mírnil situaci detektiv.
„Ještě aby donesli celé prase, to by byl vrchol!“
Okraj papíru, do něhož byl salám zabalen, zdobily drobečky. Rohlík? Detektiv byl zmaten.
Náhle si všiml, že k němu skrze lidské hemžení míří stařík s portýrskou čapkou.
Stařík do salámu zapíchl prst. A do nastálého ticha pravil:
„Šak já věděl, že sem tu někde nechal svačinu!“

„Křemešník, jemně krájený. To je velký balíček, nemůže přece jen tak zmizet!“
„Jestli naznačuješ...“
„Jsi ve spánkovém režimu dvaadvacet hodin denně!“
„V dřímacím režimu! Na hlídce jsem nespal! Monitoroval jsem lednici jako vždycky. Tam není.“
„Zkontroluj svůj revír. Linka, stůl... “
„Nic. Pachová stopa?“
„Slabá. Něco ji ruší. Tady!“
„V pytli na odpadky? To by neudělala.“
„Tenhle měsíc je hodně roztržitá, nevšiml sis?“
„Připrav se, jdu na to!“
„Pěkný řez. Vida, je tu!“
„Necítils ho?“
„Je tam lahvička od parfému.“
„Ale dals to. Dobrá práce!“
Zase vyrabovaly odpadky, potvory chlupaté!
Helemese, obal od Křemešníku! David musel mít v noci pořádný hlad.

V domě se dělo něco podivného.
Nejprve zmizela čokoláda. Maminka se zlobila, protože čokoláda není zdravá.
Pak zmizela šunka. Dědeček se strašně rozčílil, protože tu šunku dostal k narozeninám.
Nikdo cizí v domě nebyl. Žádné stopy.
Maminka zavolala na pomoc strýčka. Nikdo jiný přece se záhadami nemá zkušenosti.
Strýček moudře pokýval hlavou: „Máš tady ještě něco dobrého? Nastražíme past.“
V noci nakladl po domě kolečka salámu, schoval se a číhal.
Azor a Elsa vběhli strýčkovi Baskervillskému rovnou do tlapek.
Případ byl vyřešen.
Jediný, kdo nebyl spokojen, byl dědeček.
„Deset deka salámu!“ zavyl. „To bylo salámu! A teď je taky fuč!“

Objednal si deset deka salámu,
pak v předsíni čekal s nožem na mámu.
Máma byla zcepenělá, dá se říct, že hned,
komisař děl: „najdu vraha, na to vemte jed.“
Chytili ho při činu, chystal jí prý svačinu.
Z místa činu hlásily se televize,
zmínily se, že na jatkách byla letos krize.
Seno zmoklo, krávy žerou doslova i hřebíky,
často slintaj, někdy kulhaj, jindy mají koliky.
Bulvár štrachal velmi dobře, paparazzi jásají,
když zjistili, co tam krávy poslední rok spásají.
Kdo na vlastní kůži zkusí, co bylo v tom salámu,
do hrobu si s sebou vezme, proč Smrt přišla pro mámu.

Eva věděla, že má doma hromadu salámu. Ne jen deset deka, jako jindy. Salám vyhrála v soutěži.
Musím ho nějak zpracovat, řekla si.
Otevřela lednici. Salám nikde. „Co to...“ Nechápala, jak je to možné. Bydlela sama. Přemýšlela. Pak si ale všimla hnědého prášku na podlaze. „Hlína?“ Divila se. Stopy hlíny ji dovedly až k jejím masožravým květinám. Květiny dělaly, jakoby nic. Nevinně zíraly do stropu a sem tam hodily po Evě nechápavý výraz. Jenomže po chvíli si jedna z kytek nahlas říhla. Evě bylo všechno jasné.
...
Když se vzbudila, pomyslela si: Mám pocit, že to, co jsem hulila, nebyla mařka.

TRACHTA: (hledí na prázdný stůl) Hlaváčku, pište si!
Stal se zločin hodný okamžitého zásahu.
HLAVÁČEK: Ale pane inspektore… (polkne)
TRACHTA: Nepřerušujte, praktikante Hlaváčku, a pište si.
Kam si u všech rohatých zapisujete? Ne do notesu, do protokolu!
Diktuji: pohřešuje se jeden chleba žitný, jedno vejce vařené a (zařve) deset deka salámu, turistického.
Máte? Tak dál. Důmyslným ohledáním místa činu se hlavním podezřelým stává diverzant Valášek, který dnes ráno předstíral návštěvu komisařství.
Máte? Pátrání po podezřelém zahájeno.
HLAVÁČEK: (polkne) Ale pane inspektore, váš chleba se salámem má pan inspektor Klečka. Sám jste mu včera řekl, jestli by nechtěl i vaši svačinu…

„Tak, aby som tento zločin storočia objasnil, preberieme si stopy,“ zavrčal Snape v riaditeľni.
„Vidím vraha...“
„Sibyla, nikto nikoho nezabil...“
„Ukradli desať deka salámu!“
„To bolo salámu!“
„Mne ukradli počestnosť!“
„A kedy, Poppy? Keď ešte nebol vymyslený televízor?“
„Mlčte, dosť! V tejto miestnosti sú stopy...“
„Môjho rúžu na tvojej košeli.“
„My si tykáme? Pomona?“
„Ja som nič neukradol!“
„Nikto ťa neobviňuje, Albus. Ty si bezpečne v ráme obrazu. Ale ja viem, kto to bol,“ mračil sa Snape. „On to bol!“ napriamil ukazovák.
„Ja? Mor na váš dom. Kreacher nikoho nezabil!“
„Nie, ale ukradol si salámu, ktorá ti trčí z papule!“

"Sherlocku, tady v ledničce jsem měl deset deka salámu, abych měl co večeřet, až přijdu z práce. Teď je lednička prázdná a já chci vědět, kdo mi ho ukradl. Už jsem z toho tvého umění dedukce taky leccos pochytil, tak se netvař, že nic nevíš. Paní Hudsonová už se do ledničky neodváží a Mycroft salám nejí. Jak, že jsi ho potřeboval? Cože? Rozpustnost salámu v rozličných kyselinách? Víš, kolik toho salámu bylo? Že třicet koleček? Já se z tebe opravdu jednou pominu. Co teď budu jíst? Večeře u Angela a ty platíš? No dobrá, ale na salám už mi nesahej."