Moje články

Tarkin položil na okraj jámy blaster, který Teller při svém pádu ztratil. "Nejnebezpečnější predátoři Carrionu nevylézají před setměním," upozornil. "Vyčenichají vás a... No, řekněme že se tam dole skutečně nechcete zdržovat. Samozřejmě, i pokud se odtud dokážete dostat, k okraji svahu je to ještě daleko."
Moc by se divil, kdyby z tohohle Teller vyvázl živý. Náhorní plošina Carrion byla nebezpečným místem i pro člověka znalého místních poměrů, což teprve pro cizince, tím spíše s poraněnou nohou.
Za těchto okolností mohl Tarkin neúspěšnému atentátníkovi s klidným svědomím slíbit, že mu při příštím setkání poví o supertajném projektu Impéria u planety Geonosis.

Krejčí poodstoupil a znalým okem zhodnotil své dílo po poslední úpravě. "Ano, vepředu to sedí parádně." Popošel. "A vzadu... hmm... ještě lepší." Pak svému zákazníkovi přisunul zrcadlo: "Račte se sám přesvědčit, vaše kolosálnosti."
Klient se zhlédl v naleštěné ploše a vyjádřil svou spokojenost potěšeným "HO HO". Jenže jakmile se pohnul, aby si svůj odraz prohlédl i zboku, ozval se trhavý zvuk.
Krejčí zbledl a klient začal mluvit. Když domluvil, dostal slovo překladatelský droid. "Mocný Jabba je zklamaný nedostatečnou kvalitou vaší práce," tlumočil svým kovovým hlasem. "Přesto vám udělí novou zakázku - na oblek pro jeho rancora. Ihned mu máte vzít míry."

"To už přestává všechno," vyplivl Del Basto pobouřeně, jakmile dosedl ke stolu svých spiklenců. "Ten César začal vybírat daně od šlechty a poddaným je snížil!"
"Co je to za způsoby? Daně přece odjakživa platila jen chudina!"
"Jeden by neřekl, že tohle může být Sallustův synovec. "
"Ten starý vydřiduch mi začíná chybět."
"Musíme ho odstranit," prohlásil Del Basto.
"To dost riskantní, co když se to prozradí? Zapomněl jste na tu blamáž s králem?" ozval se pochybovač.
"To si říkáte šlechtic? Já říkám: Raději smrt než daně!"
Více než půltuctu pohárů s vínem se srazilo nad středem stolu. "Raději smrt než daně!"

..............................................................................
................Naš.............................................e os.................
................tří.............................................jso................
................u o..........................................str................
................á. Naše ostř..........................í jsou ostrá..................
................Naše ostří j.......................sou ostrá. N................
................aše ostří jso...................u ostrá. Naš................
................e ostří jsou................ostrá. Naše.................
................ostří jsou os.............trá. Naše os................
................tří jsou ostrá........Naše ostří j................
................sou ostrá. N....aše ostří jso................
................u ostrá. Na..še ostří jso................
................u ostrá. Naše ostří j................
................sou ostrá. Naše o................
................stří jsou ostrá..................
................Naše ostří js................
................ou ostrá. Naše................
................ostří jsou ostrá. N................
................aše ostří jsou ostrá..................
................Naše ostří jsou ostrá. N................
................aše ostří jsou ostrá. Naše o................
................stří jsou os...trá....Naše ostří j................
................sou ostrá.....Naše o.....stří jsou o................
................strá. Naše.....ostří jsou.....ostrá. Naš................
................e ostří jso.......u ostrá. N........aše ostří j................
................sou ostrá...............Naš..............e ostří jso ................
................u ostrá. N........................................aše ostří................
................jso.........................................................uo................
................st...............................................................rá..................
...........................................................................................

Šel a k jeho uším nedoléhalo nic jiného než šustění trávy pod nohama, šveholení listů, zpěv ptáků ve větvích, bzukot much a skřehotání žab v nedalekém močálu. V takovémhle tichu bylo cestování hned jiné, skoro až příjemné.
Vždy měl rád svůj klid, ale teprve po mukách uplynulých několika dní na cestě dokázal plně ocenit ten dar, jakým je obyčejné ticho. Tím spíš, že přišel jako na zavolanou. Nechybělo totiž mnoho a neustálé žvanění jeho nevítaného společníka, který mluvil dokonce i ze spaní, by ho přivedlo k šílenství.
Budiž věčná chvála té lepkavé rosnatce, kterou se ten otravný osel rozhodl ochutnat.

Rimmer vyběhne do chodby a samou radostí ze znovunabytého hmatu sahá na všechno, co mu přijde pod ruce. "Jsem živý! Můžu se dotýkat, cítím, můžu hladit - jsem živý! Není to fantastické?"
Tohle musí být ten obrat, na který čekal celý život. On, který si z košíku švestek vždy neomylně vybral tu červavou a na něhož v jídelně vždy zbyl poslední napůl studený kus masa, tuhý jako podešev. Po třech milionech let, které strávil jako mrtvola, je znovu živý!
"Jsem živý!!!" zvolá radostně a svůj euforický proslov zakončí bouchnutím do stěny lemujících krabic, které jsou označeny symbolem pro výbušný materiál.
"PRÁSK!!!"

"Vystěhujte sobce z obce k nějaké činné sopce," veršoval Dave Lister, alias Degen.
"Tohle je blbý, jak to chceš zpívat?" kritizoval Gazze.
"Ohhmmm," zamručel Bubák, který vůbec neposlouchal, protože byl příliš ponořen do spirituální nálady navozené jistou bylinou.
"A co: Shoď skopce z kopce?" pokračoval kreativně Lister.
"To si moc nepomůžeme," kroutil hlavou basák.
"Ohhmmm," ozvalo se znovu od bicích.
"Šel mi nakrmit šelmy...?" zkusil zpěvák.
"Myslím, že jsi nepochopil, co se snažím říct," zašklebil se Gazze.
"Ohhmmm." Bubák se nenechal rušit.
"Ohm...?" zopakoval Lister.
Gazze nevěřil svým uším: "Ohm?!"
"Jo, OOOOHHHHHHMMMMMMMMMM!!!"
"Sakra, to je ono! To je zatraceně ono!"

Dne 27. srpna 2017 opustil svět Petyr Baelish, přátelům i nepřátelům známý pod přezdívkou Malíček, lord protektor Údolí a bývalý mistr pokladny.
Drobný postavou, ale velký duchem, žil svůj život nenápadně a bez okázalých gest, ale o to trpělivěji a svědomitěji pracoval, aby dosáhl velkých věcí. A skutečně jich dosáhl. Dalo by se říci, že Západozemí by nikdy nebylo takové, jaké ho známe, nebýt Malíčkova vytrvalého úsilí přetvářet svět kolem sebe.
Ač byla jeho pouť předčasně ukončena dvěma zlovolnými scénáristy, v našich vzpomínkách a srdcích zůstane Petyr Baelish navždy zapsán jako malý velký muž Západozemí. Budiž Ti země lehká, Malíčku.

Mistr Cressen stál u okna a zamyšleně pozoroval pláž pod Dračím kamenem, kde si hrála Stannisova dcerka Shireen ve společnosti neveselého šaška Strakoše.
Dívenka klečela v písku a stavěla hrad, zatímco blázen se potloukal kolem a uskakoval před vlnkami hrozícími zmáčet mu nohy. Občas se na malou lady otočil a něco řekl. Něco nesmyslného, tím si byl mistr jistý.
Konečně Shireen dokončila poslední věž svého hradu. Vstala, aby si dílo prohlédla v celé jeho kráse. Vtom přišla nečekaně velká vlna a polovinu pískového hradu smetla.
Mistr si povzdechl. Ubohé dítě, kromě hranaté čelisti zdědila po otci i neúnavně pronásledující neštěstí.

"V té lodi je díra a z posádky zbyly jen ohlodané kosti. Vlezl by tam jedině někdo, kdo má místo mozku kukuřičnou kaši," prohlásil Rimmer.
"Tobě se to mluví, když nemusíš už čtvrej tejden jíst konzervovaný fazole a zapíjet je griotkou," oponoval Lister. "Jdeme."
"Ale beze mě."
---
"Jako kdybysme po týdnu na country festivalu našli špunty do uší! Máme čtyři balíky indických placek, dvacet plechovek kari omáčky a šest bas piva," hlásil Lister do vysílačky nadšeně.
"ÁÁÁÁÚÚÚÚÚÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!" ozvalo se z vedlejší chodby.
"Co to bylo?!" Rimmer úlekem dokonce zapomněl připomenout, že je varoval.
"To jen Kocour narazil na sklad obleků."

"Vrahem byl necelých šest stop vysoký příslušník vyšší třídy ve tvídových kalhotách," řekl Sherlock Holmes, zatímco si po důkladném ohledání místa činu nacpával dýmku.
"Jak tohle můžete vědět?" vypravil ze sebe jeho společník užasle.
"Prostá dedukce, milý Watsone," odpověděl detektiv. "Přibližnou výšku lze lehce spočítat ze vzdálenosti mezi jednotlivými stopami nalezenými na zahradě a na vyšší společenský status pachatele ukazuje popel na koberci v pokoji zavražděného. Značka tabáku, ze kterého popel pochází, by byla pro níže postaveného člověka příliš drahá. Pokud jde o materiál kalhot, usuzuji tak z počtu bodlákových semen, která vrah při útěku houštím na kalhoty nachytal."
"Neuvěřitelné."

Čtveřice českých polárníků se choulila ve stanu, zatímco venku zuřila sněhová bouře. Z Frištenského housera už zbylo jen peří, a tak na výpravu opět dolehl hlad. Ten spolu se steskem po domově jen zhoršil utrpení z mrazu.
"Co byste tomu řekli," nadhodil Varel, "kdybych rozštípal kytaru? Na chvíli se ohřejeme..."
"V žádném případě," odmítl učitel. "Čím bychom pak zahnali smutek?" A začal na kytaru brnkat akordy Písně proti trudnomyslnosti. Nutno však říci, že ta již dávno zvedala náladu pouze jemu samotnému.
"Vzpomínáš si, Karle," naklonil se lékárník k náčelníkovi, "jak jsi navrhoval sníst psy? Možná by bylo lepší upéct tučňáka."

Po sestupu ze skalnatého vrchu, kde si dopřál pár hodin nostalgie pod žhavými slunečními paprsky, Tarkin kličkoval vysokou travou ke svému speederu. Jen proto, že o nich věděl, dokázal se svým starým pastem vyhnout. Některé z nich musel prastrýc Jova opravit, protože se konstrukce z větví a drnů propadly do jam pod nimi, ale byly zamaskovány téměř k nepoznání.
Byl nervózní, že se Berch Teller ještě neobjevil, ale odolal nutkání začít se po něm rozhlížet. Co když se spletl? Zradil ho instinkt?
Ozvalo se zapraskání větví následované výkřikem. Lidské tělo dopadlo na dno jedné z jam. Tak přece, usmál se.

[Zvuk výpadku proudu]
"Co to u všech Gundarků-"
"Ehm... energetické přetížení muselo zničit pojistky v okruhu 19B, který napájí osvětlení."
"Pokud vaším cílem bylo se zesměšnit, pak se vám to dokonale povedlo, řediteli. Gratuluji."
"Ale zbraň funguje!"
"To jistě, ale jakmile z ní budeme chtít vystřelit, musíme mít připravené svíčky."
"Nerad ruším vaši vysoce konstruktivní diskusi, ale měli bychom ten okruh znovu nahodit."
"Sám bych se k tomu dostal, kdybych nebyl přerušován nejapnými poznámkami. V hlavním rozvaděči musíme přepnout na záložní obvod."
"Chci vidět, jak se tam potmě dostaneme..."
"Kde je Vader s tím svým vercajkem, když je ho třeba?"

Adresát: Ďábel, Nejhlubší peklo 23
Předmět: Reklamace
Dobrý den,
obracím se na Vás se stížností na kvalitu Vašich služeb. Když jsem kontaktoval Vašeho obchodního zástupce, bylo mi přislíbeno splnění jakéhokoliv přání výměnou za mou duši. Uzavřel jsem s Vaší společností řádnou smlouvu (podepsanou vlastní krví, jak bylo požadováno, i když jsem u toho málem omdlel) a Váš obchodní zástupce mi sdělil, že nejpozději do dvou týdnů bude má objednávka vyřízena. Je to ale už půl roku a já jsem od té doby u astronavigačních zkoušek třikrát propadl! Požaduji okamžitou nápravu nebo zrušení smlouvy.
S úctou Arnold J. Rimmer, BDP., SDP.

Když vlak se skřípěním zastavil na londýnském King Cross, na nástupišti už netrpělivě čekal inspektor Japp s policejní eskortou.
"Už zase vražda ve vlaku, Poirote?" zeptal se nevěřícně detektiva, jakmile vystoupil z vagónu.
"Tu as raison," odpověděl Belgičan. "Skoro to vypadá, inspektore, že kdykoliv Hercule Poirot cestuje vlakem, vždy v něm k nějaké vraždě dojde."
"To bude nejspíš tím, že jezdíte první třídou," zabručel inspektor mrzutě.
"Je n'ai pas compris," nechápal Poirot.
"V těchhle luxusních vozech to máte samého magnáta s hromadou nepřátel nebo přestárlého boháče s hejnem nedočkavých dědiců," vysvětloval Japp. "To se mně ve druhé třídě stát nemůže."

Bouřlivý konec:
"Lorde Stannisi, tohle je poslední kyselé zelí. Ted už ty psy budeme muset jíst samotné."
Tábor Tyrellů:
"Dáte si kousek pečeně, lorde Maci?"
O měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Dneska jsem žádnou krysu nechytil, dokonce jsem ani žádnou neviděl."
Tábor Tyrellů:
"Ten broskvový koláč se přímo rozplývá na jazyku, dám si ještě kus."
O měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Cibule! A nasolené ryby! Já se snad zblázním!"
Tábor Tyrellů:
"Ještě víno!"
O další měsíc později:
Bouřlivý konec:
"Posily! Sláva!"
Tábor Tyrellů:
"Zatraceně, Starkové!"
Po skončení obléhání:
Bouřlivý konec:
"Skutečně si k tomu kyselému zelí nedáte aspoň pohár vína, lorde Stannisi?"

"Když je řeč o lovu," řekl Tarkin, "jde po mě jeden bývalý agent republikové rozvědky a nemůžu ho vypátrat, aniž by poznal, že o něm vím."
"Budeš potřebovat past," odtušil Jova.
"Přesně tak. Když si úplně sám udělám výlet na Carrion, řekl bych, že neodolá."
"A vleze mi přímo na mušku," doplnil stařík a oči se mu zaleskly vzrušením.
"Věděl jsem, že budeš mít radost."
"Mám ho rovnou sejmout?"
"Ne, jen pokud by se chystal mě zastřelit zdálky. Ale myslím, že to bude chtít udělat tváří v tvář a možná si před tím trochu popovídat. Aspoň to bych mu dopřál."

"Pán mě zavolal. Byl vyděšený. Říkal, že po něm někdo hodil oknem nůž, ale minul. Šel jsem zavolat policii a když jsem se vrátil, byl mrtvý," vyprávěl komorník.
Nayland Smith si okamžitě všiml čínského bubnu s dírou po čepeli. "Jak k němu lord Westerton přišel?" zeptal se komorníka.
"Přišel poštou před pár dny."
"Prohlédněte prosím tělo, Petrie," řekl Smith.
Doktor Petrie začal mrtvého zkoumat. "Něco vidím," ohlásil, když na zápěstí našel zarudlou skvrnu.
Smith se ke skvrně naklonil. "Není pochyb, pavoučí kousnutí. Ten muž s nožem neměl lorda Westertona zasáhnout, ale vypustit ven pavouky, které Fu Manchu ukryl do bubnu."

"Co to vyvádíš, ty promáčklej kastrole? Copak to rourácení nepřestalo?" podivil se Kocour, když oblečený v černobílém kožichu vešel a uviděl Krytona rozebírat trubky.
"Kanalizační potrubí už je opravené,"vysvětlil Kryton. "Teď si slečna milovnice zteplalého dresingu vzpomněla, že něco skřípe v topení. Takže se bez něj budeme muset obejít, dokud ho nedám zase dohromady."
Podruhé během chvíle se znovu otevřely dveře a tentokrát v nich stál Lister. "Máme rozbitý topení? Já to hned tušil, když mi zamrzlo vindaloo."
Vtom Kryton naklonil odšroubovaný radiátor a vypadla plechovka od piva.
"Vida," poznamenal Lister. "Vždycky jsem si říkal, kam ta šachta vede..."

Grand Moff Tarkin věděl, že pokud má Tellera dostat dřív, než ho stačí při nejbližší příležitosti odstřelit, bude třeba ho vylákat z úkrytu. K tomu ale bude muset sehrát roli návnady a jen jediný člověk mu při tom může krýt záda - prastrýc Jova.
Zadal kontakt a čekal až druhá strana potvrdí spojení.
"Jak je to dlouho, co ses naposled ozval, kluku zatracená?!" vybafnul na něj téměř stoletý stařík hned jak ho uviděl.
"Víš, že už je mi padesát?" ušklíbl se na to pobaveně.
"S tím na mě nechoď, nemyli si, že tě to omlouvá z lovecký výpravy se starým strejdou!"

"Vítám vás, čemu vděčím za tu čest?"
"Přeskočte ty zdvořilosti, mám pro vás obchod. Co nevidět na této planetě přistane loď jménem Millennium Falcon. Chci, abyste mi přivedl její posádku."
Millennium Falcon? Má podrazit Hana Sola a vydat ho Impériu? Lando věděl, že Vadera nelze jen tak poslat do černé díry - jediné, co může udělat, je pokusit se smlouvat.
"Co mi za to nabídnete?" zeptal se troufale.
"Vyškrtnutí vašeho zařízení ze seznamu těžařských kolonií určených k převzetí Impériem a liberálnější režim kontrol."
Lando se už už nadechoval, aby vznesl nějaký přemrštěný požadavek.
"A jako bonus: Nechám vás naživu."
Promiň, Hane.

"Bodré podoledne, dostala se prašná klec!"
"Co ten anglickej hňup říkal, Michelle?"
"Že se stala strašná věc."
"Herr Flok pošel spalovač, který jsem zkrátil."
"Herr Flick našel zapalovač, který ztratil."
"To je teda vážně tragédie..."
"V tom spalovači ryl zakrytý sezam vesel pro naše regenty"
"V tom zapalovači byl ukrytý seznam hesel pro naše agenty"
"A co já s tím?"
"Osmý ten sezam pojít. Roný mu ho hnusí nenákladně probrat až sem najde klíště"
"Nesmí ten seznam najít. Musíš mu ho nenápadně sebrat, až sem přijde příště."
"Řekni mu, ať se jde ucpat. Nenechám se kvůli jeho sezamu vesel přepravit."

Qyburnova několikaměsíční práce se chýlí ke konci. Pokusy, za které byl vyloučen z Citadely, blednou ve srovnání s jeho nynějším dílem. Dílem, které - pokud vše vyjde - předčí všechny léčitelské zázraky, jaké kdy mistři Citadely vykonali.
Vzal z police poslední lahvičku, jejíž obsah ještě nepoužil, a přešel ke svému masivnímu stolu z hrubě opracovaného dubového dřeva. Velikost Qyburnova stolu by se mohla zdát nepřiměřená, kdyby na něm neleželo v bílém brnění oděné tělo obludných rozměrů.
Qyburn nadzdvihl těžký nákrčník a do vzniklé škvíry zarazil plechový trychtýř. Do něho začal lít tajemnou tekutinu, až se ozvalo zachroptění.
Úspěch! Ser Robert Strong žije!

Když se mu podařilo uzavřít výpusť té zpropadené neutronové nádrže, ještě netušil, jak zle na tom je. Jako obvykle odvrátil zkázu planety, zadusil padoucha jeho vlastním doutníkem a pak prožil vášnivý románek se zachráněnou krasavicí. Pak si ovšem všiml, že únik energie z jeho holosrdce se nezastavuje, ale právě naopak
Pochopil, že bude potřebovat náhradu. Projížděl interdimenzionální navigaci, ale marně hledal další frajerskou verzi sebe sama. Co když je poslední odvážný a charakterní Arnold Rimmer ve vesmíru?
Vesmír ale Eso Rimmera potřebuje a proto nesmí dopustit, aby jeho loď a paruka osiřely! Čas se krátí... Nastavil souřadnice na nejbližší dimenzi...

Dveře Reného kavárny se otevřely a v nich stál Herr Flick. "René Artoisi, půjdete s námi," rozkázal hned mezi futry a vkulhal do lokálu zatknout jeho majitele.
"Dovolte mi aspoň se ještě s manželem rozloučit, Herr Flick," prosila madame Edith.
"Jen to ne..." zděsil se René.
"Dobře," svolil gestapák po chvíli váhání, "ale maximálně pět minut."
Reného nejhorší obavy se naplnily. Edith se mu vrhla kolem krku a na jeho uši frontálně zaútočily první falešné tóny: "Jak žalostné je loučení..."
"Děkuju, Edith," řekl, když bylo konečně ticho. "Díky tobě se ze zatčení gestapem stala nejnetrpělivěji očekávaná cesta v mém životě."

"Dlouho jsem si tím lámal tranzistory, ale myslím, že jsem konečně přišel na to, proč náš triplikátor poprvé nefungoval tak, jak měl," oznámil Kryton ostatním.
"Jen aby," zapochyboval Rimmer. "Raději bych byl hydrantem v ulici plné pejskařů, než znovu padnout do spárů našim šíleným dvojníkům."
"Nebojte se, pane Rimmere, nic takového tentokrát nehrozí. Ale pro jistotu při prvním testu zkopírujeme něco neškodného," řekl Kryton a položil pod snímač triplikátoru knihu. Pak přístroj spustil.
"Nefunguje to," oddechl si Rimmer, když se žádné kopie neobjevily.
"Ale jo, funguje," nesouhlasil Lister. "Podívej se na desky."
A skutečně - název na obálce zněl "Devět mušketýrů".

Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdyby věci mohly mluvit? Třeba tyhle luxusně vytapetované zdi a starožitný nábytek. Co všechno ty už zažily...
Tisíce hostů snad ze všech zemí světa, státní jednání, soukromé životy, konflikty i kompromisy... A pak věci, nad kterými zůstává rozum stát - Harrisonovo elektrické dilema, Coolidgeovy snídaně s vazelínou, Adamsovy plány na výpravu do dutiny Země za krtčími lidmi, Clintonovy... No, všichni víme, co tady prováděl Bill Clinton.
A mezi tím vším i já... Po tom všem, co jsme spolu prožili, se mnou asi budete souhlasit, že je dobře, že někteří svědci jsou němí.

Když dorazil do vyprázdněného hangáru, jeho odvěký rival už tam byl. "Už od začátku je zřejmé, řediteli, že tahle stanice není dost velká pro nás oba," řekl mu na přivítanou.
"Proto jste se chtěl sejít? Co na to císař?"
"Je to jen mezi námi dvěma."
"Takže všechno nebo nic..."
"Pokud si to nerozmyslíte. Koneckonců, Impérium by jistě vašich služeb ještě využilo..."
Ušklíbl se. Ten arogantní parchant si myslí, že mu všechno nechá.
Nenápadně přiblížoval ruku k blasteru u svého pasu a zároveň sledoval protivníkovu zbraň.
Vzduch proťal záblesk laseru a na bílé uniformě se objevila rozpínající se rudá skvrna.
Prohrál.

"Stíny přicházejí tančit, můj pane..." Stannis zaskřípal zuby, když uslyšel přibližující se Strakošův hlas.
Neměl toho šaška rád. Připomínal mu bezmoc dne, kdy ve svých čtrnácti letech stál na hradbách Bouřlivého konce a sledoval, jak loď vezoucí jeho rodiče mizí v běsnících vlnách. Strakoš byl tehdy kromě změti bublin jediný, koho moře vyvrhlo živého. I v tomto štěstí ho však neštěstí dohnalo, když jeho život vykoupila ztráta rozumu.
Kdysi geniální šašek, který měl Stannise naučit se smát, už provždy provázel svého pána jako břemeno duše. Stejně jako hořkost a křivda, ty stálé společnice. Jak ironické... Jako vše ve Stannisově životě.