DMD č. 13. pro 13. 4. 2018. Téma: První třída

I když nouzi třel a bídu,
vždycky chtěl jen první třídu.
Ve škole jí dvakrát prošel,
pro svou vášeň by i pošel.
Autem jezdí na jedničku,
chodí jenom v jednom tričku.
První vždycky ve všem být,
v prvním patře má i byt.
Prvího se také ženil,
díky datu zuby cenil.
Potomka jen jednoho,
pak šel radši od toho.
Jeden pokus a pak dost,
hned za sebou pálí most.
Měnit nechce tyhle zvyky,
prý by z toho moh mít tiky.
Až na jedno s tebou skočí,
vraž mu jednu mezi oči.
Snad mu hvězdy prozřít dají,
že i dvě se počítají.

"Nerada vás ruším, ale měli byste urychleně opravit brokolici na 5124. patře!"
"Myslela jsi závadu, že, Holly?"
"Říkala jsem závadu, hlavně už dělejte!"
"Tak jdeme. Krytone, v čem je problém?"
"V podstatě jde o to, pane, že z nějakého starého disku se rozšířil virus - generátor náhodných čísel a možná i slov, kterými nahrazuje skutečná data."
"Takže to vůbec nemusí být to 5124. podlaží?"
"Přesně tak pane, tolik podlaží totiž Červený trpaslík ani nemá."
"Tak jdeme do výtahu, zeptáme se Holly z jiného terminálu."
Rimmer přivolává výtah.
"Hele, Rimráku, moc tomu nerozumím, ale jsi si jistý, že chceme jet první třídou?"

Raketoplán se naplnil tichem, když se motory Saber vypnuly. Jejich suborbitální dráha končila někde uprostřed Pacifiku, ale to nebyl jejich cíl. Z boků lodi se odpojily dvě prázdné nádrže na vodík a motory znovu naskočili.
Přetížení Galvina zatlačilo do sedačky. V první fázi letu motory spalovaly společně s vodíkem kyslík z atmosféry, v druhé přešly na vnitřní nádrže. Z letadla se stala raketa.
Po druhé se motory vypnuly až když raketoplán dosál oběžné dráhy.
Stav beztíže, vyhlédl z okna směrem k Zemi.
Ten pohled ho pokaždé ohromil, modrý diamant v děsivě prázdném vesmíru. Země, jeho rodná planeta, kterou přísahal bránit.

200 let.
Fyzickou námahu a nespočet třísek v rukách, které musely neznámému řemeslu nejprve přivyknout, předčila bolestivostí jen námaha psychická.
Třísky nedůvěry, posměchu a ostrých slov všech kolem se zarývaly do jeho srdce, které také ještě nepřivyklo nové úloze.
Když se zavřely dveře, měl pocit, že selhal.
Vlastně ho překvapilo, že ten prostor stačil pro všechny a pro všechno.
Co ho překvapilo daleko víc, bylo jak přesně prostor oddělený pro lidi stačí pro jeho rodinu.
Že by Hospodin nepočítal s tím, že jich mělo být víc?
Vděčně obrátil oči k nebi.
Svůj úkol splnil.
Věrní doplují první třídou do budoucnosti.

O Simonovi "Vyvoleném" Snowovi toho Baz už slyšel spoustu. Ovšem nic pozitivního. A to jeho kamarádičkování se s Mágem jeho pověsti také nepomohlo. Prvního dne prvního ročníku jim byl přiřazený společný pokoj. Baz z toho nadšený nebyl.
Polovina studia byla za nimi, když si Baz uvědomil své city. Nerozuměl tomu. Simon byl neskutečně otravný, nešikovný, neměl Baze rád a pořád ještě byli s Mágem největší kámoši.
Poslední ročník byl jako projížďka na horské dráze. Baz si připadal až směšně, když jeho srdce šťastně poskakovalo, protože znovu uviděl Simona.
Simon Baze nenáviděl. Baz Simona miloval. Tím však osmý ročník teprve začínal.

Celé léto jsem se těšil, že půjdu do první třídy. Implikovalo mi to tehdy niku bytostí s podobným úhlem pohledu na objektivní i subjektivní realitu.
Těšil jsem se na diskurz na úrovni vyšší, než maminčino „vem si teplý palčáčky, broučku“. Našel jsem si přes léto čas na přečtení několika stěžejních děl z oblastí psychologie, sociologie, pedagogiky a dynamiky skupin, tato četba zaujala mě natolik, že jsem musel o 12 % snížit intenzitu tréninku na housle a klavír, a namísto litografie zařadil jsem pouze časově méně náročný dřevoryt.
Pak přišel ten suboptimální první školní den.
Všichni spolužáci jsou úplně blbí. Učitelé též.

„Mon chéri!“ zahlaholil od dveří mužský hlas. „Mám pro tebe skvělou zprávu. Jdeme tančit!“
Henriette se překvapeně otočila od stolku, na kterém si vykládala pasiáns.
„A kam? Jak se ti to podařilo, Williame? Měli jsme přece peníze jen na cestu, nebo ne?“ zahrnula muže otázkami.
„No,“ William zaváhal a krátce se odmlčel. „Trochu jsem pozměnil plány. Koupil jsem lísty do druhé třídy místo do první…“ Když zaregistroval Henriettin podmračený pohled, okamžitě dodal: „Ale neměj žádné obavy. Ujistili mě, že i tak to bude velmi pohodlné. Tu plavbu si určitě užijeme. A teď už se jdi připravit, mon chéri. Southampton čeká!“

„Mamí, mně se tam nechce.“
„Jen upaluj, však on ti nikdo hlavu neukousne.“
Rodiče mávali, dokud se za chlapcem s obrovskou aktovkou nezavřely školní dveře.
Ve třídě už seděly dva tucty obdobně vyklepaných prvňáčků. Učitelka před tabulí ho vybídla: „Tak jen se posaď. Zdá se, že už jsi poslední.“
Zavřela za ním dveře a otočila klíčem v zámku. Obrátila se na třídu a hlasitě se nadechla.
„Miluji vůni prvňáků po ránu!“
Rukama se chytila za spánky a pomalu, systematicky si stáhla kůži na obličeji a odkryla slizkou hmyzí pokožku.
„Klikity klak klak!“ hladově zacvakala kusadly a vrhla se na děti.

Objekt je základní jednotka. Třída je "šablona" nějakého objektu, můžeme mít třídu Drabble.
class Drabble
Třídy mají atributy. Třeba:
fandom;
název;
text;
téma;
autor;

Třídy mohou mít také metody. Například:
přidat_komentář()
Každé konkrétní drabble je pak instance třídy. Instanci vytvoříme pomocí speciální metody zvané konstruktor. Konstruktoru předáme parametry a on je přiřadí k jednotlivým atributům.
Drabble( fandom, název, text, téma, autor )
{
drabble.fandom = fandom;
drabble.název = název;
drabble.text = text;
drabble.téma = téma;
drabble.autor = autor;
}
Teď jsme vytvořili první třídu. Takto vytvoříme její instanci.
moje_první_objektové_drabble = drabble( Věda ve sto slovech, Jak psát drabble? Objektově!, Objekt je ..., První třída, Katie )

The case was nearly over and now it was going to happen again. It was always like that and Watson was waiting for it.
Sherlock opened his mouth. „It`s-“
„You always say that,“ John suddenly interrupted him.
„Pardon?“
„You always say… It`s elementary, my dear Watson,“ Doctor said perfectly imitating Sherlock`s voice.
„Oh, really?“ Holmes appeared genuinely surprised.
„Yes, really.“
„Well, if that`s an inconvenience for you, I can change that.“
„Oh, come one. You can`t.“
„Of course, I can. I will never say that again.“
„Holmes?“
„Yes?“
„What is the grade before middle school?“
„It`s elementary, my dear Watson.“