Pozn. Nezabíjejte mě! Přísahám, že jsem měla dokonce dvě témata na úrovni, plná romantické ironie a velikých filosofických myšlenek. Jenže pak jsem musela dvakrát v jednom dni shlédnout Animáček...
Mlsoun toho měl dost. Tohle byla poslední kapka! Kotlík definitivně přetekl.
"Mlsoune, tvoje šmuffiny jsou nudné..."
"Tak kde je snídaně?"
"Pomoci s nádobím? Zbláznil jsi se?"
"Šmourušovou kaši nemám rád, uvař mi šmoudl..."
Ovšem tohle přehnali. Aby ho Šmoulinka pozvala na romantickou večeři, a zatím byla u ní nakvartýrovaná čtvrtina vesnice očekávající, že večeři uvaří on... to fakt přehnali. Odteď jim nevařím! Ať jdou třeba do šmoudele. (A co, že správný Šmoula nenadává. Nějakej problém, he?)
Mlsoun se půl dne bavil ohromením ostatních Šmoulů a jejich tragickými pokusy o vaření. Pak si připravil piknikový košík a vyrazil do lesa. Přece si nenechá svou luxusní svačinku okukovat.
Rozkládal právě deku, a tu... K zemi ho přitiskla rezavá kočičí tlapa a uslyšel skřípavý Gargamelův hlas: "Tak přece bude dobrá svačina..."
Mlsoun zachoval hrdinský klid. Konec konců, zemřít v polévce je tak nějak důstojné. Ale když viděl ty přípravy...
"A koření? A celer? Bez celeru dobrou polívku neuděláte! Pusťte mě k tomu, packalové..." spílal z dřevěné klícky.
Naštěstí Azrael nakoukl do piknikového košíku.
Když Gargamel ochutnal šmorůvkový šmuffin, chtěl být náhle jiný, lepší.
Po talíři zeleninové polévky Mlsouna plačky prosil, ať zůstane.
A když příští týden dojedl šmorůvkový dort, stal se navěky vegetariánem.
