Alternativní realita (AU)

Drahá sestro,
očekávám tvou upřímnou nenávist. Slíbil jsem ti, že ti pomohu s revolucí, ale obávám se, že neoplývám dostatkem sil pro tak nadlidský úkol. Ohledně zítřejší schůzky týkající se našeho velkolepého plánu…
Zřejmě jsem zbabělec a veřejně se k tomu přiznávám. Vzdal jsem to, zítřek jsem prožil už včera a všechno, co jsem měl udělat, jsem s tou největší pečlivostí připravil a uložil na místo, kde jsme se měli setkat.
Nyní odjíždím pryč, abych si vyčistil hlavu a možná se i někde usídlil. Víš, jak dlouho jsem někoho na dlouhodobý vztah hledal.
S tou nejvřelejší láskou,
Tvůj milující bratr.

After they were caught stealing from the armory, the people of Laketown got to the square. Mainly because of curiosity.
The dwarves were standing proud, Dís kept safe in the middle of them.
She hated it.
The mood of people was quite dark. Are they in danger?
“Promise them gold,” she whispered to Thorin.
He had them wrapped around the finger in no time. The mob got drunk... on a promise of gold. Noone could lay a hand on the dwarves now. The people didn’t listen.
Gold, gold, gold was all they could think of.
And they call dwarves greedy.

They were running through a city of men in broad daylight, thinking they won’t be noticed.
Stupid.
Then they entered a house... through the toilet.
Clumsy.
They thought a fisherman would have some… real weapons.
Naïve.
When they found out he didn’t, they got the brilliant idea of trying to steal some.
Foolish.
Yes, and noone took care of Kíli’s injury.
Idiots.
Of course everything just had to go down the drain. Because if any of them ever possessed brain, they really managed to displace it.
Dís just hoped they will be able to locate it before this is over.

Dís disliked Bard from the first time she saw him. Unfortunately they needed him. And fortunately he needed their money.
So now they were stuck on this little boat, listening to stories of greatness of Laketown… before the dragon came.
Bard was certain of one thing. Everybody was.
The reason why the dragon came.
It was because of the dwarves.
It was their fault. Their crime was greed.
(And that coming from the man who took nearly all their money.)
Guilty without a process.
And if that was not enough…
He stuck them into barrels and buried them in fish.

Escape from the dungeons was fun.
At first.
It was almost like an amusement park (except she didn’t know what an amusement park was). Until the gate was closed and the ride stopped.
Then the orcs came.
And Kíli… got hurt.
Then the gate opened and the ride continued. Going through the whitewater and orcs, working together to get to safety.
Safety…
Kíli was hurt.
Thorin was frowning.
Dís had a feeling they should return and try it all over again – and better this time. She would even pay the elves for another opportunity.
Shame life doesn’t work like that.

Znovuotevření starého případu je jako otevření zahojených ran.
Sadistický detektiv pokládá nohy na stůl a otevírá složku.
„Proč se tehdy nezjistilo, kdo byl vrahem?“
„Protože ta vražda byla provedena tak precizně, že nebyl zanechán jediný důkaz.“
„Nebo jste si ho nevšiml.“
„Já si všiml všeho!“
„Opravdu?“
„Ano!“
„Dle mého uvážení jste se tam objevil až podezřele rychle. Nedávno jste se veřejně přiznal ke kanibalismu. Nechcete mi něco čistě náhodou říci, pane vrchní detektive?“
„Ale když ona ta dívka mě přímo vybízela k tomu, abych jí rozřezal. A těch deset deka salámu, co ze sebe nechala… Nic lepšího jste nikdy nejedl.“

So the elves decided to stick them into prison.
How typical.
Dís frowned.
It was not smelly and cold prison, but one would expect as much of the elven folk. The cells were... well, not spacious and comfortable, but at least clean and reasonably well kept.
But... they were cells, obviously.
And Thranduil only wanted to see Thorin, and that for a short time.
How long is he going to keep them here?
But the worst thing in here is… that one.
The one... that walks in starlight.
She comes out of the darkness… to steal Kíli’s heart and soul.

Ale beze všeho, milión koček říkáte, ozvalo se ze sluchátka, Mach ho leknutím pustil, protože najednou kolem něj bylo milión koček, všechny s čerstvě olízanými kožichy a všechny se na Macha vyčítavě dívaly, co s náma teď budeš dělat, Šebestová mu poradila, ať je zkusí sluchátkem zase odvolat pryč, nicméně to se vzpečovalo, protože jedno přání a basta, Mach nadával a jeho rodiče ještě víc, chlapče nebohý, co si počneme s miliónem koček, a když pak přišel Horáčkův otec s plánem na výrobu kočičích kožichů, nikdo nebyl proti, vydělali tím majlant a dokonce pořídili starému pánovi kontaktní čočky místo brýlí.

„Ronaldo!“ zakřičím do útrob bytu a netrpělivě vyčkávám příchodu svého milovaného kocourka, který mě vždy vítá s jakýmsi nepopsatelným pocitem radosti. Pokračuji v cestě dlouhou chodbou, než se dostanu do obývacího pokoje.
„Ronaldo!“ zakřičím trochu hlasitěji, jelikož mnou začnou cloumat obavy z toho, že se ještě pořád neukázal.
Namířím si to do koupelny, odkud se ozývají podivné zvuky. Povšimnu si mého bratra, který klečí před pračkou a lomcuje se dvířky. Pocítím čirou nenávist.
„Ber to lehce, ségra. Aspoň zjistíš, jak voní ten prášek. Víš přece, že tyhle věci reagují s různými povrchy jinak. Tohle bude nový parfém. Vůně vyprané kočky.“

When she thought it couldn’t possibly get worse, the spiders came. Before she knew, her kinsmen were disappearing in white cocoons. She avoided the capture, of course, and Bilbo helped her to free everybody – for a short while. Then more spiders came.
Dís swung her axes, everybody was fighting hard…
Then an arrow flew, and it was not one of Kíli's.
The elves…
They didn’t let them help Kíli! Instead of that, one of them had all the fun.
She was… way too pretty.
While the dwarves stank after days on the road, her clothes smelled fresh.
It meant trouble.