Alternativní realita (AU)

„Chci zabit málo a nastolit bohatství,“ hřímal, až mu odletovaly sliny od úst. „Chci zrušit všechny daně, chci, aby všichni měli nadprůměrnou mzdu. Chci zavést zcela bezplatnou zdravotní péči. Chci opravit všechny silnice....“ křičel na nás z tribuny. A bilboardů. A televize. A novin.
My jsme se mu jen smáli.
Ve volbách získal Masazin sedmdesát procent hlasu a hned začal s reformami.
Tři roky bylo vše skvělé. Pak přišly první hladomory. Většina hospodářské pomoci skončila na jeho účtu ve Švýcarsku. Revoluční buňky se ho pokusily neúspěšně zlikvidovat.
Jenom víc utáhl šrouby.
Pak na nás zaútočilo Rusko a obsadilo nás. Naštěstí.

Nebet byla pomatená stará čarodějnice. To tvrdili všichni. Ona se jen usmívala a mizela do pouště. Jinak se nezachovala, ani když faraon odmítl propustit Židy zpět do jejich země. Pokrčila rameny a odešla do suchých skal. Faraon i celý Egypt jí mohli být ukradení.
Když se vrátila, Egypťany postihly vředy. Stará Nebet měla pleť čistou jako poušť z jitra a úsměv stejně bílý a úplný, jako když odcházela.
Potom přišly kroupy. Ničily obilí. Nebet stála uprostřed běsnění a hleděla k nebi.
Když přiletěly kobylky, byla Nebet první, kdo je začal sbírat. Tahle invaze byla pro chudobnou stařenu darem z nebes.

Občas, když jste se dobře dívali, jste mohli za mlžnou clonou spatřit obrysy jiného města.
Vypadalo podobně jako tohle, mělo úzké i široké uličky, jen domky mělo menší a malebnější. Uprostřed bylo malé náměstíčko s fontánou.
Toto město se většinu času nelišilo od jemu podobných, ale mělo svou občasnou zvláštnost.
Do města se sjíždělo mnoho návštěvníků, aniž by tušili, proč se tu cítí tak skvěle. Jen mimořádně citliví mohli pochopit jeho moc.
Druhé město, skryté ve stínu svého bratra, mělo své kouzlo.
Plnila se zde přání.
Stačilo tomu silně věřit a mohlo se to stát.
Město mělo rádo rozzářené oči.

Elvis se po své nafingované smrti dva roky schovával před věřiteli. To stačilo, neboť se všude vyhrnuli jeho imitátoři.
O tři roky později už mu chybělo vystupování. Koupil bílý oblek a vyrazil na Elvis Presley's Imitators Festival.
Neuvěřitelně to rozbalil. Životní forma.
Předposlední místo. „Proč?“ ptal se rozhodčího.
„Podívejte se,“ dozvěděl se, „ty vaše Elvisovské kroky, takhle by to Mistr nikdy neodflák. Potom v Surrender má předehra jiné akordy!“
„Ale na koncertě v Hamptonu,“ přerušil ho Elvis.
„Ten není součást kánonu!“ odfrkl rozhodčí, „A co je nejhorší, ani nevypadáte jako Presley.“
Od té doby Král jen frituje hranolky. Pro sebe.

Pocházel ze vznešené rodiny, ale už od mládí pěstoval zvláštní zálibu – tak tomu říkal -, jeho kamarádi tvrdili, že je to totální ujetost. O názoru Sicilských ani nemluvě.
Když byl Catilina malinký, řekl si, že si opatří příšeru a celý život krádežemi shromažďoval poklad, na který by se nalákala. Přitom ovšem víc kecal než myslel a tak se zprávy o jeho nočních výpravách do okolí senátu dostaly až k sluchům Ciceronovým.
Už se neví, co na to příšera, která skutečně přišla. Historici se v názorech různí, jeden dokonce prohlašoval, že si ji Cicero ochočil a každou středu se spolu procházeli Římem.

V pondělí desátého července 1600 se obyvatelstvo Cartageny vyhrnulo na rozpálené ulice. Učený Mojácar, alchymista a astrolog, jim na poledne oznámil neuvěřitelné a děsivé představení.
„Slovutní občané. Nebojte se ničeho, co uvidíte, alegorie skončí během půl hodiny.“ sliboval.
V pravé poledne začal vzrůstat šum v davu. Ač přes slunce nepřelétl ani mráček, začínalo se stmívat.
A pak, jaká hrůza hrůz, temno jak v noci, slunce zhaslo docela.
Mojácar s mírným úsměvem sledoval přesný čas, bylo 12:37.
„Vrať nám naše slunce!“ křičela lůza.
„Posečkejte chvilinku,“ marně je uklidňoval. Ve 12:38 již visel oběšen na nejbližším stromě.
Plné zatmění skončilo v 12:39.

Přichází má oblíbená vzdělávací večerní chvilka s miskou cerálií! Vezmu ovladač, zapnu televizi. Copak mi tam dneska dávají? Á, výborně, dokonce luhy a háje mírného pásu!
---
A právě jsme na okraji lesa na slunné kamenité loučce. Je konec dubna a to je právě vhodný čas k tomu, abychom zahlédli...
---
Já ho prostě miluju.
---
Ano, podívejme se, tady jsou. Zastihli jsme zmije obecné právě uprostřed pářícího rituálu, kdy...
---
Náhle se vysílání přeruší.
---
"Vážení posluchači, omlouváme se za přerušení pořadu, máme však pro vás smutnou zprávu. David Attenborough dnes v 19:00 zemřel na náhlé...
---
Lžička s rozmočenými lupínky mi vypadne z pusy.

Mulisák si zálibně pomlaskával. Na strašidelném vrchu Šmejkalce bylo všechno hezky poctivé, cáry mlhy plazící se při zemi, pavučiny, meluzína kvílící v komíně, větve stromů skřípaly v C moll (Mulisák to ladil týdny). V útulně pochmurné chaloupce vrzaly dveře. Okna osleplá letitým prachem, a za nimi... cože?
Mulisák vyběhl, strhal ty příšernosti a zařval: "Bubáčku, sem!"
Výslech však odhalil, že Bubáček v tom tentokrát nejede.
Až odpoledne se tetka Bouďačka stavila, kde že mají tu haloweenskou girlandu? Mladý to přivezli, v cizině to prej patří k nóbl strašení... Mulisák si umínil, že v životě nebude nóbl. Radši bude slušné strašidlo.