Alternativní realita (AU)

It… sings. Sweet, so sweet.
The Mountain, their home.
Dís could feel it from the first time she saw it again, on Carrock. Stronger and stronger it pulled on her heart. And now... they were on their way.
To the mountain.
Home.
She was worried. Did the others survive? Did Thorin… Was he alright?
She almost run the last mile, not taking into account Kíli’s injury and Oin’s age.
Finally!
They... were home.
Home, sweet home…
But then… Thorin. She saw it, the look in his eyes.
He was not alright.
And the gold sung. Its voice sweet, so sweet.

Dís never believed she will see Smaug with her own eyes.
When he attacked Erebor she didn’t see him. Hearing – and smelling him – was enough.
And now he was here.
All the boasting was forgotten.
Mahal, he was huge! And he spit fire!
It seemed impossible. This nightmare… can’t be happening!
But it was.
Dís suddenly felt like she is… not dressed properly.
Wearing trousers... like every other dwarven maiden on the road?
She should wear dress now.
For the biggest moment of her life. Facing the dragon.
She is a princess, after all.
She should be seen as such.

Ve společenské místnosti zmoženě odpočívalo Tílko. Mrkváče popíjely lahvoně.
„Kdo chce kafčo?“ přišourala se Kombinéza k vařiči.
Kraťasy znechuceně přistrčily křesílko blíž k televizi.
„Jste prostě masochisti,“ utrousila Pohorka.
„Už to začalo!“ Klínek zesílil zvuk.
„…A máme tu letošní žhavé outfity! Perfektní look vám zařídí top s krátkou parkou, k němu rozhodně šortky! Nebojte se overalů! I k ohrnutým slim džínům i buisness sakům můžete nosit outdoorové boty, nebo páskové střevíce na platformě! Spíš než legíny oblékněte tepláky, skvěle vypadají s oversized svetrem - toto kombo vytváří dojem nedbalé elegance!“
Společnost užasle pokývala hlavami.
„Tak tepláky zase zdrhly! Kolik jim je??!“

Poznávacím znamením mé maličkosti jsou legíny.
Mým jménem je sériové číslo.
Mým mozkem je člověk, polovina mého těla je robot.
Nemám ani ponětí o tom, kde jsem. S kým jsem. Proč tady vůbec jsem. Jen vím, že je kolem další masa lidí, která má stejné informace jako já.
Všichni vypadají stejně pohuble, vystupující kosti jsou k zahlédnutí na každém rohu. Ani byste nepoznali, kdo je muž a kdo žena. Pomocníčkem jsou tepláky a legíny, muži nosí pohodlnější oblečení a my, ženy, musíme chodit v plandajících a extrémně tenkých legínách, i když je odporná zima.
Zřejmě abychom umrzli.
Zatracený mužský šovinismus.

Byl podzim, krásnej čas, kdy se tady běhají maratony. Šel jsem na trénink a bral to zkratkou přes park. Pak jsem je uviděl.
Ona v legínách s růžovým pruhem a stejně růžových botách, v uších sluchátka růžového iPhonu. Ohon zlatých vlasů se pravidelně pohupoval sem a tam. Vedle ní joggoval on, navlečený v šedých, bachratých teplákách. Na chlupaté hrudi se mu perlil pot.
„Proboha, není to Chris Hemsworth?“ vydechla náhodná kolemjdoucí a chystala se omdlít.
„Není, ty krávo,“ zavrčel jsem.
Proběhli okolo mě, ani si mě nejspíš nevšimli. Hodil jsem si na záda tašku.
Chtěl bych ho vidět boxovat, princeznu.

She counted on having dinner – no, feast actually – in Erebor this night.
She was left behind.
She counted on help of people of Laketown.
She watched her son fight for his life.
She counted on word from Thorin. On some news. On the dragon being deep asleep (or possibly dead?).
Or on Bilbo getting the Arkenstone, just like that…
None of that happened.
Dís watched as the Mountain came alive with flames and roaring, a roaring of enraged dragon.
They should have stayed in Ered Luin.
She swore.
Now let that worm come here! She will show it what for!

And here she goes again, thought Dís.
As if it was not enough of this… elf. The look at her face as she took athelas from Bofur’s hands… was almost ecstatic.
“I can save him!”
Alright, so she did save Kíli.
But she certainly didn’t have to drug him.
She didn’t have to try so hard to impress him.
She would’ve done a better job of that if she made sure no orc would get close.
Thankfully, Kíli still could count on his mother.
Dís didn’t try to impress anyone. Still she managed to make sure Tauriel knows her place.

"... keď sa nenaučíte matematiku, tak sa nezamestnáte, v živote vám ju jednoducho treba..."
Naša triedna a matikárka v jednom nám opäť raz držala kázeň o dôležitosti jej predmetu. Sedela som na hodine a rozhliadala sa po spolužiakoch. Tamten ma ohovára, dievča vedľa neho je zase falošná kamarátka. A ani s jedným z tridsatich si nerozumiem.
Matika je dôležitá?
A čo ja tu, dopekla, ešte robím? Chcem sa ukázať,, a nie snažiť sa o niečo, v čom nikdy nebudem dobrá.
Cez prestávku som vytočila číslo miestnej umeleckej strednej. Ešte nie je neskoro.
Ten deň som bola na matematickom gymnáziu posledný raz.

Když v jediný den zemřeli všichni muži na planetě, vyhlížela situace v Praze podobně jako v ostatních metropolích. První tři dny naprostý chaos a zoufalství. K mrtvým tělům mužů a chlapců přibyla mrtvá těla žen, které jejich odchod neunesly. Čtvrtý den se začaly formovat malé svépomocné skupiny - v mateřských centrech a v kadeřnictvích.
Týden nato se organizační centrum celého města přesunulo z magistrátu do Řep. V jednom domě tam spolu po desetiletí žily dvě skupiny žen výjimečně kvalifikované pro život bez mužů. Srdce Prahy začalo znovu bít v Domovu svatého Karla Boromejského.
Osud města měly v rukou řeholnice a vězenkyně.

Dís was robbed. Of the Quest, of Erebor, of her home.
“Stay with Kíli,” said Thorin. “He needs you.”
Of course she would stay with Kíli! But Kíli was supposed to go on, not to be left behind!
Yesterday they celebrated. Bofur got so drunk he completely disappeared under the table… falling asleep, according to the sound of snoring.
Yesterday everything seemed promising.
Yesterday they told each other: “Tomorrow we will celebrate in the halls of Erebor!”
That was yesterday.
Tomorrow… she will sit here and watch how her son fights for life.
She didn’t want that kind of tomorrow.