A já jsem mlčela

Vítr mu cuchal vlasy.
Stáli jsme tam, jen já a on, můj svět se hroutil a já nemohla dělat vůbec nic, jen předstírat, že mi oči slzí z toho větru.

Podali jsme si ruce, jako lidi, co se sotva znají.
Naposledy jsem cítila jeho dlaň ve své.
"Pojď se mnou," zašeptal, "zítra můžeme tančit pod Eiffelovkou."
Zítra budeme sít.
"Přece tě tu nic nedrží."
Nebyla to pravda, věděli jsme to oba.
"Ty svině vás nenechají na pokoji, víš to, že jo?"
Kdybych zkusila promluvit, rozbrečela bych se. A tak jsem mlčela.

Srdce se mi rozpadalo na kusy a já mlčela.