DMD č. 20. pro 20. 4. 2023. Téma: Hoď ho do hrnce

Zatímco Eliška učila rytíře hrát šachy, Adam s Eduardem se vydali na průzkum.
Zrovna se plížili pod jedním oknem, když uslyšeli hlas:
"Tenhle je tvrdej. Trápím se s ním hodinu, a nic!!!"
"Hoď ho do hrnce. Chvíli ho povaříme a uvidíš, že vyměkne."
Eduard se zarazil: "Snad tam někoho nemučí?"
"Houby vařit! Na to nemáme dost velkej hrnec. Strčím ho do krbu!"
"Ten se mi nechce roztápět. Zkusím to ještě kudlou. Jestli ani to s ním nehne, tak se neznám."
"Au!!!" ozval se bolestný výkřik.
Adam zbledl.
Okno se otevřelo a zakrvácená ruka z něho vyhodila vzrostlý tuřín. "Pitomá zelenina!"

"Děcka, kam chcete jít nejdřív?" tázavě jsem se podíval na dvojčata, když jsme dorazili na den dětí u nás v parku.
"Támhle!" Maeve mě nadšeně táhla za ruku na stanoviště, kde se v kolečku převážely polystyrenové cihly.
"Já chci tamhle," nesouhlasil Malachi a ukazoval směrem ke stanovišti, kde se na prut chytaly magnetické rybičky.
"Budete se muset domluvit," pokrčil jsem rameny. "Ale žádné dohady, nebo jdeme domů."
K mému úžasu děti začaly diskutovat a hledat kompromis. Nakonec jsme začali od stanoviště hned na kraji.
"Vyberte si plyšáka," vyzval je organizátor. "Taaak, a jestli pak se zvládnete trefit támhle do hrnce!"

Schůzka s poplatníkem byla klidná. Přesto chudák vypadal, že se brzy zhroutí.

"Víte, já už fakt nevím jak dál. Od ledna jsem zaplatil přes dvě stě tisíc a stejně ta částka vůbec neklesá. Mám chuť sehnat velký kastrol, udělat z těch čudel bujabézu a mít už svatý klid," povzdechl si.

"Problém je, že vy platíte jen na exekuce a nedáváte nic na nové daňové povinnosti," vysvětluji mu. "Exekučně vymáhaný dluh sice klesá, jenže nové nedoplatky jdou zase do exekuce a máte tam další úroky a pořád dokola."

"Takže je z toho cesta ven?"
Nadějný úsměv v jeho tváři byl kouzelný.

"Tři slepičí pařáty."

"Hmm."

"Sedm očí mloka."

"Rozumím."

"Vejce baziliška. Hoď ho do hrnce."

"To si vymýšlíš."

"Ne, takhle ten recept vážně je! Podívej!" John Morfeovi ukázal knihu zaklínadel.

"Fascinující. Co to má dělat?"

"Je to elixír lásky."

"Dobrá, nechám se poddat. Na co potřebuješ elixír lásky?"

John si odkašlal.

Morfeus zúžil oči. "Constantine..."

"Fajn," John si povzdechl. "Je pro tebe, dobře? Viděl jsem, že jsi osamělý... a chtěl jsem pomoct."

"Constantine..." Morfeus uchopil jeho ruku. "Cením si toho, ale nepotřebuji elixír lásky. Mám své sny a..."

"A?" vybídl ho John.

Morfeus se pousmál. "Vážně to musím dodávat?"

Ne. Nemusel.

Staletí žil Hob v rovnováze. Bez stresu. Myslel, že světské pocity se mu už vyhýbaly. Pletl se.
Sevřel prsty vařečku a zamíchal v hrnci. Předpokládal, že záhy přibude jako přísada jeho rozdivočelé srdce a proskáče mu hrtanem do omáčky.
Pozval Cizince na večeři. Tentokrát domů. Pitomec.
Věděl, čím je. Vůbec se Morfea nezeptal, zda potřebuje jíst. Co konzumují antropomorfní vtělení?
Hobova nesmrtelnost byla velkým zázrakem. V minulosti byl vědec, taky věřící. A neměl odpovědi. Věda byla jako diferenciální rovnice, víra její omezující podmínka. Nevysvětlovaly nic.
Ani proč se bytosti starší, než je Bůh, rozhodl nabídnout něco tak přízemního jako večeři.

S ředitelem Budče, profesorem Michalcem, se Lea setkala jen jednou a krátce. O jeho schopnostech, léty vybroušených k dokonalosti, nevěděla nic. Na nabídku řekla bez rozmýšlení ne.
„Proti tvé vůli nemohu,“ pokrčil rameny a ve vlídných očích měl smutek.
Ne, ne a ne.

Před večeří ji přemohlo vyčerpání.

Vznášela se nad hořící chatrčí, která nabyla podoby obrovského ohniště. V hrnci se v prskajícím oleji škvířil čaroděj, vzpínal k ní spálené ruce. Lákavá vůně pečeného masa. Otevřela ústa dokořán a vrhla se dolů…

Křičela a křičela.
Zvracela, i když se jen napila vody.

Ráno se rozhodné ne změnilo v nerozhodné ano.

Rozpalte hrnec se silným dnem. Na dvou lžících oleje opečte Svatou trojici* (cibule, paprika, řapíkatý celer) doměkka, osolte a opepřete. Vyjměte. Opečte klobásu. Vyjměte. Opečte maso, co bažina dala. Vyjměte. Vlijte další olej, vsypte mouku a připravte tmavou jíšku. Za stálého míchání nalijte do hrnce vývar z drůbeže, vyplakaných slz a potlačeného hněvu. Vraťte opečenou zeleninu a maso. Okořeňte česnekem, tymiánem, kajenským pepřem, worcesterem, hadím jedem, uzenou paprikou, špetkou nenávisti a hrstkou naděje. Na mírném ohni vařte asi hodinu. Deset minut před koncem přidejte klobásu. Podávejte horké, dokud nepadne tyranka a město nezlomí okovy. Podávejte horké každý další svobodný den.

"Proč je potřeba tolik vody?" zajímal se Peter, zatímco pozoroval Phila zpracovávat proužky kůže.
"Musí být stejná, jako kdyby byla na původním majiteli. Vlhká. Plná..." Philovi trochu vyschlo v krku.
"Plná vláhy, chápu."
Phil si odkašlal: "Podej mi támhleten hrnec, hochu. Něco ti ukážu."
Peter donesl velký hrnec a zadíval se na něj. "Je na něm něco zvláštního?"
Phil se ušklíbl. "To bych řekl. Udrží vodu přesně takovou, jaká je potřeba. Čistou, žádný svinstvo. Taková je na kůži jediná správná."
Peter si prohlížel těžký litinový kus. "Pracuješ bez rukavic, abys cítil pod rukama správnou hebkost?"
Phil polkl a neřekl ni.

Pod kotlíkem praská oheň,
voda spokojeně bublá.
Připravím všemocný lektvar,
nejsem žádná špína, mudla.

První kořen Mandragory,
potom špetku vápence,
připrav si i švábí oči
a všechno to hoď do hrnce.

Přidej snítku estragonu,
promíchej to lehounce.
Pokračuj se sovím pírkem
a všechno to hoď do hrnce.

Nezapomeň na pelyněk,
měj dračí krev po ruce.
Sáhni i po hadích zubech
a všechno to hoď do hrnce.

Sleduj jak se barva mění,
čas přihodit utopence.
Kam jsem dala krysí srdce?
I to patří do hrnce!

Teď tam přidat- Bum!
Rána jako z děla.
Někde byla chyba, jejda.
Takhle se to nedělá.

„Tak zase nic, není to ona.“

„Hoď to do hrnce a pátrej dál,“ otočila se Ellie na Alexe, který vložil složku s fotkou a informacemi o úraze do velkého hliněného hrnce. Ten již byl ze třetiny zaplněný a místo, aby důstojně spočíval na svém místě a ukazoval všem, že byl Alex v Africe, trůnil teď na zemi vedle stolu.

„Jo a tady je další, bez fotky. Ell, napadlo by tě vůbec, že si doktoři fotku kolene po operaci vůbec nedělají? A to ani třeba po úplném vyléčení. Jen ty jejich zatracené rentgeny. Myslím, že“

„…jsme pěkně v hrnci,“ dořekla Ellie.