DMD č. 20. pro 20. 4. 2023. Téma: Hoď ho do hrnce

V tom momentě kdy mi to došlo, jsem nás oba pozvracela.

„Kurva, já ho zabila…“

Co mám teď dělat?
Když zavolám policii a řeknu, že jsem se pouze bránila, tak mi to zajisté neuvěří. Protože jsem ho bodla tolikrát, že jeho záda vypadají hůře, než cedník.
Když zmizím, budu hledaná a dopadne to hůř.

Musím se zbavit těla.
Ale nejsem dost silná, abych ho nepozorovaně odvezla.

Tak jak?

Očima jsem spočinula na vražedné zbrani.
Rozřežu ho?
Ale, co s kusy těla?
Nemůžu je přece jen tak hodit do popelnice.
Uvařím je?
Jo! To půjde a jeho masem nakrmím toulavou zvěř...

Sotva nechali ostrov za zády, napnuli plachty.
“Kolik máme vody?”
“Tak na čtyři dny.”
“Na Skřivánka spoléhat nemůžeme. Ty ostrovy se táhnou jako šňůra. Vodu tam najdeme.”
Snad je La Gaviota nenajde dřív. Tři čluny ztracené v inkoustové tmě. Jen s kapesním kompasem. Vedeni polárkou. Bolest zahryznutá do boku se probudila.

Tropické slunce žhnulo. Křečovitě svírala kormidlo. Námořníci ve stínu plachty se vařili ve vlastním potu. Provizorní obvaz prosakoval krví.
“Ta kule musí ven! Nebojte, doma jsem kuchal králíky,” zazubil se Preston.
“Nejsem. Králík.”
Na další odpor nezbývaly síly. Svěráky paží. Pachuť kůže mezi zuby. Cinknutí kule o dno plecháče.

Na sirých blatech hořel oheň pod začernalým kotlem... nebo ne. V útulné kuchyni Stařenky Oggové plápolal oheň v kamnech, na plotně stál prádelní hrnec a okolo stolu debatovaly (čti 'hádaly se') čarodějky.
"Takže oko, palec a vnitřnosti bychom měly... Gyto, co to je?" Bábi zamávala něčím, co kdysi možná sloužilo k letu.
"To je křídlo sýce, Bábi."
Křídlo "sýce" bylo červené se žlutými konci.
Bábi chvíli zírala a pak ho mrštila do hrnce.
"Dál. 'játra z žida obřezance, z Huna nos a z Turka pysky'... Magráto???"
Magráta stydlivě posunula vpřed tři slepičí vejce.
"Proč já se vůbec... hoď to tam!"

“Říkali to kluci, co pomáhají v jeslích!”

Hush se pousmál. Stejné věci slýchal, už když ještě nosil modrou. Nějaký mir'sheb to tenkrát rozšířil, aby na něj zbyly ty dobré proteinové tyčinky.
“Musíš kouknout na kód výroby. Když to začíná C, tak je to recyklovaný!”
Vlastně ho to uklidňovalo. Přes všechny změny, přes to, že Republika byla najednou Impérium, se na Kaminu pořád vyprávělo o klonech, kteří věčně bloudí nocí, o vode, kteří viděli budoucnost, a jídle, které nebylo jídlo.
“Co jinýho myslíš, že budou dělat s mrňatama? Čekat na další válku?”

Jen některé historky v poslední době zněly nebezpečně pravdivě.

+ "Třikrát kočka zamňoukala."
- "Třikrát pejsek štěk', a zas."
+- "Velký hrnec vezměme si, dáme do něj všechny směsi."

+ "Kolem hrnce kolem choď, oříšky, okurku vhoď."
- "Myši chutné máš ty ráda, všechny čtyři dej tam!"
+ "Pravda. Teď ti do sytosti, přidáme morkových kostí."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

+ "Z špeku kůží dáme kilo, aby dílo mastné bylo."
- "Ještě buřty, čokoládu,"
+ "Tvaroh, perník, marmeládu–"
- "Tu ne, tu já nemám rád! Syrečky můžem' tam dát."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

***

"Co tomu říkáš, Karle?"

"Josefe, to nemá být divadelní hra, ale pohádka pro děti."

„Můžete mi říct, jak se ti hlodavci dostali na palubu?“ kmitala Janewayová očima mezi zpustošeným nákladovým prostorem a velitelem výsadku.
„Asi… byli v bednách zeleniny, co jsme dostali.“
„Prosím? Vy jste je nezkontrolovali?“
„No… eh…“
„Tak se pusťte do odchytu, pánové. Hned!“

*

„Tak snad hotovo,“ vydechnul velitel, když transportoval posledního hlodavce pryč.
„A neměli bychom jí říct…“
„Ne!“
„Jenže co když někde vylezou? Muselo jich bejt aspoň třikrát tolik!“
„Kušuj! Senzory nic nenašly, nejsou tady, čau!“
„Ale…“
„Mlč!“

*

„Mmm, Neelixi, to voní! Co to je?“ nakouknul Tom zvědavě pod pokličku obřího hrnce.
„Specialita šéfkuchaře,“ usmál se Neelix.
„Kdo chce nášup?!“

Profesorka McGonagalová vařila v kotli kouzelnický guláš. Přitom se dohadovala s mluvícím kocourem, zda má do guláše přidat zvířecí oko.

"Je to špatný nápad, kočičáku," řekla McGonagalová. "To způsobí, že guláš bude mít divnou chuť."

"Ale já mám takovou chuť," oponoval kocour. "Oko tomu dodá ten pravý šmak."

"Nikdo normální by nepřidal zvířecí oko do guláše," řekla McGonagalová a snažila se to kocourovi vysvětlit.

Nakonec se však rozhodla být shovívavá a do guláše přidala zvířecí oko. Kocour se na ní usmál a spokojeně si olizoval tlapky. McGonagalová si ale říkala, že tentokrát asi dala příliš mnoho volnosti svému kočičímu příteli.

„Nemusíte se přece živit ukusováním hlav, o pojídání lidí nemluvě. Stravovací návyky se dají změnit, Eddie… Venome…“ obracel se k reportérovi i jeho symbiontovi.
„Usnesli jsme se na zločincích, kriminálnících. Nemáš do toho, co mluvit, Parkere.“ Venomova černá hlava vyčuhovala za Eddieho ramenem. Zlobně mladého Spider-Mana pozoroval.
„Říkám jen, že…“
„Nezájem! Je to dohoda mezi mnou a Eddiem. Níž se svým stravováním nejdu!“
„Ale…“
„Petere, nech toho! Oba, přestaňte! Tyhle vaše každodenní rozmíšky mně přestávají bavit! Víte, že změnit to nejde,“ Eddie byl unavený.
„Jo, nejde.“ Venom zněl uštěpačně. „Nejspíš si to chce sám vyzkoušet, Eddie. Hoď ho do hrnce!“

„Já vím, v čem jste vyrůstala, ale vážně si myslíte, že by zrovna jeptišky někoho trávily? Navíc zrovna drceným sklem... A kvůli čemu? Že s těmi doktory neměly nejlepší vztah? To neměla půlka nemocnice... Měly nejlepší příležitost, motiv by se taky našel, ale...“
„A co ty stopy na oblečení?“
„Jste si jistá, že je tam nikdo nemohl nastrčit? Ti dva zřízenci – a nebo třeba vedoucí primář, doktor Karel Voženílek. Ti otrávení totiž, abyste rozuměla, byli neskutečně oblíbení mezi pacienty. Neptali se, jestli léčí bohatého nebo chudého, blbce nebo profesora, chápete. No a kolegové na ně žárlili. Nejvíc tenhle pan primář.“

Protivný šepot tentokrát Xénii nevadí. Když mluví, snad nesleduje její myšlenky.
„Byl tu nějaký muž a kdybych ještě měla sliny, hned by se mi začaly sbíhat. Víš, šťavnatý kus masa na pekáči, to je jediné potěšení, po kterém se mi stýská.“
Xénie se zachvěje. Naostřený střep se zarývá do dlaně.
„Hrozně obtěžoval. Zabila bych ho, ale už odešel. S muži jsou jen potíže. Jejich energie mi vůbec nesvědčí.“
Vdechne do kusu hrnku všechnu magickou sílu, co jí ještě zbývá, a vrazí hrot přímo do jednoho z těch příšerných očí.
Vyvalí se černá břečka.
Zuřivý bolestný řev.
Drtivé smrtící sevření.
Tma.