DMD č. 13. pro 13. 4. 2018. Téma: První třída

"Bruce Wayne, tady v letadle?" podivila se dáma, když zahlédla známou tmavou kštici. "Myslela jsem, že má soukromé."
"Má jich prý několik," odpověděla její sousedka na vedlejší sedačce, "ale asi se musela porouchat. Nebo je někomu půjčil."
"Pro něj není ani první třída dobrá, podívej, jak se kyselí na tu ubohou letušku!"
"A teď si představ, kdybychom ztroskotali někde v divočině... Bruce Wayne, uprostřed pouště nebo džungle!"
Druhá dáma se zachichotala. "Myslíš, že by se pokusil zaplatit tygrovi, aby ho nesežral?"
"A věděl by vůbec, co je tygr?"
Bruce Wayne poprosil letušku o další led. Snad se mu neotevřely stehy.

„Slečno, obávám se, že si musíte přesednout do nižší třídy.“
„Mám lístek.“
„Bohužel, rasová…“
„Co to povídáte?“ osopila se na průvodčího dáma sedící u okénka. „Slečna je přece očividně Italka.“
„Ach tak, v tom případě…“
„Nšo-či je dcera kmena Apačů.“
„Indiánům není dovoleno cestovat první třídou.“
„Nšo-či si přesedne.“
„Tak to prrr… Přesedneme si obě. A vy nám hezky vyplatíte rozdíl v ceně lístku.“
„Ženy v tomto světě mají dvě možnosti,“ usmála se dáma, když už seděly v tom „správném“ kupé. „Buď se přetvařují nebo ne. Jakkoli chápu ty první, druhé považuji za výrazně lepší společnice pro mnohahodinovou cestu vlakem.“

“... podle posledních testů máte už nejvýš dva měsíce,” prohlásil nervózně se potící lékař.
Pan … se podíval směrem k oknu. Kancelář byla v nejvyšším patře a přehlédl odsud celé město.
“Žádná šance?”
Lékař se staženým hrdlem zavrtěl hlavou. O panu … bylo známo jak se chová k poslům špatných zpráv.
“Čas zahájit operaci Armagedon,” poznamenal si pan … když osaměl v kanceláři plné efektních známek skutečného luxusu.
O dva měsíce později zkonstatoval lékař u pana … smrt.
Ihned poté se spustila startovní sekvence.
Trvalo pouhých deset minut, než planeta vybuchla.
Jak žil, tak zemřel.
Na věčnost jedině s prvotřídními efekty.

„Kocoure, sken.“ Müller přejel absurdní výjev bronzovým holopaprskem. „Nikde ani myš.“
„Vypadá to, že máme Vánoce, vážení,“ zaradoval se Joachim. Opuštěný jídelní vagon Amtracu uprostřed holé pláně, jako by jej sem odložilo rozmazlené obří dítě. Kdo by si to byl pomyslel?
„Třeba tam budou kompoty,“ zasnila se Theresa.
„Nebo kyselé okurky,“ doplnila Elis.
Svižným, pružným a odhodlaným krokem došli až k vagonu. Elis ztěžka funěla za nimi. Joachim vypáčil dveře, které odskočily poslušně od pantů.
„Dejte pozor na pasti,“ sám se ale vrhnul vpřed směrem k baru, „Podívejme. Ron Zacapa, Plantation Anniversary… Prvotřídní materiál.“
„Rrrrrabovací rrrrežim…,“ olízl se mlsně Müller.

Operativní prověrkou bylo zjištěno, že mladší syn objekta DOKTOR-19 byl přijat do 1. ročníku gymnázia Wilhelma Piecka, Wilhelma Piecka 2, Praha 2. Popisovaná situace nebyla podchycena vzhledem ke skutečnosti, že dotyčný neabsolvoval přijímací zkoušky. Tyto mu byly odpuštěny, protože vyhrál v obvodním kole Matematické olympiády. Šetřením na místě bylo zjištěno, že potvrzení ředitele o přijetí již bylo jmenovanému odesláno.
Vzhledem k výše uvedenému navrhuji provést následující profylaktické opatření:
− cestou sekretariátu ředitele gymnázia Wilhelma Piecka urychleně odeslat opravný dopis, v němž se s poukazem na nedopatření vezme zpět dotčené rozhodnutí o přijetí ke studiu.
Zpracoval: mjr. Dušín dne 5. 6. 1978

"Vaším úkolem zde, je zvládnout obtížnou péči o magické byliny. Protože se většinou obejdeme bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás nebude věřit, že i toto je magie. Uvědomte si však, že bez čar a kouzel s některými rostlinami nemůžete manipulovat, jinak vás zabijí, třeba Ďáblovo osidlo. Budeme pěstovat byliny, které dokážou omámit mysl a podrobit si smysly, v pozdějších ročnících se budeme zabývat květinami, jejichž jediný závan vůně vám přivodí smrt!" deklamoval Neville před Hannah.
"Co říkáš, není to moc děsivé?"
"Je to tvá první hodina v první třídě. Musíš je vystrašit, aby si dávali pozor. Nezapomeň na Snapea."

Erik přejížděl prsty po plstěné podložce. Netroufl si ani zabloudit od kraje stolu, natož aby se dotkl některé z fléten. Zářily vlastním světlem, vyleštěné do poslední tečky v kresbě dřeva, jedna vedle druhé, od maličkých pikolek po tenorové, dlouhé jako paže urostlého chlapa.
"Vyber si," pokynul mistr Josselin.
"Jsou úžasné," hlesl omámeně Erik.
"Máme nejlepší dílnu v Evropě. Neboj se, vyzkoušej."
Erik už natahoval ruku po javorové altové, bílé až do smetanova. Ale pak si představil, jak na ni hraje před svítáním na Plácku. Spolužáci na něj řvou. Vznikne strkanice. A tato kráska letí obloukem přes hradbu.
Zrudl. "To nemůžu..."

“Chcete pohřeb první, druhé či třetí třídy?” ptal se znuděně místní hrobník.
“Spálit a popel hodit do řeky,” zavrčel Leokastis.
Avani mu položila ruku na rameno - nejspíš jí později vyčte, jak se starala, ale Caradoc byl její strýc. Krev zapřít nemohla. “Chceme pohřeb se všemi náležitostmi. Zaplatíme.” Oreladsky už mluvili plynně, cizí původ nikdo nepoznal.
“Mám výborný sbor plaček,” zpozorněl při zmínce o penězích hrobník. “Nijak drahý. Taky violistu. Hraje neobyčejně tklivě.”
“Upřednostňujeme tichý pohřeb.”
“Když myslíte,” znovu zlhostejněl muž. “Na co váš příbuzný vlastně zemřel?”
“Stařecké vyčerpání,” zalhala pohotově. Nebyl tak starý, jeho síly však nepochybně odsála tvorba keriaktu.

Černá kudrnatá hlavička se kroutí nad domácím úkolem.
„Máš dobře zavřenou síru? U ďasa, co všechno v tom školním pytli taháš? Vždyť budeš mít křivý záda!“ Čertí babička potěžká cvičebnici Našeptávání pro první ročník.
Čertíček slabikuje:
„Něco bys chtěl, člověče?
Smí se to nebo nesmí?
Pokud se to nesmí, kontroluje se to?
Kontroluje se to zřídka nebo často?
Pokud často, je za to nepříjemný postih?
Pokud je postih hodně nepříjemný, zvládneš to ukecat?
Pokud se z toho nevylžeš, jak moc je postih vymahatelný?
Dá se to na někoho shodit?“
„Strašně zastaralé. Tohle už se dávno nikomu našeptávat nemusí,“ bručí tatínek.

Odmlouvá.
Je drzý.
Vykládá hlouposti.
Podepsal si žákovskou knížku sám. Když jsem na to přišel, hájil se: "Já i otec jedno jsme".
Nedávejte mu tak veliké svačiny. Rozdrobil chleba po chodbě, paní uklízečka musela vynášet koš dvanáctkrát.
Na záchodcích tajně mění s žáky deváté třídy vodu za víno.
Odmítá mazat tabuli houbou, žádá ocet.
Na školním výletě (dle očitého svědectví postiženého) plival po slepci.
Na plaveckém kurzu se odmítl ponořit, raději rybník přeběhl.
Chlubí se, že školu do tří dnů zboří a postaví.
Proklel pana učitele.
Až do odvolání (dokud nenajdeme náhradu) výuka zrušena.
*Pochvala za vzorné vzkříšení pana učitele!*