DMD č. 13. pro 13. 4. 2018. Téma: První třída

Na zádi se nachází kuřácká místnost pro gentlemany z první třídy, dále bohatě vybavená knihovna a holičský salon. K drobnému občerstvení jistě oceníte dokonalou repliku kavárny Pařížského stylu či restauraci A´la Carte. Večeře se podávají v jídelně první třídy ve středu lodi. Zde se také nachází bohatě zařízené společenské salonky, ideální k večerní zábavě a konverzaci. Sportovněji založené cestující jistě potěší tělocvična či bazén, mohou též navštívit hřiště na squash. K příjemnému odpočinku se můžete uchýlit do luxusních tureckých lázní.
Ve všech místnostech první třídy naleznete živé květiny, během plavby uchovávané v mrazícím skladišti řezaných květin.
10. dubna, 1912. Titanic.

Babička Pašíková a děda Burác spolu v prváku na střední chviličku chodili. Byli spolu na zmrzlině a v lunaparku si dali za kolotočem nesmělou pusu. Pak si je jejich rodiny vzali do parády. Malé anglické městečko před padesáti lety neskouslo, aby růžovoučká holka chodila s černým klukem.
V druháku se do městečka přistěhoval mladý děda Pašík a bez rozmyšlení přisednul do Burácovy lavice. Okamžitě se z nich stali nejlepší přátelé. S babičkou začal chodit měsíc poté.
Burác i babička Pašíková měli šťastná manželství. Ale dvornost, s kterou děda Burác plnil každé babiččino přání, byla důkazem, že na první lásku nezapomenete.

Potvory hryzaly. Prohrábla si vlasy. Rozmrzele.
---
Tiché zašumění, když se na vyřčení svého jména zvedla.
Překvapené pohledy, že sedí v lavici se svou kamarádkou. Ti dva? Aha...
Udivený pohled, když přicházela na záchody.
Šuškání po celé třídě. Naštěstí pro ni ho neslyšela.
Celý první ročník.
"Heh. J-já myslela..."
"Aha, pardon, víte ten obličej..."
"Jo, promiňte, nechtěl jsem se vás dotknout."
Rozpaky. Všude. Kdo neznal osobně, zmaten.
Občas, když sledovala spolužačky, přála si, aby čas ubíhal rychleji.
"Víš, támleten židovskej chlapeček je fakt dobrej."
"To je moje neteř!"
V určitém věku jsou vlasy prostě hlavní indícií. A ježka nosí jenom kluci.

Nástup do první třídy si pamatuji naprosto přesně. Celé prázdniny jsem nemluvila o ničem jiném, rodiče ze mne asi pěkně bolela hlava, ale těšili se taky (až se mě zbaví, zaručeně). A úplně nejvíc jsem se těšila, že si sednu do lavice se svojí školkovou láskou.
Když nastal den D, nemohla jsem ani dospat, chtěla jsem jít do školy už asi v pět hodin. Konečně jsem byla vypravená, šatičky, aktovka.
Cestou do školy jsem míjela autobusovou zastávku, ze které na mne mával ON! Jakou já měla radost, že ho vidím. Tak jsem se rozběhla a...
Nojo, dva stehy na čele.

Děti vyběhly ze školy. ,,Jdeš s námi na hřiště?" Pohlédla k bavoráku s černými skly, odkud na ní mávala žena na vysokých podpatcích. ,,Nemůžu. Mamka čeká. Jedeme nakupovat..." ,,Hm," pokrčily spolužačky rameny. ,,Tak ahoj zítra!"
,,Už víš, kam půjdeš na střední?" ,,Asi sem," ukázala v mobilu webové stránky gymnázia. ,,To je soukromá?" ,,Hm," pokrčila rameny. ,,Táta říká, že je to tam dobrý... Mně je to fuk."
,,Jakej čundr?! Stany? Ty ses zbláznila!" Otec byl nepříčetný. ,,Dovolená v Thajsku už je zaplacená, letíme první třídou-" ,,A kdo se tě vo to prosil?!" Vyštěkla, popadla sbalený batoh a třískla dveřmi rodinné vily.

„Za celých dvacet let, co tady učím, jsem něco podobného nezažila,“ povzdychla si profesorka odevzdaně. Sirius se nadechl k odpovědi.
„Ani to nezkoušejte, pane Blacku, tentokrát se z toho tak snadno nevymotáte,“ mávla rukou. „Když jste byli v prvním ročníku, ještě šlo přimhouřit oči. Ale ve svém věku už byste mohli mít rozum…“ sjela Remuse významným pohledem.
„Abych to shrnula, máme tu čtrnáctinásobné porušení školního řádu během jednoho večera. Vaším trestem budou dva týdny pomoci v kuchyni.“ Peter se rozzářil jako sluníčko. „Můžete jít,“ dodala smířlivě.
„A, paní profesorko?“ obrátil se James ve dveřích. „Těch čtrnáct trestů, je to rekord?“

Zed s Paulem stáli před sochou a koukali jeden na druhého.
„Já fakt netuším ...“ stěžoval si Zed. Ohlédl se na sochu, ale ta ani nehlesla, ani se nehla. Měl však pocit, že ho pozoruje.
„Myslí tím, že Shatekové vyvraždí Údolí?“ ptal se Paul Zeda.
„Možná. Pak asi nula.“ přemýšlel nahlas.
„Shateky nepočítáš?“ ptal se Paul.
„Myslíš, že je Shatek živý tvor?“
„Máte deset vteřin.“ Ozvala se socha.
„Já nevím, tak třeba čtyřicet dva!“ vykřikl Zed.
„Ha, ha, ha. Vtipné. Ale to bych vám asi měla uznat, že?“ pronesla socha. „Do první třídy tudy, pánové.“ socha se pohla a ukázala vlevo.

Jeroným si důkladně přihnul piva a přelétl pohledem Jana i Abraháma, hltající jeho slova.
"Tyvole, no, to už jsem byl dost ožralej a říkám si: Tak kdybych zavolal tomu profesorovi, co mě vyrazil od zkoušky, mohl bych ho ještě překecat.
"Si děláš kozy?" Uteklo Abrahámovi.
"Tak najdu jeho číslo, prozvonim ho, znova a on to vezme. Tak říkám, že chci řešit tu zkoušku.
A on: "To nevíte, s kým mluvíte?" Vidim, že de do tuhýho, tak povidám: "Víte, s kým mluvíte vy? Ne." A zavěsim. "
"Ty jsi třída," uznale pronesl Jan.
"Spíš sedí první třída. Jako děcko." Štěpán protočil očima.

Obedná prestávka. Pri vedľajšom stole si niekto pochutnáva na bravčovej panenke. Prvotriedny kúsok mäsa.
...
Pri vstupe je nutná sprcha. Hygiena na vysokej úrovni. Oblečenie, vrátane spodného prádla, treba dať preč, vyfasuje sa erárne. Prvotriedna starostlivosť.
„Čo z toho je prasacie hovno?“ pýtal sa kolega ukazujúc na erárne galoše a to čo z nich odpadávalo.
„Všetko,“ tušiac odpoviem.
Farmár sa pozerá s úsmevom.
Obilniny majú prvotriedne, náš chlieb je horší. Toxíny škodia pôrodnosti.
Vo väčších maštaliach sa koncentrované miazma dalo vidieť ako jemný opar.
Pod podlahou, kde nie celkom všetko odteká, je jazero o ktorom nechcete nič vedieť.
Panenka je fajn.

„Takový luxus?“ podivil se John když se usazoval do kožené sedačky. Letuška okamžitě přispěchala nabídnout mu šampaňské, se zdvořilým úsměvem jej odmítl.
„Mycroft má na tomhle případu zvláštní zájem,“ pokrčil Sherlock rameny. Chvíli to vypadalo, že by po dobu letu raději zůstal stát, ale nakonec si také sedl naproti svého společníka. I za ním přiběhla žena s nabídkou šampaňského zdarma. Narozdíl od Johna přijal. „Řekl bych, že mě tímhle "rozmazlováním" chce motivovat k brzkému vyřešení,“ ušklíbl se trochu a upil svého vína.
„O co se vlastně jedná?“
Namísto odpovědi mu byla předložena tlustá složka nadepsaná všem dobře známým písmenem F.