DMD 2021

Zvuky přicházejících, pak pláče a smíchu v Konstantinovi probudily zvědavost. Vykoukl ze svého zapůjčeného kamrlíku... Na chodbě stál Antoine Roche.
„Mon ami, vy tu bydlíte také?“
„Já... Ano,“ dostal ze sebe nakonec.
„Takže jsem na vašem výsostném území.“
„Platím tu nájem, takže...“
„Pozvete mě dál?“
Nebylo ani třeba číst mezi řádky. Konstantinovi okamžitě hlavou proběhla vzpomínka na to, kdy tu větu slyšel poprvé. Řekl ano. A řekne ho zase, i když rozum velí ne.
Nechal ho projít, zavřel a zůstal stát opřený o dřevo. Oči promluvily hlasitěji než švihnutí bičem. Vrhli se k sobě a ústa spojili v drsném polibku.

Severus už má dost dětských her, které nevyhnutelně prohrává (možná i proto, že nikdy nesměl být dítě), tohle je dospělý svět, a třebaže nesouhlasí se vším, konečně ho poslouchají, konečně ho respektují.
Poprvé někam patří. Jeho pálící předloktí to stvrzuje.

*

James se cítí ztraceně. Nesmí nic, jen se skrývat. Oba se s Lily snaží být pro toho druhého tím silnějším v ohlušujícím nekonečném tikotu čekání.
Poprvé v životě se cítí bezmocně.

*

Petr má strach, šílený strach, ale jeho instinkty řvou zachraň se, roztřeseně se nadechne a přikývne, řekne první, tentokrát bezvýznamnou informaci. Čin je překvapivě snazší než myšlenka.
Poprvé zradí.

Rostla jednou jedna meduňka, která se zavřená na svém záhoně hrozně nudila. Před několika lety se ale od dvojice zamilovaných motýlů dozvěděla o sosácích a přibližně před třinácti měsíci se odhodlala a zapojila se. Zprvu byla nesmělá, ale postupně se osmělovala a těšila se z každého dalšího aprílového dne. Když už nemohla nikam cestovat, alespoň takto se zabavila.

Následující rok se ale situace změnila. Práce měla až nad hlavu a na žádný sosák si čas nenašla. Stále na ně na všechny ale s láskou vzpomínala a těšila se na další roky. Třeba to vyjde. A třeba to ani nebyla meduňka.

"I think the first boy I liked... was Hugh. We were best friends for years. Then his family moved away..."
The man beside him nodded. They were still laying in bed, naked.
Victor knew he should go. But he couldn't. This was the first time he felt whole again.
"Was he your first kiss?"
Victor shook his head. "No."
He didn't want to think about Henry now. How the feeling of his lips was almost electric. How he smelled of sherry and expensive cigars.
Victor kissed him again, tracing his way down the stranger's body.
Trying. But unable to forget.

"Vzpomínáš, jak jsme se prvně viděly?"

"Jo, na té první hodině těláku."

"Jo, chyběla jsi první dva dny, a tak jsem tě viděla prvně až v pondělí."

"No a?"

"Jen že jsi mi tehdy přišla taková... No, nenapadlo by mě, že zrovna s tebou se budu někdy bavit. Natož jako s jediným člověkem ze školy."

"Jo, mě taky ne. Když jsem tě viděla, tak jsem si o tobě řekla 'Ježiš, to bude kráva. -"

"Ty vado, Alex! Jako, myslela jsem si upřímně to samé, ale nechtěla jsem to tak říct." skočí ji do řeči. "Vtipný, jak nakonec se bavíme jen spolu."

Rozklepanými prsty naznačoval že nechce. " Už je toho dost, nech... " jeho šedobílí vous a vlasy načrtávali hradbu myšlenkám, které nestačil vytáhnout a vložit do myslánky.
Jeho parťák v tomto úkolu jej vzal za ruku a pravil " Vzpomeňte si na něco pěkného. Něco, co vám i v nejtemnější noci dává sílu žít. " Jeho brýle byly popraskané od posledního souboje o to, jestli se stařec napije naděje pro ně oba.
Třes šel od rukou k ramenům a krku a pak zubům. " Vaše první odmítnutí. Klobouk vám dal na vybranou a vy jste odmítl nepřítele míšených kouzelníků...
" zjizvený přikývl " Teď připijte na zdravý. "

Tenkrát to bylo poprvé, co jsem ji zabil. Pak se čas zresetoval a celý cyklus začal nanovo. Mullet, vajíčko, zářný lid, dva bratři, válka, smrt, ženich, půst a studna času. Jako by čas bylo všechno, co mi zbylo. Jako by se mi snažil něco říct...

Vždycky, když začal nový cyklus, ztratil jsem vzpomínky na minulost. Možná taky proto, že žádná nebyla. Všichni jsme byly uvězněni ve smyčce, kterou si neuvědomovali ani nejvyšší vesmírné bytosti.

Vzpomínky se mi vrátí v posledním dni cyklu. Všechny je pak zapíšu do deníku. Vypadá to, že tyto ztracené zašmodrchané zápisky jsou důležitější, než se zdá.

„Pořád bych jedla a mlsala,“ posteskla si Paulína. „Dala bych si ještě tu čtvrtou pralinku, podáš mi ji, prosím? Jen doufám, že z těch mandlí nedostanu nadýmání. To je v mém stavu obzvlášť nepříjemné.“
Norbert přistrčil manželce talířek s mandlemi v karamelizovaném cukru, v očekávání čtvrté dcery si ji hýčkal. „To je nepříjemné vždycky, má drahá. Pamatuješ, jak jsme byli kdysi v Národním na Mignon a já odešel kvapem o přestávce?“

Teprve po dvanácti letech, jí vylíčil, co tehdy způsobilo jeho indispozici.
Paulína se smála, až slzela.

Snad i díky tomu smíchu přišel malý Karlík na svět ještě téže noci.

The papers in front of him were perfectly orderly, but Scrooge adjusted them anyway, just-so. Perhaps if he presented his case differently-

The patent examiner coughed. "I'm afraid it's not possible, Mr. McDuck."

"Nonsense. Nothing is impossible. I should know! I'm 154 years old, and I don't look a day over eighty."

"You cannot patent a concept."

"And why can't I, I should like to know! Common sense is one of the most useful commodities there is, and goodness knows people could use more of it."

"The answer is no."

"Ah, phooey." Good riddance. He'd keep it all to himself!

Nanni si rozhořčeně odfrkl. Byl rozčilen, protože měď kterou koupil, nestála za nic.
Sedl si ke stolu a přitáhl si čistou hliněnou destičku. Na chvíli se zamyslel, ohryzávaje tupý konec rákosu, potom začal smolit znaky klínového písma.

"Vážený pane,
zásilka mědi, kterou jsem obdržel, je mírně řečeno podprůměrné kvality. Nehodlám ji proto přijmout a důrazně žádám vrácení peněz. Rovněž jsem se doslechl, že s mým sluhou, který transakci dozoroval, bylo nakládáno hrubě. Takový přístup považuji v dnešní době za nepřijatelný a vyvodím z něj důsledky.

S pozdravem,
Nanni"

Dopsal poslední znak a spokojeně přikývl. Tohle si Ea-nasir za rámeček nedá.