DMD 2021

Past je připravena. Teď se skrýt v korunách stromů a ani se nepohnout, dokud dagír naší skupiny nezavelí.
Prask.
Pod Guruch povolila větev. „Šplhej!" syčí na ni Ukhár.
Guruch se snaží. Marně. Poranila si pádem ruku a nemůže se přitáhnout.
Seskočím a běžím k ní.
„Igrûn! Zpátky!"
Nevšímám si ho a nabídnu Guruch stupátko ze spojených dlaní. Společně se vydrápeme nahoru.
„Zůstaň schovaná," šeptám jí. „Potom tě ošetříme."

„Už mám plné zuby tvojí neustálé neposlušnosti!"
„Co provedla?" zajímá se Grudžik-thrakka.
Ukhár mu to prskavě vyloží.
„Nech ji na pokoji."
„Dvakrát porušila rozkaz!"
„Řekl jsem - nech ji. Nerozuměls, Ukhár-dagír?"

Olena překročí práh domu, který jí několik hodin patřil. Setřese z ramenou tíživou odpovědnost a lehkost svobody.
"Jak to šlo?" zeptá se Aleksandr, který čekal venku.
"Lhala jsem," přizná Olena.
Taťána se dozví u soudu, že její matka po třiceti letech otřesného manželství zabila jejího otce a svému milenci dala jeho podobu. Že doufala, že dcera nikdy na záměnu nepřijde, protože otce už dlouho nevídá. Že udrží na uzdě vztek bobtnající v domě, v němž byla spáchána vražda.
Možná se to dozví od domu.
"Půjdeme domů."
Jejich ruce se najdou a pevně stisknou. Vyjdou ze zahrady.
Ani jednou se neohlédnou.

Mezi babičkou Bolavou a bábi Zlopočasnou byla řada dalších starších žen, které nasměrovaly Toniččinu cestu – a které jí ustavičně nahlížely přes rameno a více či méně autoritativními hlasy vyjadřovaly názor na její konání. Nezabránil jim v tom ani fakt, že mnohé již nebyly naživu a ty ostatní nebydlely blízko.*
Jedno měly společné. Patřily výhradně samy sobě, tak jako písek nebo oblaka. Byly své, dokonale, sebejistě své.**
Teď, když bosá a prostovlasá Tonička stála na Křídě a vzhlížela ke hvězdnatému nebi, kupodivu mlčely.
Věděla proč.
Konečně toho dosáhla.
Byla jako ony. Byla úplně svoje. Patřila si.
Jenom proto se mohla rozdávat.

Carmen - Návrat do světla
Evangelista biolog - Nebyl to netopýr
Owes - Když muž se ženou snídá
Owes - Správná motivace
Remi - O famfrpálu už bylo dost
Saphira - I mistři lektvarů odcházejí do důchodu
Voldemort - Georginina volba

Litera za prózu:

beneslanka Všichni za jednoho a Recitátor
Kitsune´s Sun V první linii a Věrná žena
Aries Pod nátěrem
Zuzka Plameny svic
Peggy Ani koruna nestačí, Ze školních škamen a Na schůzi
Tora Zlá minuta a Je přece zcela jasné, kdo má patent na rozum

Litera za poezii:

myday Noční koupel
Esti Vera Okamžik II
Profesor Vstavače

Litera za knihu pro děti a mládež:

Kleio Medvídek, Zůstat hrdý a Vzpomínáš?
Gilnar Pod povrchem
Regi Právo na spánek

Litera za knihu pro starší a pokročilé:

Dede Dárek pro maminku
Carmen Principy filozofie potměšilé větve a Rodinná diagnóza
ef77 Ráno v tom všivým lese, co mu říkám domov a Zakladatel: První a bezejmenný

Litera za naučnou literaturu:

mila_jj Slyšíte, že neslyšíte? a vůbec všechno
Blueberry Lady Cvičme v rytme!, Pachacuti Cusi a Oktroj
wandrika Krehkí bojovníci

Litera za nakladatelský čin:

Aplír Zastavený čas
kytka Jihočeské rybníky
Dain Laskavý hlas
Jan F. Rajm Bod (ne)návratu

Litera za publicistiku:

KattyV Básník a král
Linkový stykač Nesmazatelně vryto
Apatyka Paeonia a Z černé kroniky

Litera za debut roku:

K.pise Po letech
Aldarion Plivnutí do tváře mého občana švagra
Mordomor Oblek pro zvláštní příležitosti

Litera za překladovou knihu:

Owlicious Podoba čistě náhodná
P.M.d.A Kandidátka
Eso Rimmerová Dobře míněné, leč nevyžádané

Litera za blog roku:

Peggy Tail Tam někde
L.P.Hans Průzkumný let
Marek Snaha byla

Litera za černé peří:

tif.eret Čekání

Litera za zobák:

Hippopotamie Milé démonky, sukkuby, dámy!, Síly v pozadí a Milé démonky … II

Litera za křídlo:

Esclarte Podivné dobrodružství Jaroslava Pondělíčka

Litera ze dráp:

Aveva Váhání

Litera ze oko:

Owes Fantastické pozadí a jak ho předvést

Litera za vránu:

Smrtijedka Neodvysílaný koncept reklamy na doutníky

Litera za vráňata:

Lee V ZOO
Kumiko Internacionální pomsta
Kilián Když frajeři flexí

Pomalu se mění, smysly utichají a sílí, jsou dál i blíž sami sobě, syrovější a přímější. Rozumí vlkovi a jeho bolesti a vlk rozumí jim; les je volá a oni ho vyslyší.

*

Sirius se v běhu zastaví a ohlédne se, vítr mu zcuchá vlasy, dívá se na domov, který nikdy nebyl domovem, předtím mizí ve větru; ve vší nejistotě poprvé stojí pevně na svých nohou a v ruce sevřené v pěst konečně drží vlastní život.

*

Přestanou před sebou odvracet oči, zpříma se dívají jeden na druhého, znovu se poprvé, tentokrát doopravdy vidí. Propletou svoje prsty a tichem si řeknou všechno.

Tenkrát to bylo všechno krásné
První naivní lásky kýč
Tenkrát to bylo všechno krásné
Bylo to krásné a je to pryč

Tenkrát jsem ještě věřila v lásku
Že lepší dávat, než-li brát
Tehdy jsem doufala, že bys mohl
Jako já tebe mít mě rád

Tenkrát jsem chtěla dát ti své srdce
Stačilo jen ho z dlaně vzít
Pevně mě sevřít do náruče
Společně počkat na úsvit

Tenkrát jsi mohl mít celou mou lásku
Mohl jsi získat celý svět
Tenkrát jsi poprvé zlomil mé srdce
Kéž by to bylo naposled

Kéž bys mi srdce zlomil jen jednou
Tam. Poprvé a naposled

Když se zrovna žádný mistr nedíval, nejeden padawan toho využil k nějaké lumpárně. Settoe nebyla výjimkou.
Pro jistotu se rozhlédla a pak do mísy salátu vyklopila celou lahvičku extra pálivé omáčky. Teď už stačilo jen čekat, kdo se stane obětí jejího žertíku.
Ke stolu s mísou se přiblížil padawan mistra Gorma, nabral si na talíř a s apetitem, kterým byl jeho druh proslulý, ho hned slupl vrchovatou lžíci.
„Prosílu!“ vyprskl. „Ten salát jako sithská řiť pálí!“
*****
„Je to zřejmě šokem,“ řekl mistr léčitel.
„Ale kdy zase normálně mluvit začnu?“ ptal se zoufalý padawan.
„Těžko říct. Možná pár dní, nanejvýš týdnů.“

Dopis z Bradavic Dennise Creeveyho přirozeně nadchnul. Dodatek o nutnosti zúčastnit se zápisu na ministerstvu rodinu sice zarazil, po Colinovi nic takového žádáno nebylo, ale talentovky nebyly na výběrových školách ničím neobvyklým, to bylo známo i obyčejnému mlékaři.

Rozlehlý sál na ministerstvu uvítal Dennise chladně. Dobrodružná stezka mezi úkoly se proměnila v labyrint nebezpečnější než úkoly Turnaje tří kouzelníků.
Dennis... neprošel.

O Creeveyových už v kouzelnickém světě nikdy nikdo neslyšel. Nikdo o to ani nestál.

Jen v bradavické Velké síni vždy koncem dubna hořely svíčky černými plamínky. Na památku těch, kdo byli obětováni jako příklad neschopnosti mudlorozených obstát mezi kouzelníky.

"Teplota v ubikaci je v pořádku, vlhkost taky, co jim sakra může být, že se zavíčkovali," dumá domácí nad dvěma zavíčkovanými achatinami.
"Slyšíte ji, kolego, prý co nám může být! Ji snad netíží existenční, ba co dím, i existenciální úzkost? Což jí nepřijde, že peklo jsou ti druzí? Necítí někdy potřebu pohroužit se do samoty?" zahuhlá Vlasta ze své ulity.
"To nevím, kolego," uvažuje Vlasta, "Třeba i cítí, ale zavíčkovat se stejně neumí."
"Pravda, nemá to jednoduché. Ale nevylezem přece? Vždyť nám doopravdy nic nechybí."
"Ani náhodou! Co přinesla ty albinotické potvory, šišlá jen na ně, a nás si nevšímá!"