DMD 2021

Pamatuješ můj milý
Naše první setkání
Nebylo moc radostné
Poněkud jsi překážel

Stěží uschlá byla podlaha
Průvan se domem proháněl
Vysavač zpíval úklidovou
V kamnech oheň plápolal

Můj milý tenkrát jsi mě
Vážně hodně štval víš
Tolik práce mě čekalo
Ty už jsi v chodbě stál

První pohled do očí Tvých
Chladné zhodnocení postavy
Promiň nemilovala jsem Tě
Jenom unavená byla jsem

Můj milý starostí spoustu
Křivilo tehdy moji tvář
Přesto jsem tebe spatřila
Nezměnil se svět ale byl

Netušil ani jeden z nás
Pranic o bouřích které
Život s úsměvem zlým
Ke zvládnutí předhodí

Můj milý to bylo tenkrát

Každá bouřka někdy končí, i tato. Déšť ustává, nesměle prosvítající sluneční paprsky začínají sušit naše těla. Přibližujeme se civilizaci.
Společnice vyhlašuje konec naturismu, obléká si sukni a tričko. Též se odívám a kultivuji. Zbytek túry absolvujeme jako decentní ctitelé společenských konvencí konverzujíce o perspektivách naturismu v Čechách a v Evropě vůbec. Shodujeme se, že k veřejné nahotě konvence ještě dlouho nedospějí, přestože tam logicky směřují.
Přicházíme na nádražíčko úzkokolejky. Záhy přijíždí vláček. Dívka nastupuje, naposledy si zamáváme. Čekám na vláček z protisměru.
Nevím, dočkám-li se éry standardní veřejné nahoty, možná dnešní poprvé bylo též naposledy. Ale zkušenost to byla zajímavá.

Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem se poprvé zamilovala.

Přišlo to znenadání.

Ne jako blesk z čistého nebe, protože tehdy bylo zamračeno.

Podívala jsem se na jeho tvář a najednou se to stalo. Měla jsem pocit, že ho znám, už dávno jsem ho ztratila a teď se ke mně vrátil.

Bohužel to bylo jednostranné.

Nikdo nechce slyšet slova "vidím tě jako kamarádku." Aspoň nikdo zamilovaný.

Nejspíš si za to můžu sama, že mě odmítl.

Není dobré vyložit karty na stůl příliš rychle. Někdy se pod jejich tíhou propadne.

Moje tenkrát poprvé je pryč a nechci na něj myslet.

Prostě ne.

Angelina věděla, že na první hodinu létání nikdy nezapomene, a to nejen proto, že málem dala Harrymu do zubů (co si ten lehkomyslný blázen o sobě vůbec myslel!?).
Ale na Harryho po návratu madame Hoochové rychle zapomněla. Toho dne totiž poprvé sama letěla! Vlastně to ani nebylo tak těžké. Stačilo křiknout na koště: „Vzhůru!“ a kupodivu ho měla hned v dlani.
Pak na něj sedla a ono to šlo: byla pět stop ve vzduchu a vůbec se nebála, skoro jako kdyby už létala někdy předtím. Byl to tak báječný pocit! Připadalo jí, že je konečně v něčem alespoň trochu dobrá!

"Dal bych si tu čtvrtou koblihu," pronesl Tony.

Avengers si vyměnili významné pohledy. Steve se slova ujal jako první.

"Tony... všimli jsme si, žes trochu nabral na váze."

"No dovol!" naježil se Tony. "Vypadám báječně! Jarvisi," obrátil se ke stropu, "řekni, že vypadám báječně!"

"Ano, pane."

"Přesto myslím, že bys měl se mnou častěji cvičit," nedal se odbýt Steve.

"Když řeknu ano, dáš pokoj?" zavrčel Tony.

"Ano."

"Proč tomu tak úplně nevěřím?"

Steve se nevinně pousmál.

***

Později

"Cape, já tušil, že mě jen chceš dostat na kolena."

"Dost řečí."

"Co... ale jo, proč ne."

Toho dne už toho moc nenacvičili.

Ke kuriózní situaci došlo během mrožích sumo zápasů. Dva mroži zápolili tak usilovně, až se pod jedním z nich probořila podlaha ringu a sportovec v ní zůstal zaháknut svými kly. Organizátoři se okamžitě pustili do snah o jeho vyproštění.

"Bylo to nepříjemné," přiznal zápasník. "Po chvíli mi dokonce začali nadávat, že by se to nestalo, kdybych nebyl vyžraný jako prase. Tím mě celkem urazili. Copak bych mohl být úspěšný ve své váhové kategorii, kdybych byl hubený jako nějaký obyčejný vepř?" dodává.

Ačkoliv se do akce zapojilo i velké množství diváků, pomyslnou řepu nevytáhli. Těžkotonážního sportovce nakonec osvobodil až vysokozdvižný vozík.

Přišel den, kdy tvá nejmladší odjížděla do Bradavic.

Poprvé jsi pocítila obavy z tohoto dne, když Bradavický Expres odvážel Billa. Tehdy sis však řekla, že je to ještě daleko a vzala ostatní děti do cukrárny. Jak postupně odcházeli ostatní, tvá úzkost rostla, protože se pomalu blížil.

A teď je tady.
Když vlak s Ginny mizel z dohledu, cítila jsi podivnou úzkost z návratu do prázdného domu, a tak jsi vyrazila do Příčné na nepotřebné nákupy.

Nakonec jsi skončila na kávě u Fortesua, jako vždy. Jak jsi tam seděla, pozorovala ruch kolem sebe, pochopila jsi, že potřebuješ změnu. A to pořádnou.

Maybe it was stupid, meeting here, all in public. Bucky didn't much care; not for anything beyond the blue eyes thoughtfully watching him across the table. "You didn't go back."

Steve smiled, the line of his mouth slowly curling upwards through wrinkled skin. "You thought I would?"

Bucky shrugged. "You had a family. Kids," he got the word out, eventually.

"Yeah, I had a lot of things. Still do, really."

"So..." Bucky got no further, stuck in impossibilities.

"It already happened, all of that back then; it wasn't my first time."

"What does that-"

"This is my second chance here."

Čerstvé banánové listy popsané lidovými karibskými kouzly (místy ozdobené otiskem podrážky) přistály na stole před vedoucí budečské knihovny.
“Vida, tak se to konečně vyřešilo,” zvedla hlavu a povzbudivě se na nejmladšího knihovníka usmála.
Ten se tvářil vážně a zhluboka se nadechl (tohle totiž dělal úplně poprvé). Na banánových listech přistál ještě jeden list papíru.
Vedoucí se naklonila a překvapeně zamrkala.
“Výpověď?”
“Ano,” řekl knihovník uvolněně, jako by z něj spadla všechna tíha světa, “Knihovnictví není práce pro mne. Hodlám se ucházet o pozici ošetřovatele na mantichoří farmě.”
Pak se otočil a lehkým, téměř tanečním, krokem spokojeně odkráčel do zapadajícího slunce.

Seděli všichni u plápolajícího ohníčku. Elzee se jako kočka vyhřívala, Marigold si chvílemi třel otlaky od provazů a Geralt jen tiše hleděl do plamenů.

„Děkuji, Geralte," pronesl básník. „Je to jako tenkrát, poprvé před lety, kdy jsi mě zachránil z rukou otce krásné Bereniky."

„Poprvé to ano, ale bylo to mnohem horší. On tě chtěl rozsekat kosou a moc nehleděl na to, kdo jsem a co mu ode mne hrozí."

„To máš pravdu. A jen díky tobě jsem vyvázl."

„A plním zase slib," otočil se zaklínač k Elzee. „Teď je řada na tobě. Splním slib, který jsem dal tvé matce."