dmd-2012

Metro. Hezká slečna u okna a jeho stará dobrá hra. Jestli vystoupí na příští stanici, může ji sledovat. Vystoupila! A teď… dá se vpravo? Chyba. Dívka míří vlevo, pryč z jeho života.
Vždycky poctivě dodržoval pravidla. Až jednou… Neuhodl, ale nechat to děvče odejít by byl hřích. K čertu s hrou, osloví ji tak jako tak. Pozval ji na kávu. Zábavný flirt přerostl v cosi hlubšího. Zamilovali se.
Jenže pravidla hry jsou silnější. Neúprosná hra musí rozhodnout, zda mu je jeho láska souzena.
Znovu v metru. Jde o všechno. Vlevo nebo vpravo?
Neví. Nechce vědět. Hra skončila. Tunelem zafičel průvan.

(někdy kolem roku 4000)
„Cože?“ ozvalo se z kajuty a ani troje dveře nijak nesnížily intenzitu onoho údivu.
„Co to krucinál je?“ pokračoval hlas rozhořčeně a lomoz byl rázem doplněn pestrou škálou dalších zvuků.
„To jsem, kurva, obětoval šest dní svého života kvůli tomuhle?“ Rány pěstí do klávesnice byly tak charakteristické a hlasité, že posádka kuchyně o ony troje dveře dál zmlkla a přestala krájet vesmírnou mrkev.
„Alko pořád hraje ty staré hry z jednadvacátého století?“ otázal se jeden znuděný kuchař druhého.
„Jo,“ pokrčil rameny ten druhý, zatímco v inkriminované kajutě zjevně probíhala totální destrukce herního zařízení, „konečně se dostal ke třetímu Mass Effectu.“

Poznámka: Lejdynko, tohle bude pro mě opravdu výzva. Nicméně, první už by byla na světě. :)
Svíčka provokativně prskla, když se další vlna horkého vosku vylila na stůl. Už moc času nezbývalo k tomu, aby se pokoj ponořil do spokojené tmy. Jediné, co by v ní zůstalo, by byl nespokojený autor.
Brk klouzal rychle, slova a zase slova plnila prázdná místa. Cítil, že má ještě tolik co říct a tak málo na to má času. V mysli mu ožívala bouře. Miranda právě objevovala krásný nový svět. Další prsknutí.
Ne, ještě ne. Ještě zdaleka není konec hry. I když spisovatel tušil, že zatímco hra ještě konec nemá, jeho part v jevišti jménem svět už skončí velmi brzy.

Už je dávno po půlnoci, ale vždyť už zbývá jen pár stránek, nesmím je přece opustit teď, když... Ách, teď se objevila úplně nová stvůra, strana zla je v přesile, to je hrozné, něco se musí stát, nemůže přece umřít, on ne, vždyť ona je nemocná a čeká na něj. To je tak napínavé!
Další stránka, rychle, další stránka.
Kde je?
Která svině! Je vytržená! Ne, ne jedna. Zbývá už jenom „a odletěl k západnímu obzoru, který hořel končícím dnem.“
Přežili oba? Nebo jen on? Nebo jen ona? Muselo přece dobro vyhrát, tak je to vždycky...
Ale co když ne?

V opeře pojmenované po něm hrál hlavní roli kastrát. Ve skutečnosti používal kontraalt jen když chtěl přeječet manželku. Výš se nikdy nedostal.
Prý se zamiloval do dívky z lidu. Ve skutečnosti byl své ženě nevěrný jen se šlechtičnami.
V románech místo něj vystupoval jakýsi zbabělec. Ve skutečnosti zalezl pod postel jen jednou. Zapadla mu tam bota.
V prvním filmu z něj udělali tyrana. Ve skutečnosti si to ti barbaři zasloužili.
Na druhý film se nedodíval. Piercing? Jestli konec jeho dobré pověsti již nenastal, přišel teď.
Král Králů Xerxés rozhodně nebyl spokojen s představami, které si o něm vytvořily následující generace.

Je to tady. Konec. Přemírou emocí se mi skoro hrnou slzy do očí a z úst se mi dere hysterický smích. Nemyslela jsem si, že to někdy bude možné. Je konec. Byla se mnou tak dlouho. Všechny ty hodiny, dny a roky co jsem s ní strávila. Bezesné noci, ve kterých mi dělala společnost. Dostala se mi pod kůži. Byla v mé mysli, ať jsem šla kamkoli a moje fascinace snad hraničila s posedlostí. Milovala jsem ji a stejně tak jsem ji nenáviděla. Mé dítě, moje milenka i ručička hodinek odtikávající můj osud. A teď… poslední strana, odstavec, slovo. Konec.

Páni, to je ale dobrota! Neuvěřitelná dobrota! Lahůdka! Nikdy by mě nebylo napadlo, že si budu pochutnávat na takové delikatese! To se nedá slovy vyjádřit. Rafinovaná kombinace chutí. Takhle bych chtěla hodovat pořád. Pořád a pořád. Musím si chvíli odpočnout, trošku se natáhnout. Áááá – to je ono. Tak a můžu pokračovat.
Ostatní jsou už po jídle, zůstala jsem tady sama. Já se jim divím, taková dobrota! Jsem nacpaná k prasknutí, ale pochutnávám si dál. Už nemůžu, ale přece tady tu baštu nenechám. Ještě aspoň trošku si sosnu.
„Tak, konec,“ pronesl hirudoterapeut a rozhodným pohybem smetl poslední pijavici z klientčiných zad.

Nohy chyběly, ruce taky,
nešlo poznat, co jsou ohořelé šaty a co zuhelnatělá kůže.
Ze skalpované hlavy, někde tam, kde býval pohledný obličej,
hleděly do prázdna oči.
Leskly se nad dýchací maskou, která nutila nebožáka žít.
Císař Palpatin se sklonil nad torzem.
Neuvěřitelné, co dokázal meč Mistra Kenobiho ve spojení se žhavou lávou.
Zděšení se proměnilo ve zvrácený triumf.
Výborně, právě tak to mělo být.
Palpatin se jedovatě usmál.
Každou mizérii dokáže proměnit ve svůj prospěch.
V tom spočívá podstata jeho Síly.
„Mistře,“ zachroptěl zmrzačený, „je konec.“
Palpatinovy žluté oči posměšně zasvítily:
„Mýlíš se, Lorde Vadere. Cožpak jsi nepoznal začátek?“

„Já mám takovej hlad,“ posteskl si Drewin.
„Vždyť jsi teď pil,“ nechápal Alwe.
„Jasně – další náctiletou káču, zpitomělou z časáků, filmů a photoshopnutých modelek. Je to teď k zbláznění, samý vegetariánky, veganky a kdoví co ještě. Jsou hubený jak špejle, do toho kousneš a málem si zlomíš zub o obratel. Ne jak dřív, holky krev a mlíko. To je furt dietní snídaně, dietní salátek, dietní McDietBurger s dietní Colou DietLight… samý chemický sajrajty, akorát jim to škodí. A ta krev? Blivajz.“
„Máš recht,“ přikývl Alwe. „Ale stejně by mě zajímalo, kdo na tu módu dojede dřív: lidi, nebo my upíři?“

„Tak tady to končí,“ říkal si Vendelín Pidimuška. Dokázal myslet jen na neuvěřitelné vedro a lano kolem svého krku.
„...tímto se odsuzujete k trestu smrti,“ řekl soudce.
Kat si olízl ret.
Někdo vykřikl.
Vendelínovi z nosu ukápla kapka potu.
Kap.
Další.
Kap.
Znovu.
Kap.
Zavřel oči.
Kat kop.
Dav zahučel.
Zvuk se zasekl, ztuhl, převrátil, narovnal a ztichl.
Vendelín otevřel oči. Kapka mu visela kousek před hrudí.
Uslyšel zvonivý zvuk, jako když nejostřejší břitva přeřízne vlas.
NESTŮJTE TAM A POJĎTE, NEŽ SE TU OBJEVÍ AUDITOŘI. NEMAJÍ RÁDI TAKOVÉ ZÁSAHY.
„Kam to jdeme?“ zeptal se překvapeně.
UVIDÍTE, MÁM PRO VÁS PRÁCI.