dmd-2012

Před chvílí bylo všechno jinak.
Ještě před okamžikem Étoile, mladá samice roi-de-vitesse, zlobně syčela na staršího kosokřídlatce a snažila se draka vyprovokovat k útoku. To bylo předtím, než přestala dávat pozor a neuhnula z cesty útoku formace vedené dlouhokřídlatcem.
Stačilo pár vteřin a z mladé dračice se stala kvílící troska zoufale se drápající se po krku, který zasáhla dlouhokřídlatcova kyselina. Bolestí stěží máchala křídly a její posádka se urychleně přesouvala na hřbet úzkostně kvílícího pou-de-ciel.
Kapitán ne.
Ten, kterému se Étoile zavázala stát po boku po celý život, se rozhodl zůstat, zatímco se dračice řítila do vln.
Až do konce.

„Vůbec nic to není.“ Prohlásí naprosto klidně, líně se otočí k oknu a pravou rukou si upraví účes. Napjatě polknu. Jak tohle může vůbec říct?
„Já jen … víš, tohle je poprvé, co …“
„Poprvé, říkáš?“ Zableskne se jí v očích. „Prostě to udělej. A už to neprotahuj, nemám na to celý den!“
Místností se ozve nářek. Vysoký, plačtivý tón, při kterém se mi vnitřnosti zkroutí.
Vidím jeho pohled, kterým se do mě vpíjí a čeká, co udělám.
Podívám se do těch vyděšených očí, které odráží mé vlastní pocity.
„Tak dělej!“
Pomalu zvednu pistoli a pro jistotu zavřu oči, když zmáčknu kohoutek.

„Co se stalo?“ přiřítil se, jak nejrychleji to šlo, a neušla mu naléhavost a bezmoc v jejich očích. U krbu stál snědý čtyřicátník, princův Mluvčí, a mnul si bolestně spánky. Pan Tau – jeskynní troll s buřinkou, ronil slzy, a Erben Váh, slovenský hastrman, který to v Čechách vzal po Donu Česílkovi, seděl na druhé straně místnosti, nohy v necičkách s vodou, a pálil toho největšího špeka, co svět kdy spatřil.
Zaposlouchal se. Z vedlejšího pokoje k nim pronikala roztomile rozpustilá znělka. Winter wrap up, winter wrap up…
Došlu mu to… Princ Noci ujíždějící na My little Pony? Gehenna se blíží.

Autorská poznámka: Videl som dnes film, tak som k jeho koncu napísal drablátko.
Tak nám tá prerastená jašterica rozbila nášho robota. Ani pomoc od Futuriáncov nám nestačila. A pritom mal ideálne vybavenie - plášť zo syntetických diamantov, lejzrové kanóny, plazmové granáty. Akurát neviem, prečo musel vyzerať ako ona.
Už sme tú potvoru mali na kolenách, spodný mozog už mala zničený. A potom si priletí ten vták, čo už mal byť dávno mŕtvy, obnoví jej ho a ešte jej pridá silu.
A teraz si pokojne odchádza do mora aj s tým malým a vedeniu to je asi jedno. Zdá sa, že nikoho nezaujíma, čo bude ďalej. Ale to nie je koniec. Jedného dňa ju zničíme.

Už byly slyšet těžkopádné kroky. Blížilo se to, pomalu ale jistě. Když už bylo monstrum za posledním rohem, mohli slyšet i jeho dech. A také cítit, odporně té příšeře páchlo z úst. Srdce jim i přes veškerou snahu o zachování klidu zběsile tepala. Další dva kroky a temnotou zazářily dvě krvavě rudé oči. Monstrum vědělo, že už je má v hrsti, nemají kam utéci. Loudavě překonávalo posledních pár kroků. Ozvaly se první výkřiky hrůzy z úst zoufalců, kteří budou během chvilky snězení. Monstrum už se pustilo do prvních z nich, za vydatného křiku zbylých. A pak naběhly titulky. Film skončil.

Nádech a…
„Shepardová? Probuď se…“
Podepřely ji silné ruce.
„Garrusi?“
„Jsem u tebe.“
Otevřela oči do hasnoucího světa.
„Máme problém, Shepardová. Fanoušci odmítají dál hrát. Chytli se nějakých podstrčených scén o konci a nevěří, že pořád trčíme tady v tom pekle. Že je potřebujeme.“
„Poslední Harbingerův trik. My nepotřebujeme je. Oni potřebují nás. Pomoz mi.“
„Co chceš dělat?“
„To, co celou dobu. Bojovat. Tohle není konec. Blázni. Jde o jejich Zemi.“
Chvějivě vykročila. Ohlédla se po něm, ale…
„Jsem u tebe,“ ozvalo se vedle ní.
V sutinách rozbitého města zavířil prach.
V potemnělé místnosti kdosi opět nedočkavě zapnul svůj Xbox.

Se zachmuřeným výrazem hleděl na vzdalující se planetu. Poslední… Nikdy ho ani ve snu nenapadlo, že se to stane, jenže když před pár minutami opustil tuhle nehostinnou díru na okraji galaxie, počítač mu na obligátní otázku „Kam dál?“ odpověděl mlčením.
Znovu s nadějí mrknul na obrazovku, ale dál na ní svítil nápis KONEC SEZNAMU.
Co teď bude po zbytek nesmrtelnosti dělat? To přece není možné, aby byl ten červ Zzyx Zanicnestojím poslední bytostí, kterou mohl urazit! Ještě pořád měl v zásobě dostatek nadávek – těch zjevně bylo ve Vesmíru víc než života.
Ach jo. A jako na potvoru byla neděle odpoledne.

„Je to rychlejší a snazší než usínání.“
Ústa se mu sama roztáhla do povzbudivého úsměvu, přičemž on sám by se spíš rozplakal.
Posílá kmotřence umřít. Cítil se jako vyvrhel, když si to uvědomil. Přesto věděl, že musí. Zastrašováním by Harrymu na poslední cestě nepomohl.
„Zlato, jsi hrozně statečný.“
Lily se taky povzbudivě usmívala. Tušil ale, že i její úsměv je přetvářka. Musela si pamatovat tu krutost ve Voldemortových očích, když k nim přišel...
„Budeme s tebou... Až do konce.“
James byl na syna viditelně hrdý, vypadal naivně jako dřív. Asi jako jediný si plnně neuvědomoval, co to ten konec znamená.

Plakáty visely všude. Žlutě a oranžově pableskovaly snad z každého volného prostranství.
„Buďte součástí Konce!“ „Najděte své místo na Konci“ hulákaly slogany a útočily na kolemjdoucí svou úderností. „Konec je pro všechny!“.
Děti se začaly předhánět v tom, kdo si těchto sloganů pamatuje více.
Dospělí zase vymýšleli nové a zasílali je na adresu firmy, úhledně vyvedenou černým písmem ve spodním rohu každého plakátu.
Na věži zářivě zelené číslice tiše odpočítávaly zbývající čas.
Prodávaly se narozeninové čepičky v zářivých barvách, frkačky a dělobuchy.
Černý trh se vstupenkami jen kvetl.
Konec světa se blížil a každý člověk z toho chtěl něco mít.

„Neboj, ta injekce vůbec nebolí.“
„Dárky nosí Ježíšek.“
„Padající hvězdy plní přání.“
„Sluší ti to.“
„Jednou potkáš svého prince na bílém koni.“
Jako dítě jsem slýchala mnoho lží. Myslela jsem si, že až budu dospělá, tak to skončí. Že se mnou lidé začnou jednat na rovinu.
Až teď vidím, jak jsem se pletla. Pořád poslouchám ty stejný kecy. Nemá to konce.
A víte co? Unavuje mě to. Nejsem přece hloupá a už mi dávno není pět. Sama dobře vím, čemu můžu věřit a čemu ne.
Klidně to opakujte stokrát. Neuvěřím vám.
Já přece moc dobře vím, že Severus Snape existuje.