Zkouška

„Vůbec nic to není.“ Prohlásí naprosto klidně, líně se otočí k oknu a pravou rukou si upraví účes. Napjatě polknu. Jak tohle může vůbec říct?
„Já jen … víš, tohle je poprvé, co …“
„Poprvé, říkáš?“ Zableskne se jí v očích. „Prostě to udělej. A už to neprotahuj, nemám na to celý den!“
Místností se ozve nářek. Vysoký, plačtivý tón, při kterém se mi vnitřnosti zkroutí.
Vidím jeho pohled, kterým se do mě vpíjí a čeká, co udělám.
Podívám se do těch vyděšených očí, které odráží mé vlastní pocity.
„Tak dělej!“
Pomalu zvednu pistoli a pro jistotu zavřu oči, když zmáčknu kohoutek.