DMD 2016

Harry uspořádal obrovskou párty na rozloučenou. Pozval každého, protože Teddyho měli rádi úplně všichni.
Stál v koupelně a pozoroval zrcadlo. Odrážela se v něm tvář ze starých fotek (až na ty vlasy). Nikdy si nebyl jistý, koho mají vlastně rádi.
Vrzly dveře. James za celý večer vylezl ze svého pokoje sotva na deset minut.
„Promiň,“ zamumlal a pak dodal ještě něco tiššího, čemu Teddy rozuměl, ale nechtěl si to přiznat.
Noční vlak protínal Evropu.
S každou smskou od operátora se vzdaloval domovu.
Když v Dortmundu uprostřed noci čekal na přípoj, poslal jednu do Anglie.
„ja fakt musim vypadnout“
Odpověď nepřišla.

"No a Božka mi na to pivo dala jen dvě stovky. Chlapi, co je to za svobodu? Co je to za rovnoprávnost? Pro tohle jsme zvonili klíčema na náměstí? Tak jsem na ni vlítnul a že chci ty rovný příležitosti. Pořádnej chlap si musí umět dupnout."
"A dostal jsi je?" zajímal se Pepan.
"Jo. Hned druhej den jsem dostal příležitost prát pokaděný pleny, vařit, luxovat, vytírat, jít na nákup, žehlit..."
"Franto, to je hrozný. A co jsi dělal?"
"No uznejte sami, nebyl čas na hrdinství. Koupil jsem velkej puget a šel jsem ji odprosit. Ona ta rovnoprávnost se strašně preceňuje."

Malá krčma v lesích za sedmero horami…
„…šlofíka a jeden jedinej trn. Jeden! Já vypadal jak oběť vzteklýho ježka…“
„Co mám říkat já? Líbal jsem mrtvolu!“
„…ropucha! Zatracená ropucha! Ale né, všichni jen ‚chudinko, fuj, políbit žabáka‘ - já sakra tím žabákem byl! Roky!“
„Obelhala mě, aby mě dostala! Prej princezna… vesničanka! Manželství založený na důvěře, fakt…“
„Sedmihlavej drak! Sedm hlav, chápete?! Šílenej masakr!“
„…vůbec nechtěl ženit, ale né, následník musí být, královna ti pomůže s vládnutím… s koštětem umí, ale co sakra ví o politice?!“
„Máme dost!“ zabušil jeden princ korbelem o stůl.
„CHCEME ROVNOPRÁVNOST!“
„Ať se laskavě zachraňujou samy!“

Vikkarden strnule hleděl na dvě rakve, nad nimiž právě dozněly pohřební zpěvy. Takhle to být nemělo! Když si na podzim stěžoval Thyderikovi, že ho strýc dosud nepropustil z poručnictví… Tohle přece nechtěl!!! Strýc padl a teta… následovala ho. Dobrovolně.
Nebylo mu ani šestnáct a najednou byl jediným dospělým mužem v rodině. Věřil, že v boji obstojí, strýc ho dokonce několikrát nechal velet. Zvládne to. Jenže nebyl jen vrchním velitelem, nebyl jen suverénem nad celými horami: zároveň se stal opatrovníkem čtyř dětí ve věku od osmi do čtrnácti let. Byl za ně zodpovědný, stejně jako za celé hory! Zvládne i tohle?

Louie Zamperini trpěl posttraumatickou stresovou poruchou, kvůli níž pil více než kdejaký hospodský povaleč, občas vztáhnul ruku na svou ženu a málem došlo i k rozvodu. Nemohl za to, druhá světová válka a utrpení v podobě nejhoršího mučení, úplavice, vyvrknutého kotníku a hladu se mu stále vrývalo do paměti, jako by to prožíval znova a znova. Bylo to jako okovy, které svazovaly jeho duši, jenž toužila po svobodě.
Billy Graham se snažil pochroumané Americe vrátit víru v Boha. A právě díky němu se Louieho duše osamostatnila, osvobodila od spárů proklatých alkoholů a získala tak zasloužené uzdravení a potěšení ze života.

S drakem to bylo snadné. Princezna zkrátka jednu hlavu zneškodnila slzným plynem, druhou oslnila září svých vlasů a třetí hlava se potupně vzdala.
To by mohl být, milé děti, konec pohádky – nebýt toho, že se k jeskyni tryskem blížil princ na bílém koni.
Princezna si povzdechla. Tohle vypadalo na další problém s mužským egem.
Nedalo se nic dělat. Vklouzla do okovů, rozmazala si řasenku (ovšem ne moc, aby jí to pořád slušelo) a zaúpěla.
„Úpi, úp?“ zkusila to. A aby se princ necítil ochuzen, přidala: „Úp, úúúúp!“
Princ princeznu vysvobodil a žil pod jejím nenápadným pantoflem šťastně až do smrti.

Hlavní andělský bar byl zaplněn do posledního místa. Všichni okřídlenci se dnes sešli na velice důležité schůzi. Na takové, která by mohla ovlivnit osud celého světa.
"Pánové," povstal Nejvyšší Anděl a usmál se na své druhy, "sešli jsme se zde, abychom probrali nanejvýše důležitou záležitost. Je na čase, abychom se osamostatnili, abychom zpřetrhali svá pouta, která nás pojí s těmi proradnými Smrti. Jsou proradné a zákeřné, nepatříme k nim a ony nepatří k nám. Povstaňme a bojujme za naše osamostatnění!"
Bar se naplnil potleskem a souhlasnými výkřiky.
"A jak se budeme rozmnožovat?" zeptal se velice chytře jeden Anděl ode dveří.

"Nechápu to. Pokud jsou Haradští nevinní, proč se neozvali dřív?" rozčiloval se mladý velitel.
"Protože si mysleli, že náš důvod byl jenom záminka, abychom mohli udělat z Haradu další Gondorskou provincii."
"I kdyby ano, měli by být vděční, generálko! Ty jejich roztroušené kmeny a barbarské praktiky - "
"Možná je na čase uznat, že nejsme o nic lepší než oni. Historie jim dává za pravdu - byly by nejspíš jen druhořadými obyvateli Gondoru."
"Co tedy navrhujete?"
"Uděláme z nich spojence. Nabídneme jim stejné podmínky, jako jsme nabídli elfům a trpaslíkům," rozhodl Aragorn. "Vytvoříme pozici Haradského velvyslance... Věděl bych o někom, kdo se hodí."

Ron, ve svém indigově modrém hábitu, se zvlněnými vlasy v barvě leštěné mědi, vypadal úchvatně. Tedy… vypadal by, kdyby neměl na tváři výraz zpitomělé ovce.
Harry byl překvapený. Čekal nešťastné pohledy mířící na čerstvě vdanou Hermionu a on zatím zírá… Kam vlastně?
Na konci Ronova pohledu našel křehkou krásu. Vílu. Tedy skorovílu – Fleuřinu sestru Gabrielu. Dívala se na Rona stejně zasněně jako on na ni, ovšem slušelo jí to o moc víc.
Harry mrknul na Rona a pochopil, že tudy cesta nevede. S Gabrielou to šlo snáz.
„Pokud máš zájem, musíš první krok udělat sama.“
S pochopením kývla a vykročila.

Už mě to tu nebaví. Kažý den, každou hodinu, opravdu každou. Pořád ta samá práce. Přitáhnout, odtáhnout, otočit, přitáhnout, ...
~
Doktore Kuzněckij, něco se děje. Přístoje nám tu hlásí pokles energie pod kritickou hodnotu. Pokud bude dál klesat, nedokážeme zabránit případné havárii.
Já tady jsem hlavním technikem! Moc dobře vidím, co se děje!, odvětil muž v bílém plášti. Pokračujte v testování!
~
"Asi se na to vykašlu, nebudu jim tu dělat otroka..."
~
Muž v plášti dál sledoval přístroje. Takhle špatné hodnoty v Černobylu ještě nebyly. Zarazil se. "Neslyšíte nějaký hluk?"
~
"...huráá, jsem volný!" Pomyslel si volný neutron a rozletěl se do světa...