DMD 2016

"Je to vážně zoufalé. Než jsme spolu začali žít, nikdy mi nepřišlo divné, že tak často jíme venku. Zdálo se mi to jako normální součást randění. Ale ne. Jde o to, že prostě nevaří. Mám podezření, že za svůj největší kuchařský výkon považuje rozpustné kafe."
"To znám, my jsme na tom bohužel podobně. Moje drahá polovička se živí sušenkami a donáškovou pizzou."
"Taky dobrá partie."
"To teda. Ale co je horší, neumí ani přišít knoflík a radši jde s košilí za maminkou. Vždyť to svedu i já!"
"Aspoň to po tobě nechce."
"Ne, tak daleko ta ženská emancipace ještě nezašla..."

Od chvíle, co ses mi vypučel z chapadla jsem tě nenáviděl z celého svého zmutovaného srdce. Teď, když dosahuješ onoho věku...
Nervózně se prohlížel v zrcadle. Všechny hrbolky si pro slavnostní příležitost nabarvil a naleštili mu oční stonek. Jen ten proslov mu nějak nešel ze syntetizátoru. Jak by taky mohl, když se nenáviděná buňka jeho buněk rozhodla stát pilotem. Roznášet smrt a ničení takovým neosobním způsobem. Zahanbí jejich buněčnou generaci.
Náhle se za ním odsunuly dveře.
„Nenáviděný rodiči,“ oslovil ho formálně, než vystřelil.
Nenechal mě promluvit. Možná z něj bude správný masový vrah.“
Světlo jeho oka se naposledy zablesklo pýchou.

Evžen se schovával pod peřinou a červenal se, až se mu pleška leskla. Z přemíry štěstí zase ztratil slova. Máňa si naklepala polštář pod zády a slastně přivírala oči s každým potažením ze startky.
„A teď spát.“ řekla a típla cigaretu. Pokoj potemněl, svět ztratil kontury reálného a získal nejasné obrysy možného. Záhy se ozvalo spokojené chrápání.
Ona ještě nespala. Přemýšlela, jestli si opravdu nechá vstoupit do života chlapa a nebo ho ráno vyprovodí. Bála se závazků i samoty, lhostejnosti i lásky. Ale taky tušila, že od zítřka to bude jenom na nich. Nikdo už jim to nepředepíše. Duben skončil.

V dnešní hodině našeho oblíbeného předmětu si rozebereme etymologii slova emancipace. Zatímco u slova džin jsme si nebyli jistí a možností bylo více (vzpomeňte si, že popsán byl nejpravděpodobnější význam), u slova emancipace nemáme o jeho vzniku žádné pochyby.
Dnešní slovo emancipace, vychází ze zkomoleniny otázky: Eman, či práce? Soudci touto větou dávali kriminálnicím možnost vyhnout se veřejně prospěšným pracím tím, že uzavřou sňatek s jedním z mnoha ošklivých chlapců, kteří za žádnou cenu nebyli schopni si manželky najít klasickým způsobem. Jednalo se o jakýsi trest, který však v mnoha případech měl pro recidivistku mnohem horší následky než uklízení chodníků.

Já to neměla pít! Mé vnitřní oko, proč jsi mi zatajilo, že v tom sherry od Lockharta je nápoj lásky, či jaké svinstvo?! A ten přerostlý netopýr mi taky moc nepomůže, vzhledem k tomu, co vše mi ukázala má křišťálová koule:
Napřed jsem se Snapem vyšetřovala případ zlatovlasého hudebního skladatele, který zavraždil manželku. Mě.
Pak jsem s tím skladatelem prosvištěla patnáctým a šestnáctým stoletím, první světovou válkou, na šest let s ním zakotvila v Londýně a sbalila svého bratra, premiéra. Nebo švagra, šéfredaktora?
Vypadněte z mých vizí, chlapi zatracení! Lockharte, nelez sem, Snape, nekomanduj mě před matkou! Radši budu sama!

Ve dveřích při odchodu ze šéfovy kanceláře se Karolíně korálky z přetržené šňůry rozsypaly na zem. Hlasitý cinkot probral i Jindřicha: „Jó, Bedřich, ten má ruce všude. Tak šup, přepadení na patnáctém okrsku.“
Majitelka obchůdku byla žena rázná a zkušená. Zlodějíček si teprve svoje ostruhy hledal. Když konečně přišla policie, choulil se u regálu s marmeládou a byl rád, že se dostane z dosahu té agresivní saně.
Karolínu po návratu čekaly na stole místo přetržené šňůrky korálků opravdové perly. Bleskově vyrazila za šéfem ujasnit si pravidla chování k emancipované ženě.
„Ty byly ode mne, ty emancipovaná ženo!“ povzdechl si Jindřich.

Měl obrovskou touhu pomáhat a vůbec se nestaral o to, jestli je to rozumné. Pokud byl někdo v bezpráví, tak mu přišel na pomoc, ať už bylo riziko jakékoliv. Jeho známí se ho snažili varovat, aby se nezapletl do nějakých problémů, ale on nad tím jen mávnul rukou a znovu a znovu se vrhal na pomoc potřebným. Když mohl, tak se rozdal z peněz i věcí, aby někdo další netrpěl. Nehodil se do této doby, ale ho to nezbavilo úsměvu na tváři. Až jednou, když zase pomáhal, tak utrpěl obrovské zranění, ale nenašel se nikdo, kdo by tentokrát pomohl jemu.

Janice Randová byla kapitánovou pobočnicí. Vařila kávu, nosila obědy, vyřizovala důležité zprávy z velitelství. Byla hrdá, že slouží na Enterprise, protože kapitána Kirka obdivovala.
Po tom incidentu s Miri a onemocněním na duplikátu planety Země si ale uvědomila, že její obdiv ke kapitánovi je až příliš velký.
Když se plně uzdravila, požádala o přeložení. Najednou viděla, že nemůže celou svou kariéru postavit na obdivu k člověku, který o ni navíc nestojí.
Musela odejít, stát se něčím víc než ženou, která kapitánovi vaří kávu.
Protože i kdyby o ni Kirk stál, nikdy by pro něj nebyla ničím víc než jen pobočnicí.

Bože, to byl zas den!
Dopoledne důležitá schůzka. Vyjíždím pozdě. Stošedesát po dálnici. Snad neměřili. Dorazím tak tak.
Chci si vypnout mobil. V kapse není. Není ani v té druhé. Kde jsem ho vytrousila? Rozbolela mě hlava. Jednání vnímám jen napůl.
Odpoledne vygruntovat. Zítra má táta pětasedmdesátiny a u nás bude spát teta z Moravy.
Hlava bolí jako střep.
Chce se mi spát.
„Jdi si lehnout,“ říká manžel.
„Nemůžu, čekám na poslední téma. Zítra přece nebudu mít čas psát.“
Téma stále nikde.
Hlava se chce rozskočit.
Dejte mi téma, prosím!
Konečně! Díky!
Píšu. Vkládám.
„Tak a teď spát!“ nakáže manžel.

Nic není, co si nezaslouží. Nechť mají všechno, po čem touží! (Día día dam dam dam!)
I nebe modř a záři hvězd
Fial vůni, jasmínu běl,
Růže rudé i kontryhel
Eukalyptových listů chuť
Démantů lesk a hořců žluť.
I myrty zeleň k ozdobení
Lilií bělost, nad niž není.
A hudba nechť hraje neustále, tiše ku spánku, hlučně k chvále!
Kytar strun tóny chvějivé
A fléten pár ať něžně zpívá
Trylky jak slavík po ránu
Už dirigent taktovku zdvihá
Žesťů chór ať se rychle přidá
Cimbálů cink, břink tympánu
Eufónia též troubení, když taktovka dá znamení. (Día día dam dam dam!)