Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Miláčku, proč vržou panty u našich dveří? "
"To máš tak, zlatíčko. Válcové podstavy pantů nejsou dokonale hladké."
"Ale proč vržou?"
"Měj trpělivost. Právě mikroskopické nerovnosti na jejich povrchu jsou příčinou vzniku třecí síly."
"Cože?"
"No ano, musíš si uvědomit, že horní podstava na dolní působí tlakovou silou a velikost třecí síly je přímo úměrná právě té síle tlakové. A koeficient úměrnosti je koeficient smykového tření. Rozlišujeme dva: statický a dynamický."
"Ssssst..."
"Statický koeficient smykového tření je větší než koeficienty dynamický, nakreslím ti to. Oba typy tření se periodicky střídají a toto střídání vytváří zvuk."
PLESK!
"Proč?"
"ABYS PŘESTAL VRZAT PANTEM!"
Hlubiny vesmíru. Hlubiny moří. Z hlubin našich niter...? Kde všude číhá smrt? Proč přemýšlet nad smrtí? Protože to přikážou? Kolik z nás se smrtí zabývá? Šamani prý museli „zemřít“, aby byli smrti blíž.
Proč se vlastně lidé snaží zkoumat hlubiny a riskovat svůj život? Hlubiny nebe. I tam lze zemřít. Nemáme křídla a stejně létáme. Nemáme žábry a stejně se potápíme do hlubin. Co nás nutí, abychom létali do vesmíru? Hledáme tam snad smrt? Kolik lidí se zabývá smrtí… Deset? Tisíc? Je normální, zabývat se smrtí? Pro vědu? Ano. Jinak bychom to nedělali. Nebo ne. Je to morbidní. Smrt? Život?
"Co teď, tati?"
"Tam ten plíšek."
"Ten rezavý?"
"Ano, ale je to měď, synku."
"A dál?"
"Teď já. Tohle musím vzít pinzetou, poleptalo by ti to ruce."
"A co můžu udělat já?"
"Podej mi den druhý."
"Ten stříbrný?"
"Ano, ale je zinkový. A teď zase já."
"A teď?"
"Zas ten měděný."
"Tati, už to bude hotový?"
"Vydrž ještě, chci to mít co nejvyšší."
"Tati, a k čemu to bude dobré?"
"To ti povím, až jestli to bude fungovat. Podívej, tady se dotknu jednoho konce, tady druhého ... JAUVAAAAAAAJSSSSSSS!!!!!"
"Nefunguje to."
"Naopak, funguje to výborně. Měl jsem pravdu. Žábami to prokládat nemusíme."
Můj otec nestál za mnoho, ale děti se mi vyvedly. Hygieia, Meditrine a Panakeia jsou čistotné holky a Telesforos se taky ve světě neztratí. Ovšem jak říkával Cheirón, jednou jsi dole, jednou nahoře. Za služby pro lidstvo jsem dostal nejdřív 30 kA/100 MV a pak místo na ekliptice.
Bydlení je to luxusní, Helios si ho začátkem prosince nemůže vynachválit, a líbí se i zmiji. Jen ji štve, že je na dvě půlky. On si totiž Hercules zopakoval svůj oblíbený dětinský vtípek. Takže v tom děláme astronomům binec: Serpens Caput a Serpens Cauda se klátí samostatně a já to držím uprostřed.
Pro pojmenování souhvězdí Hadonoš existuje několik mytologických možností, tato je nejčastěji citovaná. Jak se tedy jmenuje hlavní hrdina drabblete (to je hádám jednoduché) a jak jeho rodiče?
Jakaya si nadhodil košík, vystlaný větvičkami a travou, aby mu lépe přiléhal k boku, a pevněji stiskl hůlku s rozvětvením na konci. Mrisho poskočil a srovnal s Jakayou krok. Směřovali hlouběji do lesa.
Zvláštní práce, přemýšlel cestou Jakaya. Ale co, je dobře placená. Zase jsou placky, kokosové ořechy a banány. Máma si spokojeně pobrukuje, když vaří večeři, a pak je oba pohladí po hlavě. Bojí se o ně, to ano, ale trhat kokosové ořechy je taky nebezpečné a výdělek je menší.
Zastavil se pod štíhlým stromkem. Ano, tady by mohly být.
"Tak zaber, Mrisho, naklátíme pro bílého muže nějaké zmije!"
Podle Wikipedie je tato zmije opravdu stromová, takže ji lze klátit :).
Na louce stojí PAMPELIŠKA. Přichází HOUSENKA.
HOUSENKA: (kouše do PAMPELIŠKY)
PAMPELIŠKA: Au! Co si to dovolujete?
HOUSENKA: Však máte listů dost.
HOUSENKA: Hele, co je tohle? (okukuje PAMPELIŠČIN květ)
PAMPELIŠKA: To necháte bezpodmínečně na pokoji.
HOUSENKA: (kýchne) To nebude k jídlu. Ale tohle ano. (jí další PAMPELIŠČIN list)
PAMPELIŠCE schází většina listů. Květ má zavřený. HOUSENKA ztloustla.
HOUSENKA: Já už nemůžu. (kuklí se na stonku)
PAMPELIŠKA: Konečně klid. (otevírá květ; je plný ochmýřených semen)
Přichází ČLOVĚK.
ČLOVĚK: Fuj, tolik pampelišek. (usekne PAMPELIŠČIN stonek; semena se rozlétají) (vyhodí stonek i s kuklou na kompost)
Na louce kvete PAMPELIŠKA. Opyluje ji MOTÝL.
Náhodná veličina. Střední hodnota. Směrodatná odchylka. Disperze, čili rozptyl. Interval spolehlivosti.
Modus. Medián. Horní kvartil. Dolní kvartil. První percentil, druhý percentil, třetí percentil... až devadesátý devátý percentil.
Rovnoměrné rozdělení (diskrétní). Binomické rozdělení. Poissonovo rozdělení. Rovnoměrné rozdělení (spojité). Exponenciální rozdělení. Normální (Gaussovo) rozdělení. Studentovo rozdělení.
Absolutní četnost. Relativní četnost. Hustota rozdělení. Distribuční funkce.
Korelace. Regrese metodou nejmenších čtverců. Chí kvadrát.
Clusterová analýza. Faktorová analýza. Analýza principiálních komponent.
Bayesova metoda. Chyby prvního druhu. Chyby druhého druhu.
Algoritmus Monte Carlo.
Honzovi těžknou víčka.
Jaká je asi šance, že až se přejde k pravděpodobnosti, začnou být přednášky zábavnější?
Tenhle kurs matematiky je na draka.
Varování: OBSAHUJE MATEMATIKU!
Neplačte, sami jste si to zavinili :).
Kdo zná termíny použité v názvu, může úvodní poznámku přeskočit.
Modus je nejčastěji se opakující hodnota v statistickém souboru. Např. modus souboru lžičky cukru v kilu soli je zrnko soli.
Pro určení mediánu a kvantilů je třeba mít možnost statistický soubor uspořádat.
Medián je pak hodnota uprostřed takto uspořádaného souboru (pokud, ó hrůzo, má soubor sudý počet prvků, bere se jako medián průměr dvou prvků, které stojí uprostřed souboru). Například mediánem týdne je čtvrtek.
Kvantily rozdělují statistický soubor na díly, například kvartily na čtvrtiny. Platí tedy, že čtvrtina prvků má hodnoty menší než dolní kvartil, polovina prvků má hodnoty menší než medián (ano, prostřední kvartil :)) a tři čtvrtiny prvků mají hodnotu menší než horní kvartil.
Takže přežijeme-li úterý, přežili jsme první čtvrtinu týdne, pokud se dožijeme soboty, překročili jsme horní kvartil týdne.
Pokud jste přežili úvodní poznámku, přežijete už všechno :).
"Tak, teorii jsme probrali, a teď ji procvičíme na konkrétním případě.
Hráčky basketbalového klubu IMOS Brno mají tyto výšky, měřeno v centimetrech:
189
175
183
190
178
185
195
195
188
187
188
176
191
183.
Určete jejich modus, medián, dolní a horní kvartil. Máte na to deset minut."
Pepa se ušklíbl. Nuda. Rutina. Stačí si uspořádat datový soubor.
175
176
178
183
183
185
187
188
188
189
190
191
195
195.
Mody jsou tři, medián jeden, kvartily tři, dobře, dva, když nepočítám medián.
Ovšem stejně mi to nepoví nic o tom, kolik košů nastřílejí Žabky v příštím utkání!
Aha, dlužím výsledky :).
Soubor je vícemódový, a to 183, 188 a 195.
Medián je 187,5 (průměr sedmého a osmého čísla),
dolní kvartil 180,5 (průměr třetího a čtvrtého čísla),
horní kvartil je 189,5 (průměr desátého a jedenáctého čísla).
Matematik je většinou povznesen nad to, že k určeným hodnotám je třeba přidat i jednotku centimetr.
Dokud jsme seděli ve vlaku, bylo venku celkem slunečno. Samozřejmě, pět minut před tím, než jsme měli vystupovat, se obloha zatáhla a spustil se slejvák.
Co jsme mohli dělat. Hodili jsme bágly na záda, vyskočili na nástupiště a jali se bloudit v dešti neznámým městem.
Po hodině jsme vítězně stanuli přede dveřmi hotýlku vzdáleného půl kilometru od nádraží. Konečně jsme mohli shodit ledové promáčené oblečení a zavrtat se pod deku.
„Mně je zima," vydrkotala jsem. „Zahřej mě. Br! Ty jsi ještě zmrzlejší než já!"
Nepřestal mě obětavě objímat.
„Nech mě! Studíš! Teplo nemůže samovolně přecházet ze studenějšího tělesa na teplejší!"
>fandom: Termodynamika
Seděl uprostřed a nudil se - tak pouštěl jen ty velmi rychlé. Teda z jedné strany; z té druhé naopak jen ty pomalé.
“No co, koho by zajímala nějaká entropie,” říkal si démonek, když poslouchal Jamese Maxwella a sledoval, jak si trhá vlasy. Byl to myšlenkový experiment. Alespoň si to James namlouval, když hleděl z okna.
A tak určitý myšlenkový motor sbíral svou energii z jediného teplotního rezervoáru a nepoužíval žádný jiný - koho zajímá, že podle druhého zákona termodynamického nelze sestrojit perpetuum mobile druhého řádu...
“Ale co, přijdou jiní, kteří navrhnou, jak to vyřešit, že démonku?” pohlédl na svého oblíbence Maxwell.
